L 2,1-20 KÁZÁNÍ
Milí přátelé v Kristu, slyšeli jsme, že Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.
Narodil se samozřejmě již tenkrát, ale dnes můžeme toto slovo slyšet zase nově. S novou radostí a vděčností opět prožíváme Kristův příchod, jeho přítomnost.
A tento Spasitel se narodil nám. Ne někomu vybranému, výjimečnému, kdo by si to svým životem a chováním zasloužil - ale nám všem. Náš Spasitel se neobjevil z čista jasna z nebe, nepřišel v triumfální slávě, ale narodil se. Narodil se v jeslích – v jakési náhražce kolébky – protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. I když Ježíš světu přináší to nejlepší, co si jen můžeme přát – v hříšném světě pro něho není místo.
Ježíš se narodil v jeslích, v plenkách, ale jak čteme: hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů… Nebesa se otvírají – jakoby se Hospodinův panovnický dvůr nacházel právě u těch jeslí, kde se vyhlašuje spása. - Prolomila se stěna, která oddělovala nebe od země. Nebe sestoupilo na zem.
Vypadá to až lidsky neuvěřitelně a nepochopitelně. Lidé se snaží vymanit z toho, v čem žijí a dostat se výš, být slavní, bohatí, bez problémů. Ale Bůh naopak sestoupil sem k nám, do našich problémů, bídy, utrpení. Ježíš se narodil do naší skutečnosti, do našeho drsného světa. Přijal bolesti a trápení lidského života.
Nebeské zástupy takto chválili Boha: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.
Bůh v nás má zalíbení – to je krásná zpráva. Bůh v nás má zalíbení. Ale ne proto, že bychom byli tak skvělí - ale protože se pro to rozhodl. Bůh se nad námi smiloval, proto v nás má zalíbení. Bůh se k nám sklonil, odpustil nám, smířil se s námi. Člověk, který se odklonil od Boha, zapomněl na Boha - je odpuštěním skrze Krista s Bohem smířen. Nad světem lidí je tedy ze strany Boží jednou provždy vyhlášen pokoj.
B.a S., Anděl nám zvěstuje velikou radost – že Ježíš přišel, aby se stal jedním z nás. I když se stal člověkem, nikdy nepřestal být Božím synem. Stal se člověkem, abychom se my – mohli stát Božími dětmi. Může pak někdo tvrdit, že se Bůh nezajímá o člověka? Že jsme mu lhostejní? Že je někde vysoko nad námi a nečinně nás pozoruje, jak se tady lopotíme a trápíme? - Pokud by se Boží syn nestal člověkem, mohl by to někdo možná tvrdit. Ale na této zemi se v historicky daném čase narodilo lidské a přece neobyčejné dítě – Boží syn, náš Spasitel. Ten v němž je s námi Bůh.
Lidé si často přejí takového Boha, který by byl nad námi, všechno nám zařizoval, plnil naše přání a z nás by sejmul odpovědnost a šetřil by nám námahu. - Ale vánoční poselství říká: Bůh je nad vámi – ale je také s vámi – ve všem, čím procházíte, ve všem, čím se trápíte. Je s námi i tehdy, když to nedokážeme rozeznat nebo nechceme uznat. - Nejsme na tomto světě sami. - A žádné zlo, žádná moc nás již od něho nemůže odtrhnout.
Vánoční poselství je ale i o nás, lidech. - Kristovo narození ukazuje také plný význam našeho narození. Připomíná nám, jak vzácný a tajemný je příchod každého člověka na svět. Můžeme se zamyslet nad otázkou: Kdo vlastně jsem? Kdo je člověk?
Na začátku knihy Gn čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem.
A v 1.čtení – v Ž 8 – jsme slyšeli: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
Kdo tedy jsme? – Nebo přesněji – Čím jsme se stali z milosti Boží? Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu. Máme tedy celým svým životem zobrazovat Boha. To neznamená, že se člověk Bohu podobá svým vzhledem. – ale máme se snažit svým jednáním napodobovat toho, který je milosrdný a láskyplný, dobrotivý a trpělivý. - To my lidé ale sami nedokážeme. Proto nám Bůh posílá toho, který je ztělesněním všeho dobrého, v čem my selháváme. On je opravdu to, co jsme měli být my a co být sami i ze svých nejlepších sil neumíme – být Božím obrazem. Ale dostali jsme pomoc – uprostřed všech zmatků světa, násilí, nebezpečí, lží, podvodů – je s námi náš Pán Ježíš a pomáhá nám.
Toto tajemství člověka můžeme pochopit jen ve světle osoby Ježíše Krista. V podobenství o Posledním soudu Ježíš říká: Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. - Cesta k Bohu vede přes člověka – protože také cesta Boha k lidem vede přes člověka Ježíše z Nazareta. Svým vtělením se tedy Ježíš jistým způsobem spojil s každým jednotlivým člověkem – a proto ve tváři každého člověka můžeme vidět tvář Kristovu, tvář Boží.
Přijmout to, že nad světem, nad stvořením, nad člověkem - je jakási vyšší síla, moc, energie,… kterou křesťané nazývají Bůh - to není tak těžké. Ale sloužit Bohu v lidech okolo nás? - To není tak lehké. Ale Bůh je i v lidech okolo nás, přijal naše lidství, ztotožnil se s námi. V každém člověku můžeme zahlédnout tvář Kristovu.
Proto je každý člověk hoden naší úcty. Od každého člověka se můžeme něčemu naučit. Každý člověk může něčím obdarovat nás – a my jeho. Toto přijetí každého člověka vychází z postoje úcty k důstojnosti člověka, kterou mu dal Bůh. Bůh chce každého člověka. Nezáleží na tom, jaký podle našich měřítek „je“ – jak se chová, jak jedná, jak vypadá. Bůh má moc proměnit každý život – stále na nás „pracuje“. A věřím, že to nikdy nevzdává.
Připadá mi neuvěřitelné, že Bůh v nás má zalíbení, má nás rád – přestože o nás ví vše. Slova o Boží lásce jsou důležitá, ale nemohou proniknout až k srdci, dokud je nevpustíme do své zkušenosti. Potřebujeme prosit Boha, aby nám otevřel oči, abychom viděli jeho lásku – a naše uši, abychom slyšeli jeho dobrá slova o nás. Kdybychom si někdy připadali nedostateční, neschopní, nemilovaní, k ničemu, kdybychom někdy pochybovali sami o sobě, o významu a smyslu našeho života - vzpomeňme si, jak na nás pohlíží Bůh.
Člověk je sice jedním z miliard lidí na světě, ale zároveň naprosto jedinečná a neopakovatelná bytost. Jestliže se našim systémům politickým, ekonomickým a sociálním, prostě lidským schopnostem nedaří zajistit člověku možnost rodit se, existovat a jednat jako absolutně jedinečná bytost - pak toto všechno nám zajistil Bůh. Před ním je člověk vždy někým naprosto jedinečným, někým od věčnosti vyvoleným, někým povolaným a nazývaným svým vlastním jménem…
I psychologie učí: „Pohled druhého tě utváří“ – jsi tedy takový, jakým pohledem tě druzí vidí ...- Nechme se tedy utvářet pohledem Božím. O vánocích se snažíme být jiní, lepší, hodnější, chápavější, tolerantnější... Ale někdy se to po vánocích všechno vytratí…zase nastává ten všední koloběh dní. Bylo by ale marné, i kdyby se Ježíš tisíckrát narodil v Betlémě - kdyby se nenarodil v nás, v našich srdcích. Přijmeme ho do svého srdce? Vztáhneme k němu své ruce, vyndáme ho z těch jeslí? Možná proto se narodil tak maličký, tak bezbranný, abychom to dokázali. Zatím maličký a bezbranný, ale aby v nás rostl a sílil.
Modl.: Pane, prosíme tě, dej, ať dnes opět zaslechneme poselství andělů: Nám, nám se dnes narodil Spasitel. - Poselství, že jsi tu s námi. A že žádné zlo, ani žádná moc na světě nás již od Tebe nemohou odtrhnout. Amen
25. 12. 2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!
Pozdrav: Milí přátelé v Kristu, vítám vás v tento sváteční den – Boží hod vánoční.
Introit: (Iz 7,14) „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel – to je S námi Bůh.“
Píseň: 281 – Narodil se Kristus Pán
Modlitba: Bože plnosti: V ošuntělé chudobě se narodil tvůj Syn. od samého začátku byl jeho život ohrožen. Jako malé dítě se stal uprchlíkem, druhým vydán na milost i nemilost. To, co mnohým lidem ztěžuje život, snášel kvůli nám. Stvrdil tvé zaslíbení, že jsi blízko chudým a trpícím a že jsi spojencem opovrhovaných a nechtěných. Dej, ať na to nezapomínáme uprostřed lesku tohoto dne. Naplň naše srdce radostí nad svou velkolepou lidskostí. Duchu svatý, prosíme otevírej naše uši a mysl pro slovo Boží. Amen
1čtení: Ž 8, 2. 4-10
Píseň: 284 – Jakož o tom proroci 1-6
2čtení: L 2, 1-20 KÁZÁNÍ
Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic
VP
Píseň: 293 – Čas radosti, veselosti
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi v Betlémě přijal celé naše člověčenství a že jsi s námi po všechny dny až do skonání světa. Děkujeme ti, žes nás o tom ujistil také teď u svého stolu. Veliký Bože, obrať náš pohled k dítěti v jeslích a nauč nás rozpoznat v jeho bídě svou slávu. Otevři naše uši pro slova nebeských poslů, kteří naší zemi ohlašují pokoj. Vřaď nás mezi generace těch, kteří našli Krista v postavě člověka. Naplň naše srdce chvalozpěvem svaté noci a ponoř naše životy do svého milosrdného světla. Amen.
Ohlášky:
Poslání: (Iz 41, 10.13) „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Amen.
Požehnání:
Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň