Mt 11,20-30 kázání
Slyšeli jsme, že Ježíš neměl úspěch ve městech, kde učinil nejvíc divů. Evangelista Matouš uvádí jejich jména: Chorozaim, Betsaida a Kafarnaum.
Co se tam vlastně stalo? O tom evangelista mlčí. Můžeme se domýšlet, že se tam odehrálo něco podobného jako v Nazaretě – že prostě Ježíše nevzali vážně, nebyl jim dost slavný nebo dost podle jejich představ. Celá jeho práce jako by byla úplně zbytečná, protože lidé zůstali stejní a nečinili pokání. Nic s nimi nepohnulo. Žádný mocný čin je nezměnil a Ježíš jim může jen říci: Kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky jako u vás, stála by podnes (Mt 11,23).
Sodomští obyvatelé by se změnili, vy ne. Ani ty divy nedokázaly přemoci vaši lhostejnost, tvrdost a nevěru.

Ježíš by teď mohl právem podlehnout sklíčenosti a pocitu marnosti, který se nás zmocní když se namáháme a k ničemu to nevede. On nám je podobný ve všem kromě hříchu – jak by ho tedy takový neúspěch neměl zdeptat a odradit?
Ale právě teď, v tuto chvíli – Ježíš místo hořkosti a stěžování si - chválí a velebí svého Otce: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.
Pán Ježíš velebí svého Otce, že on ty největší věci svého království dává poznat těm, kteří na to nestačí, protože jsou maličcí. Ti kdo jsou učení, chápaví a pronikaví – ti do toho kupodivu neproniknou. Oslovitelní jsou naopak ti, od kterých bychom to nečekali.

Farizeové a zákoníci, kteří stejně jako lidé těch tří měst Ježíši nevěřili, byli učení znalci Písma a spoléhali na své znalosti Zákona. Pohrdali takovými prosťáčky, jako byli rybáři, Ježíšovi učedníci. Ti byli proti nim opravdu hodně malí, bezvýznamní a nepatrní.
Ale tak jedná Bůh, tak se mu zalíbilo, že těm nejmenším dává největší šanci. Žádný neúspěch u učených a rozumných nemůže Ježíši vzít radost z jednání Boha Otce. Radost z toho, že se ve svém milosrdenství sklání k maličkým. K těm, kteří se nemohou chlubit svou učeností či mohutnými rozumovými schopnostmi, ale přesto pronikají do věcí, kam ti učení nedohlédnou. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Ve chvíli, kdy na Ježíše dopadá vědomí neúspěchu, velebí svého Boha Otce. Touto radostnou modlitbou je předznamenáno jeho druhé slovo, které říká svým posluchačům: Všechno je mi dáno od mého Otce: a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to chtěl Syn zjevit.
Když slyšíme tato slova, slyšíme znovu o tajemství, které nemůžeme pochopit svým rozumem. Můžeme o Ježíši Kristu výmluvně a zbožně mluvit a přece je nám plnost jeho božství skryta. Tu zná jen Otec, který mu všechno dal. A ať se namáháme sebevíc, abychom vystihli podle Písma kdo je to Bůh – není nám to zatím dáno.
Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to chtěl Syn zjevit. - Jen Ježíš sám nám může dát poznat svého Otce. Na něho jsme odkázáni jako jeho maličcí naprosto ve všem. K této pokoře nás zve Ježíšovo druhé slovo: na něm záleží náš vztah k Bohu, který je Otcem.

Třetí Ježíšovo slovo je veliké pozvání: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
Vždyť kdo z nás není obtížen břemeny – trápením třeba v osobním životě, samotou, nedostatkem zdraví, nepochopením pro svou víru, nepřátelstvím ze strany okolí? Všechny takové volá Kristův hlas: Pojďte ke mně!
Takoví všichni obtížení břemeny mnohých bolestí a trápení potřebují najít rovnováhu - klid, které nemohou dát ani lidé, ani svět. Udílí je ten poslaný na svět z lásky, ten tichý a pokorného srdce. Jen u něho můžeme najít odpočinutí.
Ten, který na sebe vzal za nás kříž, naše mnohé kříže nadlehčuje. Mnohá břemena, která se nám zdají být v naší tísni neunesitelnými - stávají se s přijetím Ježíše do programu našich životů lehčími. Kristus nepřišel odstranit bolest, ani nepřišel vysvětlit její příčinu - ale přišel ji naplnit svou přítomností. Chce být s námi nejen v našich radostech, ale i bolestech a trápeních.

Obtíženi můžeme být také svými špatnými činy, nečistým svědomím. Ale přesto nás Kristus zve: Pojďte ke mně - ve mne věřte a svým srdcem se se mnou spojte. A mějte pevnou naději, že vám jsou pro mě odpuštěny hříchy. A že tato víra s pomocí mého Ducha obnovuje vaše srdce k životu.
Kristus k sobě volá všechny hříšníky a přislibuje jim odpočinutí. Projevuje přání, aby k němu přišli všichni lidé a nechali si od něho pomoci. Kristus od sebe nikoho neodhání. Jak stojí psáno: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven (J 6,37).

Vy všichni, kteří se namáháte žít správně podle Zákona Božího a přitom vám to ani trochu nejde , vy, kdo cítíte výčitky svědomí a tíží vás vina, vy, kdo se životem vlečete a nevíte kam – vy všichni pojďte ke mně! U mne je pro vás místo, u mne vám bude dobře: Já vám dám odpočinout.

Ježíš k sobě zve každého, kdo si neví rady sám se sebou, se svými otázkami, se svými problémy a těžkostmi. Toto pozvání ale mohou přijmout jen ti, kteří potřebují odpočinutí své duši – kdo si stačí sám, pozvání pravděpodobně odmítne.
Ježíšovo pozvání ale není pozváním k jakémusi zbožnému klidu. Pán Ježíš nás zve k učednictví, k tomu, abychom se učili být tišší a pokorní jako on. V dnešní době, která vede spíš k sebeprosazování, hlasitému zdůrazňování sebe sama a válcování těch, kdo nemají příliš ostré lokty - je to výzva nepopulární. Ale právě tato tichost a pokora, láska a odpuštění je Ježíšovo jho, které nám on nabízí spolu se svým pokojem. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. Amen.

9. 9. 2018 Prčice

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v tuto 15. neděli po sv. Trojici.

Introit: (Jr 6,16) Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Amen

Píseň: Ž 42 – Jako jelen mučen žízní

Modlitba: Bože, děkujeme ti za tuto hodinu, za to, že se smíme setkat jako Kristova církev, předstoupit před tebe s tím, co se nás dotklo, co nás trápí, co nás těší. Přistup, prosíme, ty k nám. Daruj nám světlo Kristova zjevení. Daruj nám slovo k pozvednutí a potěšení. Promluv, Hospodine, ať tvoji služebníci slyší. Chraň nás před povrchností, pokrytectvím, sobectvím. Daruj nám úctu před pravdou a radost z naděje ve zvěsti Kristově. Amen.

1 čtení: Ko 3,1-4.12-17

Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

2.čtení: Mt 11,20-30 kázání

Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití

Ohlášky:

Píseň: 248 – Ježíše se nespustím

Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, obracíme se na tebe v důvěře, že nás vyslyšíš. Prosíme tě, posiluj nás, abychom dokázali přijímat tvé jho i břímě. Dej, ať se spoléháme, že nám v tom pomáháš. Dej ale také, ať nás toto spolehnutí nevede k pohodlí. Vždyť toho tolik můžeme. S tebou, naším Pánem.
Prosíme za ty, co tu dnes nemohli být s námi. Prosíme za svět, v němž žijeme, za to, aby v něm vítězily síly, které vedou k míru, dorozumění a spravedlnosti.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš, …

Poslání: (Jk 3,13-18) Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. Amen.

Požehnání:

Píseň: 198 – Pod ochranou Nejvyššího