Ř 8,14-16 + Sk 2,1-24.37-42 kázání
Padesátý den po Velikonocích, když se slavil svátek letnic, sestoupil Duch svatý na učedníky v podobě ohnivých jazyků, jak jsme o tom slyšeli z vyprávění Skutků apoštolských.
Jako u mnoha jiných biblických příběhů, si můžeme položit otázku: Popisuje se zde dávná událost, která se kdysi stala a dnes už jde jen o vzpomínání na tyto časy nebo jde o něco, co se nás bytostně týká, co je důležitým mezníkem i pro naše životy?
Najdou se jistě ti, kteří řeknou, že šlo o naprosto ojedinělou zkušenost, která se nikdy od těch dob neopakovala a opakovat se ani nemůže. Budou i ti, kteří budou tvrdě oponovat a poukáží i na svou osobní zkušenost, že Duch svatý je vždy znovu a znovu dáván, a že znovu a znovu dává lidem své dary. - Každopádně dodnes se scházíme v církvi s tím, že si uvědomujeme, jak je událost seslání svatého Ducha důležitá nejen pro vznik církve, ale také pro život každého z nás.
Připomeňme si nejdřív, co této události předcházelo. Učedníci, tedy apoštolové a další Ježíšovi přívrženci včetně žen, které učedníkům pomáhaly, dokonce včetně matky Ježíšovy jsou ustrašeně shromážděni v horní místnosti jednoho domu, kde přebývali. Doplnili uvolněné místo v apoštolském kruhu. Matěj se stal apoštolem místo Jidáše. O nějaké misii, o vnitřní síle nového společenství, která se projevuje i navenek, se zatím nedá mnoho mluvit. Nebýt seslání Ducha svatého, asi by pokračovali dál jen v takovém vzpomínání na svého Učitele a Pána Ježíše Krista.

O letnicích se ale situace radikálně mění. Sestupuje Duch svatý. Je to pořádný hukot a zapaluje lidská srdce. A i když známe různá vyobrazení kruhu učedníků s plamenem nad hlavou, i když čteme cosi o prudkém vichru - máme si uvědomovat, že jsou to jen nedokonalé lidské obrazy, které mají přiblížit něco nevídaného a těžko pochopitelného. Strhl se hukot „jako“ když se žene prudký vichr. Ukázaly se jim „jakoby“ ohnivé jazyky. Slova „jako“ a „jakoby“ nás upozorňují, že událost se vymyká běžné lidské zkušenosti. Nicméně od té doby vzniká církev a začíná se projevovat jako velmi misijní společenství.

Ale tento zvláštní úkaz by sám o sobě mnoho neznamenal, kdyby nebylo pokračování – Petrovo kázání. Vůbec poprvé na světě tu teď zaznělo zvěstování o Ježíši ukřižovaném a zmrtvýchvstalém. Zvěstování, které neumlklo ani po dvou tisíciletích a zní v nejrůznějších jazycích i dnes. Ten oheň, který hoří nad hlavami apoštolů jako znamení přítomnosti Ducha svatého, je teď ve slovech Petrova kázání, kterému naslouchají nejrůznější lidé ze všech koutů světa, kteří přišli do Jeruzaléma slavit letnice. Mohli si to vyslechnout a jít domů, jako by se jich to netýkalo. Únava z množství slov, kterou my dnes známe tak důvěrně, sice tenkrát nebyla tak velká, ale člověk dokáže, dnes jako tenkrát - zvěst o Ježíši Kristu snadno vytěsnit jako pro sebe naprosto zbytečnou. Teď ale, v den letnic, je to jinak: Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci … píše autor Skutků. Tento zásah přímo do živého by se prostému rybáři Petrovi nepodařil, ani kdyby měl to nejlepší řečnické vzdělání. Tento div působí Duch svatý.
Už v dávné době Hospodin slíbil a prorok Ezechiel to zaznamenal, že On sám učiní to, co je skutečným zázrakem: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa (Ez 36,26b). Ta zvláštní necitlivost a zatvrzelost vůči Božímu hlasu je nám vlastní, ale Pán Bůh může změnit i srdce tvrdé jako kámen. To je naděje každého kazatele, který spoléhá ne na svou výmluvnost, ale na Ducha svatého, který provází zvěst evangelia svou mocí, zasahující lidské nitro. Vždyť to, co je skoro nemožné, se stává skutečností, protože to Bůh slíbil ještě dávno před událostí svatodušních svátků: Vložím vám do nitra svého ducha (Ez 36,27).

A právě s touto skutečností počítá apoštol Pavel u všech křesťanů. Duch svatý není jen privilegium apoštolů, ale my všichni kdo věříme v Ježíše Krista, jsme jej už přijali. A to tak, že můžeme s jeho přispěním mít s Bohem kontakt jako jeho děti. O Bohu může sice mluvit kde kdo, může o něm učeně filosofovat i hloupě tlachat - ale mluvit s ním jako s Otcem může jen ten, jemuž on sám vložil do nitra svého Ducha.
Tento nejosobnější vztah člověka k živému Bohu je naplněn velikou důvěrou a spolehnutím. Není tu ta křečovitá úzkost otroka, který se stále bojí, že se svému pánu nezavděčí a on ho za potrestá. Ten Duch, kterého jsme přijali není duchem otroctví, abychom žili v ustavičném strachu. Jistě že máme žít před Bohem v uctivé bázni, abychom ho nezarmucovali svými nedostatky, malou vírou, svou povrchností a lhostejností, ale je to něco zcela jiného než trvalá hrůza otroka z náladového pána. Bůh, který je naším Otcem – a apoštol Pavel tu uvádí aramejské slovo Abba, které užíval sám Pán Ježíš v modlitbě - chce naši lásku, ne náš strach. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! - jak píše Pavel v Listu Římanům.

Duch svatý nám umožňuje překonat zábrany a takto důvěrně mluvit s Bohem i o těch nejobyčejnějších věcech našeho života. Někdy můžeme mít v sobě hodně nejistoty, jestli to opravdu Pána Boha zajímá. Zda ho zajímají naše trápení, úzkosti, otázky, naše radosti, touhy, naděje. Někdy se možná lekáme svých tužeb, bojíme se, abychom od Pána Boha nežádali věci, které by jeho i nás nebyly hodny. Někdy se třeba lekáme, aby se neukázalo, že naše zbožné tužby jsou jen maskovaným sobectvím, abychom se neukázali jako malověrní, ustrašení, na sebe soustředění… Možná nás přepadají pochybností, jestli všechny Boží sliby, o kterých v Bibli čteme - se netýkají někoho jiného.

Duch svatý nás ale ujišťuje: týkají se právě tebe, protože Bůh tě pro Ježíše Krista pokládá za své dítě a to nikdy neopustí. Kdykoliv na to spolehneme, jedná Duch svatý – stejně tak jako tenkrát v Jeruzalémě o letnicích. Nemusí se projevit v ohnivých jazycích, ani v třítisícovém křtu - ale třeba právě v tom, že jeden unavený, pochybující a úzkostný člověk si řekne: mám v nebi Otce, který mě neopustí a kterému na mě záleží. Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Amen

20.5.2018 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme neděli svatodušní, svátek daru Ducha svatého.

Intro: Poslyšme slova prorockého zaslíbení, jak je zaznamenal prorok Ezechiel: Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich (Ez 36,26-27). Amen.

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Milostivý Bože, ty, jenž jsi Duch života, obnov nás a povzbuď. Uváděj nás na cestu následování našeho Pána Ježíše Krista. Proměňuj nás, ať i ve starostech a v sevření důvěřujeme tvé moci. Navštiv nás svou plností, svým bohatstvím. Proměň nám tuto chvíli, ať je z ní čas pro slyšení, čas pro radost, čas pro dobrá očekávání. Pane, prosíme tě, smiluj se nad námi a vyslyš nás. Amen

1čtení: Sk 2,1-24.37-42

Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

2čtení: Ř 8,14-16 kázání

Píseň: 326 – Jezu Kriste, tobě díky

VP
(Ř 15,13) Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen

Píseň: 510 – Ó Pane můj, pokoj ať tvůj

Ohlášky:

Modlitba: Pane Bože, chceme se ve svých životech dát ovlivnit láskou tvého Syna, Ježíše Krista. Děkujeme, že jsi nás posílil a potěšil k tomuto odhodlání u svého stolu.
Pane, pomoz nám svým svatým Duchem, abychom věřili, že ti patříme, ať se kolem nás i v nás děje cokoli, a že celý náš život spočívá pevně v tvých laskavých a milosrdných rukách.
Pane, prosíme za všechny, kteří jsou smutní, bezradní, za ty, kteří trpí, umírají, za ty, kteří ztrácejí naději – dej, ať pocítí sílu tvé milosrdné lásky. Dej, ať tvá láska ovládne celý svět. Amen.

Poslání: (Ga 5,22-23.25. 6,4-5) Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. Amen

Požehnání:

Píseň: 450 – Již zpěv, prosby, kázání