Sd 11,29-40 kázání
Tento příběh by se mohl jmenovat obchod s Pánem Bohem. Obchod, který nikdo nežádal a který měl tragické důsledky. Copak se dá s Pánem Bohem obchodovat? A měl starozákonní soudce soudce Jiftách vůbec takový obchod zapotřebí?
Ponořme se do jeho příběhu. Hned na začátku čteme: Jiftách Gileádský byl udatný bohatýr. Boží lid Izrael se tehdy nacházel v těžké situaci. Země byla ze všech stran sužována nepřátelskými výboji. Izraelci potřebovali odvážné bojovníky jako byl Jiftách – udatný bohatýr. Tedy někoho, kdo se postaví odvážně proti nepřátelům a svým příkladem strhne i ostatní.
Jeho cesta vzhůru ale nebyla jednoduchá. Byl synem nevěstky, zplozený Gileádem. Gileád Jiftácha sice přijal za svého, mezi své legitimní syny, ale po jeho smrti vzniká spor o dědictví mezi ním a nevlastními sourozenci. Mladý Jiftách se dočkává od svých bratrů rázného odmítnutí: Nemáš nárok na dědictví v domě našeho otce, protože jsi syn jiné ženy. Jiftách se do rodiny prostě nepočítá. Bratři ho zavrhli, vypudili. Prchá před nimi pryč.
Takový start do života může mladého člověka těžce poznamenat. Setkává se s lidskou zlobou, nenávistí a lakomstvím. Je mu odebrán prostor pro uskutečnění životních plánů. A tak se často stává, že když nemůže svou životní sílu obrátit dobrým směrem, obrací ji směrem špatným.
Jiftách se usadil v zemi Tóbu. Seběhli se k němu lehkomyslní muži a podnikali s ním výpady. Z Jiftácha se stává zbojník. Místo aby své schopnosti použil k obraně rodné obce, je z něj obávaný postrach kraje. Jiftách měl vůdcovské schopnosti. A protože je neměl možnost uplatňovat doma, uplatňoval je divoce po celém kraji. Sbíhají se k němu všelijaké pochybné existence. Vytváří se kolem něj ozbrojený hlouček a Jiftách stojí v čele. Má nadání lidi vést a tak je vede. Má nadání bojovat, tak bojuje. Stává se známou osobností.
Teď přichází zápletka. Nebo spíš pořádný průšvih. Zemi napadl mocný a obávaný soused -Amónovci. A gileádským starším teče do bot. Marně mezi sebou hledají schopného vojevůdce. V té chvíli si vzpomenou na Jiftácha, udatného bohatýra. Najednou jim je dobrý odmítnutý nemanželský synek. A tak se gileádští starší vypraví pro Jiftácha do země Tóbu a přemlouvají ho: Pojď, staň se naším vůdcem a budeme bojovat proti Amónovcům.

Cože? - odpoví Jiftách. Což právě vy jste mě z nenávisti nevypudili z otcovského domu? Jak to, že přicházíte ke mně teď, když jste v soužení? - Stará křivda stále bolí. Jiftách touží po zadostiučinění. Prahne po uznání a slavném návratu. Proto jim říká: Jestliže mne pohnete k návratu, abych bojoval proti Amónovcům, a Hospodin mi je vydá, budu vskutku vaším náčelníkem? - Jiftách si vychutnává svůj triumf. Nejdřív mě vyhnali a teď mě poníženě přemlouvají. Konečně uznají, že jsem někdo. Až mi Bůh dá vítězství, budu jejich vůdcem.
Vlastně proč by ne, můžeme si říct. Vždyť si to zaslouží. Hrdina, kterého svět miluje. Z odstrkovaného obdivovaný, z chuďase princem. Gileádští předáci skřípou zuby, ale nemají jinou možnost. I to má možná pro nás svůj půvab jakési opožděné spravedlnosti. A možná je v tom i náznak něčeho hlubšího – že totiž v krizi může najednou zazářit ten, koho jindy vytlačujeme ze svého středu.
Gileádští přijímají Jiftáchovu podmínku. Potřebují ve své armádě udatného bohatýra. Smlouva je uzavřena a Jiftách se stává jejich vůdcem. Vrchol kariéry má na dosah. Teď už mu stačí jenom porazit nepřátele a stane se hlavou všech gileádských obyvatel. Jiftách velice stojí o úspěch. Chce všem ukázat, jak se spletli, když ho vypudili. Teď jen porazit ty drzé Amónovce.
A Jiftách jedná jako opravdový vůdce. Nevolá hned do zbraně. Než rozpoutá válku, snaží se vyjednávat. Z jedné země do druhé přejíždějí diplomaté, vyměňují si názory, kdo jaké území zabral právem či neprávem. Jenže dohoda není možná. Amónovci o žádné vyjednávání nestojí, nemíní zabrané oblasti opustit. Nastává čas boje. A do boje – jak stojí v Bibli – se Jiftách pouští jako udatný bohatýr.
Tu spočinul na Jiftáchovi duch Hospodinův a on táhl proti Amónovcům. Duch Hospodinův, který ho vede, aby se zastal slabších, aby své zkušenosti v pochybných bojích využil pro záchranu svých bližních. Hvězdná chvíle tažení a vítězství. Až dosud by to mohl být napínavý příběh s hezkým koncem. Ale Bible nám nepředkládá laciné příběhy. Je jako život sám. Je jako my. Nejsou v ní jen hrdinové a padouši. Je o těch, kteří udělali velké činy, ale také stejně velké chyby.
Přichází pád. Jiftách se dopouští obrovské chyby. Sleduje sice záměry Boží, ale zdá se, že ještě víc sleduje záměry vlastní. Jiftách ví, že na jeho vítězství závisí uznání od jeho krajanů. Pokud zvítězí, stane se náčelníkem. Když prohraje, bude společensky znemožněn. Bojuje Jiftách za Boží lid anebo spíše bojuje za svou úspěšnou kariéru? V šílené touze uspět vysloví Jiftách osudový slib. Neuvážený a zbytečný slib: Vydáš-li mi, Hospodine, Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť. ….Jiftáchovi velmi záleží na vítězství. Je pro ně schopen obětovat cokoliv.
Jiftách vnucuje Hospodinu něco, o co Hospodin nestojí. Mojžíšův zákon jasně říká, jak mají vypadat správné a bohulibé oběti. Není třeba vymýšlet nějaké mimořádné obětní přídavky. Jenže Jiftáchovi nejde tolik o Pána Boha jako o vlastní úspěch. On Bohu nevzdává poctu, on s ním obchoduje. Vydáš-li mi Amónovce, obětuji ti toho, kdo mi vyjde naproti. Ani neví, co slibuje. O takových obchodech se občas píše v pohádkách. Ale tam jde o smlouvy s ďáblem. Když mi pomůžeš, dám ti cokoliv. Třeba i svou duši. Jakoby se Jiftáchovi popletlo, s kým se vlastně takové smlouvy, podepsané vlastní krví, uzavírají.
V boji se Jiftách stává vítězem. I přes všechny Jiftáchovy chyby stále platí, že byl udatným bohatýrem. S Boží pomocí porazil Amónovce. Hospodin zachránil svůj lid ne kvůli pyšnému Jiftáchovu slibu, ale ze svého milosrdenství. Všichni obyvatelé Gileádu se radují. Také jediná Jiftáchova dcera se chopila bubínků a dala se do tance. Jde otci naproti a netuší, k jakému neštěstí se schyluje. Jakmile ji Jiftách uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: „Ach, má dcero, srazilas mne do prachu, uvrhla jsi mne do zkázy! Zavázal jsem se Hospodinu a nemohu to vzít zpět.“ Za Jiftáchův slib má zaplatit životem jeho dcera. V boji se Jiftách stává vítězem, v životě se stává poraženým.
Je to strašná představa – Jiftách má ve jménu Božím obětovat své dítě. Vždyť Boží zákon zakazuje lidské oběti. Jenže tentýž zákon nařizuje splnit sliby dané Bohu. Jak z toho ven? Jiftách se rozhoduje mezi kariérou a svou vlastní dcerou. Zvolí si kariéru. Jiftách splnil slib, který o ní učinil. Co na tom, že Hospodin po něm nic takového nechtěl. Jiftách chce naplnit svou neukojenou touhu po moci. A nechce v očích veřejnosti vypadat jako někdo, kdo neplní své sliby.
Milé sestry, milí bratři, co pro nás tento příběh znamená dnes? - Jiftách je velká osobnost a zároveň odstrašující příklad, který nám nastavuje zrcadlo. Podívejme se na závěr do něj.
Jiftách je příkladem neústupnosti. Nemusel dceru obětovat. Byl to jeho výmysl. Místo aby pokorně prosil Hospodina o odpuštění neuváženého slibu, pyšně trvá na svém. Nikomu tím neprospěje, jenom sám sobě. - Jak je tomu s naší neústupností a pýchou?
Jiftách obchoduje s Bohem. Ty mi dáš – já ti dám. Něco za něco. Vůbec nepočítá s Božím milosrdenstvím. S tím, že by mohl něco dostat prostě jen tak, z lásky. Nemíváme i my někdy sklony k takovému obchodování? Slíbit Bohu něco, když on nám něco splní - nebo třeba za to, když nám odpustí? Kam až jsme my ochotni zajít, když po něčem toužíme?
Jiftách je kariérista. Sní o tom, že bude velkým náčelníkem svého lidu. Za jeho sny platí jeho dítě. Jenže copak jsme nikdy neslyšeli, nebo sami nezažili - jak je leckdo schopen svým snům, své kariéře, svým ideálům obětovat ostatní? Nebo dokonce obětovat své nejbližší, svou rodinu, své děti, svou manželku?
Jiftách je příkladem zmatené zbožnosti. Ohání se Boží vůlí, mluví o svém závazku vůči Hospodinu. Ano, Bůh po nás vyžaduje oběti. Víra, která nás nic nestojí je laciná. Ale nenabízíme Bohu takové oběti, o které on nestojí? Netvoříme si své představy o tom, co Bůh chce a přitom jsme hluší k tomu, k čemu nás doopravdy volá?Nezaměňujeme svou vůli s vůlí Boží?
Jiftách si je Boží vůlí příliš jistý. Své zájmy ztotožnil se zájmy Božími. Je si tak jistý svým posláním, že nemá žádné pochybnosti. Jaký protiklad k Pánu Ježíši – ten když se před svým ukřižováním modlí v Getsemanské zahradě, říká: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Boží vůle se nerodí v našem srdci hned. Rodí se v bolestivém hledání. A v tomto hledání nám může pomoci jak Ježíšova modlitba v getsemanské zahradě, tak MP, ve které prosíme: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“. Amen.

5.8.2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 10. neděli po sv. Trojici.

Introit: (Iz 41,13) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Amen

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného

Modlitba: Bože, Pane náš, ty sám tvoříš to, co smíme ve světě nazývat pravé a dobré. Učiň tedy, prosíme, ať je nám dnešní den novým setkáním s tvou dobrou mocí, s tvou pravdou, světlem, které jsi zjevil. Shlédni na náš život, na to, co bylo pěkné a zdařilé, a také na to, co bychom raději skryli. Shlédni na náš život a provázej nás svým Slovem, shlédni na náš život a obnov jej tobě ke cti a slávě. Neboť tobě patří čest i sláva po všecky věky věků. Amen.

1 čtení: Ž 112

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane

2.čtení: Sd 11,29-40 kázání

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme

Příml. modl.: Hospodine, Pane náš, vyslyš nás, když tě prosíme za tvůj lid, za církev, kterou sis vyvolil: dej, ať žije z tvého Slova, drží se tvé pravdy a slouží evangeliem všem lidem. Ať se neskrývá před bolestmi světa, ale přináší do nich tebe a tvou lásku.
Bože laskavý, vyslyš nás, když tě prosíme za tento svět, který jsi stvořil: dej, ať všichni lidé na tváři země znovu poznávají, že odpuštění je víc než odplata, láska víc než nenávist a pravda víc než sobecké a mocenské zájmy.
Bože plný slitování, skloň se ke všem, kteří trpí, mají zármutek, jsou bezradní a nemoc je souží. Posilni je, vytrhni je z jejich trápení. Myslíme na ty, kteří jsou oběťmi druhých lidí, jsou ponižováni, vyháněni z domovů a pronásledováni: ujmi se jich ty sám a zastav ty, kdo je trápí a ničí.
Všechny své blízké a milé, své rodiny a svůj sbor, svěřujeme, Pane, tobě, když k tobě voláme, jak nás tvůj Syn naučil: Otče náš…

Poslání: (2 K 13,11) Žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej