Fp 1, 21-26 káz
Toužím odejít a být s Kristem, píše apoštol Pavel v jednom ze svých posledních dopisů – epištole Filipským. To je rozdíl oproti jeho prvnímu dochovanému listu – 1. Tesalonickým, kde předpokládal, že se dočká druhého příchodu Krista a království Božího (1 Te 4,15). Tam ještě píše: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se navzájem potěšujte.
Ale nový, blažený věk ve společenství s Kristem, nepřišel krátce po velikonočních událostech – po Ježíšově ukřižování a vzkříšení - jak původně čekal. A apoštol si uvědomil, že to co bylo předmětem radostné zvěsti (evangelia), není přímou předehrou dobrého vyústění lidských dějin, ale spíše jeho zárukou.
Apoštol Pavel byl unavený a již před několika lety překročil padesátku, která byla v tehdejší době pro většinu lidí stářím. Navíc byl nemocný a byl ve vězení, kde právě píše svůj list. Snad mu rozumíme, že si přál zemřít a zbavit se konečně všech problémů. Věděl, že by neodešel do nicoty, do prázdnoty, ale do nového společenství s Pánem Bohem.
Někdy křesťané mají podobné přání, i když nejsou nemocní a nesedí zrovna ve vězení. Možná jste už zažili v životě chvíle, kdy se na vás valí jeden problém za druhým, jedna špatná zvěst za druhou. Kdy se zdá, že už nikdy nebude lépe. Nechce se vám vstát z postele, nic vás nebaví, nepotěší, nenadchne. V takových situacích nás pak může napadnout myšlenka – nebylo by mi lépe, kdybych už tady nebyla, kdybych už měla konečně ode všeho pokoj a klid? Být tak u Ježíše! Vždyť Ježíš nám zaslibuje tolik krásných věcí.
Je dobré věřit, že máme i jiný domov či příbytek u Pána Boha. - Ale pozor! To, co jsme slyšeli hned na začátku - je jen první možnost, kterou má apoštol před očima. Zdá se mu dokonce, že by to mohla být ta lepší možnost, ale není to možnost jediná – jak říká: táhne mě to na obě strany - ale - zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
Tento svůj životní postoj zdůvodňuje v Listu Filipským odkazem na hymnus o Ježíši Kristu (1.čtení). Kristus opustil „nebe“, aby byl s lidmi. Proto i Pavlovi jde o konkrétní společenství Kristových svědků navzájem a o jejich působení v okolním světě – jak říká: každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. To platí i o vztahu křesťana k celé okolní společnosti. Pavel vysvětluje adresátům, že kdo věří Pánu Bohu, ten ze společnosti neutíká – ale naopak – snaží se pro ni něco udělat. Usiluje o to, aby byla lepší, pravdivější, čestnější, soucitnější, odvážnější. A tím, o co usiluje, naplňuje to, po čem lidé touží – jak vzkazuje svým čtenářům i nám: Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte (Fp 4,8-9).
Na takový pohled na svět nejsme moc zvyklí, ale od apoštola bychom to měli brát vážně. Pavel z citovaného hymnu odvozuje, že to není marné úsilí, protože Kristus to uplatnil ve svém životě. Pro nás lidi sestoupil na zem. Způsobem bytí byl roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl. Naopak, vzal na sebe způsob služebníka. Pomáhal, uzdravoval, povzbuzoval, odpouštěl. I když na to z lidského hlediska doplatil - vždyť v poslušnosti podstoupil i smrt - my křesťané poznáváme, že se k němu přiznal Bůh.
Vědomí, že Pán je blízko, je podporou na naší pouti životem. Je nám zaslíbeno zázemí, či příbytek nebo jak říká apoštol Pavel: My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista (Fp 3,20). Toto zaslíbení smysluplný život na tomto světě neoslabuje, ale naopak motivuje.
Proto apoštol pracuje na svém životním projektu, i když perspektiva smrti mu je bližší než mnoha jiným: Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce, píše. Plánuje práci pro případ, že svůj soudní proces vyhraje, bude propuštěn z vězení a bude natolik zdráv, aby pracovat mohl. Bere si toho na sebe hodně, ale není nešťastný. Z celého dopisu vyznívá duch křesťanské radosti z evangelia, v jehož světle přestávají být hřích, bolest a trápení posledními skutečnostmi. Svou prací a úsilím získává Pavel i nečekanou radost a nové dobré přátele.
Apoštol dává adresátům radu, jak lze dojít skutečné radosti a pokoje srdce: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši (4,4-7). To je cenný model pro lidský život, ať už se kloní či nekloní ke svému konci - či vlastně cíli.
To, že Pavlova práce bylo především šíření evangelia, jeho příkladnost i pro jiné lidské práce nesnižuje. Z hlediska životního rozvrhu to byla práce se všemi starostmi, potřebou finančního zajištění a budováním vztahů se spolupracovníky. Také řešení a usmiřování sporů mezi přáteli i nepřáteli.
My, lidé dnešní společnosti, si z toho můžeme odvodit dva jakoby mimochodem sdělené poznatky. Jednak tato epištola rozbíjí představy kritiků náboženství z 19. a 20. století (a i některých současných), podle kterých je víra únikem ze světa do iluzorního světa posmrtného. Vždyť jak jsme slyšeli, právě víra vedla apoštola Pavla k tomu, že v kritické chvíli odmítl možnost předčasného odchodu ze světa.
Za druhé poznáváme, že skutečné štěstí je spojeno s námahou, službou a kázní, zatímco je velmi pohodlné žít život neuspokojený a nešťastný. Amen
15.9. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tuto 13. neděli po sv. Trojici.
Intro:(Ž 27,13-14) Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! Amen.
Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného
Modlitba: Pane Bože, stále znovu a znovu přijímáme radostnou zprávu o tvé lásce. Tys nám, slabým a ztraceným, dal svého Syna, aby nás hledal a přivedl zpátky k tobě.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi nás povolal k víře, a tak jsi dal našemu životu směr a cíl. Ale svěřujeme ti Pane, že jsme někdy unavení z tohoto času. Dobře víme, že má být pro naději a radost, ale často na to nemáme dost sil. Dobře víme, že kdybys k nám vstoupil, proměnilo by se tolik věcí kolem nás i v nás, a nám schází čas a síla, abychom tě vyhlíželi.
Bože, daruj nám Ducha svatého, ať rozpoznáme, kdy jednat, a kdy zůstat v klidu, kdy promluvit, a kdy se ztišit - ať rozpoznáme, že jsi obnovitel sil a že jsi blízko. Amen.
1čtení: Fp 2,1-11
Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály
2čtení: Fp 1, 21-26 KÁZÁNÍ
Píseň: 248 – Ježíše se nespustím
Ohlášky:
Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití
Příml. modl.: Náš Pane, prosíme tě, veď nás svým svatým Duchem, abychom nikomu nestáli v cestě k tobě, ale nesli Kristovo evangelium všem lidem. Prosíme za víru těch, kteří Tě ještě nepoznali nebo nechtějí poznat. Dej, ať dokážeme na sebe brát odpovědnost za život náš i život kolem nás. Prosíme, aby se tvé království projevovalo již v těchto dobách, skrze naše myšlení i jednání, skrze naše setkávání, skrze naše vztahy. Prosíme za nadějný výhled a za dobrou vizi do budoucnosti pro naše společenství.
Pane, prosíme za nemocné a za ty, kdo se o ně starají, pomoz jim v jejich trápení.
Pane, prosíme za ostatní místa, kde se dnes zvěstuje tvé Slovo.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…
Poslání: (Ž 27,14) Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! Amen.
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej