J 12,1-2.9-19 kázání
Milí přátelé v Kristu, dnes máme šestou a zároveň poslední neděli doby postní – Květnou neděli. V tuto neděli si připomínáme den, kdy Pán Ježíš vjel slavně do Jeruzaléma. Lidé ho vítali a oslavovali. Ale brzy na to začalo jeho trápení – byl zatčen a ukřižován. Květnou nedělí začíná v křesťanské liturgii tzv. pašijový týden, který končí nedělí Velikonoční, nedělí Vzkříšení. V pašijovém týdnu si tedy křesťané připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme (Ž 122,1-2), zpívá žalmista. Už zase stojí naše nohy v branách Velikonoc. Proč vůbec slavíme Velikonoce? Slavíme Ježíšovo vzkříšení, ale také abychom vzkřísili, obnovili svou víru. Čas Velikonoc nám otvírá brány Jeruzaléma a my můžeme vstoupit do dramatu, které se tam začalo. Prosme proto Pána, aby nám otvíral sluch, abychom slyšeli a porozuměli.
Dramatem pašijí vstupujeme do svatého města Jeruzaléma. Na květnou neděli tam najdeme na dlažbě palmové ratolesti. V pátek krůpěje potu a krve. Květy Květné neděle brzy vadnou. Volání slávy: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově - se během několika dní v ústech zástupů mění v - Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho! (J 19,15). Lidé v davu snadno mění nálady a názory. Bible nás varuje: Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo ((Ex 23,2). Dav volí Barabáše. Slova Evangelia se obrací k jednotlivému srdci každého z nás. O každém z nás platí, co řekl Ježíš Petrovi: Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala (Lk 22,32).
Bratři a sestry, je zlá doba. Nejen ulice Jeruzaléma, ale mnohá místa země dnes skrápí pot a krev. Řev davu a hesla těch, kteří davem manipulují, jsou slyšet z mnoha míst na tváři země. Ale Kristus i za nás prosil, aby naše víra nezanikla. - A ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím – říká Ježíš Petrovi (Lk 22,32). Až se obrátíme, budeme moci posilovat své bratry. A kolik našich bratří a sester dnes potřebuje posílit a povzbudit. Petr, aby se obrátil, potřeboval projít zkušeností s vlastní slabostí a zbabělostí, zkušeností se vzdáleností mezi svými slovy a svými činy: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne! (Mt 26,33). A vzápětí: Neznám toho člověka (Mt 26,72).
Sestry a bratři, vejděme tedy do velikonočního příběhu a naslouchejme mu, abychom na jeho konci mohli zakusit radost velikonočního rána, že kámen je odvalen.
Vrátím se teď k dnešnímu čtení. Ježíš se svými učedníky přichází do Jeruzaléma. Co se to stalo, že Ježíše najednou při této jeho poslední cestě přichází uvítat takové množství lidí? Mávají palmovými ratolestmi a provolávají ho králem Izraele: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský. Však Ježíš vskutku přichází ve jménu Hospodinově, v jeho moci, v jeho zastoupení. Kdo jsou však ti, kteří o Ježíši vydávají tak veliké svědectví?
Jsou to celé davy jásajících poutníků, lidí nejrůznějšího složení. Když o této události vypráví evangelista Lukáš - mluví především o zástupu učedníků, který počal radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli (Lk 19,37). Učedníci provolávají Ježíše králem, kterému Bůh žehná. Evangelista Jan jako očitý svědek o tomto upřímném vyznání učedníků jistě dobře ví - ale nemluví o něm. Ve svém podání se zaměřuje na jiný typ účastníků této velkolepé oslavy Ježíše.
Začalo to už v Betanii, kde Ježíš tráví poslední den před svým vjezdem do Jeruzaléma: Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. - Lazar, který už čtyři dny ležel v hrobě a teď sedí za stolem s Ježíšem - to je ta největší senzace, která všechny přitahuje. Chtějí na vlastní oči vidět vzkříšeného člověka, který byl prokazatelně mrtvý. Něco takového se přece nevidí každý den. Zpráva o tomto mocném činu letí od úst k ústům. Vždyť tady se stal zázrak a lidé, kteří při tom byli, to dosvědčují: Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
Evangelista Jan v předchozí kapitole píše, že právě vzkříšení Lazara byla ta poslední kapka, kterou přetekl pohár nenávisti Ježíšových nepřátel. Ti se teď se uradili, že Ježíše zabijí. Ještě než vstoupí do Jeruzaléma, je nad ním vynesen rozsudek smrti. A jeho mocný čin má být zneplatněn tím, že zabijí i Lazara. Tak bude Lazar vrácen zpátky do hrobu, ze kterého byl Ježíšem vyveden. - Ale o tom ten celý vítající zástup nemá ani tušení: vidí Lazara a vidí Ježíše, který dokázal nemožné. A Jan vysvětluje, že celé to nadšení pro Ježíše na cestě do Jeruzaléma je spojeno s tímto zázrakem: Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. - Jenom proto? V Janově podání to tak vypadá. Proto Ježíše provolávají králem, protože jim imponuje ten, kdo dělá takové zázraky a má moc i nad smrtí.
A právě na tuto nadšenou náladu zástupů reaguje Ježíš tím, že si sedne na oslátko. Tím se Janova zpráva liší od ostatních evangelistů: Teprve teď - když v Ježíši zástupy spatřují naplnění svých představ o mocném králi - jim Ježíš dává poznat, jak se mýlí. Dává jim poznat, jak on sám chápe svou královskou důstojnost. Ježíš je jistě král, jistě přichází ve jménu Hospodinově. Ale právě proto je naprosto jiným králem než králové „tohoto světa“. Ježíš nevystupuje před člověkem se zdrcující, ukřičenou mocí, která prosazuje jen sebe - ale sestupuje k němu s tichostí a mírností. Jeho cesta k člověku vede přes ponížení, které dosáhne své největší hloubky při utrpení na kříži.
Pán Ježíš je tím králem, o kterém je psáno: Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku. Nevyužije moc konat zázraky ve svůj prospěch a pro svou slávu. Vjíždí do Jeruzaléma v pokoře, se kterou půjde s křížem na popraviště. I tam bude nad jeho hlavou napsáno, že je král – ale umírá proto, že takového krále lidé nechtějí. Lidé chtějí nad sebou tvrdou ruku, která imponuje mocí a silou - ne žehnající ruku, která přináší smíření a pokoj. Proto si zvolí vraha Barabáše – ne pokorného krále, který přijel do svého města na oslátku.
Zástupy Ježíšovi provolávají slávu, ale vlastně mu nerozumí. A učedníci na tom nejsou o moc lépe - nechápou Ježíšovo počínání. Nenacházejí v tom žádný význam - jakoby jízda na oslátku byla jen jakési provokativní gesto jejich Mistra, které jim nic neříká: Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. - Teprve po vzkříšení jim došlo, jak Písmo, které mluví o Božím králi, se naplnilo až do toho oslátka, na které Ježíš usedl.
Zástupy Ježíšovi provolávají slávu, učedníci nechápou a jeho nepřátelé si po tomto velkolepém uvítání říkají: Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním. - Ale pořádně se spletli. Strach má velké oči. Báli se tohoto krále na oslátku, a proto se jich zmocnila panika. Ale celý svět se za ním tehdy nedal. Ty zástupy, přestože volají zbožná slova, jdou za svou představou - ne za ním.
Je to tak dodnes – za Ježíšem jde skutečně jen menšina. A přece ta polekaná slova farizeů o světu, který se dal za ním, dostávají až prorocký charakter - pokud jsou vyslovena jako slova naděje v pohledu do budoucna. Tam – kdesi před námi – je ta chvíle, kdy se před jménem Ježíšovým skloní každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí - a každý jazyk bude vyznávat: Ježíš Kristus jest Pán (Fp 2,10-11). Amen.
14. 4. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás zde vítám. Dnes slavíme Květnou neděli.
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!
Intro: (Za 9,9-10) Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Amen.
Píseň: 404 – Pane Ježíši Kriste
Modlitba: Pane Bože, před tvou tvář se stavíme. Prosíme, nepokládej to za troufalost. Neodvrať se od nás, ale promluv k nám. Ujmi se nás, když vyjde najevo, že nedovedeme ani naslouchat, ani porozumět – proměň nás tak, ať jsme lidé, kteří zpozorněli pro tvé slovo a uposlechli je. Navštiv svou dobrou mocí shromáždění Kristovy církve všude tam, kde se Boží lid setkává, aby hledal tvou tvář a tvé milosrdenství. Amen.
1čtení: Fp 2,1-11
Píseň: 199 – Slož, co srdce tísní
2čtení: J 12,1-2.9-19 kázání
Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest
Ohlášky:
Píseň: 480 – Srdce k srdci, spěšte spolu
Příml. modl: Pane, prosíme za celý svět – veď celé své stvoření k smířlivosti. Pane, prosíme za lidi, kteří se nacházejí v nějakou nouzi – ať tělesné či duchovní. Dej, ať poznají, že jsi s nimi. Prosíme za všechny, kdo tu dnes nemohli být s námi. Slyš, prosíme, i naše prosby o tvou ochranu a pomoc ve všem, co nás trápí, z čeho máme strach a s čím si nevíme rady. Děkujeme ti, že s tím vším smíme přicházet k tobě a složit to do tvých rukou. Pane, prosíme, abys nás podpíral, když klesáme, upamatovával, když na Tebe zapomínáme.
Prosíme v tichosti ještě za to, co máme v této chvíli zvláště na srdci…
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…
Poslání: (Micheáš 6,8) Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Amen
Požehnání:
Píseň: 473 a – Vezmi, Pane, život můj