2 Tm 2,8-13 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, 2. List Timoteovi začíná slovy: Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, poslaný hlásat zaslíbený život v Kristu Ježíši – Timoteovi, milovanému synu. Synem apoštol Pavel nazývá svého mladšího pomocníka Timotea i na začátku druhé kapitoly, ze které jsem četla slova pro dnešní kázání.
Jako synové byli označováni žáci oddaní svým učitelům. Proto můžeme list chápat jako napsaný všem, kdo chtějí být pravými žáky a žačkami apoštola Pavla. Tedy i nám jsou určena tato slova: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium.
Svůj dopis píše apoštol Pavel z římského vězení v předtuše své blízké smrti. Je mezi nepřáteli v poutech. Ale ne proto, že by se nějak provinil vůči římskému státu či nějakému jednotlivci - ale je tam pro evangelium: Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. - Pavel nezapomněl na své poslání, žije se svým Pánem a Timoteovi připomíná: Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých. Na konci svého života mu chce ještě jednou zdůraznit, na čem nejvíc záleží: stále myslet na toho, který je živ.
Spojení Ježíš Kristus se – v tomto pořadí – v listě vyskytuje jen na tomto místě. Ve všech ostatních případech - a to celkem dvanáctkrát – je pořadí opačné: Kristus Ježíš. Proč právě zde dělá autor listu výjimku a pořadí obrací? Ježíšovo vlastní jméno klade na první místo patrně proto, že chce podtrhnout historičnost jeho života, skutečnost jeho životního osudu. Ježíšův život zde na zemi je něčím, co je jisté. Lze se k němu vracet, čerpat z něj sílu. To vyjadřuje i dovětek, který je zde k Ježíšovu jménu připojen: Davidův potomek.
Ježíš Kristus, který žil jako skutečný člověk, je vzkříšený z mrtvých. A my na něj máme pamatovat. Být Pavlovým žákem tedy znamená myslet především na Ježíše Krista. Podle tradice, kterou zachytil Cyril Alexandrijský ve svém spise – se podobnými slovy povzbuzoval při své cestě na smrt i apoštol Petr: „Pamatuj na Pána!“.
Pamatuj na Ježíše Krista, který byl vzkříšen a již trvale vzkříšeným zůstává… Jde tedy nejen o připomínku jedné nesmírně důležité události z Ježíšova života, ale o něco, co k němu již natrvalo patří. Je vzkříšený a zůstává vzkříšeným. Tím je řečeno, že Ježíš je a zůstává vzkříšeným, což je stejně jisté jako jeho pozemský život, který žil jako pravý člověk. To je podstata evangelia, tedy radostné zvěsti, kterou Pavel svým žákům hlásal. To je neochvějná jistota, na které se dá stavět i v těžkých chvílích života.
Kdyby to ale bylo tak samozřejmé, apoštol by to Timoteovi asi nezdůrazňoval. A nejen jemu: týká se to každého z nás. Naše mysl je zaměstnána vším možným - pamatujeme na své pracovní termíny, pamatujeme na to, co všechno máme udělat, na to, co jsme slíbili. Myslíme na mnoho důležitých a někdy úplně zbytečných věcí. A právě proto má každý z nás, spolu s Timoteem, slyšet výzvu:
Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých! Měj ho stále na paměti, mysli na něj v každé situaci a při každém svém rozhodování, protože je to tvůj Pán a tvoje jediná naděje v životě i smrti. S vědomím, že Ježíš Kristus je a trvale zůstává vzkříšeným - měl apoštol Pavel odvahu podstoupit pro Krista vše: Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec.
Pouta patřila k vězení v 1. stol. po Kristu nejen obrazně, ale i doslovně. Římská právní praxe rozlišovala celkem čtyři až pět typů vazby. Ve většině z nich byl vězeň skutečně po celou dobu pobytu ve vězení spoután okovy. Okovy byly upevněny na rukou, někdy na nohou, někdy měly formu obojku na krku. Všeobecně lze říci, že podmínky ve vězení byly v době římské velmi kruté. Vězeň trpěl především nedostatkem základních životních potřeb. Strádal nedostatkem světla, chladem nebo naopak dusným vedrem v přeplněných žalářích za nedostatečného přístup čerstvého vzduchu. K tomu přistupovaly špatné hygienické podmínky a nemoci. Běžný byl nedostatek jídla - pokud vězeň neměl nikoho, kdo by ho zásoboval. V zásadě totiž nebylo povinností žalářníka starat se o obživu vězně. Ten se o ni musel starat sám, prostřednictvím svých přátel. V takovýchto podmínkách se Pavel nacházel často, jak o tom víme ze Skutků apoštolů.
Pavel se nachází v poutech ve vězení, ale říká: Boží slovo není spoutáno. Boží slovo nejenže nebylo v době Pavlova uvěznění spoutáno - ale nespoutaným trvale zůstává, spoutáno nikdy nebude. Je patrné, že obě skutečnosti, které jsou trvalé, tj. Ježíšovo vzkříšení a nespoutanost Božího slova, spolu souvisí: vzkříšený Kristus je a zůstává důvodem a zárukou.
A tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy. Všechno, tedy nejen vězení, snáší Pavel kvůli vyvoleným, tj. kvůli těm, kteří v evangelium Ježíše Krista uvěřili, ale i kvůli těm, kteří teprve v budoucnu uvěří.
Pavel ví, že ani smrt nás nemůže od Krista Ježíše oddělit. Čtyřmi větami, které mají zvláštní vnitřní rytmus, vyjadřuje náš vztah ke Kristu Ježíši, na kterého máme stále myslet - a vztah Krista Ježíše k nám:
Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. - Tím nás potěšuje.
Další větou nás posiluje, abychom vydrželi ve víře v něj až do konce: Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout.
Ale třetí věta je jedním velkým varováním: Zapřeme-li ho, i on nás zapře. - Jednoduchá, přímá úměra. Jak my se zachováme k němu, tak on se zachová k nám.
Ale ještě jednu - už poslední větu, připisuje apoštol. Začíná ji slovy: Jsme-li nevěrní…
Podle způsobu, který předtím užívá - by měl pokračovat: „on bude také nevěrný.“ Ale to apoštol napsat nemůže, protože to by se příčilo celému evangeliu, kvůli kterému je ve vězení. Tady není žádná přímá úměra - protože náš Pán je jiný než my, nespolehliví, nevěrní, klesající, na něj zapomínající a tolikrát jej zapírající: Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Varování před zapřením je jistě namístě a platí, abychom svůj vztah ke Kristu brali smrtelně vážně. Ale stejně tak platí pro nás všechny, kteří víme, jak mnohokrát jsme mu byli nevěrní - že On zůstane věrným nám. Věrným tak, že se na něj můžeme naprosto spolehnout a on nás nezklame, i když my jsme zklamali. Jeho věrnost poznal Petr, který jej zapřel, ale Pán se k němu přiznal, odpustil mu a pozval jej do své služby. Je to naše jediná naděje, že On jedná jinak, než my: Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Z listů apoštola Pavla, trpícího ke konci svého života krutým vězněním pro hlásání evangelia - tryskají slova víry a naděje v konečnou záchranu. Apoštol věří, že až zemře, bude následovat Krista, který byl vzkříšen z mrtvých a že vstoupí do jeho slávy tam, kde: smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti (Zj 21,4). Tak věří a svou víru předává nám všem. Amen.
10.2. 2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého! Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána nechť nás stále provází. Amen.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v dnešním shromáždění. Dnes slavíme 5. neděli po Zjevení Páně.
Intro: (Ž 27,1) Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Amen.
Píseň: 171 – Buď Pánu čest
Modl.: Hospodine, Pane a Bože náš, děkujeme ti, že tvá dobrota a tvé milosrdenství trvá věčně. Svým stvořitelským Slovem jsi prozářil temnoty nicoty, ve svém Synu jsi přemohl smrt a svým Duchem jsi nás nasměroval k životu. Naše ústa jsou chudá na výrazy, kterými bychom tě mohli náležitě oslavit. Přesto se o to stále znovu pokoušíme. Prosíme, přijmi naše slova díků. Děkujeme ti za to, že jsi nás Ježíšovým vzkříšením povolal k novému životu, připravil nám dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí. Syť nás svým Duchem tak, abychom ti byli svou myslí blízko, abychom se dokázali radovat, i když máme spoustu důvodů k zármutku, abychom dokázali být odvážní, i když vstupujeme do nebezpečných situací, abychom se na tebe dokázali ve všem spolehnout. Ať jsme lidem, který ti v tomto světě nedělá ostudu, ale naopak slovem mocně zvěstuje a životem věrohodně dosvědčuje, že u tebe je pomoc, že pro tebe není nikdy pozdě, že s tebou je život vždycky plný a opravdový. Prosíme, otevři v tomto shromáždění naše srdce i mysl tomu, co nám chceš sdělit. Amen.
1 čtení: Mk 14,26-31
Píseň: 500 – Já chtěl bych, Bože můj
2.čtení: 2 Tm 2,8-13 kázání
Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj
Ohlášky:
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane
Příml. modl.: Bože náš, děkujeme za milost, které se nám dostává, když je nám v Ježíši Kristu nabídnuta cesta, která vede do společenství s tebou, v podřízenosti tvému vedení a panování. Myslíme v tuto chvíli na náš svět, který se k tobě otočil zády a potácí se v chaosu zla. Prosíme, podpírej ty, kterým je křivděno a ubližováno, aby neztráceli naději v tebe. Prosíme, veď život každého jednoho z nás, aby vše, co činíme, bylo tobě ke slávě a my v tom byli šťastni. Smiluj se nad námi a zůstávej svou milostí a láskou s námi a mezi námi.
V tiché modlitbě můžeme Pánu Bohu říci, co nám nejvíce leží na srdci…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…
Poslání:(2 Tim 1,7) Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Amen.
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej