Milí bratři a sestry, zamysleme se dnes nad úryvkem o cizoložnici, nad příběhem, který dokládá Ježíšova slova, že nepřišel svět soudit, ale spasit (srv. J 3,17).
Je to příběh o vině a odpuštění. A promlouvá i do dnešního světa – kdy každý hází vinu jeden na druhého – já ne, já ne, to ti druzí. A když je někdo usvědčen – tak hlavní pravidlo zní: zapírat, zapírat a zapírat.

Celé vyprávění o cizoložnici si můžeme rozdělit do tří obrazů: 1) Ježíš a žalobci. 2) Ježíš a hříšnice sami. 3) Opět Ježíš a žalobci – zde už ale žalobce netvoří pouze zákoníci a farizeové, ale my všichni – v umění žalobců svých bratří.

1) Ježíš a žalobci:
Stalo se to jednoho dne brzy ráno. Ježíš přišel do chrámu a hned se kolem něho shromáždil zástup lidí. Ježíš se posadil a začal je učit.
Ale farizeům a zákoníkům se vůbec nelíbilo, že Ježíš nachází nadšené posluchače všude, kam přijde. Nelíbilo se jim, když vysedával u jednoho stolu s hříšníky a nikoho od sebe neodháněl. Zkrátka – na Ježíšovi se jim asi nelíbilo vůbec nic. Prohlašovali o něm, že se neřídí Mojžíšovým zákonem a bere hřích na lehkou váhu. Proto číhali na každou možnost, aby Ježíše nachytali. A kdo číhá, ten vždycky něco najde.

Znenadání se kruh posluchačů kolem Ježíše otevřel, aby nechal projít ženu prudce postrkovanou davem zákoníků a farizeů, kteří vítězně halasili. Postavili ji před něho a rozestoupili se kolem dokola. Říkají mu: Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?

Nepřišli, aby si poslechli Ježíšovo stanovisko, ale chtějí ho vlákat do léčky. On sám přece hlásal, že nepřišel zrušit zákon, ale naplnit ho - tudíž musí dát za pravdu zákonu a zúčastnit se kamenování této ženy. Když to ale udělá, ztratí tu svoji svatozář milosrdenství a mírnosti, která je tolik popuzuje a dráždí, protože tolik okouzluje zástupy. Co říkáš ty? - Napjatě čekali, co odpoví.

Ale to, co Ježíš udělal, předčilo všechnu jejich fantazii. Ježíš se na ně ani nepodíval. Sklonil se a prstem psal po kamenné podlaze v chrámu. Jako by tu ti muži s tou ženou ani nebyli. Asi přemýšlí a zvažuje úmysly tazatelů. Možná čeká na to, až se srdce této zděšené ženy trochu utiší. Jen málo výjevů zobrazuje Krista tak lidského a tak božského současně. To neslyšel, že se ho na něco ptali? Začali na něho netrpělivě dorážet: „Tak co ty na to? Ukamenovat, nebo ne? Tak co na to odpovíš?“

Konečně Ježíš pozvedá hlavu a obrací se na ně. Konečně se dočkají odpovědi na svou lstivou otázku. A on odpovídá, ale něco úplně jiného, než čekali: Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem! Pak se zase sklonil a psal prstem po zemi.
Možná by se dala tato věta chápat jako: kdo z vás je bez „tohoto“ hříchu, který předhazujete této ženě (mějme na mysli, že Desatero zakazovalo také cizoložství touhy). Ale možná tím myslel hřích obecně. Vypadalo to, jako by najednou odkryl pokličku svědomí všech přítomných. Ježíš znal všechno, co bylo v jejich srdcích…. Zavládlo tíživě nesnesitelné ticho. Ti nejstarší se začali nenápadně vytrácet, snad vystrašeni myšlenkou, že by se Ježíš rozhodl pomoci jim vstoupit hlouběji do vlastních životů, aby viděl, jestli jsou skutečně bez hříchu. Bez toho hříchu, který je v Desateru označován jako „nebudeš dychtit po ženě svého bližního“.

2) Ježíš a hříšnice sami:
Soud se najednou vylidnil. Zůstal tam jen soudce a obžalovaná. Dosud zůstal Ježíš skloněný k zemi, teď se zvedl a podíval se na ženu: Ženo, kde jsou ti, co na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? Po přečkané hrůze najednou pocítila milosrdný pohled jako očišťující koupel. Žádný muž se na ni ještě takto nepodíval! Kdo ví, jakým tónem odpověděla Ježíšovi v tichu nastalém po odchodu žalobců: Nikdo, Pane. A Ježíš řekl: Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš! Odpouštím ti, ale už nehřeš. Ježíš nežádal nic jiného. Zjevně v ní rozpoznal pocit lítosti nad vlastní vinou, který v ní už byl a který konec konců sám probudil.

Kristus jediný je bez hříchu, tedy jediný, kdo skutečně mohl první hodit kamenem, pomstít Boží čest a naplnit zákon. On se ale zříká práva soudit, protože stejně jako Bůh Otec nechce smrt hříšníka, ale to, aby se obrátil a žil (srv. Ez 33,11). Kolik nové důvěry muselo dodat ženě ono: Jdi! - To znamená: vrať se k životu, doufej, vrať se domů, přijmi opět svoji důstojnost, vyprávěj lidem jenom svou pouhou přítomností mezi nimi, že tu není jenom zákon, ale také milost a odpuštění.

Zkušenost tohoto odpuštění a velkého pochopení z Ježíšovy strany tuto ženu jistě pozvedlo a naplnilo její srdce poznáním nové lásky, tolik odlišné od té, která ji tak tragicky zklamala. Takže již nemusela být více sváděna k prožití okamžiku prchavého štěstí v náručí nějakého muže, který potom, co ji svedl, ji asi takto zbaběle opustil v nebezpečí.

3) Opět Ježíš a my:
Co nám chce příběh o cizoložnici říci? To, co chce tento příběh skutečně klást na srdce není oznámení, že cizoložství není hříchem. Vždyť zde najdeme Ježíšovo jasné, i když velmi jemné, odsouzení ve slovech: Už nehřeš!
Nikdo víc než Ježíš neopovrhuje hříchem, včetně cizoložství, u kterého odsuzuje už jen pouhou myšlenku na něj: Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci (Mt 5,28). Myslím, že to, co chtěl Ježíš jednou pro vždy tímto svým gestem zakázat - bylo řemeslo čmuchala, detektiva pátrajícího po hříších druhých lidí. V tomto gestu tedy nacházejí svou aktualizaci mnohá doporučení Pána Ježíše: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? (Mt 7,1.3). Buďte milosrdní, jako milosrdný váš Otec v nebesích (Lk 6,36).

Vyprávění o cizoložnici se dotýká kořene našich mnohých zvyklostí. Dnes už jistě na naše bližní kameny neházíme. Ale bahno ano, kritiku ano, pomluvy ano. Nad úpadky svých bližních se pohoršovat umíme, stejně jako ti farizeové. Chceme zavrhnout hříšníka, protože v kontrastu s jednáním hříšníka chceme podvědomě nechat zazářit naše vlastní jednání: Bože, děkuji ti, Bože, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník (Lk 18,11) – modlil se farizej v chrámě.

A Ježíš nám proti tomuto špatnému zvyku nabízí účinný lék: Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem! Zpytujme dobře svá svědomí, dívejme se na sebe pravdivým pohledem. A pak pocítíme touhu utíkat za Ježíšem a žádat odpuštění pro sebe samého.

Ještě další věc můžeme v dnešním úryvku najít. Došlo zde sice k tiché, ale velké revoluci v chápání ženy. Tato žena, shozená na zem, třesoucí se strachem, zvysoka nahlížená pohrdavými pohledy řady mužů se svraštěným obočím, ponížená a bez možnosti se hájit, to je výstižný obraz postavení ženy v tehdejší společnosti.

Kde byl ten muž, který s ní zhřešil? Proč farizeové nepřivlekli před soud i jeho? Žena tedy byla diskriminovaná i v hříchu! Ježíš se staví proti této situaci, odhaluje její nepravost a nespravedlnost. Kdokoli tedy v dnešní době, kdekoli na světě - bojuje za plnou důstojnost a rovnost práv žen – ať už náboženskou nebo sociální, ať už to ví nebo ne, má v Ježíši svého předchůdce a spojence.

Modl.: Pane Ježíši Kriste, pomoz nám, abychom nebyli slepí ke svému vlastnímu hříchu. Dej, abychom neodsuzovali druhé, ale začali především u sebe. Děkujeme ti, že nám stále odpouštíš, že jsi k nám milosrdný i přes naši nedokonalost, že nás přijímáš takové, jací jsme. Dej, abychom si tvé milosti vážili nade vše. Amen.

4.3. 2018 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 3. neděli postní.

Introit:(J 3,16-17) Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Kristus praví: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. - Tak věřme a pokorně se modleme:
Pane Ježíši Kriste, k tobě přicházíme a jsme plni toho, co nás od tebe vzdaluje. Přiznáváme, že máme málo sil, abychom se dokázali ubránit tomu zlému, a zaměstnáváme se v myšlenkách i činech často tím, co není ani pravé ani čisté. Prosíme, sešli svého svatého Ducha, ať nám mocně zazní tvé svědectví, tvá pravda je nám znovu vzácná a my jako tvá církev znovu přijmeme tvé smilování.
Spojme své hlasy k modlitbě, kterou nás naučil sám náš Pán, Ježíš Kristus: Otče náš,…

1čtení: Ez 33,10-11

Píseň: 500 – Já chtěl bych, Bože můj

2čtení: J 8,1-11 kázání

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane 404 – Pane Ježíši Kriste

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml.modl.: Pane Bože, prosíme tě za tento svět, tolik porušený lidskými hříchy a vinami. Dej moudrost těm, kdo mají nesou odpovědnost za vládu ve svých zemích. Daruj jim soucit, toleranci, pochopení a lásku k lidem.
Prosíme tě za nápravu porušených vztahů, za znesvářené rodiny, za znepřátelené národy. Dej, ať hněv nevítězí nad smířlivostí, ukřivděnost nad rozvahou, nepřátelství nad snahou o dorozumění. Prosíme tě za všechny nešťastné, nemocné, osamělé, trpící, za lidi bez domova a bez lásky. Dej, ať jim v životě zase zazáří světlo.
Prosme v tichosti ještě za to, co máme v této chvíli zvláště na srdci…

Poslání: (Př 3,5-7) Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď ve svých očích moudrý, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. Amen.

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče