J 12,20-26 kázání
Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný, praví Ježíš.
Milé sestry a bratři v Kristu, jak máme rozumět těmto slovům? Nenávisti je přece na světě spousta a dále jí přibývá – to máme ještě jako Ježíšovi učedníci přidat svou trošku a nenávidět sebe? Copak milovat svůj život a být s ním spokojen je něco špatného? Vždyť i psychologové říkají, že aby člověk mohl milovat druhé, tak musí přijmout v lásce nejdřív sám sebe. Ostatně právě náš Pán chce, abychom milovali bližního jako sebe samého. Proč potom nenávidět svůj život, když nenávist je vždycky něco záporného a zlého? Nejsou potom tato Ježíšova slova nebezpečná pro ty, kdo jsou v depresi nebo psychicky na dně a nejraději by si vpálili kulku do hlavy? Neumocní se tím ještě více jejich vlastní sebeodmítání?
Když Ježíšova slova vytrhneme ze souvislosti, můžeme je opravdu špatně pochopit. Pán Ježíš z nás jistě nechce mít lidi, kteří neznají vděčnost za svůj život, který je přece Božím darem. Ti, kteří si ustavičně na něco ohledně svého života stěžují a naříkají - se stávají břemenem sobě i druhým. V původním textu ostatně nečteme o životě, ale o duši, o svém vnitřním já. Kdo usiluje jen uspokojit své vnitřní já v jeho nesčetných přáních a touhách a tak se točí jen kolem sebe - ten si v této pochybné sebelásce ublíží – a skutečný život tak ztrácí. Nenávidět své sobecké, rozpínavé já - znamená nedat mu první místo - protože na to má právo jen ten, jemuž smíme sloužit a skrze kterého máme věčný život.
Kdo miluje svůj život, ztratí jej, kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. - Tato velká slova mají svou dějovou souvislost. Blíží se velikonoční svátky a do chrámu v Jeruzalémě přicházejí zástupy poutníků. Na tom není nic zvláštního. Tak tomu bylo každý rok. Ale Jan jako jediný z evangelistů říká, že: Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Byli to patrně proselyté, jak se říkalo těm, kdo se z pohanských národů připojili k Božímu lidu. A tito lidé se touží setkat s Ježíšem: Pane, rádi bychom viděli Ježíše.
Pro učedníky to byla mimořádná chvíle - svět se zajímá o jejich Mistra! Teď se otvírá možnost, aby jeho učení proniklo do řecké kultury. Už proroci se těšili výhledem, že celý svět pozná jediného a živého Boha. Teď je tato chvíle na dosah.
Filip pochopil, o jak mimořádnou událost se jedná. Tito lidé mohou pomoci, aby se evangelium dostalo daleko za hranice židovství. Teď je chvíle kdy Ježíš může oslovit mnohem víc lidí než zde, kde ho stejně nemají příliš rádi a mnohokrát mu to dali najevo. Filip jde za Ondřejem, aby Ježíši sdělili tu radostnou novinu. - Je o tebe, Pane, zájem. Řekové po tobě touží, svět se ti otevírá. Po všem nepochopení v Izraeli získáš oddané a chápavé stoupence mezi vzdělanými lidmi řecké kultury! Skvělé, Ježíši, teď nastala tvoje hodina, raduj se!
A Ježíš sám - jakoby s tím souhlasil: Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. - Ale on myslí naprosto jinak než jeho učedníci Ta významná chvíle nesouvisí s lidským zájmem a popularitou, která se teď sama nabízí. On si slávu sám získávat nebude. Jeho sláva není v tom že zaimponuje Řekům - ale v poslušnosti Božího syna, který jde na kříž. Proto Ježíš nemluví o misijním úspěchu, ale o své smrti. A užívá k tomu obrazu zrna, které padá do země, aby vydalo užitek. Ježíš půjde cestou utrpení a položí život za mnohé. Jeho smrt tak přinese užitek všem - Židům i Řekům, celému světu. A aby to bylo opravdu srozumitelné, slyší učedníci jeho slovo: Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
Tak připravuje Pán Ježíš učedníky na to, co ho čeká a k čemu v poslušnosti Božího Syna přitaká. A právě v této souvislosti řekne větu: Kdo miluje svůj život (nebo svou duši), ztratí jej; kdo nenávidí svůj život (či duši) v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. - A tato slova jsou určena nám všem.
Pán Ježíš nikdy nevybízel k nenávisti - ale k smíření a odpuštění, dokonce k milování našich nepřátel. Pro nenávist u něj není místa, jen pro lásku, která má svůj vzor v lásce Boží k nám. Jediná povolená nenávist je vůči svému sobeckému a pyšnému já, které má hodně a chce stále víc, které myslí jen na sebe a jde za svým i přes mrtvoly.
Ježíš nás nevede k tomu, abychom se zničili - ale abychom se nebrali ve své důležitosti tak přespříliš vážně. Abychom nehýčkali svou ješitnost a nepěstovali tolik svou sebelásku. Kdo je na sebe příliš upnut a točí se jen kolem sebe - vede život který jednou ztratí. Kdo naopak v tomto světě, který nás stále vybízí – urvi pro sebe co můžeš, zapomeň na nějakou slušnost, neohlížej se na druhé – má k takovému smýšlení odpor - ten si život uchrání pro život věčný.
Ježíšovi byla vzdálená lidská touha prosadit se, užít si, mít se dobře, zabezpečit se. On to nedělal, on šel cestou oběti pro nás. A proto jen ten, kdo neslouží jen sám sobě – a v tomto smyslu nenávidí svůj život - může sloužit jemu: Kde jsem já, tam bude i můj služebník. - On prochází utrpením a smrtí, je nepochopen, je odmítnut. Kdo mu slouží - musí počítat s tím, že v tom bude s ním. Že si bude komplikovat život, že musí vydržet nesouhlas, nepochopení či posměch. - Jsme toho ještě vůbec schopni ve svém křesťanství? Dovedeme alespoň něco překousnout z lásky ke svému Pánu?
Petrův list nás dokonce vybízí - abychom se z toho radovali, když máme podíl na Kristovu utrpení. To samozřejmě nechceme, tomu všemu bychom se nejraději vyhnuli, ale slyšíme jeho hlas: Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Amen
31.3. 2019 Prčice AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!
Pozdrav: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás v tuto 4. neděli postní.
Introit: (Jr 6,16) Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Amen.
Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi
Modlitba: Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby. Tak vyznávejme s žalmistou a pokorně se modleme: Milostivý Bože, děkujeme, že jsi pro nás útočištěm v nepohodě, potěšením v zármutku, ochráncem v nebezpečí, zdrojem síly v únavě. Přicházíme k tobě zprostřed toho, co nás v minulých dnech obklopovalo a svíralo a od čeho si neumíme sami pomoci. Věříme, že nás neodmítneš, ale pozvedneš nás svým Duchem na těle i na duchu, dodáš nám odvahu i sílu k řešení věcí, které nás čekají. Děkujeme ti za odpočinutí, které nám dává dnešní den. Je to čas pokoje, naslouchání a chval. Je to čas, ve kterém se prostřednictvím Tvého Ducha učíme žít ve společenství s Ježíšem Kristem.
Pane náš, prosíme za dnešní sborové shromáždění. Požehnej nám a veď nás svým svatým Duchem, abychom se rozhodovali moudře a rozumně k našemu užitku a ke tvé slávě. Amen.
1čtení: 1 Pt 4,12-19
Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli
2čtení: J 12,20-26 kázání
Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý
Ohlášky:
SBOROVÉ SHROMÁŽDĚNÍ
Píseň: 404 – Pane Ježíši Kriste
Příml.modl.: Pane Bože, prosíme tě za tento svět, tolik porušený lidskými hříchy a vinami. Dej moudrost těm, kdo mají na zodpovědnost za vládu ve svých zemích. Daruj jim soucit, pochopení a lásku k lidem. Prosíme tě za nápravu porušených vztahů, za znesvářené rodiny, za znepřátelené národy. Dej, ať hněv nevítězí nad smířlivostí, ukřivděnost nad rozvahou, nepřátelství nad snahou o dorozumění. Prosíme tě za všechny nešťastné, nemocné, osamělé, trpící, za lidi bez domova a bez lásky. Dej, ať jim v životě zase zazáří světlo naděje. Pane prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,...
Poslání: (Př 3,5-7) Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď ve svých očích moudrý, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. Amen.
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej