Lk 12,13-21 kázání
Za Ježíšem často přicházeli nejrůznější lidé v nejrůznějších trápeních a prosili ho o pomoc. A nikdy neodešli s prázdnou. Tady ale máme výjimku z pravidla - tento muž, který potřebuje Ježíše jen proto, aby mu pomohl k dědictví - s prázdnou odchází. Naráží na jeho nesouhlas a odmítnutí. Jestliže Ježíš ochrnutému muži řekne: Synu, odpouštějí se ti hříchy. Vstaň, vezmi své lože a jdi domů (Mk 2,5.11) nebo ženě, která se ho s vírou dotkla: Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila (Mt 9,22) – tak tomuto žadateli odpovídá cize a studeně: Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?

Pán Ježíš se neplete do majetkových záležitostí, není rozhodčím, který určuje, co komu patří a na co má kdo nárok. Do těchto našich trapných tahanic se on nenechá vmanipulovat. Nepřišel přece na svět, aby lidem dopomáhal k penězům. On přišel, aby – kromě jiného – nás varoval před falešnými jistotami, o které opíráme svůj život. Proto do všeho lidského snažení mít stále víc a víc a tak se zabezpečit slyšíme jeho varovný hlas: Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím co má.

Převážná část populace na zemi žije v nadbytku a hojnosti, ale ve světle různých tragických událostí ve světě je zřejmé, že majetek nezajišťuje bezpečí a jistoty. Pán Ježíš k nám ale nemluví proto, aby nám ještě víc nahnal strachu a my žili v trvalém stresu. Jeho podobenství, které jsme slyšeli, dává náš život dává do souvislosti s Bohem. Všechno, co vypráví, slouží k tomu, abychom byli „bohatí před Bohem“. Abychom svůj život neopřeli o to, co nevydrží, ale o jeho věrnost, milosrdenství a lásku. My můžeme spoléhat na jiné jistoty než jsou peníze či pozemské statky. Apoštol Pavel napsal křesťanům v Kolosách: Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání (Ko 2,2-3).

Nejsme zajištěni žádnými svými poklady, protože ty před Bohem nic neznamenají. Bohatí před Bohem jsme jen tehdy, když žijeme ve víře v Krista Ježíše a v lásce k bližním. To je bohatství, které s námi jde do věčnosti. Bohatý muž v dnešním podobenství je ještě bohatší úrodou, která byla mimořádně dobrá. Snad ho ani nenapadlo, že to není jeho zásluha, ale Boží dar. Bůh je dobrý a proto pole rodí, Bůh je ke mně dobrý a proto mám víc než dost – asi tak nějak by měl reagovat v úžasu a vděčnosti. Tam, kde schází vděčnost, tím víc se prosazuje pýcha a sobectví. Boháč má jen jednu starost: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?

Ten bohatý muž ve mně vyvolává obraz takového osamělého zoufalce. Představuji si ho, jak sedí sám v tom svém stavení u stolu a je nadmíru spokojený sám se sebou, jak na ten život vyzrál, jak si ho dobře zařídil. Nic ho nemůže ohrozit - má přece velké zásoby, nemusí se bát ani sucha, ani tuhé zimy, ani toho, že příští rok k němu nemusí být příroda tak štědrá jako letos. - A do tohoto jeho lidského sebeuspokojení a klidu vstupuje Boží hlas: Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?

Ježíš nikde neříká, že mít majetek je špatné, že bychom si ho neměli užít. Bláznovstvím boháče není to, že má mnoho majetku, ale to, jaké místo mu v životě přikládá. Není zakázáno být bohatý a šťastný, není špatné dopřávat si jídlo a pití…ale hlavní myšlenka ať směřuje k Bohu a bližnímu. Nejsme tu sami a jen pro sebe.
Poklady v nebi nám mohou připadat hodně vzdálené, ale poklady na zemi – ty máme před očima, na ty si můžeme sáhnout. Ty jsou naše, ty můžeme vlastnit. Ale jak jsou tyto poklady relativní! Stačí malinko a jak vzdálené jsou ty poklady na zemi. K čemu budou boháči po smrti plné velké stodoly? S sebou si je nevezme. Přichází do nebe „bez ničeho“, přestože si chtěl tak moc zajistit budoucnost.

Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu? A bylo by to tak jednoduché, kdyby myslel na své bližní. Když jsem dostal, mám povinnost dávat dál – a je vždycky dost těch, kteří to potřebují. On však chce stavět větší stodoly pro sebe, aby byl zajištěn a měl se dobře. Počítá s mnoha lety života, který je jen jedno velké sobectví. A právě do té zajištěnosti mu Bůh říká: Blázne! Ty sis to naplánoval na mnoho let, ale máš pár hodin, protože této noci odevzdáš svou duši.

Tento muž je blázen a pošetilec, protože spojil svůj život se svým bohatstvím. Stará se stará o svou duši tím, že jí zajistí jídlo. Ale Ježíš k tomu říká, že zajištění života spočívá v něčem jiném.
Je to varovný příklad a apoštol Pavel na to navazuje: Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme (1 Tm 6,17). Jde o to, aby touto odkázaností na Boží lásku byl člověk bohatý před Bohem, jinak je se vším, co získal, jen ubohý blázen, jako onen stavitel stodol. Proto i nám Pán Ježíš říká: Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.

B.a S., dnes slavíme neděli Díkčinění. - Je to den radosti z Hospodina, dárce všeho. Je to připomínka, že všechno, co máme, včetně našeho života, je dar od Hospodina. Máme si uvědomit, co všechno jsme dostali – nejen hmotné statky, ale také vztahy, lidi kolem nás, víru, evangelium, možnost se shromažďovat tady v kapli. A za to vše máme Pánu Bohu děkovat, být mu vděční.

Děkovat a být vděčný za dary, které od Pána Boha dostáváme, obohacuje život, který bez vděčnosti zůstává o podstatnou část ochuzen. Máme si připomenout, že nic není samozřejmostí, ani jídlo, které každý den jíme. I za to bychom měli děkovat.
„Ale nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“, říká Ježíš na jiném místě. Máme tedy také děkovat za dar Božího slova - za chléb který sytí naše duše. Existuje nejen hlad těla, ale i hlad duše. A Bůh nám dává chléb i pro naši duši.
B. a S., při VP si to opět připomeneme. Amen

14.10.2018 Prčice

AP: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

Pozdrav: Milí bratři a sestry, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme neděli Díkčinění.

Introit: připojme se k radosti žalmisty: „Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech Ž 96, 1-3). Amen

Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, chceme tě dnes společně chválit a děkovat ti za všechny skutky, které jsi v našich životech vykonal a stále konáš. Neboť vše, co jsme i co máme, je tvoje milost, tvůj dar a požehnání. Pane, děkujeme ti, že máme co jíst, do čeho se oblékat a kde přebývat. Děkujeme ti za naše rodiny, za všechny lidské vztahy, přátelství, setkání, děkujeme za naši práci. Děkujeme ti, že sytíš nejen naše těla, ale i duše. Děkujeme ti za dar tvého Slova, za tvé evangelium, za dar víry, za tvou lásku i odpuštění. Děkujeme ti za tvého Syna, Ježíše Krista.
Pane, přiznáváme, že na tebe a tvá dobrodiní často zapomínáme. Když je nám úzko, tak tě prosíme o pomoc, ale když je nám dobře – málo ti děkujeme. Prosíme tě, odpusť nám.
Pane, prosíme tě, přijď a buď zde mezi námi. Amen

1čtení: Ž 103,1-5

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

2. čtení: L 12, 13-21 KÁZÁNÍ

Píseň: 510 – Ó Pane můj, pokoj ať tvůj

VP

Píseň: 397 – Radujme se vždy společně (1-8)

Modlitba: Milostivý Bože, buď s těmi, kteří mají strach z nedostatku dnů, kterým nezbývá moc času být s těmi, které mají rádi. Prosíme za všechny nemocné, ztrápené a za ty, kdo se o ně starají. Prosíme tě, dej, ať pocítí, že je nic nemůže odloučit od tvé milosrdné lásky. Prosíme, vnášej radost tam, kde je jen pláč a nespokojenost. Prosíme tě za lidi, kteří vědí, co je to hlad a bída. Prosíme za místa, kde je hlad, kde se kvůli nedostatku potravy umírá. Prosíme, ať jim umíme pomoci. Prosíme za všechny, kdo tu dnes nemohli být s námi. I pro ně vyprošujeme tvé požehnání. Pane, dej, ať v našich životech zaujímáš první místo a ať ti stále vzdáváme chválu a čest. Amen

Ohlášky:

Poslání: (2 K 9,6-7) Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. Amen.

Požehnání:

Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte