1 Tm 2,1-6 kázání
Milé sestry, milí bratři, dnešní neděle má název Rogate - modlete se! K modlitbě nás vyzývá i apoštol v Prvním Listu Timoteovi – 1 Tm 2,1-6 (přečíst).
Proč se modlit? Modlí se mnoho lidí v různých kulturách a různého vyznání. Dokonce i lidé tzv. „nevěřící“, se někdy ocitnou v situaci, kdy se obrátí k nějaké vyšší duchovní skutečnosti, než jsou oni sami – ať už z pocitu vděčnosti a údivu nebo když je něco trápí. V dnešní době v mnoha lidech vzrůstá touha po hlubší dimenzi lidského života a hlad po smyslu našeho bytí, které materiální zajištění nemůže poskytnout. Touhu po něčem, co nás přesahuje, máme prý v sobě zakódovánu. Augustin z Hippo už ve 4. století psal o neklidu, o kterém věřil, že může být upokojen jen časem stráveným s Bohem. "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože", píše v knize Vyznání.
Modlitba může být součástí odpovědi na tento neklid, může dosáhnout hlubin Boha a sebe sama, abychom ve svých životech nalezli větší smysl a naplnění. Modlitba znamená pro mnoho lidí mnoho věcí. Může to být automatická reakce, zvyk, vzpomínka z dětství, spontánní vylití potěšení nebo starostí. Může být doprovázena slovy i tichem.
Pro křesťany je modlitba jádrem vztahu s Bohem, jádrem víry. Víra žije z osobní komunikace s Bohem, z jeho lásky a jeho vůle. Modlitba je výrazem života v Duchu svatém, bez modlitby se odpoutáváme od zdroje života a víry.
Jednou mi jeden člověk říkal: „Chtěl bych se modlit, ale nevím jak, neumím to. Nejsem dostatečně zbožný. Nemám na to právo“. Ale kdo se chce modlit, nemusí spoléhat na vlastní ctnosti nebo zbožnost, ale na Boží zaslíbení. Luther to vyjádřil těmito slovy: Bože, neodvažuji se k Tobě obracet s prosbou na základě své zbožnosti a svatosti, ale proto, že z úst Tvého Syna přišlo zaslíbení: „Kdo prosí, tomu bude dáno.“ A tak i kdyby srdce nebylo dost vroucí a zbožné, stavím na Tvém Slovu“.
Modlitba je v podstatě prostá věc. Podobně jako do každého lidského vztahu patří společně strávené chvíle a rozhovor, podobně i ke vztahu k Bohu patří modlitba. Modlitba je vztah přátelství, důvěrný rozhovor s tím, kterého mohu oslovovat slůvkem Ty a o kterém vím, že při mně stojí a má mě rád.
Pána Boha nemusíme žádat o audienci. Na čas k modlitbě se nevztahují žádná zvláštní pravidla. Bohu můžeme říci všechno, co máme na srdci v každém okamžiku a situaci. Věřím ale, že při modlitbě nejde na prvním místě o to, aby nám Bůh vyplnil všechna naše přání - ale aby nám zjevil svou vůli, záměr, který má s každým z nás. V tom nám je velkým vzorem Pán Ježíš – který když se modlí před svým utrpením v Getsemanské zahradě – tak přidává přání: Otče, ne má, nýbrž tvá vůle se staň (Lk 22,42). Stejně prosíme v Modlitbě Páně: „Buď vůle tvá.“
Modlitba může mít různé formy – apoštol ve svém Listu Timoteovi nám nabízí tyto:
Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi,...
Všimněme si – nejen za křesťany, nejen za naše nejbližší, ale – za všechny lidi. Modlitba nás spojuje s Bohem a zároveň nás může propojovat s našimi bližními. Církev nemá být světu nepřátelská, ani z něho utíkat, ani se mu přizpůsobovat – ale má být světu otevřená. Máme si všímat, co svět potřebuje a za to se modlit.
To je náš úkol v situaci, kdy nás ve světě mnozí neberou a nepotřebují. Mohli bychom se uzavřít, pěstovat si svou výjimečnost nebo jinakost. Ale jsme vyzýváni, abychom se modlili za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc…
To je jedna z věcí, co máme a můžeme jako křesťané v dnešní společenské situaci dělat. Neboť – jak praví apoštol: To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. A k tomu právě prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání – jsou prvním krokem ven – ke všem lidem. Krokem vedoucím k porozumění a ne k moralizování, k odpovědnosti a ne k planému kritizování a odsuzování.
Na prvním místě žádá apoštol v církvi prosby. Prosba se vztahuje k lidské situaci před Bohem. Šíře prosebné modlitby je velmi velká. Může zahrnovat malé i velké věci. Není žádná oblast lidského života, žádná oblast lidské nouze, ke které by se nesměla prosba vztahovat.
Dále nás apoštol vyzývá k modlitbám. O modlitbě obecně už jsem mluvila na začátku kázání, takže jen k doplnění. Jsme voláni k modlitbě. K modlitbě nás vyzývá Pán Ježíš: Buďte bdělí a modlete se v každý čas (Lk 21,36) i apoštolové: v modlitbách neustávejte (1 Te 5,17). Modlitba se ale nesmí stát jakousi náhražkovou činností.
K vysvětlení uvedu dva vyostřené příklady. Jeden je z Brechtovy hry „Matka Kuráž a její děti“: Příběh se odehrává v průběhu Třicetileté války. Švédská císařská vojska se chystají přepadnout spící německé evangelické město. Městské hlídky selhaly, možná usnuly. Nikdo netroubí na poplach. Obyvatelům hrozí drancování a vyvraždění. Ale Matka Kuráž a její němá dcera Kattrin jsou před městem, nespí a vojska spatřily. Ví, co hrozí. Matka vyzývá němou Kattrin: „Modli se, modli!“ Už nic jiného nemůžeme dělat proti tomu, aby město vyvraždili. Ale nás tady nenajdou. Musíme být potichu, tak se zachráníme. Neumíš sice mluvit, ale Bůh tě uslyší. Pomůžu ti, říká matka a modlí se: Otče náš, jenž jsi na nebesích, vyslyš naši modlitbu a nedej zahynout městu se všemi, kteří v něm žijí a nic netuší. Probuď je, aby vstali a vyšli na hradby a viděli, jak se uprostřed noci blíží nepřítel. Snad se obyvatelům podaří vojskům ubránit. Otče náš, vyslyš nás. Jen ty jim můžeš pomoci, jinak zahynou. Tu němá dívka místo modlení vyskočí, popadne buben, vyleze na střechu a začne hlasitě bubnovat, aby zburcovala ostatní. Vojsko se dává po vyzrazeném útoku na ústup. Kattrin je zastřelena, ale zachrání celé město. V tomto vyostření se ukazuje možnost zneužití modlitby. Sebe sama zachránit a za druhé se modlit. Slova modlitby místo činů pro ty, kdo jsou vedle nás. Bubnování Kattrin usvědčuje zbožnou a osobně opravdovou modlitbu jako alibi těch, kdo nic nedávají v sázku.
V tom samém smyslu mluví D. Bonhoeffer ve svých „Listech z vězení“, kde píše, že modlitba se nesmí stát náhražkou jednání. Neznamená to v žádném případě se modlitby zříci, ale chopit se jí ve smyslu biblicko – ježíšovském – tzn. jako aktu srdce, hořícího pro spravedlnost. Základní strukturu křesťanského života vidí Bonhoeffer v modlení a činění toho, co je spravedlivé. Tak je také třeba rozumět jeho stručné větě z roku 1938: „Pouze ten, kdo křičí na obranu Židů, smí zpívat gregoriánský chorál“. To pak znamená: Ten, kdo křičí na obranu Židů, komu záleží na činění spravedlnosti v konkrétní společenské situaci, smí, ano má také „zpívat gregoriánský chorál“ - tedy modlit se. Jestliže je modlitba jako náhražka jednání v úniku před odpovědností nanejvýš problematická, bylo by stejnou měrou problematické jednání bez modlitby.
Další formou modlitby jsou přímluvy. V přímluvné modlitbě se setkáváme nejen s Bohem, ale i s druhým člověkem. Přímluvná modlitba není jenom to, že něco slovy říkáme, ale že celou svou bytostí stojíme před Bohem a jsme ochotni pro druhého člověka také něco udělat. Přímluva znamená účast na údělu člověka. Dostáváme zvláštní milost spočívající v tom, že sjednoceni s Kristem smíme stát před Bohem v přímluvné modlitbě za druhé lidi. A to ve víře, že je jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. Připojujeme se svým hlasem, svou přímluvnou modlitbou k prostředníku Kristu Ježíši ve prospěch všech.
Spolu s prosbami, modlitbami a přímluvami, zmiňuje apoštol také díkůvzdání za všechny lidi. Ale copak se dá děkovat za ty, co působí zlo a trápí druhé? - To bychom to ale špatně pochopili. Apoštol nás vyzývá k tomu, abychom děkovali za to, co Bůh chce a koná pro všechny lidi, co dělá v jejich prospěch. Přidávat se k nadávání a odsuzování těch, kdo mají v rukou moc – to by nebylo jednání v duchu Ježíše Krista. Tím bychom jen svým zlem ještě více posilovali silové pole zla. A komu bychom tím prospěli? Lépe je modlit se za vládce - ale nerezignovat a činit to, co je spravedlivé - Abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. Modlit se a přimlouvat se za vládce a všechny, kteří mají v rukou moc a činit to, co je spravedlivé v konkrétní společenské situaci - aby všichni lidé mohli žít v pokoji a vést život v opravdové zbožnosti, čestnosti a důstojnosti. Snad Pán Bůh dá a jednou se toho dočkáme.
Vždyť i sám Ježíš Kristus se za nás přimlouvá u našeho Otce v nebesích. Máme takového přímluvce, že Boží dobrou vůli máme přát i všem ostatním. A tak se modleme a jednejme tak, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Amen.
26.5. 2019 Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit: (Ž 66,20) Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
Píseň: Ž 42 – Jako jelen mučen žízní Ž 150 – Chvalte nejmocnějšího
Modl.: Dobrotivý Bože, ty nás povzbuzuješ, abychom se k tobě obraceli se vším, co nám leží na srdci. Když se nám vede špatně, myslíme na tebe často a prosíme o pomoc. V dobrých časech lehce zapomínáme za všechno ti poděkovat. A občas nás také přepadají pochybnosti, jestli opravdu slyšíš, jestli bereš vážně, co ti říkáme, jestli se necháváš pohnout našimi modlitbami. Bože, neodvrhuj nás pro naši nedokonalou víru a naše unaříkané modlení. Chraň nás toho, abychom před tebou umlkli. Ty znáš naše myšlenky, ty víš, co potřebujeme. Slituj se nad námi. Ó Bože, prosíme Tě, buď přítomen svým Slovem a naší vírou. Amen.
1 čtení: Lk 18,1-8
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
2.čtení: 1 Tm 2,1-6 kázání
Píseň: 196 – Co činí Bůh, vše dobré jest
Ohlášky:
Píseň: 559 – Ó ujmi ruku moji
Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, sedíš po pravici svého Otce a přimlouváš se za nás. Naučil jsi nás modlit se. Proto pozvedáme své srdce a mysl k tvému Otci a ve tvém jménu se k němu modlíme:
Smiluj se, Bože, nad svou církví, syť ji svým Slovem, rozmáhej v darech svého Ducha a syť svou milostí, aby dovedla v lásce sloužit druhým, ukazovala k tvé pravdě a přemáhala všechno zlé, co je v člověku.
Smiluj se, Pane, nad svým světem, který neumí hledat současně pokoj i pravdu. Voď představitele národů i států svojí moudrostí tak, aby nalezli sílu neopětovat zlé zlým, ale aby pokorně hledali cesty k dorozumění.
Na chudé, nemocné, odstrkované a nemilované myslíme a přimlouváme se za ně. Vytrhni je z jejich trápení, odnímej od nich bolest a přemáhej jejich nemoci. Vysvoboď všechny ponížené, dej nalézt domov bezdomovcům a uprchlíkům, hladové nasyť a zbloudilé uveď na cestu pravdy.
Smiluj se Pane, i nad tímto společenstvím, dej nám sílu tebe hledat a o tobě svědčit, naplňuj nás svým Duchem, když všelijak klesáme a umdlíváme.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…
Poslání: (Mt 7,7-8) Pán Ježíš praví: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Amen.
Požehnání:
Píseň: 450 – Již zpěv, prosby, kázání