Kaz 3,1-8 kázání
Co je to čas? Na tuto otázku odpovídá krásně Augustin ve své knize Vyznání: „Když se mne na to nikdo neptá, vím. Ale pokud by ode mne jakákoliv osoba požadovala, abych jí to vysvětlil, neuměl bych to.“
Čas je skutečnost velmi podstatná. Dokladem toho je, že Bible začíná i končí výroky, týkajícími se času: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. - Stojí v 1. verši 1. kap. knihy Gn. A na konci poslední knihy Bible – v knize Zjevení – čteme: Ano, přijdu brzo.
Na počátku – brzo…..Čas je Božím dílem a tvoří rámec dějin vesmíru i dějin lidstva. Proč tomu tak je, proč věčný Bůh stvořil čas a je v něm s námi – přičemž nepřestává být ve věčnosti – je tajemstvím.
Milí bratři a sestry, určitě jste někdy slyšeli: „Nemám čas.“ - Nebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli.
Počítání času nás prý odlišuje od zvířat. Mezi člověkem a opicí zas tak velký rozdíl není, ale my lidé umíme rozlišit jarní den od podzimního. Víme, jestli je neděle nebo úterý. Děti vědí, kdy jim začíná školní rok. Těm menším to my dospělí připomeneme. To opice nezvládne.
Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Všechny události v našem životě tedy mají určenou chvíli. Tyto události jsou seřazené do protikladných dvojic. Těch dvojic je 7. Číslo 7 znamená v biblickém pojetí plnost, 2x 7 je tedy dvojnásobná plnost. Plnost našeho života. Toto dění tedy zahrnuje celý náš život v jeho kladných i záporných stránkách.
A všechny ty události mají svou stanovenou chvíli – čas se nevalí z neznáma do neznáma, ale ve všem dění je přesný řád. Boží řád. Každá událost našeho života je podřízena Boží vůli. A Bůh všechno učinil krásně a v pravý čas, jak říká dále Kazatel (Kaz 3,11).

Může se zdát, že my se tomu máme už jen podřídit. Bůh vše stvořil krásně a v pravý čas – tak proč se namáhat? Stačí se tomu poddat. Ale to po nás Pán Bůh určitě nechce. Přece nás nestvořil proto, aby z nás udělal bezduché loutky a bavil se tím že by je tahal za provázky. Pán Bůh žádá také něco od nás. – On všechno učinil krásně a v pravý čas, všemu dění pod nebem dal svůj řád - a my se do tohoto Božího řádu máme připojit. Vplynout do něj, vrůst, spolupracovat. I my máme všechno činit krásně a ve správný čas. Neboli náš čas určený k pobytu na této zemi smysluplně vyplnit.
Jak ale smysluplně vyplnit náš darovaný čas? Jak se do toho Božího řádu připojit, vplout do něj? Jak držet s Bohem krok, nepředbíhat ho, ale zároveň se za ním ani o krok neopožďovat? - Jak dělat věci v čas příhodný?

Může nám v tom pomoci obraz křesťana jako poutníka. Poutníka, který jde životem k Bohu jako ke svému cíli. A co dělá takový poutník?
Poutník má zcela vyhraněný vztah k místům a událostem v životě, kterými prochází. Protože putuje, nemůže si s sebou brát moc věcí. Jen ty nejdůležitější. Proto zbytečně na věcech nelpí. Věcem a událostem nepřikládá víc místa, než kolik zasluhují, aby mu nezastírali výhled k Bohu, k cíli jeho cesty. Nevrací se stále dokola k nějaké události, ale pokračuje ve své cestě. Čím prochází a kde se na chvíli zdržuje, jsou pro něj jen zastávky, protože nic na jeho pouti životem nemá absolutní hodnotu.

My lidé některým věcem a událostem přisuzujeme jakousi věčnost. Máme tendenci vnímat to, co prožíváme, jako něco trvalého. Když je nám dobře, myslíme si, že to bude trvat stále. Když se cítíme zle, myslíme si, že to nikdy neskončí. Vzpomínáme na minulost, plánujeme budoucnost, ale zapomínáme na přítomný okamžik. A tak nám může leccos uniknout. Čas příhodný, doba příhodná k nějakému konání. Příležitost, která nám je poskytnuta. Ale poutník, i když má před očima veliký cíl, tak pro tento cíl nezapomíná na okamžik, ve kterém žije. Chopí se příležitosti: Teď a tady! Neodkládá, co odložit nejde. Teď je čas příhodný, zítra bude pozdě. Nepřehlédne důležité okamžiky ve svém životě – ty ukazatele, dopravní značky na naší životní pouti, kterou pro nás Bůh připravil.

Máme velký a těžký úkol. Ale nejsme na to sami. Bůh, dárce veškerého času, je v tom s námi, pomáhá nám. Na to nezapomínejme a Bohu za to děkujme. Ráno Pánu Bohu poděkujme, že jsme se rána vůbec dočkali. A večer za další darovaný den.

Všechno má svůj čas a veškeré dění pod nebem svou chvíli – ale zároveň ten čas nezadržitelně plyne. Prázdniny utekly jako voda, léto už je také skoro za námi. Čas nezadržitelně plyne. Plyne směrem k naší smrti. A umírání, smrt, naše pomíjitelnost, to nás může děsit. Děsí nás to, protože Bůh nám dal do srdce touhu po věčnosti. Protože k čemu by byl čas bez věčnosti?
Ale tu touhu po věčnosti nám vložil do srdce ten, který je Pánem času, věčnosti. My toho o věčnosti, o budoucím věku, o Božím království - mnoho nevíme. Ale myslím, že když už nás Pán Bůh stvořil a je Pánem času, tak i v té věčnosti s námi nějak počítá.

Můžeme věřit, že poslední slovo nad námi, nad naším časem, nad tím jak jsme ho vyplnili, nebude mít nicota a prázdnota, ale Pán Bůh sám. Můžeme věřit, že se na konci času se setkáme s tím, který nás do svého času postavil. A i když mnohé věci pokazíme, neuděláme či nestihneme – nechme se povzbudit slovy biblického Kazatele, že Bůh vyhledá, co zašlo, dotvoří to, přetvoří a zachová…A co si přát víc?
Amen.

16.9. 2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás v dnešním shromáždění. Dnes slavíme 16. neděli po sv. Trojici.

Introit: (Ž 31,15-16a) Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Amen.

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Pane Bože, náš čas je ve tvých rukou. Minulost nemůžeme před tebou ukrýt. Všechno, co se stalo v uplynulých dnech, ty znáš. Dobře víš o věcech povedených i nepodařených. Dobře víš o chvílích radosti i strachu, o chvílích lásky i zloby.
Pane Bože, ve tvých rukou je náš čas. Přítomnost chceme prožít s tebou. Tady a teď předstupujeme před tebe s bratry a sestrami v Kristu. Děkujeme ti za ně. Tady a teď toužíme uslyšet tvá slova a zaslechnout z nich pro sebe pokárání, poučení i povzbuzení. Pane Bože, ve tvých rukou je náš čas. Budoucnost je tvůj dar pro nás. Příležitost milovat, věřit, doufat. Dny, které jsou před námi, ještě neznáme. Dej, abychom se jich nebáli a důvěřovali ti, že v nich budeš s námi a nikdy nás neopustíš. Za to ti Pane děkujeme. Amen.
1 čtení: Ř 12,1-8

Píseň: 199 – Slož, co srdce tísní

2.čtení: Kaz 3,1-8 kázání

Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět

Ohlášky:

Píseň: 450 – Již zpěv, prosby, kázání

Příml. modl.: Pane Bože, prosíme tě, shlédni na nás ve své lásce a dopřej sluchu našim prosbám.
Prosíme za všechny lidi, aby uvěřili v tvé milosrdenství, lásku a věrnost. Prosíme za všechny lidi bez domova, dej, ať svůj domov zase naleznou. Pomoz, ať se k nim nikdo neobrací zády, ale veď nás všechny svým Duchem k cestě, jak nejlépe jim pomoci. Pane prosíme za nás všechny, nauč nás prožívat každý den našeho života s vděčností a odpovědností před tebou. Dej, aby se nám tvá milost stala silou, která nás naučí radostné a věrné poslušnosti. Dej, ať z našich srdcí zmizí každá beznaděj a naplňuj nás nadějí.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: (Kaz 12,13-14) = poslední slova knihy Kazatel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. Amen.

Požehnání:

Píseň: 570 – Den po dni ubíhá