Lk 19,28-40 kázání
Milí bratři a sestry, milí přátelé, Květná neděle je nazývána branou Velikonoc. Je to poslední šestá postní neděle a současně již první den Velikonočního týdne. Touto branou můžeme vstoupit do velikonočních událostí, abychom zasedli s Ježíšem ke stolu na Zelený čtvrtek. V pátek pocítili dotek stínu Kristova kříže, tíživé mlčení Bílé soboty a na Hod Boží velikonoční prožívali radost víry ze vzkříšení a vítězství.
Název „Květná neděle“ v nás vyvolává jarní atmosféru květů a zeleně. Tento den je také dnem oslavy a zpěvu. Neboť – jak jsme slyšeli v úvodním žalmu - přichází požehnaný Král ve jménu Hospodinově.
Ale on ten král nepřichází – on přijíždí – na oslátku. Učedníci volají: Požehnaný Král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech! Kladou před něho pláště a ratolesti. Stále více a více lidí se k radostnému volání učedníků přidává.
Zkusme se přenést do této atmosféry a spolu s ostatními prožívat oslavu Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Slyšíme radostné volání ze všech stran. Připomíná to pouliční slavnost. Lidovou veselici. Happening. Ten, kterého vítají jako krále – přijíždí na oslátku.
Zvíře si vybírá sám Ježíš. Posílá učedníky do sousední vsi, aby mu přivedli mladého oslíka. Proč to oslátko odvazujete? - ptají se majitelé. Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ K čemu je ale dobrý osel v davech mířících k Jeruzalému? Nebylo by jednodušší, kdyby Ježíš šel do Jeruzaléma pěšky?
Ježíš něco chystá. Něco mimořádného. Potřebuje oslíka, aby mohl sehrát jakési divadlo. Divadlo, ve kterém bude hlavním hercem. Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. Lidé kolem jsou zvyklí na jezdce na koních, na cizácké ozbrojence, kteří mečem vládnou judské zemi. Lidé dobře znají obraz vítězného panovníka, který si na ztepilém koni přijíždí pro hold do vyzdobeného města. Jenže teď přijíždí Ježíš a všechno je jiné. Žádný urostlý kůň, jen osel. Žádná slavobrána, jen - jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Kdo jim dal pokyn, kdo to všechno nastartoval?
Režisérem je Ježíš. Zvíře si vybral příhodné. Král má vjet slavně do města, ale bez řinčení zbraní, bez pýchy, bez ponižování nepřátel. Boží království se neprosazuje ani násilím, ani mocí, ale Duchem. Silou myšlenek, silou naděje, silou víry a lásky. Proto ten osel, vlastně jen mladý oslík jako protiklad ke statným koním z královských stájí. Zde totiž přijíždí jiný král - zde se vyhlašuje jiné království.
Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Kde vzali odvahu k takovému veselí? K takovému nadšenému volání?
Možná se jim v hlavě rozezněla dávná píseň proroka Zacharjáše: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
Ta píseň vypráví o příchodu krále pokoje, který přináší spravedlnost. Snad právě tohle najednou uslyšeli ti, kdo doprovázeli Ježíše a přimělo je to radostně a hlasitě chválit Boha: Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.
Jak si ale mohli dovolit vzdávat královské pocty potulnému kazateli, který měl místo vojska jen hlouček učedníků? Jistě, Ježíš vykonal mocná znamení, která leckdo viděl, ale přeci jen – nebylo příliš drzé provolat ho za krále? Prohlásit ho za krále v těsném sousedství města, kde ve skutečném paláci sídlí král se skutečnou korunou a hlavně se skutečnou armádou? Není to všechno příliš nebezpečné?
Ježíš ale jistě ví, co dělá. Jede na oslátku. Hraje divadlo, patří mu hlavní role, role krále. A z diváků u cesty se rázem stávají herci. Už nejsou mimo děj, teď jsou do děje vtaženi. Jsou účastníky i aktéry děje. To je ta veliká změna, kterou se Ježíšovi daří s lidmi provést. Už nestojí stranou, už nejsou mimo. Dostávají se do děje. Ježíš je vtahuje do svého království, stejně jako ke svému stolu přitahoval hříšníky a nevěstky, kteří by jinak zůstali mimo.
Nyní Kristus jede na oslátku. Zvíře si vybral záměrně. Pán je potřebuje. Potřebuje ho, aby lidem ukázal jiný druh panovníka – pokorného, vstřícného, soucitného. Potřebuje se k lidem přiblížit – ne je oslnit. Přijíždí prostě na oslátku a tak vzbuzuje v lidech důvěru. Tenhle Pán nám není vzdálen, jemu můžeme důvěřovat, jeho můžeme radostně chválit a oslavovat.
Musela to být krásná scéna. Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Nezkrotná radost. Radost až do dna. Srdce plné radosti, která se nezdráhá chválit Boha i ve složitých situacích. Nadchnout se Ježíšem, tím, co dělá, tím, co říká. Nechat se podnítit k naději a nevidět budoucnost černě. Vždyť konečně přijíždí ten pravý vládce, pokojný a spravedlivý. Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech.
Svůj příjezd do Jeruzaléma, který Ježíš tak velkolepě rozehrál a do kterého vtáhl a zapojil mnohé kolemjdoucí - úplně mění pohled lidí na svět i na sebe samé. Tolik důvěry a radosti, tolik pokoje vnesl Ježíš mezi lidi. Štěstí nasávané plnými doušky
Jak to ale bývá, i v tom nejšťastnějším zástupu se neradují vždycky všichni. Tu a tam se objeví několik takových, kterým jejich představy o Boží přítomnosti na tomto světě našeptávají: tak hele, tak to prr, tohle už je trochu moc, ne? Na co si to tu hrajete? Nepřekračujete náhodou už únosnou mez?
Tu mu řekli někteří farizeové za zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky! - Co se jim nelíbí? Podle farizeů to učedníci i zástupy přehnali. Oslavovat Ježíše jako krále! To je provokace. To si Římané nenechají líbit. Tak nějak smýšlejí Ježíšovi kritici. Proti nezkrotné radosti stojí ukázněná zbožnost. Zbožnost přísně vymezená na sféru osobního života. Farizeové si chtějí pro sebe v ústraní dodržovat Zákon. Zapomínají, že víra není jen věc soukromá, ale i společná, sdílená. A že víra je také věc radostná. Právě Boží blízkost, právě ona společně prožívaná Boží blízkost a pomoc probouzejí v lidech radost.
Ježíš kritiku farizeů odmítá. Je rád, když jsou lidé kolem něho veselí. Kolikrát za život se nám podaří takto se upřímně společně radovat? Takový okamžik se nesluší kazit. Náš Pán dál jede na oslátku. Dalo mu práci probudit v nás důvěru, osmělit nás k chvalozpěvu. Odpověděl jim: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“
Už Jan Křtitel říkal, že Bůh si může své děti probudit i z kamení, pokud se mezi živými nenajdou ti, kdo by mu naslouchali. Bůh přece umí proměňovat i kamenná lidská srdce. Bůh potřebuje náš hlas, který by druhým řekl o tom, co na cestě s Bohem zakouší. K tomu nám dává otevřené uši a vkládá nám slovo na jazyk.
Bůh potřebuje každého, kdo o něm chce vyprávět, kdo chce naslouchat jeho hlasu ve svém životě. A smíme také slyšet ujištění, že v tom všem je on sám naší pomocí, oporou a nadějí. Amen.

25. 3. 2018 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého! Milost vám a pokoj nechť se rozhojní.

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás zde vítám. Dnes slavíme Květnou neděli. Vítám u nás také….

Intro: (Ž 118, 26-29) Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Amen.

Píseň: 272 – Jak vítati mám tebe (1-4)

Modlitba: Pane, buď chválen v tento den. Ať ke tvé slávě zní Hosanna jako tehdy, když jsi byl vítán u bran Jeruzaléma. Zakusil jsi velkolepou oslavu obklopen volajícími zástupy, ale i ticho, samotu a opuštěnost uprostřed Getsemanské zahrady. Zakusil jsi ponížení od lidí, abys byl vyvýšen a oslaven Otcem. Děkujeme ti, že jsi přijal v pokoře úděl služebníka, abychom my byli přijati do tvé slávy. Prosíme tě, provázej a posiluj nás svým Duchem na cestě k věčnému Jeruzalému, místu pokoje a požehnání. Amen.

1čtení: Za 9,9-10

Píseň: 688 – Odpusť 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

2čtení: Lk 19,28-40

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 248 – Ježíše se nespustím

Příml. modl: Prosíme za lidi, co se utápějí v zoufalství a beznaději. Pane, dej jim novou chuť a sílu k životu. Prosíme za všechny nemocné i za ty, kdo o ně pečují. Dej ať pocítí, že jsi s nimi. Pane, prosíme za celý svět – veď celé své stvoření k míru a pokoji.
Pane, prosíme, abys nás v denním zápolení našeho života provázel svým milosrdenstvím. Prosíme, abys nás podpíral, když klesáme, upamatovával, když na Tebe zapomínáme. Prosíme, abys nám zachovával jasný výhled k tvé milosti v každém našem strachu a sevření.
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…

Poslání: (1 Tm 1,14-17) A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a s ní víra i láska v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Požehnání:

Píseň: 443 – Přijď, Králi věčný náš