Mt 15,21-28 kázání
Rozpomeň se na slitování svá Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků (Ž 25,6) - Tak prosí Boha žalmista z úvodního žalmu.
Rozpomeň se, Hospodine! Či: Pamatuj, Hospodine! - jak stojí v EP.
Zvláštní modlitba. Žalmista mluví o paměti. Je snad Bůh zapomnětlivý a my mu jeho milosrdenství musíme připomínat? Rozpomeň se na slitování svá,... Zapomněl snad Bůh na svou lásku k lidem?
Každý z nás už asi zažil pocit, že na něj Bůh zapomněl. Že ho nezajímají naše problémy, naše těžkosti a trápení. Že se na hony vzdálil od této země nebo alespoň ode mne. A my nechápeme, co se děje. Proč nám Bůh nepomůže, proč nás nevyslyší? A vzpomínáme na dřívější okamžiky, kdy Bůh vyslyšel naše prosby, slitoval se a pomohl. A toužíme, aby se to stalo znova. Kéž by Bůh mně i sobě připomněl, že jeho pomoc a láska nejsou minulostí, ale přítomností. Vždyť jeho milosrdenství nepotřebujeme pro minulost, ale pro tuto chvíli.
Rozpomeň se na slitování svá Hospodine, a na milosrdenství svá,…- Kéž se něco z těch minulých dobrých věcí přenese i do současnosti. Ať nezůstávají jen ve vzpomínkách, ale ať teď působí mezi těmi, kdo Tě potřebují. Rozpomeň se Bože, jak umíš být dobrý k těm, kdo Tě prosí.
Dnešní příběh o kananejské ženě je příběhem o vyslyšené modlitbě. Popisuje, jak se Pán rozpomíná na svá slitování. Jak Bůh pamatuje na svá milosrdenství.
Nacházíme se s Ježíšem a jeho učedníky na pohanském území, v okolí Týru a Sidónu. Ježíš se uchýlil až sem, do těchto končin. Snad aby měl trochu klid, aby si odpočinul a načerpal nové síly. A z těchto končin k nim vyšla jedna kananejská žena a narušila zdánlivý klid svým voláním: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.
Tahle žena, Kananejka, o kterou slušný Izraelec nezavadí ani pohledem, natož aby s ní mluvil - spěchá za Ježíšem a prosí o smilování. Na svou dobu si troufá docela dost. O Ježíši toho už hodně slyšela. Ježíš uzdravoval, konal mocné činy a hlavně všude oznamoval, že spása je pro všechny, bez rozdílu - pro muže, ženy, židy i pohany. Tahle nešťastná žena ví, že má smysl se na něho obrátit s prosbou. Ví, že se Ježíš může smilovat, protože je mocný. A také ví, že se smiluje, protože je milosrdný.
Její dcera je zle posedlá. Posedlost sama o sobě je velkou zátěží – nejen pro samotnou oběť, ale i pro její okolí. A tady se dokonce říká, že je posedlá zle. Jde zřejmě o vyhraněný případ. Tady už to nemá s normálním životem nic společného. Alespoň matka to tak cítí - to ona pojmenovává tu nemoc zlou posedlostí.
Zahlcena starostmi o svou těžce nemocnou dceru přichází nešťastná matka za Ježíšem: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá. - Její prosba je jasná. Ale Ježíšova odpověď zdaleka tak jasná není. Evangelista nám postupně předkládá 4 různé Ježíšovy odpovědi.
1) První Ježíšovou odpovědí či neodpovědí je mlčení: Ale on jí neodpověděl ani slovo. Známe dobře tuhle odpověď na naše prosby. Výsledek řady modliteb je žádný. Proč ale Bůh mlčí? Proč nám neodpovídá? Proč nám nepomůže? - Odpověď na takové otázky neznáme. A tak společně s evangelistou můžeme jen konstatovat: On jí neodpověděl ani slovo.
2) Ježíš mlčí a tak se ke slovu dostávají učedníci: Zbav se jí, vždyť za námi křičí!Odpověď nelaskavá, tvrdá. Je vidět, že oni neslyší matčinu úzkost, bolest - ale jen to, že je následuje a obtěžuje svým křikem – neobtěžuje tím totiž jen Ježíše, ale celou skupinu. Tato neochota učedníků se nehodí k tradiční představě o jejich chování. Očekávala bych něco jiného - a když ne jiného, tak alespoň citlivěji řečeného. Ale je to řešení lidské. Když si s problémem neumíme poradit, tak ho aspoň odsuňme z dohledu. Že se ta nešťastná žena trápí? Co je nám po tom, hlavně ať k nám neproniká její křik. Ať máme svůj klid. Ani stopa po soucitu, ani stopa po nabídnuté pomoci.
Jak na to reaguje Ježíš? Jeho druhá odpověď zní: Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.
Ježíšova tvrdá odpověď překvapuje. Ale musíme si vzpomenout na starozákonní nauku o příchodu Mesiáše a o spáse. Jako křesťané máme zažité, že spása je pro všechny. To je pravda - ale cesta k této skutečnosti vede přes privilegovanou úlohu Izraele v dějinách. Tento národ byl určen nejen jako příjemce spásy, ale také jako nositel spásy pro druhé. Mesiáš měl přijít nejdříve pro Izrael. Ježíš na této skutečnosti nic neměnil a přece šel ve svých činech dál. Ten, kdo mu skutečně uvěřil, se dostával a dostává do pozice člena vyvoleného národa. A právě vytrvalá víra pohanské ženy - je hlavním tématem našeho úryvku. Nazvala Ježíše "synem Davidovým". To je mesiánské vyznání. A protože v Ježíši poznala a uznala Mesiáše, čekala právě od něho osvobození od zla.

3) Třetí Ježíšova odpověď se nese v podobném duchu. Žena přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi! On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.
Z této odpovědi běhá mráz po zádech. Co si o tom máme myslet? - Ježíš bez rozpaků přirovná pohany ke psům, kteří nemohou upírat právo dětem. Izrael jako národ vyvolených a ostatní nestojí za zmínku a za pozornost? Přirovnat pohana k psovi zcela zapadá do myšlení Starého zákona.
Kananejská žena se ale nenechá odradit. Neurazí se, neuzavře se do sebe, neodejde. Naopak ji tu vyburcuje k ještě větší naléhavosti. Stojí zde v pokoře a zápasí o milovanou dceru, zápasí i o milujícího Boha. Nebouří se proti Božímu řádu spasení, uznává Boží právo spasit koho a kdy chce. Přijme svou pozici založenou na Starém Zákoně - ale vytáhne proti ní výhradu založenou na Boží lásce a štědrosti:
Říká: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ - Ano Pane - není třeba brát chleba dětem - je ho dost na to, aby se i štěňata nasytila z toho, co zbude po dětech. Je ho dostatek pro všechny. Milosrdenství vůči pohanům není na úkor vyvoleného izraelského lidu. Milosrdenství překračuje a bourá hranice. Hranice náboženského vyznání, hranice kultur, jazyka, národa - nejsou přece pro Boží slitování směrodatné. Když Bůh pamatuje na své slitování - je mu jedno, jaký má kdo původ. Copak Boží láska je omezená? Neštěstí ani láska nemají náboženskou příslušnost. Neštěstí a lásku najdeme bez rozdílu u zbožných i bezbožných, u lidí věřících, nevěřících i pověrčivých.
4) A nakonec čtvrtá Ježíšova odpověď: Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva. - Konečně odpověď, která se nám líbí, která je pro nás nadějí a povzbuzením Znovu Ježíše vidíme tak, jak jej známe. Dárce spásy, radosti, pokoje.
Tak Boha zažil Mojžíš, když se přimlouval za lid, uctívající zlaté tele. Rozpomeň se, Hospodine. Tak vyhlížel Boha i žalmista: Pamatuj, Hospodine, na svoje slitování. Tak Boha potkala i kananejská žena z končin Týru a Sidónu.
Bůh, se kterým se dá mluvit i smlouvat. Bůh, který se obrací k lidskému utrpení. Který na nás stále pamatuje. Když máme pocit, že na nás Bůh zapomněl - Bůh nám i sobě připomíná svá slitování a ujímá se naší nouze. Ano, Bůh není neměnný. Bůh se mění v lidský prospěch. To je přece důvod, proč prosíme a voláme: Pane, smiluj se! Z Bible bereme naději, že Bůh něco změní. Sebe, nás, svět. Proto nevoláme nadarmo. Pamatuj na svoje slitování, Hospodine, i při nás. Amen.

25.2. 2018 Prčice

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme 2. neděli postní.

Intro: (Ž 25,6-7 (KP) Rozpomeň se na slitování svá Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. Hříchů mladosti mé a přestoupeních mých nezpomínej, ale podle milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. Amen

Píseň: Ž 150 – Chvaltež Nejmocnějšího

Modlitba: Pane Bože, další den jsi přidal k našemu životu, další příležitost nám dáváš, abychom si připomínali tvé dílo pro nás. Děkujeme ti za všechno, co máme, protože věříme, že všechno je z tvého milosrdenství a slitování. Děkujeme za možnosti, které nám dáváš k práci v týdnu i k odpočinku v den tebou oddělený. Prosíme tě, uč nás a veď nás, abychom na tebe mysleli a projevovali ti vděčnost každý den a při každé příležitosti. Prosíme tě o odpuštění toho, čím jsme tě zarmoutili.
Pane, učiň své Slovo mezi námi světlem a silou, abychom odtud všichni odcházeli posíleni.
Pane, přijď, zmocňuj se nás svým svatým Duchem, na tebe čekáme. Amen

1čtení: Ex 32,7-14

Píseň: 399 – V sjití tomto pravme sobě (1-9)

2čtení: Mt 15,21-28 kázání

Píseň: 193 – Svěř celý život Pánu (1-7)

Ohlášky:

Píseň: 559 – Ó ujmi ruku moji

Příml. modl.: Pane, děkujeme ti za potěšení a povzbuzení ze slyšení tvého Slova. Nechceme však nyní myslet jen na sebe a proto tě prosíme i za ty, kdo radost z tvého Slova neznají. Prosíme za víru těch, kteří Tě ještě nepoznali nebo nechtějí poznat. Přiváděj k sobě ty, kdo stojí stranou ctění tvého jména a tvých slavných skutků.
Prosíme tě za ty, kdo jsou nemocní, ať na těle či na duchu. Dej, ať pocítí tvou posilu a pomoc.
Prosíme za ty, kdo jsou souženi válkou a ohrožením.
Prosíme za ty, kdo procházejí těžkými situacemi života. Pane, dej, ať pocítí, že jsi s nimi.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Bohu, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (Ž 115,12-13.15) Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu, žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485