Ř 12,9-21 kázání
Milí bratři a sestry, soustředím se hlavně na v. 21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Nedej se přemoci - ale přemáhej. To zní jako povzbuzení k boji a vítězství. Tak by mohl mluvit velitel k vojákům nastoupeným k bitvě proti nepříteli. A ono to tak skutečně je. Akorát že apoštol nemluví o boji proti jiným lidem, ale proti zlu a jeho silám.
Co to ale znamená? Nedej se přemoci - můžeme pochopit jako výzvu k účinné obraně. Ale přemáhej – to už je výzva k útoku. Až potud je to jasné, ale jak a kde ta bitva probíhá? Co si konkrétně, v životě, představit pod tím zlem a co pod dobrem?

Myslím, že než se snažit vymýšlet nějakou poučku - je lépe vyprávět příběh. Tak už to dělali staří písmáci v Palestině. V 1. čtení jsme slyšeli příběh o praotci Izákovi. Byl synem Abrahamovým a dědicem Hospodinova požehnání. S rodinou a se svým majetkem kočovníka pobýval v zemi zaslíbené jeho potomkům.

Jenže v zemi nastalo sucho, neúroda a hlad. Usedlí zemědělci by takové pohromě sotva mohli čelit. Těm nezbývalo nic jiného než se uskrovnit a doufat, že snad zaprší a bude zase lépe. Ale Izák byl více kočovný pastevec, obdělávat pole bylo spíš doplňkem jeho obživy. Mohl hnát svá stáda jinam - třeba zase sestoupit do Egypta, kde bývalo vody dostatek z pravidelných záplav Nilu. Mnozí to tak udělali.

Ale Izák poslech Boží hlas: Nesestupuj do Egypta. Pobývej v této zemi jako host. Podobně jako kdysi Abraham na Boží pokyn vyšel ze své domoviny do neznámé země - Izák naopak na Boží pokyn v zemi zůstává. Vždyť už je konečně v té zaslíbené zemi, připravené pro Abrahamovo a jeho potomstvo. Takovou zemi by bylo jistě škoda opustit, i když v ní je momentálně zle. A také je správné osvědčit víru a důvěru v Hospodinovo slovo.

A ještě něco – když trpí nouzí všichni kolem, proč by se měli Boží vyvolení dožadovat výjimek a protekce? Déšť přece padá na spravedlivé i nespravedlivé a s dopadem hladomoru je to stejné. Izák uvěřil Hospodinovu slovu i když ho vede k obtížnějšímu životu. Bude muset čelit nepříznivým podmínkám a navíc přebývá v zemi jako host. To znamená vždycky horší postavení v zemi, než mají dávno usedlí místní obyvatelé. Z hosta se může rychle stát přivandrovalec a posléze nepřítel. Projevy nepřátelství vůči menšinám a příchozím známe důvěrně i z naší země.

A navíc Hospodin Izákovi žehnal, rodilo se mu víc než jiným. Závist je silným zdrojem nenávisti - ale tady šlo ještě o něco dalšího. Místní Pelištejci uctívali boha Baala a to, že Izákovi se dobře dařilo, že jeho stáda bravu a skotu rostla a stal se velice zámožným, protože mu Hospodin žehnal - otřáslo vírou Pelištejců. Mohli to vnímat jako urážku. Ale ať už to bylo jakkoli, začali zasypávat studny: Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama a naplnili je prachem.
Pochopitelnější by bylo, kdyby se těch studní chtěli zmocnit – mohly jim pomoci zavlažit pole a zahrady. Byly by pro ně užitečné. Ale zasypávat zdroje vody v době sucha? To není rozumné jednání. Právě tak působí nejhorší zlo, zrozené ze závisti a nenávisti – není rozumné. Nelze ho logicky zdůvodnit. Nejde při něm tolik o to něco získat a mít z toho užitek - ale jen o to někomu ublížit.

Kdo je takovým zlem přemáhán? V první chvíli ten, kdo zaútočil. Třeba tím, že zasypal studnu, aby ten druhý neměl vodu. Nebo si můžeme představit cokoli, co se dá zničit nebo co se dá udělat, aby to druhému ublížilo…
A ten druhý? Ten se může vrhnout do protiútoku. Izák takovou sílu měl – vždyť ho pelištejský král Abímelek vyháněl ze země s tím, že Izák je silnější než oni. Izák ale udělal něco jiného. Neopětoval útok, přerušil řetězec pomsty ještě dřív, než vznikl. Odešel na jiné místo, usadil se tam a znovu kopal studny a zase je Pelištejci zasypali, a o další se přeli. Až nakonec Izák našel místo, kde mu studna zůstala. A tam ho navíc navštívil Hospodin a ujistil ho svým požehnáním.

Izák stále ustupoval a nebojoval – to nezní vůbec tak bojovně jako ta výzva: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Ale Izák přesto musel svést tvrdý boj – boj v sobě, ve svém srdci. Aby nebyl zlem přemožen, musel ho zastavit a nepustit dovnitř. Musel vybojovat boj proti pokušení zastavit Pelištejce zbraní a domoci se svého práva. Asi by to byl dokázal, ale tím by se minul s Hospodinovým slovem.

Když Izák přemohl zlo v sobě, zlo bylo najednou přemoženo i venku. Abímelek s přáteli přišli za Izákem, aby uznali moc Hospodinovu a uzavřeli smlouvu o pokoji. Tak bylo zlo poraženo ve svém zdroji, v srdci druhého člověka.

Takový boj proti zlu nám nabízí tento starozákonní příběh. Nelze si to vzít jako neměnný model - je třeba se rozhodovat podle druhu a naléhavosti situace, ale tímto směrem vede cesta. Také vidíme, že nejsme bezmocní. Vždyť s námi jde ten, který také řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí svým duším“ (Mt 11,29).

Modl.: Pane, děkujeme za příklad mnohých svědků o tom, jak vítězit dobrem nad zlem. Prosíme, dej nám sílu, odhodlání a vytrvalost, aby nás nic neodvedlo od tvé cesty, po které máme jít. Amen.

12.8.2018 Prčice
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tuto 11. neděli po Trojici.

Introit: (Ž 40, 17-18) Ať se veselí a radují z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditeli můj, neotálej už, můj Bože. Amen

Píseň: 161 – Tebe, Bože chválíme

Modlitba: Bože, ty, jenž jsi Duch života, obnov nás a povzbuď. Uváděj nás na cestu následování Pána Ježíše Krista. Proměňuj nás, ať i ve starostech a v sevření důvěřujeme tvé moci. Navštiv nás svou plností, svým bohatstvím. Proměň nám tuto chvíli, ať je z ní čas pro slyšení, čas pro radost, čas pro dobrá očekávání.
Pane, prosíme tě, zbav nás od zlého. Zbav nás přeludu, že jsme už zlo v nás překonali a že není nebezpečné. Odpusť nám prosím vše, čím jsme se ať vědomě či nevědomě provinili. Před tebou stojíme s prázdnýma rukama a není, čím bychom se vykázali, vydáni na tvou milost. Prosíme tě, odpusť nám… Amen.

1čtení: Gn 26,1-6.12-31

Píseň: 500 – Já chtěl bych, Bože můj

2 čtení: Ř 12,9-21 (hlavně v. 21) kázání

Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu

Ohlášky:

Píseň: 693 – Ježíš hříšné přijímá

Příml. modl.: Nebeský náš Otče, pro oběť Pána Ježíše Krista tě prosíme o pokoj pro naši zemi i pro celý svět. Smilovávej se a navzdory vší nenávisti, tuposti i sobectví probouzej lidská svědomí, aby spravedlnost získávala prostor. Zasahuj i lidská srdce, která se honosí svou samospravedlností a pýchou. Ať pochopení a přiznání vin pročišťuje naše vztahy a všechny vztahy mezi lidmi. Dej odvážnou moudrost všem, na něž je vložena zvláštní odpovědnost. Ať zlo a nenávist a všechny útoky zlovůle jsou poráženy.
Pane, prosíme tě, potěšuj svým Duchem ty, kteří jsou souženi nemocí, bolestí, smutkem, samotou,
Nyní můžeme v tichosti svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží či trápí…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš, …

Poslání: Ef 4, 30-31: Nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím každá špatnost. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Amen.

Požehnání:

Píseň: 570 – Den po dni ubíhá