Lk 2,8-16 kázání

Obrázek, který před sebou pastýři uviděli, když došli do Betléma – známe všichni. Viděli jsme ho už mnohokrát. Dítě položené do jeslí, nad ním se sklání žena nebo spíš ještě dívka Marie. Při nich stojí Josef, který v té situaci působí tak trochu neohrabaně. Všichni tři v chlévě. Lidová tvořivost tuto scénku zpracovává různě. Někde vidíme několik domácích zvířat, pastýře, anděly, kometu... Ale ze všech těch obrázků na nás dýchá něha. - Něha k dnešnímu svátku nepochybně patří. Dýchá nejen z biblického vyprávění o Ježíšově narození, ale i z mnoha dějů v jeho dalším životě. Je to něha Boží, je to jeho věrnost, vznešenost, jeho milosrdenství, jeho láska.

To není jenom sentimentalita sváteční chvíle. To není změkčilost - to je něco pevného, něco, co se děje navzdory všem okolnostem. Je to síla, která odolává lidské neurvalosti a zvůli nemocných mocí. Je to vzpoura proti lhostejnosti, do které nás tlačí náročnost života, ve kterém se prohání úřední šiml a lidé jsou jen figurky na šachovnici ekonomických zájmů. Je to protest proti nelidskosti lidského světa, který chce být něčím víc, dostat se výš. A Bůh jde proti tomuto proudu, Bůh jde opačným směrem. Je malý, je níž, je dole... Ano, ta něha - to je především věrnost člověku, tomu lidskému v nás. Je to sdílení, sdílení toho křehkého, zranitelného, co si každý neseme v sobě - ale málokdy to pustíme ke slovu, málokdy to necháme odhalené, protože nechceme být vydáni napospas, protože nechceme být zranitelní.

Ale něha není jediným tónem vánočního příběhu. Dalším tónem – možná poněkud skrytým – je pohyb. A o tom bych dnes chtěla mluvit. Tedy – všimli jste si někdy, jak často se ve vánočním příběhu mluví o pohybu? O chůzi? Jak často je řeč o tom, že někdo někam jde?

Nejdříve cestuje tesař Josef se svou těhotnou ženou z Nazareta do Betléma kvůli soupisu lidu. Císař Augustus potřebuje peníze a tak vyhlásí daňový soupis obyvatelstva, aby je mohl důsledněji vybírat ve všech koutech obrovské říše. Potom na svět přichází Ježíš – přišel jako pravé světlo do tmy. Pak se objevuje anděl Páně s nebeskými zástupy a sláva Páně se rozlévá kolem nich. Andělé hovoří s pastýři, rozezní krajinu svým chvalozpěvem a zase odcházejí zpět do nebe. Posléze vidíme pastýře, jak jdou do Betléma k jesličkám, aby se podívali, co se tam stalo. Čteme doslova, že tam spěchali.

Spěchali - Je to zvláštní detail. Někam o Vánocích spěchat – v tom jim celkem rozumíme. Pastýřům ale zřejmě hodně záleželo na tom, aby z těch nových věcí, které jim andělé oznámili, nic nepromeškali. Aby co nejdříve spatřili a plnými doušky nabrali tu velikou radost, která bude pro všechen lid.

Na nejdelší pochod se vydávají mudrci od východu - oni pověstní tři králově. Z daleké země přináší vzácné dary pro právě narozeného krále Židů a chtějí se mu poklonit.

A abychom nezapomněli – do Betléma vyráží také Herodovi vojáci, kteří mají povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let. Král Herodes totiž nesnese žádného konkurenta, ani když ten je zatím zabalený v plenkách. Král Herodes vidí od začátku v tom narozeném dítěti konkurenta své moci, kterého je třeba zlikvidovat. Rodiče s malým Ježíšem před ním musí uprchnout do Egypta.

Hodně pohybu najdeme ve vánočním příběhu. Slova vyjadřující pohyb, chůzi - se dostala i do lidových koled – např.: Půjdem spolu do Betléma, My tři králové jdeme k vám,...Motiv chůze najdeme i v našich zpěvnících – např.: Přijď, Králi věčný náš nebo Lutherova píseň: Z nebe přicházím samého. A našli bychom tam ještě mnohé další.

Milé sestry a bratři, co tento vánoční pohyb znamená pro nás? - Vánoce jsou svátkem pohybu. Pohybu směrem ke Kristu. Nestačí sedět na místě, ve svém pohodlí doma. Je třeba vydat se na cestu. Proto se o vánocích tolik mluví a zpívá o chůzi a putování. My chceme v životě někam dojít. A máme za čím jít, máme za kým jít. Je to vlastně taková zvláštní přitažlivost, která se projevuje už

při Ježíšově narození. Už jen sotva narozený Ježíš přitahuje pozornost a kroky ostatních lidí. Už v Betlémě se ukazuje, čím a jak bude Ježíš později působit na druhé lidi. Bude je zvát na cestu. Bude je vybízet k následování.

Už v Betlémě začalo to, co později změní svět. Lidé půjdou za Kristem. Budou se snažit chodit životem podle učitele z Nazaretu a podle jeho doporučení. Budou se snažit milovat své bližní, odpouštět viny a smiřovat se navzájem, pomáhat potřebným, důvěřovat Bohu, že se světem ještě neskončil a že jej nadále proměňuje k lepšímu... Je to dobrá cesta. Pastýři, mudrci a nebeské zástupy byli první, kdo se na tuto nadějnou cestou vydali. A rozhodně nebyli poslední. V obrovském zástupu, který přichází za Ježíšem, jsme dnes i my. Přišli jsme sem do kaple, kde se slaví Ježíšovo narození. Jdeme za Ježíšem nejen maličkým, ale i za dospělým a za jeho programem. Ve své mysli chceme v tento sváteční i v čas všední následovat Krista.

Sestry a bratři, všimli jste si, kdo ve vánočním příběhu nikam nešel? - Byl to král Herodes. Ten král, který bezcitně zorganizoval masakr betlémských nemluvňátek. Je příznačné, že právě Herodes zůstal sedět ve svém paláci. On od Ježíše nic dobrého nečekal. Nesliboval si nic od setkání s ním. Jeho plán byl jasný – chtěl se s Ježíšem vypořádat na dálku. Nechtěl s ním přijít do kontaktu, nechtěl ho poznat - ale rovnou se ho zbavit. Žádná láska k bližnímu, žádné odpuštění, žádná smířlivost ani pomoc, žádná důvěra k Bohu. Herodes si myslel, že si vystačí sám, že se na cestu k obnově vypravit nemusí. A tak zůstal zavřený ve svém paláci. Byl krutý a byl nešťastný. Ta jeho ne-cesta ho k ničemu pořádnému nedovedla.

Sestry a bratři, o Vánocích to začalo. Vánoce jsou svátkem pohybu, putování, následování. K vánocům přeji nám všem mnoho Božího požehnání a vedení na naší cestě za Ježíšem. Na cestě za obnovou svého ducha, svých vztahů, na cestě za obnovou světa. Je to dobrá cesta. A nemusíme se na ní bát – vždyť před námi jde Ježíš Kristus. Amen.

25.12.2018 Prčice

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tento sváteční den – Boží hod vánoční.

Introit:(Tt 2,11) Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem. Amen.

Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň

Modlitba: Pane, náš Bože, děkujeme za Vánoce. Za světlo, radost, hudbu, písně. Děkujeme za dárky a dobré jídlo. Děkujeme za naše bližní, děkujeme za hezké vztahy mezi lidmi.

Ty víš, že všechno není ideální, krásné, milé... Prosíme Tě o světlo, prosíme, jako na počátku stvoření – odděluj světlo od tmy. Vykaž temnotě jasné meze, vytáhni nás z ní ven.

Ty jsi o vánocích rozjasnil noc září pravého světla, prosíme:

zažeň temnotu hříchu z našich srdcí. Amen.

1čtení: Lk 2,1-7

Píseň: 298 – Tichá noc

2 čtení: Vánoční poselství evangelia přečtu podle: Lk 2,8-16 kázání

Píseň: 281 – Narodil se Kristus Pán

VP

Píseň: 288 – Aj, růže rozvila se

Ohlášky:

Příml. modl.:

Pane, náš Bože, Ty jsi rozjasnil noc září pravého světla, prosíme:

buď s těmi, komu je smutno, prosvětli tmu;

buď s těmi, kdo mají hlad, je jim zima, nemají domov,

buď s těmi, kdo mají pocit, že život je k ničemu, dej jim najít smysl;

buď s těmi, kdo mají v rukou moc a nevidí přes ni lidi,

buď s těmi, kdo mají moc práce, kdo spěchají, dej ať se dokážou zastavit a podívat nahoru;

buď s těmi, kdo jsou nemocní, vlévej jim sílu do života,

buď s těmi, kdo umírají, drž je za ruku;

buď s našimi milými, se kterými nejsme nebo být nemůžeme, myslíme na ty, kdo nám chybějí, kdo už nejsou mezi námi;

Pane, náš Bože, ty znáš naše touhy, vzpomínky, bolesti, radosti, vidíš nám do srdce,.....

rozsvěcuj nám v srdci světlo, děkujeme. Amen.

Poslání:(Tt 2,11-14) Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Amen.

Požehnání:

Píseň: 293 – Čas radosti, veselosti