Lk 5,1-11 kázání
Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi – říká Ježíš rybáři Šimonovi. Divná slova. Lovit ryby – to je zdroj obživy nebo třeba koníček, který přináší potěšení, odpočinek a uklidnění nervů. Ale lovit lidi – to zavání zločinem. Tak lovili otroky v Africe a dodnes z toho jde hrůza. A lov na lidi stále pokračuje. Politici za nesplnitelné sliby získávají voliče, obchody nabubřelou reklamou zákazníky a nejrůznější hnutí nové vyznavače, když je zbavili kritického myšlení. Lovit lidi znamená vzít jim svobodu a mít je ve své moci, zotročené strachem či bludnými ideály.

Lov je vždy spojen se silou, šikovností, lstí či pastí. Proto v nás Ježíšova slova o lovení lidí mohou vyvolávat rozpaky. Ale nezůstaňme jen u svých zkušeností, jak snadno se lidé dají chytit do nejrůznějších pastí a pastiček. Ten, který mluví k Petrovi - nepřišel na svět, aby nás zmanipuloval, ale aby nám pomohl.

Až dosud rybář Petr lovil ryby. Teď bude mít jiné povolání - lidem, které získá nikoliv propracovanou psychologickou metodou či šejdířskými sliby, ale bezbranným slovem evangelia - bude přinášet život ve svobodě, radosti a pokoji Božích dětí. Jako kdyby mu Pán Ježíš říkal: Už se nebudeš věnovat rybám, se kterými je svázán tvůj život, ale lidem. Právě teď tě povolávám do své služby. A přesně tak tomu Petr porozuměl a s ním i jeho přátelé: Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Když evangelista Marek nebo Matouš vypráví o povolání učedníků, kteří všechno opustili a následovali Ježíše - slyšíme tam jen prosté Ježíšovo slovo: „Pojď za mnou!“ Ale Lukáš ve svém podání tuto výzvu vynechává. Místo ní slyšíme o tomto zvláštním, zázračném rybolovu. A celý jeho průběh Lukáš líčí tak, aby nám ukázal podrobněji, co ostatní evangelisté zestručnili: tomu, čemu lze říct rozhodnutí pro Ježíše - musí něco předcházet, aby se vůbec uskutečnilo.

Evangelium nám říká, že Ježíš přitahoval spoustu lidí. Mnozí ho vyhledávali proto, že mluvil o tom, co je trápilo a co se jich týkalo. Dával odpovědi na jejich otázky a přinášel do jejich života naději. Mluvil o Bohu, který miluje, zachraňuje a uzdravuje. A nejvíc se lidem líbilo, že Ježíš o Boží lásce a pomoci nejen mluvil, ale také ji lidem přinášel. V našem příběhu se lidé tlačili na Ježíše, aby slyšeli Boží slovo. U Genezaretského jezera se bez velkých příprav stala kazatelnou Šimonova rybářská loď. Nevíme, jaké bylo téma kázání, nevíme, jak dlouho trvalo, ale víme něco jiného.

Petr přestal vypírat sítě a poslouchá s ostatními. Ten zástup na břehu jezera se po Ježíšově kázání rozešel a vůbec nevíme, jestli v nich z Božího slova vůbec něco zůstalo. Šimon by se asi také vrátil ke svým sítím a všechno by zůstalo tak jak bylo. Ale on uslyšel Ježíšův hlas, který mluví ne obecně, ke všem, ale přímo k němu. A slyší slovo, na které musí reagovat: Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!

Zní to trochu komicky. Tesař z Nazareta zve rybáře z Kafarnaum „na ryby“. Jak se může syn tesařův plést do řemesla rybáře? - Šimon ví svoje. Je zkušený rybář - ví, že nejvhodnější dobou pro rybolov je noc. Nemá to vůbec logiku zkoušet to přes den znovu. A tak to řekne nahlas: Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.

Ježíš káže Boží slovo, ale Šimon ví o rybaření mnohem víc. Už má za sebou jeden neúspěšný lov - namáhali se celou noc a nic nechytili. - A teď má být všem pro smích, když přistoupí na nesmysl lovit za jasného dne? - Přece si nenechám radit v oblasti, ve které jsem profesionálem, kde jsem zvyklý spoléhat na sebe, na svou praxi a znalosti, na svou šikovnost a zdatnost.

Všechny jeho zkušenosti mu dávají právo říct s nadřazeností odborníka: Ne, tomu ty nerozumíš, tomu rozumím já! - A přece tu zazní ne hlas pýchy, ale hlas víry: Ale na tvé slovo spustím sítě. - Všechno co vím a znám mluví proti, ale já udělám to, co žádáš! - Šimon nevěděl, co se stane, tak jako Abraham nevěděl, kam dojde, když poslech Boží hlas. - A právě to je víra, že se spolehne na Boží slovo a poslechne ho.

Celé svědectví Bible nás ujišťuje, že kdo věří nebude zahanben, ale spíš překvapen nad Boží věrností a štědrostí. A to je případ Šimona Petra. Všemu navzdory spolehl na Ježíšovo slovo a teď vidí, kolik mu bylo dáno. - Naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. - A právě v této chvíli, když poznává, kdo je ten, jehož slovu uvěřil - poznává zároveň sám sebe až do té nejhlubší podstaty: Jsem člověk hříšný.

Nikdo mu pocit hříšnosti nevtloukal - on to prostě ví. Poznal, že tady stojí před tím, v němž je přítomen Bůh sám ve své nezměrné moci. Všichni, kdo prožili tento pocit, ať to byl Izaiáš či Mojžíš - měli hrůzu z Boží spalující svatosti. Proto teď Šimon, který už Ježíše neoslovuje jako Mistra, ale jako Pána, prosí, aby od něj odešel. Nemůže snést jeho blízkost, protože poznal svou hříšnost a totální vzdálenost od té lásky, která z Ježíše vyzařuje. - Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný. - A Pán Ježíš mu to nevymlouvá, neutěšuje ho, že to s ním není zas tak zlé - ale svěřuje mu poslání: Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.

V 1. čtení z proroka Jeremiáše jsme slyšeli o Božích soudech nad nevěrným Božím lidem: Hle, já posílám k mnohým rybářům, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře (Jr 16,16). - Ale teď je to úplně jinak - rybář Ježíšův neloví lidi k záhubě, ale k záchraně. Není to soud, ale milost, když Ježíš posílá Šimona, aby získával lidi pro Boží království.

Na rozdíl od všech pyšných a namyšlených lovců, kteří loví lidské duše pro své zájmy - s Šimonem půjde pokorné vědomí, že je hříšný člověk. Jen v této pokoře je možné plnit poslání zvěstovatele evangelia, ze kterého roste církev. Apoštol Pavel ji dává do souvislosti s Božím plánem, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvárnou moudrost (Ef 3,10).
Tak veliký je úkol těch, kteří byli „uloveni“ posláním Ježíšových rybářů. Nejsou zotročeni, zmanipulováni, nejsou ovládnuti strachem a nemají vymytý mozek - ale smějí ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou (Ef 3,12).

Počátky církve jsou u Šimona, hříšného člověka, který uvěří a poslechne Ježíšovo slovo. A Ježíš od hříšného člověka neodejde, ale hříšní mohou jít za ním a být s ním, tak jako my. Radujme se z Boží milosti a lásky a nestyďme se zvát lidi ke zdroji odpuštění a nového života v Kristu Ježíši. Amen.

1.7. 2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tuto 5. neděli po Trojici.

Introit: (Ef 3,10-12) Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvárnou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Amen.

Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte

Modl.: Hospodine, Bože veliký, mocný a věčný, chválíme Tě! Ty jsi vše dobře stvořil, spořádal, pečuješ o svět, o lidi, o každého z nás.
Chválíme Tě, Pane Ježíši, Ty jsi nás přivedl blíž k Otci, k životu. Díky Tobě žijeme v naději na lepší svět, na věčnost. Děkujeme, že nás počítáš mezi své. Že kvůli nám jsi byl tady na zemi. Rozpomínáme se na své chyby a viny. Stojíme před Tebou, obtíženi tím, co jsme pokazili, nestihli, řekli ošklivě, mysleli pyšně, komu jsme odmítli pomoc... Prosíme o odpuštění. Potřebujeme je. Odlehči nás, osvoboď.
Duchu svatý, prosíme, buď nám přítomen, tady v kapli i v našich všedních dnech a starostech. Amen.

1čtení: Jr 16,14-21

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane

2 čtení: Lk 5,1-11 Kázání

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví

Příml. modl.: Pane Bože, prosíme za lidi, kteří ve svém postavení mohou ovlivňovat život na zemi. Nechť všechna jejich rozhodnutí směřují k pokoji, pravdě a spravedlnosti, nechť vedou k odpuštění a smíření i k ochraně tvého stvoření. Prosíme, chraň a podepírej všechny, kdo usilují o nápravu, často i s osobním rizikem.
Pane Bože, prosíme za všechny lidi, kteří musí opouštět své domovy, svou zemi a neví, co s nimi bude dále. Prosíme za lidi smutné, osamocené, nemocné, trpící, umírající, aby pocítili tvou podporu a přítomnost, aby v tobě čerpali sílu a naději. Prosíme za všechny, kdo mají z něčeho strach, ty sám je posiluj.
V tiché modlitbě můžeme pánu Bohu svěřit, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby můžeme vložit do MP: Otče náš,…

Poslání: (Ř 8, 24-25) Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Amen

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný