J 8,12-20 kázání
Jen málokterý jazyk vystihuje význam světla tak krásně jako čeština a některé slovanské jazyky – slovo „světlo“ má totiž stejný slovní základ jako slovo „svět“. Jinými slovy - svět je tam, kde je světlo. Pokud by světlo nebylo, tak svět už by nebyl místem života. Svět by nebyl světem.

Výrok: „Já jsem světlo světa“ - Ježíš pronesl na konci jednoho z nejdůležitějších židovských svátků – na svátek stánků, který připomínal putování Izraelců pouští. Trval několik dnů a celý chrám byl osvětlen mnoha světly. Svítil do noční tmy a každý z účastníků slavnosti si mohl vzpomenout na zaslíbení proroků - že do tmy, jež přikrývá všechny národy, zazáří světlo. Ti kdo v chrámu oslavovali v tom nádherném osvětlení Boží péči o Izrael, který z Egypta došel do zaslíbené země – cítili hrdost nad tím, že patří k tomuto lidu. K lidu, kterému Bůh dal svůj Zákon - světlo, které ostatní národy neznaly.

A právě do této sváteční atmosféry, jež panovala v chrámu - zazněla Ježíšova slova: Já jsem světlo světa. Jakoby celý zářící chrám měl být jen kulisou něčeho nečekaně nového. Ten, který mluví - je světlem pro celý svět, pro všechny lidi.
Skutečně provokující nárok z úst člověka. Něco takového by se o sobě neodvážil tvrdit žádný žádný normálně uvažující člověk. Snad jen nějaký namyšlenec, který ale spíš patří někam do lékařské péče. Takhle nějak to můžeme vnímat my.

Židé ale v tomto Ježíšově svědectví o sobě museli nadto cítit ozvěnu Božího jména zjeveného Mojžíšovi: JÁ JSEM…. Každý Izraelec věděl, že jen Hospodin sám je světlo. Vždyť prorok Izajáš volá: Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. (Iz 60,1).
Když Ježíš říká to, co říká - naznačuje tím svou jednotu s Bohem a to bylo rouhání. Proto se proti němu zvedá velký odpor. Vždyť vydává svědectví o sobě a nemá nikoho, kdo by to potvrdil. Podle Mojžíšova zákona bylo k pravdivému svědectví potřeba dvou svědků. Pán Ježíš to dokonce sám uznává - ale se zvláštním připomenutím: Ve vašem zákoně je to psáno. - Z těchto slov můžeme cítit zvláštní odstup k tomu, co Židé pokládali za první a poslední – a to byl právě Zákon.

Ježíš, který nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit, ale říká: to je váš Zákon. On jej nemusí dodržovat – jako všichni ostatní, aby se přiblížil Bohu. On k Bohu patří jako Syn patří Otci. On sám je to jediné Boží slovo, ve kterém Bůh otevírá svou náruč do široka pro všechny lidi, pro celý svět.

Zatímco farizeové kolem Ježíše mluví stále znovu o Zákonu, On mluví o svém Otci. Ten ho poslal a on sám je svědek pravdivosti jeho slov: Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.
A právě tady mu farizeové položí otázku, která není ani tak zvídavá jako spíš výsměšná: Kde je tvůj otec? ….Pořád o něm mluvíš – kde ho tedy máš?

Tato otázka vlastně nikdy nezmlkla. - Kde máte křesťané, toho vašeho Otce, který miluje své děti, když je na světě tolik bolesti, zla a utrpení? ….Vyznáváte, že věříte v Boha Otce, který je milosrdný a spravedlivý – kde tedy tento váš otec byl, když se odehrávaly všechny krutosti první či druhé světové války?…. Kde je dnes, kdy se staví národ proti národu, člověk proti člověku? - Věřit na moc a peníze, to ano, ty vládnou světu, možná tak ještě na osud – ale na lásku Boha Otce – na tu nevěřím.

Kde je tvůj Otec?….Ježíšova odpověď musela být pro farizeje velkým pohoršením. Neříká: pojďte, já vám ho ukážu, ale: Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Není jiná cesta k Otci než víra v Syna – a právě tu odmítali. Že je Bůh tvůj Otec poznáš jen tehdy, když poznáš vírou v Ježíše jeho Syna. Jinak to nejde. V tom je evangelium naprosto jednoznačné a proto i dnes stále pohoršující. Ježíš ukazuje na sebe, abychom poznali, že máme skutečně Otce, který je nám blízko, který je s námi.

Odvěká lidská otázka zní: Odkud přicházím a kam jdu? Každý z nás je sám sobě tajemstvím, které nedokážou plně odhalit ani ti nejmoudřejší filosofové a myslitelé. Nedovedeme najít přesvědčivou odpověď na to, kdo vlastně jsme, proč tu jsme a jaký je smysl našeho života. Ani na to, co s námi bude, až život skončí. Ten, který k nám mluví - ten jediný může říct: Vím, odkud jsem přišel a kam jdu.

A přece Ježíš nechce, aby člověk zůstal v této nevědomosti. Proto říká o sobě to, co popuzuje, ale co je pravda: Já jsem světlo světa. - Není to básnická metafora, ani projev nadřazené pýchy. Je to dar, který nám dává, protože myslí na náš obyčejný život. Tam tolikrát můžeme bloudit jako ve tmě a jít špatným směrem. - On přišel, aby nám byl světlem. Nechce nás oslnit, nechce se blýsknout, ale chce být trvalým světlem pro celý náš život.

Kristus nepřišel vybudovat jakousi nedobytnou pevnost náboženství a církve. Jakýsi „svět ve světě“, ve kterém bychom se měli zavřít a izolovat, obalit svou náboženskou hantýrkou a rituály. Kristus přišel nasvítit náš svět novým světlem. Světlem, které, jak říká Písmo, „svítí na zlé i dobré“ (srv. Mt 5,45). Na staré i nové. Na křesťanské i na nekřesťanské.

Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. - To světlo ale zapuzuje tmu jen tehdy, když člověk Ježíše následuje. A to znamená jít jeho směrem, dát mu svou důvěru, spolehnout se na něho. Vždyť kolik je dnes ve světě temnoty, která v nás vzbuzuje nejistotu, obavy, strach. Temnoty, která děsí. Častokrát musíme jít tmou nejistoty, jestli Pán Bůh na nás nezapomněl a jednou budeme muset projít roklí stínů smrti, jak nám připomíná Ž 23.
Ale všemu tomu navzdory Ježíš září i nám jako světlo, které zapuzuje každou temnotu v nás i kolem nás. On říká: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. Amen.

3.6. 2017 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění. Dnes slavíme 1. neděli po sv. Trojici.

Introit: Ž 36,6-10

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Sláva buď Bohu Otci i Synu i svatému Duchu, jakož byla na počátku, tak nyní i na věky.
Hospodine, svatý a věčný Bože, Ty jsi nás vyhledal a nalezl a k nám mluvíš. Ty můžeš oslovit toho, kdo se stahuje do sebe. Tvoje moc si najde cestu i k sebejistému a pyšnému. Ty můžeš dát novou perspektivu zoufalému.
Pane, učiň i s námi ten div, kdy se nám pro Tebe otevřou oči, přivolej zázrak setkání, pomoz svým Duchem, abychom Tobě věřili a spoléhali na Tvé nevyslovitelné jméno, skryté v příběhu Tvého Syna Ježíše Krista. Posilni nás v důvěře, že nás slyšíš, vedeš i opatruješ. Dej dnes zaznít svému evangeliu a buď mezi námi. A buď stejně tak se všemi, kdo se shromažďují ve Tvém jménu všude po tváři světa a k Tobě vztahují své ruce, k Tobě upínají své naděje. Amen.

1čtení: Iz 60,1-3.19-20

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane

2 čtení: dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána v: J 8,12-20 kázání

Píseň: 404 – Pane Ježíši Kriste

Ohlášky:

Píseň: 553 – Můj Pane, srdcem tě i rty

Příml. modl.: Pane Bože, modlíme se za celý svět. Prosíme, abys odstraňoval každé násilí, nenávist, krutosti, které páchá člověk na člověku. Prosíme za pokoj a klid na celé zemi, na zemi, kterou jsi na počátku tak dobře stvořil.
Prosíme o tvé smilování pro nemocné. Modlíme se za lidi nešťastné a zarmoucené. Modlíme se za ty, kdo si připadají v tomto světě sami.
Pane Bože, prosíme tě, provázej nás příštími dny, ochraňuj nás a opatruj, abychom se tady zase příští neděli mohli sejít.
V tiché modlitbě můžeme pánu Bohu svěřit, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby můžeme vložit do MP: Otče náš,…

Poslání: (J 3,17-19) Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej