Mt 11,2-6 kázání
Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel (Mt 11,11) - říká o Janovi sám Ježíš. A tento Jan teď sedí ve vězení. Jak se tam ocitl? K zodpovězení této otázky si stačí vzpomenout na jméno tehdejšího vládce nad Judeou – byl jím Herodes Antipa. Panovník, který si spravedlností hlavu příliš nelámal. Jan se s ním dostal do sporu, a jak to tak na světě chodí – skončil ve vězení.

Konkrétní Janovo obvinění neznáme, ale víme, že Jan byl velice nepohodlný. Byl nepohodlný, protože mluvil lidem do života. Jak prostým, tak i mocným. Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské (Mt 3,2). Blíží se den, kdy bude vše roztříděno na zrno a plevy a neuhasitelný oheň stráví vše povrchní a falešné. A tak změňte smýšlení, napravte své špatnosti, narovnejte své křivé cesty, uvolněte cestu pro Pána Boha, protože jeho království už je blízko - tak volal a burcoval Jan Křtitel. Nikdo neslyší rád o svých chybách a zvláště ne mocní, protože jejich chyby jsou veřejné a o to více ostudné.
Jan sedí ve vězení. Ještě není odsouzen, zatím vůči němu asi ani nebylo vzneseno pořádné obvinění. My ale víme, že jeho život směřuje ke smrtelnému konci. Jan Křtitel předejde na cestě utrpení Ježíše Krista. Jan Křtitel je považován za předchůdce Krista. Jan začal veřejně kázat o něco dřív než Ježíš. To Jan představil světu myšlenku, že Bůh není daleko a že lidé mají konečně se sebou něco dělat. Zástupy si přicházely ohnivého kazatele poslechnout. Jan byl populární osobností a křest v Jordánu lákal mnoho lidí jako významný krok v osobním životě. Proto se o Janu Křtiteli mluví v adventním období. On připravoval cestu Pánu Ježíši.
Jan sedí ve vězení a v myšlenkách si dává jedno s druhým dohromady. Vzpomíná, jak za ním uprostřed zástupů u Jordánu přišel dosud neznámý Ježíš. Jak ho Ježíš přesvědčil, aby pokřtil i jeho. A pak se Janovi honí hlavou, co všechno o Ježíšovi následně slyšel. Zpočátku si byli oba dost podobní. Ježíš hlásal i stejná slova: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské (Mt 4,17). Ale pak se Ježíš vydal vlastní cestou. Nebyl poustevníkem, nežil osamoceně v poušti a neživil se odříkavě jako asketa. Naopak - putoval od vesnice k vesnici, rád vysedával na hostinách, dával se do řeči s kdekým, i s hříšníky.
Ne všechno se Janovi a jeho učedníkům na Ježíšovi líbilo. Ježíš byl podle nich příliš světský a málo přísný. Představoval Boha ani ne tak jako přísného soudce, ale spíš jako vlídného Otce. Jan přemýšlí a přepadají ho pochybnosti. Neví, co si má o Ježíšovi myslet. Na jednu stranu je od přísného Jana tak odlišný, na druhou stranu ale rozhodně a mocně káže o Božím království. Lidé ho poslouchají a poslouchají ho rádi. Získává si jejich srdce a obrací je k Bohu. Že by přece jen ten Ježíš z Nazareta byl zaslíbeným Božím vyslancem, Mesiášem, který má změnit svět? Jak tomu je?
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ - Jan je člověk pravdy a ve jménu pravdy je ochoten rozloučit se s iluzemi. Jsi-li Mesiáš, tak už to dej konečně najevo. Rozptyl pochybnosti, něco proveď – ať je to všem jasné.
Jan chce vědět, na čem je. Pokračuje Ježíš v tom, co on začal? Je Jan skutečně předchůdcem zaslíbeného Mesiáše, nebo se má čekat dál na někoho jiného? Je to skutečně Boží království, co Ježíš kolem sebe šíří? Jan se ptá, jestli to všechno dává smysl.
A tady můžeme onu obvyklou výpověď o Janu Křtiteli rozšířit. Jan Křtitel je nejenom předchůdcem Kristovým, ale i předchůdcem naším. Jan také nás předchází v našich otázkách, v našich nejasnostech i pochybnostech.
Jan sedí ve vězení. Dokáže spočítat, kolik toho už má za sebou, ale nedokáže odhadnout, kolik toho má ještě před sebou. V tomto smyslu je Jan jako my. My sice nejsme proroci, nesedíme ve vězení - ale i když dokážeme spočítat, kolik toho máme za sebou - tak stejně jako Jan nedokážeme odhadnout, kolik toho máme před sebou. Čekají nás dlouhé roky života - nebo se náš život chýlí ke konci?... Nevíme. A tak se společně s Janem můžeme ptát: Nespletli jsme se ve svém očekávání? Opravdu s Ježíšem přišlo a stále přichází Boží království? Má budoucnost to, nač jsme vsadili? Má naše víra reálný základ nebo je to jen zbožné přání? Není naše víra marná?
Jan Křtitel je naším předchůdcem i v dalším smyslu: Jan je člověk tázající se. Jan je člověk nejistý. Jan je člověk pochybující o tom, co dělá. Má vůbec smysl, co dělal a co ho přivedlo až do vězení? - My dnes už můžeme snadno říct, že Jan Křtitel byl předchůdcem Ježíšovým. Jenže on to zas až tak samozřejmě neviděl - proto se ptá. Nevěděl jestli jeho skutky obstojí před nadcházejícím spravedlivým soudem Božím. Jestli se Pánu Bohu vůbec vyplatí pokračovat v tom, co on u Jordánu začal.
My jdeme v Janových šlépějích. Stejně jako on ani my nevíme, zda se Pán přizná k našim činům. Častokrát pochybujeme o smyslu toho, co děláme. Je správné, jak vychováváme své děti? Je správné, jak se chováme ke svým bližním? Je správné, co děláme pro potřebné ve světě? Je správné, o co se snažíme v našem světě, v našem městě, v našem sboru?…. Vyhlížíme k Pánu, jestli přijde jako ten, kdo nám ukáže, že naše nasměrování bylo dobré. Stejně jako Jan toužíme vědět, že jsme nedoufali zbytečně.
Jan sedí ve vězení a promýšlí souvislosti. Dál pátrá po Božím království. - Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného? - Máme v sobě touhu po odpovědích. Živá víra žije uprostřed otázek. Víra je živena nejen odpověďmi, ale – a to převážně – otázkami. Buďme tedy pokračovateli Jana Křtitele. Nebojme se otázek. Nebojme se ani pochybujících otázek. Jde nám přece o život, o pořádný život, o jeho náplň, o jeho plnost. Tedy ať naše otázka zní: „Jsi, Ježíši, opravdu ten, kdo obnovuje svět? Jsi ten, kdo obnovuje můj život? Opravdu působíš při mně, ve mně, mezi námi? Nebo máme čekat jiného?
Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ - Ježíš nemluví o tom, co sám dělá. Mluví o tom, co se děje. Jaké věci se odehrávají mezi lidmi. Všimněte si, co je nastartováno….Rozhodující odpověď, odpověď víry si totiž musí dát každý sám. Tu nám nikdo nedá, ta se musí zrodit uvnitř nás.
Ať se sami dovtípí, jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte, protože Jan má z vězení omezený výhled. Řekněte sami sobě, co slyšíte a vidíte - platí i pro nás, kteří omezený výhled nemáme. Dívejte se kolem sebe, co se děje, zda a kde se přiblížilo Boží království. Kde se prosazuje Kristova vláda.
Někdy se příliš nechce věřit, že to málo dobra kolem nás by mohlo být zárodkem Kristova kralování. Spíš jako by špatností přibývalo. Vskutku – ani Jan Křtitel - ani my nejsme svědky toho, že by se Boží království přiblížilo. Vězňů, kteří se ocitli za mřížemi jen proto, že se držitelům moci jejich přesvědčení nelíbí, je stále dost. Nevidíme - že by lidé spravedliví byli odměňováni a zlí trestání. Nevidíme nikde - že by slušnost vymetla zlovůli a bezohledné sobectví. Nevidíme, že by život vítězil nad smrtí. Nevidíme žádný důkaz, že s Ježíšem už začal ten zaslíbený nový věk.
Proto Ježíš dodává: A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. - Blaze tomu, komu stačí k naději, co už zahlédnul a zakusil. - Jistě, dovedeme si představit velkolepé věci. Lidi laskavější, politiky čestnější, lékaře úspěšnější, křesťany radostnější. Vpád obnov do světa. Jenže my jsme pokračovatelé Janovi. Dostává se nám - stejně jako Janovi ve vězení – jen drobných znamení.
Boží království se už přiblížilo. Boží království je mezi námi v náznacích, které vidíme a žijeme. Jen pohleďte kolem a řekněte sami sobě, co vidíte. Úsměv na tváři dítěte, úsměv na tváři starého člověka. Úsměv na tváři nemocného, kterého navštívíme. Úsměv na tváři rodičů, kteří hledí na své děti. Myšlenka na potřebné, která pohne k činu. Úsměv a dobré slovo druhého, když se potkáme cestou po mostě do Sedlce. Úsměv prodavačky v obchodě. Úsměv řidiče v autobuse. Touha po odpuštění při VP. Přání pokoje jeden druhému při VP. ...Stačí se dívat okolo sebe a najdeme toho dost.
Sestry a bratři, v Bibli se nedočteme, jestli Jana Ježíšova odpověď uspokojila nebo zklamala. Ale zřejmě mu postačila, protože dál už nenaléhal a neprojevoval žádné výhrady. Kéž je Jan Křtitel i našim předchůdcem. Hleďme kolem sebe a spatřeme příznaky Božího království, které Kristus viditelně i neviditelně započal. A najdeme dostatečný důvod k radosti. Amen.

23.12.2018 Prčice

AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám v tuto poslední neděli adventní.

Introit: Připojme se ke chvalozpěvu Zachariáše, jak ho zaznamenal evangelista Lukáš (L 1, 68-75)

Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých

Modlitba: Přijď, Pane Ježíši Kriste, kterého národy očekávají a potěš nás svou blízkostí. Přijď do naší slabé víry a posiluj ji. Přijď do našich starostí, smutků, bolestí, strachů a podpírej nás. Přijď do našich hříchů a odpusť nám. Přijď do naší zloby a nauč nás odpouštět. Přijď do našich radostí, ať se můžeme radovat spolu s tebou. Přijď, Pane Ježíši, očekáváme tě.
Modlíme se, jak jsi nás to naučil ty sám: Otče náš… Amen.

1 čtení: Iz 35,3-10

Píseň: 272 – Jak vítati mám tebe

2.čtení: Mt 11,2-6 kázání

Píseň: 443 – Přijď, Králi věčný náš

Ohlášky:

Píseň: 404 – Pane Ježíši Kriste

Modlitba: Dobrý Bože, žijeme ve světě, který se od tebe odvrátil a je plný temnoty a stínu. Dej, aby tvé světlo zazářilo v srdcích všech lidí a veď nás do tvé blízkosti plné jasu. Pane, prosíme tě, požehnej nám ty sám tyto nadcházející vánoční svátky, provázej nás jimi, dej, ať pocítíme tvou milostivou blízkost a lásku. Pane, prosíme tě, pomoc nám svým Duchem svatým, abychom došli pravé pokory, lásky, a naděje.
Pane, prosíme za všechny nemocné, smutné a zarmoucené. Prosíme za ty, pro které vánoce znamenají také bolestné vzpomínky - prosíme, ty sám je potěšuj a posiluj. Amen.

Poslání: (Žd 11,1) Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nám požehnej