Mt 7,1-5 kázání – rodinné bohoslužby – pro mládež i dospělé
Myslím, že každému z nás již někdy spadlo něco do oka. Ať už nějaké smítko, řasa, muška a podobně. A víme, jak je to strašně nepříjemné. Bolí to a řeže to a člověk by nad tím brečel, kdyby už mu oči stejně neslzely. Jediné, po čem v takové chvíli toužíme je, abychom se toho, co nám dráždí oko, co nejrychleji zbavili. Buď sami nebo někoho požádáme o pomoc.
Ježíš nám ale říká, abychom třísky – nebo – dá se to přeložit i jako smítka či smetí - z oka svých bližních neodstraňovali. Nejdříve musíme ze svého oka vyjmout trám, abychom prohlédli a pak teprve se smíme snažit vyjmout třísku z oka druhého člověka. Představa, že člověk vykukuje na druhého přes trám, o kterém neví - je dost divná. Představa, že se snažím téměř naslepo nahmatat druhého za trámem, o kterém nevím a chci mu vyndavat z oka třísku – je poněkud legrační.
Z toho plyne, že Ježíš používá slova tříska a trám jako přirovnání. Co nám tedy Ježíš vlastně chce říci?
Vraťme se nejdřív na začátek téhle Ježíšovy řeči: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nemáme soudit – copak to ale jde? Copak Ježíš nevyžaduje, abychom neustále volili mezi dobrem a zlem, mezi správným a nesprávným jednáním?
Nesoudit zde ale neznamená vzdát se kritického myšlení. Člověk má jistě kriticky myslet a usuzovat. Má soudit, co je dobré udělat a co je dobré nedělat. Ale nemá soudit, posuzovat a odsuzovat své bližní.
Protože jak se chováme, o to si koledujeme. Nebo řečeno opačně - jak si přejete, aby se nakládalo s vámi, tak se chovejte ke svým bližním.
Tady je jasné, co po nás Ježíš chce. Máme si odpustit onu uspokojující možnost druhé zkritizovat. Máme si odpustit onu příjemnou zábavu pomlouvat druhé.

Proč vůbec člověk pomlouvá? Možná proto, aby nedokonalost autora pomluv byla méně nápadná? Aby ten, kdo pomlouvá, od sebe odvedl pozornost?
Pomlouvání je zlá a ošemetná věc. Často se děje mezi lidmi, kteří jsou o sobě upřímně přesvědčeni, že oni nepomlouvají. Pomlouvání má svůj rituál. Začne např. větou: „Já ti nevím, on je to sice dobrý člověk, ale chová se tak divně...“ Tohle je elegantní úvod k pomlouvání! Autor sice oznámí naoko pokorně, že on vlastně neví. Že se jeho tvrzení možná nezakládají na pravdě. Tím sám sebe ospravedlní, že to nemyslel tak vážně, že to je jenom domněnka, nic víc. Tomuto klamu snad sám uvěří – a připraví podmínky pro následné pomlouvání.

Pomluva je mimo jiné zlá i proto, že se nedá vzít zpět. Těžko můžeme říci: „Víte, já jsme pomluvil svého souseda, ale beru to zpět, co jsme řekl, není pravda.“ Pomluva druhému uškodí. Zakoření se a začne žít svým vlastním životem – každý si k ní něco přidá a tak se rozvíjí, košatí a běží dál světem. Ať už se třeba později dozvíme, že to byla jen pomluva - přesto v nás přetrvává stín podezření a nedůvěry vůči tomu člověku, kterého se pomluva týkala.

Ale podle další Ježíšovy věty je nám nějaký soud a posuzování dovolen: Protože jakým soudem soudíte, takovým budete odsouzeni. - říká Ježíš. Možná snad proto, že jsme lidé – a že Ježíš ví, jak tohle děláme rádi. - Ale za tím dovolením - hned následuje varování. Budete-li soudit, budete odsouzeni. Budete odsouzeni podle stejného zákona, podle kterého jste soudili ty druhé. Neboť - Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Ježíš nás těmito slovy upozorňuje, jak moc souvisí věci lidské a věci Boží. Jakou mírou měříme své bližní – takovou Bůh jednou naměří nám.
V dalších verších Ježíš odhaluje neúměrnost toho, jak člověk vidí sám sebe a jak vidí druhé.
Třísek – tedy smetí a svinstva je na světě hodně. To vidíme denně na vlastní oči. Jenže my tu třísku, ta smítka, to svinstvo - většinou vidíme jen v očích těch druhých. Vypadá to, že ty třísky nedráždí tolik oči toho druhého, ale daleko víc oči naše. Dráždí jiné oči, než ve kterých se nachází. A my lidé máme velkou tendenci je z těch druhých očí vyndavat. Třeba se slovy: „Vidím, že máš něco v oku, nějakou tu špatnost, chybu, prohřešek – dovol, ať ti jí odstaním“. Na první pohled to zní hezky. Jako snaha pomoci druhému – očistit ho, změnit ho k lepšímu. I když za tím vším klidně může být zlost a chuť tomu druhému spíš oči vyškrábat než odstranit to, co ho bolí.
Možná že v očích těch druhých nejlíp vidíme právě svoje vlastní chyby. Svoje vlastní třísky, které bychom tak rádi odstranili. Ovšem u těch druhých to jde lépe, tam nás to nebolí. A Ježíš to ví. Tak se tedy v očích a ve svědomí svých bližních nemáme šťourat.
Teď ještě k těm trámům. My se na ně podívat nemůžeme, protože je nosíme ve svém vlastním oku. A podle Kristových slov nám tam tolik nevadí, nás tam nedráždí. Akorát že přes ně člověk moc dobře nevidí. Brání mu ve výhledu. Jinak pro nás problémem nejsou. Vlastní trámy v oku nám nevadí v kritice a odsuzování druhých. Nedráždí naše vlastní oči k pláči, necítíme potřebu se jich zbavit.
Ale to je divné. Člověk by měl přece plakat nad svými vlastními hříchy a špatnostmi. Naše trámy jsou větší než cizí třísky. Jenže v našich životech jsou často důležitější právě ty cizí třísky. Máme zálibu v mravních soudech o druhých, v jejich odsouzení či ostouzení. Člověka uspokojí nejen, že chyby vidí, ale také je rád komentuje a odstraňuje. Obvykle ani ne tak jako pomocník, ale spíš jako soudce, který stojí nad obžalovaným. - A je to zvláštní, protože každý z nás si jistě někdy něco vyndaval z oka a ví, jak je to nepříjemné a bolestné a kolik slz při tom musel vyronit.
Nejprve vyjmi ze svého oka trám, pak teprv prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra – říká nám Ježíš. Podmínkou je odstraňování vlastních nedostatků. Podmínkou pomoci bližnímu je zkušenost, jak je takový zákrok bolestivý, jak něžné, jemné a citlivé ruce člověk přitom musí mít. Podmínkou účinné pomoci je zkušenost s tím, jak něco vyndat nebo odstranit nejde, nebo hodně těžko. Zkušenost, jak po takovém odstraňování zůstávají občas jizvy a rány a následky. A myslím, že kdo to někdy zažil, koho to někdy bolelo a kdo nad tím ty slzy ronil - ten si možná už nechá zajít chuť vyndavat smítka z očí druhých lidí.
Až se tedy zase podíváme na svět kolem sebe, až kolem sebe uvidíme ty špatnosti, pomluvy, faleš, neupřímnost, namyšlenost, špínu a třísky - podívejme se nejdříve do zrcadla. Možná vidíme ostatní ve špatném světle právě kvůli špíně ve vlastních očích. Kvůli vlastním trámům.
Vyjmi tedy nejprve trám ze svého vlastního oka a teprve potom můžeš vynášet soudy o třísce v oku svého bližního. - Ale ne, takhle to tam napsáno není – ani potom ještě nemáme soudit. Ježíš říká, že teprve potom prohlédneme natolik jasně, abychom mohli ohleduplně, citlivě a jemně pomoci druhému třísku odstranit. Amen.

6.5. 2018 Prčíce
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Pozdrav: Milé děti, milí bratři a sestry v Kristu, milí přátelé, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Introit:(Ž 145,18) (Bůh) Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti za vše. Za vše, co pro nás děláš, i za to, o čem si myslíme, že bys pro nás dělat mohl a neděláš. Dej, ať věříme, že naše životy spočívají pevně ve tvých rukách a že pro nás chceš jen to, co je ve tvých očích pro nás nejlepší. Prosíme, dej, ať my všichni uvěříme, že se na tebe můžeme spolehnout, že nás podržíš, že u tebe je naděje, i když už všechny lidské naděje selhávají.
Pane Bože, přišli jsme sem dnes s různými očekáváními. Hledáme pokoj, klid, dobrou mysl, naději, radost, jistotu, bezpečí…. Prosíme tě, naplň tyto různé naděje každého z nás a dej, ať odtud odcházíme posíleni do dalších dnů a týdnů.
Pane, prosíme tě, přijď a buď tu s námi. Dej, ať se naše slova stávají tvými slovy. Amen

1čtení: J 8,1-10

Píseň: 688 - Odpusť

2čtení: Mt 7,1-5 KÁZÁNÍ

Píseň: 693 – Ježíš hříšné přijímá

Ohlášky:

Píseň: 607 – Bůh je náš Pán a Král

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že neděláš rozdíly mezi lidmi, že tvá laskavá náruč je otevřena pro všechny. Prosíme tě, pomoz nám, ať smýšlíme také tak.
Pane, prosíme, uč nás spoléhat se na tebe ve chvílích dobrých i zlých. Uč nás tobě důvěřovat v každém okamžiku našeho života.
Pane, prosíme, posiluj všechny, kdo jsou v nějaké nouzi, ať tělesné či duševní nebo duchovní…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…

Poslání: (Sk 10,34)

Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí to, co je spravedlivé. Amen.

Požehnání:

Píseň: 611 – Není lepší na tom světě