Lk 19,1-10 kázání
Zacheus byl veliký boháč. Když je někdo velmi bohatý, často je to hodně podezřelé. Poctivou prací člověk většinou příliš nezbohatne. Existují samozřejmě i světlé výjimky – někdo něco zdědí nebo je v některém oboru tak schopný a výjimečný – že opravdu zbohatne poctivě.

Ale Zacheus k těm výjimkám nepatřil. Byl totiž vrchním celníkem. Celník, to bylo v Izraeli velmi problematické zaměstnání. Bylo problematické politicky (vybíral daně pro okupační velmoc), Bylo problematické nábožensky (stykem s pohanskými penězi byl kulticky nečistý). Bylo ale problematické i morálně - celníci nejen kolaborovali, ale často se také obohacovali na úkor svých soukmenovců.
Celníci v Ježíšově době byli lidé z řad Židů, kteří sloužili Římanům tím, že vybírali od Židů daně, poplatky a cla. Existovala několikastupňová hierarchie celníků, přičemž Zacheus byl zhruba někde v její polovičce. Na něj pracovali nižší celníci, kteří už ty daně přímo vybírali, něco si z nich nechali a zbytek odevzdali Zacheovi. Zacheus si opět něco z těch vybraných peněz nechal a zbytek odevzdal důchodkovému správci. Výše daní tehdy nebyla přesně určena, císař jen stanovil celkovou sumu, která se má vybrat a pak už to bylo na celních – ber kde ber. A tak se nutně šidilo na všech úrovních. A obyčejní lidé byli odíráni. Není tedy divu, že celníci nebyli u Židů oblíbeni. Výjimkou nebyl ani Zacheus, který byl navíc o to neoblíbenější, že byl velmi bohatý – zřejmě nařizoval svým podřízeným celníkům vybírat hodně vysoké daně, aby z nich měl co nejvíc. Tolik tedy k představení Zachea tak, jak byl asi vnímán lidmi kolem sebe.

Jeho jméno bylo Zacheus a byl malé postavy. Když jej jeho rodiče pojmenovali Zacheus - hebrejsky Zakkai, což znamená „spravedlivý“ - asi netušili, jaké kvítko ze synka vyroste. Jeho jméno už bude jen hořkou ironií osudu.
Těžko říct, proč se dal cestou kolaborace s římskými okupanty – snad z prospěchu, snad se svému okolí mstil za svůj hendikep, za svoji malou postavu, pro kterou mohl být už jako dítě terčem posměchu. A tak si svůj mindrák mohl léčit pocitem moci, který mu propůjčovaly peníze a práce pro okupační správu.

Až dosud nám evangelista Lukáš neřekl nic moc nového. Historie se opakuje, takové případy známe i my. Ale podívejme se na pokračování příběhu. V očích svých krajanů byl Zacheus zrádce, odpadlík a nestoudný vyděrač. Ale v očích Pána Ježíše byl ztraceným hříšníkem.
Tuto část Zacheova případu nám Lukáš vypráví s očividnou radostí. Je to radost, která má hluboké kořeny již ve SZ. Už tam slyšíme, že Pán Bůh nechce, aby přestupník doplatil na své špatné jednání, ale aby se změnil a tak se zachránil. Jak jsme slyšeli z proroka Ezechiele: Což si libuji v smrti svévolníka? Je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?(Ez 18,23). Tento Boží záměr, který se uskutečňuje v Zacheově příběhu, vyjádřil apoštol Pavel ujištěním, které se týká nás všech: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1 Tm 1,15). Svévolník Zacheus má žít, ne zemřít ve své lakotě.
Ježíš Jerichem jen prochází. Ale protože ho předchází známá pověst, prodírá se za chvíli zástupem lidí. Spolu s ostatními vyráží do ulic i náš malý velký celník Zacheus. Cosi nevysvětlitelného jej přitahuje k tomuto muži, chce poznat kdo to je, co je zač. Jenže vzhledem ke svému vzrůstu i své neoblíbenosti u místních obyvatel toho z galilejského učitele moc neuvidí. Ještě bude rád, když ho v davu nikdo nesrazí k zemi - mnozí z jeho spoluobčanů by takové „nehodě“ možná rádi napomohli.
A pak dostane nápad. Odhadne, kterým směrem asi Ježíš půjde, běží napřed a vyleze na moruši, na strom, který rostl podél cesty. Ano, to bude jeho pozorovatelna, tady uvidí Ježíše jako na dlani. - Všimněte si, bratři a sestry, že tady Zacheus projevil jednu vlastnost, která nám ve vztahu s Bohem i druhými lidmi často chybí, i když někdy může být potřebná. Je to odvaha se pro dobrou věc třeba i zesměšnit.
Můžeme si představit, co se dělo v Zacheově srdci než vylezl na onen strom. Nastal pořádný boj: na jedné straně velká touha poznat Ježíše, na druhé straně riziko ostudy. Zacheus byla veřejná osoba - věděl, že když vyleze na strom, stane se on, šéf a mocný, ale velice nenáviděný muž, směšnou podívanou pro všechny. Leckdo ze spořádaných lidí v zástupu zakroutí pohoršeně hlavou: „Koukněte na něho! Peníze mu nestačí, ještě se musí předvádět. To se nemůže držet při zemi? Musí se zase drát nad druhé, výš a výš, prcek jeden!“ - Jenže Zacheovi nejde o dobrou pověst. Touží spatřit Ježíše. Chová se výstředně a směšně, ale chová se tak kvůli Ježíšovi.
Proud lidí, ve kterém pluje i Ježíš, se pomalu blíží k Zacheově moruši. Zacheus už ho v davu rozeznává. Jenže nejen že on vidí Ježíše, ale Ježíš také vidí jeho. Všiml si toho malého muže v drahých šatech a dívá se na něj, ale snad již o něm ví dopředu, jde najisto za tím, komu stál za to, aby se kvůli němu zesměšnil.
Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ - Tohle opravdu nikdo nečekal. Ježíš si Zachea nejen všimne, ale osloví ho i jménem a dokonce se k němu objedná na večeři. Co asi v tu chvíli prožíval vrchní celník Zacheus? Počáteční šok vystřídala ohromná radost, že Ježíš chce být hostem u něj, před kterým si každý zatím jen odplivl.
Dnes musím zůstat v tvém domě. Musí s ním být, protože plní Boží vůli, aby se Zacheus odvrátil od svých cest a našel cestu života. Nejde do domu některého z kněží, kteří v Jerichu bydleli, ale musí navštívit právě jeho, aby jej zachránil. Jak říká apoštol Pavel: Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1 Tm 1,15).

Tato záchrana ale neprobíhá u každého stejným způsobem. Vždyť každý z nás je naprosto jiný a Pán Bůh to bere vážně. Apoštol Pavel o Ježíše nestál, byl jeho nepřítelem a přece byl zachráněn, když u Damašku oslepl. Zacheus je jiný – v Lukášově zprávě čteme, že mu šlo o to Ježíše uvidět. A nejen to - on ho toužil uvidět, aby poznal, kdo to je. Kde se tato touha, která jej pudí až do koruny stromu, v Zacheovi vůbec vzala?

Druzí Zacheem opovrhují - ale i on má svůj vnitřní svět, své skryté sny, svá přání, o kterých dosud nikomu neřekl. Vždyť i my tušíme o tajemné hloubce srdcí, kde máme uloženu touhu po štěstí, po lásce a porozumění, touhu po uznání, po přijetí bez podmínek. Někdy si své tužby ani neuvědomujeme. A pak nás překvapí, když náhle vyplují na povrch. - Možná i Zacheus byl zaskočen svou touhou uvidět Ježíše. Možná by nedokázal vysvětlit, co to do něj vjelo, že běží a šplhá na strom. Snad se v něm ozvala touha, kterou kvůli svému řemeslu dnes a denně umlčoval. Touha žít život, na kterým se neohrnuje nos. Touha ztratit nálepku hříšníka, zrádce, odpadlíka od Boha. Touha dojít uznání, touha být přijat a zahrnut do běžné společnosti. Zacheus běží, aby uviděl Ježíše. Neboť z doslechu ví, že Ježíš dokáže s jeho neutěšenou životní situací něco udělat.

Uskutečňuje se zde záchrana ztraceného člověka. A nejen jeho. Dvakrát tu slyšíme o Zacheově domu: Musím zůstat v tvém domě - říká Pán Ježíš celníkovi, který jej radostně přijme. A když je tento muž vysvobozen z moci mamonu, který nad ním vládl a on rozdává chudým a chce čtyřnásobně odškodnit ty, které ošidil - pak Ježíš zase mluví o jeho domu: Dnes přišla spása do tohoto domu. - To znamená spása nejen pro něj, pro Zachea, ale i pro všechny v jeho domě. - Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Pán Ježíš v Zacheovi vidí Abrahamova syna, dědice všech Božích zaslíbení, která praotec dostal, podílníka Božího milosrdného vyvolení k životu. A tady si všimněme, že nepadne ani jedno slovo o jeho zaměstnání. Ježíš Zacheovi neřekne: s tvým celnictvím je konec, takové řemeslo je nehodné syna Abrahamova. Okamžitě s tím přestaň! - On ho v tom nechává. Nevyzve jej, aby šel za nám, jako to řekl celníku Lévimu, který se stal jeho učedníkem. Zacheus bude dál ve starém zaměstnání jako nový člověk. Tam má osvědčit, že setkání s Ježíšem nebyla jen krátká epizoda, ale celková proměna jeho života.

S každým z nás jedná náš Pán jinak. Jeden slyší: „Pojď za mnou“ a druhý nikoliv. Jeden opouští své sítě a jde za Ježíšem, který nemá, kde by hlavu složil - druhému zůstává i ten dům, do kterého však přišlo spasení. Zacheus řekl Pánu: Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. Takový je Zacheus. Polovinu majetku sice rozdal, ale i ta druhá se mu může proměnit ve vězení. Všechna pokušení zůstávají dál – ale spasení vešlo do Zacheova domu i celého jeho života. Když se Bůh v Ježíši Kristu nás – stejně jako Zachea ujal - a to se stalo, když jsme jej ve víře přijali - pak nás povede a neopustí. U Zachea byl Pán Ježíš jen na chvilku, ale s námi je po všechny dny, až do skonání světa. Amen.

10.6.2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění.

Introit: (1 Tm 1,14-15a.17) A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a sní víra i láska v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

Modlitba: Bože náš a Pane, stvořil jsi pro nás nový den, daroval jsi nám nový čas. Učiň tedy, prosíme, ať je nám dnešní den novým setkáním s tvou dobrou mocí, s tvou milostí, s tvou pravdou, světlem, které jsi zjevil. Pomoz nám, prosíme, ať si nestýskáme nad tím, co uplynulo, ať nás netrápí břemeno minulosti. Pro svého milého Syna nám odpusť, čím jsme tě v uplynulém čase rmoutili. Povzbuď nás Bože, ať k tomu, co je před námi nové, vyhlížíme s důvěrou. Posiluj nás k tomu každý nový den nově svým Slovem, obdaruj nás svým Duchem, ujisti svým smilováním. Amen

1čtení: Ez 18,1.21-23.30-32

Píseň: 688 – Odpusť (199 – Slož, co srdce tísní)

2čtení: Lk 19,1-10 kázání

Píseň: 450 – Již zpěv, prosby, kázání

Ohlášky:

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že nás máš rád a že nás přijímáš takové, jací jsme. Že nečekáš se svou láskou, až budeme lepší. Protože bez tvé lásky ani lepší být nemůžeme. To tvá láska, která nás přijímá bez podmínek, v nás působí změny k lepšímu. Moc ti za to děkujeme.
Pane, u tebe je skutečná pomoc. Proto se s nouzí svou i druhých obracíme k tobě: Prosíme tě za tvou církev, abys ji obživoval, upevňoval její víru a rozhojňoval bratrství a lásku k bližnímu. Buď se všemi, kdo procházejí zkouškami víry, kdo jsou v těžkém rozhodování. Posiluj ty, kdo trpí nezdarem nebo nemocí. Prosíme za osamělé, za ty, kdo jsou zahořklí, za ty jimž připadá, že ty na ně nedbáš. Prosíme za ty, kdo si tě neváží a nepřijímají tě. Přemáhej jejich nevěru, přiváděj je k sobě, aby i oni u tebe nalezli místo.
Prosíme za moudrost pro státníky, aby chystali naší zemi a světu spravedlnost a pokoj.
Pane Bože, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš, …

Poslání: (1 J 1,8-9) Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Amen.

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče