Mt 28,1-10 kázání
Na úsvitu prvního dne po sobotě, na začátku prvního dne týdne – se dějí podivuhodné věci. Ježíš nezůstal v hrobě, byl vzkříšen. To je ústřední zvěst celého evangelia – jak píše apoštol Pavel ve svém dopise Korintským: … je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval (1 K 15,1-2).
Vždyť co by zbylo z naší víry, z našeho křesťanství bez živého Ježíše? Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná a klamná je i vaše víra (1 K 15,14) – říká Pavel i nám.

Všechno stojí a padá touto událostí, kterou dosvědčuje Pavel a o které čteme ve svědectví všech čtyř evangelistů. Ale každé z nich o tom vypráví trochu jinak. Každé z nich mluví o stejném faktu Ježíšova vzkříšení, ale každý ten hlas má jiné zabarvení. Evangelisté nepodávají přesný popis událostí, ale své svědectví o tom, co bylo pro všechny šokem a průlomem Boží moci, která znemožňuje zasadit všechno do přesného systému, který by nás uspokojil. Vzkříšení jde proti všem našim zkušenostem a nevíme si s ním rady – právě to potvrzuje odlišnost evangelijních vyprávění.

Matouš, jehož svědectví jsme dnes slyšeli – například nemluví o cestě tří žen k hrobu, jak ji zaznamenává Marek. Zde jsou zmíněny jen dvě Marie. A není tady ani slovo o tom, že by chtěly pomazat Ježíšovo tělo vonnými mastmi, jak uvádí Marek a Lukáš. V Matoušově evangeliu se ženy jen jdou podívat na Ježíšův hrob. Ostatně – i kdyby snad ty balzamovací masti přece jen s sebou měly – k ničemu by jim nebyly. Vždyť právě jen Matouš popisuje rozhovor velekněží a farizeů s Pilátem: ti chtějí, aby byl Ježíšův hrob zapečetěn a aby k němu Pilát postavil stráž. A ta stráž by tam ženy určitě nepustila.

V Matoušově podání to ale nevadí – vždyť ještě před cestou do Jeruzaléma byl Ježíš v Betanii pomazán vzácným olejem jakousi ženou. A pouze Matouš uvádí jeho slova: Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu (Mt 26,12). Proto jsou zde ty dvě Marie ušetřeny všech starostí, kdo jim odvalí kámen, aby mohly prokázat svému Mistru poslední službu lásky. Zde se ty dvě ženy jen jdou podívat na hrob, tak jako se dívaly na kříž.

Ale ti strážci, kteří hlídají mrtvého, teď sami jsou jako mrtví strachem. A naopak ten, který má být v zapečetěném hrobě mrtvý, je živ! Není zde; byl vzkříšen! Tato slova slyší dvě Marie z úst anděla, který při zemětřesení odvaluje kámen skalního hrobu. Je to jakési vysvětlení nevysvětlitelné události: anděl Páně otevřel Ježíšův hrob. A ten je už prázdný.

Ženy se setkávají s tím, Jehož vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
Nebe se dotýká země - z nebe sestupuje Boží posel, sjede dolů jako blesk z oblohy. Ti hlídači byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Ale i ty ženy, které na jedné straně mají velikou radost, když slyší o živém Pánu, mají současně i strach. A to přesto, že jim anděl říká: „Vy se nebojte“.
Strach ze smrti člověk snad dokáže někdy překonat – ale jak má překonat strach z hrobu, ze kterého se ozývá hlas? Z „mluvícího hrobu? Hrob je přece místem, odkud se již nic neozývá. Tady má panovat jen mrtvé ticho. Jenže Boží posel si právě z náhrobního kamene udělá jakousi kazatelnu. Odvalí kámen od vchodu do hrobu, usedne na něj a právě odsud dá zaznít zvěsti evangelia o Božím vítězství nad smrtí.
Zde je v činnosti – sám všemohoucí Bůh. A setkat se s ním v jeho moci vzbuzuje posvátný strach. Ten patří k velikonočnímu ránu stejně jako ta veliká radost, kterou ty dvě ženy mají a o kterou se chtějí rozdělit s učedníky, jak jim anděl přikázal. Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.

Teď u Matouše nastává druhé setkání – setkání se Vzkříšeným. Anděl budí u strážců až smrtelnou hrůzu už svým vzezřením, které je jako blesk. Vzkříšený Pán ale u žen hrůzu nebudí - je to On, jak ho znaly a milovaly - proto se mu klaní a v lásce objímají jeho nohy.
Právě na konci Matoušova evangelia slyší apoštolové, kteří mají jít se zvěstí ke všem národům, ujištění Vzkříšeného: A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. Teď to tyto ženy, první zvěstovatelky Vzkříšení, apoštolky apoštolů, prožívají až hmatatelně. Ježíš se s nimi setkává, aby jejich strach zmizel a zůstala jen veliká radost.

Když je Ježíš potkal, pozdravil je. Jinak než učedníky - ty zdravil pozdravem pokoje - ale ženám říká: „Buďte pozdraveny.“ Tak jej kdysi oslovil Jidáš: „Buď zdráv, Mistře“ - a tím jej vydal nepřátelům. Posměšně jej pozdravovali i vojáci při jeho soudu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Je to pozdrav docela obyčejný, pozdrav všedního dne, ale také zneužitý a poskvrněný zradou. Ježíš jej ale posvěcuje a tak se stává prvním pozdravem, který zní v Matoušově podání ženám.

Ženy slyšely od anděla, že učedníci se setkají s Ježíšem v Galileji. Teď jim Ježíš říká totéž, ale říká ještě víc - říká to, co anděl říci nemůže: „Jděte a oznamte mým bratřím….“ Mým bratřím – slova, která otevírají nesmírné bohatství Božího milosrdenství a odpuštění. Ti, kdo zapřeli, utekli a zklamali - jsou a zůstávají jeho bratřími. Vzkříšení tento vztah neruší, ale potvrdí a rozšíří na všechny, kteří Pánu Ježíši věříme. On je nám bratrem navzdory vší naší ubohosti. Jak čteme v Listu Židům: On, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry (Žd 2,11).

Velikonoční ráno nám dosvědčuje, že Bůh takto vstoupil do běhu světa, zasáhl takto v případě Ježíše Krista. A díky němu tak zasahuje a bude zasahovat i při nás. To platí pro všechny naše bolesti, naše strachy a trápení a dokonce i pro naši smrt. Bůh vše činí nové. Proto se ani my nebojme! Ničeho. Amen.

1. 4. 2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Intro:(1 K 15,54b.57) Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála Buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! Amen.

Píseň: Ž 98 – Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba: Žalmista vyznává: Hospodin je síla má i moje píseň. Stal se mou spásou. Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou (Ž 118, 14.15a). Také my se připojujeme k těm, kdo dnes po celém světě oslavují tvou spásu, náš Bože, kdo velebí tvůj mocný čin vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Přijmi naše chvály! Náš Bože, obracíme se k tobě naplněni úžasem nad událostmi velikonočního rána. Děkujeme za to, že pokoj a mír tohoto dne vepisuješ do našich srdcí. Děkujeme, že jsi nám vtiskl znamení tvého vítězství nad zlem a smrtí. Děkujeme, že jsi nám v Ježíši Kristu otevřel brány hrobu a zpřístupnil nám tak naději věčnosti. Děkujeme, že velikonoční víra naplňuje naši každodennost, nadzvedává naše trápení, pomáhá nám čelit pochybnostem a svodům. Děkujeme, že se podařilo, aby světlo vzkříšení zahánělo stíny lidské bezcílnosti, pocitů zbytečnosti a pomíjivosti. To vše jsi v Ježíši Kristu překonal i pro nás. Tobě buď díky a čest! Sláva buď Otci i Synu i Duchu svatému až na věky věků. Amen.

1. čtení: 1 K 15,1-8.12-26

Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest

2. čtení: Mt 28,1-10 kázání

Píseň: 350 – Přemohl Ježíš smrti noc

VP (1 J 5,11) Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.

Píseň: 346 – Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

Ohlášky:

Modlitba: Náš Pane Ježíši Kriste, tvé vítězství nad zlem i nad smrtí je naší nadějí, tvé vzkříšení je nám světlem v temnotách. Proto k tobě voláme a u tebe se přimlouváme:
Dej, ať radost, která přichází v tobě, poznají všichni smutní a truchlící. Dej, ať naději, která přichází v tobě, poznají nemocní, zklamaní, opuštění. Dej, ať útěchu, která přichází v tobě, poznají umírající, pozůstalí, lidé traumatizovaní válkou, terorem a násilím. Dej, ať mír a pokoj, který přichází v tobě, zasáhne myšlení a rozhodování mocných, kéž prostoupí a promění náš svět, vede ke zmírňování napětí a ukončení válek a bojů. Dej, ať nový život, který přichází v tobě, pocítí všechno stvoření, příroda vystavená naší lidské svévoli a ničení. Chvála buď tobě za tvé milosrdenství. Amen.

Poslání: (Žd 13,20-21) A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Požehnání:

Píseň: 667 – Vítězi k poctě zpívejme