J 8, 1-11

J 8, 1-11 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, slyšeli jsme o Ježíšovi a cizoložné ženě. Příběh o vině a odpuštění. Promlouvá i do dnešní doby, kdy se často setkáváme s tím, jak člověk nedokáže připustit svou vinu, ale naopak ji hází na druhého. Já ne, to přece on, to přece ti druzí. A když je někdo usvědčen – tak pravidlo zní: zapírat!
Ve starém Izraeli byl za porušení přikázání „Nesesmilníš“ stanoven přísný trest, smrt ukamenováním (Dt 22,21). Tento způsob vykonávání trestu je do určité míry anonymní. Lidé se společně trefují do oběti. Nikdo nakonec neví, čí kámen odsouzeného zasáhl. Nikdo tak nenese vinu.
Stalo se to jednoho dne brzy ráno. Ježíš přišel do chrámu a hned se kolem něho shromáždil zástup lidí. Tu k němu rozhořčení muži táhnou ženu. Postaví jí doprostřed – ať ji všichni vidí. Někde ji s někým nachytali. Teď si mohou vylít svůj dlouhodobý vztek, svou zahořklost, své mindráky. Oni by to ale sami takto nevyjádřili. Kdepak, jim jde přece o zákon a spravedlnost, o počestnost a dobré mravy!

Je to princip pranýře, starý jako lidstvo samo. A farizeům a zákoníkům se pěkně hodí do plánů. Co kdybychom na tom potopili i toho Ježíše? Chce být Mistr a chodí bos! Co na něm všichni vidí? Motá hlavu lidem, pobláznil zástupy a přitom se rouhá Bohu. Jenomže, Zákon je na naší straně. A Zákon je od Boha. Tak ať si nevyskakuje. Ta ženská a tenhle podivín… zbavíme se jich obou jednou ranou. Chytrý nápad.
A tak se Ježíše ptají: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ - Reakce Ježíše je zvláštní. Sklonil se a psal prstem po zemi. Co tam asi psal? Jméno muže, kterého měli přivést i s touto ženou ? Zákon přece neporušila jen ona, ale i ten muž. Nebo tam psal jiné přikázání z Desatera, které zní: „Nezabiješ?“ Odpověď neznáme.

Naproti tomu Ježíšovu odpověď známe: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ní kamenem!“ - Všimněme si toho slovíčka první. Je velmi důležité. Ježíšova odpověď vede od anonymního odsuzování - k osobní zodpovědnosti při vykonávání soudu. Kdo začne? Kdo najde tu odvahu? Kdo sám osobně ženu odsoudí tím, že první hodí kamenem? Najednou se v anonymitě nelze schovat. „Kdyby někdo jiný hodil první, tak se přidám. Přidám se k davu. Ale první házet nebudu.“ Tak mnozí asi uvažovali.

Celé to začalo hlučně a dramaticky. A pak se děj zpomalí. Nikdo se neodvážil hodit, všichni mají vroubky na svědomí… vytráceli se jeden po druhém. Odešli Ježíšovi odpůrci i Ježíšovi posluchači. Ježíš zůstává s tou ženou sám!... Prázdný chrám. Najednou je ticho. Ta vřava a ten vztek jsou pryč. A tady v tom tichu příběh vrcholí. Ježíš a žena stojí proti sobě. Vyzařuje z toho síla, cítíte to?

Ježíš. Kristus. Člověk narozený z ženy, a přitom Bůh. Poslaný od Boha, aby sňal z člověka hřích světa. Bůh v člověku a člověk z Boha, tak nějak se to teologie snaží vyjádřit. Nelze to pochopit, jen přijmout vírou. Ale zpátky do chrámu. Neutíkejme do teologie. Neutíkejme od živého Boha a od živého člověka. Síla je v tom přítomném žití, v té skutečnosti, i když jsou to třeba jen chvíle. Ticho, přísvit, živý Ježíš, živá žena, duch, láska… Tenkrát i teď, ona nebo my, je to stejné!
On stojí přímo před ní. A ona si uvědomuje, že o ní ví všechno. Ví o jejím dětství, ví o jejím dospívání. Zná její bloudění, vzdor, vztek, bolest, nenávist, pocit ukřivděnosti - ale i lásku, pokoru, dobro, soucit. Ví o době, která plynula až k tomu, kdy se její život nějak zvrtl… Věděl o ní opravdu všechno.
Teď stál Bůh přímo před ní. Sami, ve ztichlém chrámu. Poprvé v životě se mu dívala do tváře. Jak je to absurdní! Vždyť ona nepřišla za ním. Nechtěla se kát. Ano, chtěla se změnit, ale nedokázala to. K Bohu ji dovlekli, jako prostitutku. Co můžu čekat…? Už nic nečekám. Je to jen chvíle. Ale ta chvíle má moc proměnit člověka. Bůh má tu sílu, může to udělat: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali?“ Rozhlédni se… vidíš je tu někde? Jsou oni lepší než ty? Jsi snad ty lepší než oni? Odsoudil tě někdo z nich…? Možná ta žena plakala. Z pohnutí … pohnul se její vnitřní svět. Ten pláč a dojetí strhával staré mosty a odnášel staré naplaveniny. Nic už nebude jako dřív!
Ježíš jí odpověděl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ - Setkání živého Boha s živým člověkem. Třeba v chrámu, nebo klidně někde jinde. Jenomže… co se bude dít, když se rozejdou? Ta žena vyšla z chrámu ven... aby žila dál! Jaký je život v době odpuštění? Život v době kamenů, které nebyly hozeny…? Život s živým Kristem?
Přeskočím teď od ženy cizoložnice k muži, který se jmenoval Jan Milíč z Kroměříže. Byl to vynikající kazatel, je nazýván otcem české reformace. Kázal 40 let před Husem. Středověk ještě neznal média, a tak se obratný kazatel mohl stát hvězdou, která uchvacovala davy. Poslechnout si ho chodila celá Praha. Jeho kázání trvala nejméně dvě, tři hodiny, na Velký Pátek údajně celý den. Fascinovaně mu naslouchali nejen prostí věřící, ale i i vysocí církevní hodnostáři a univerzitní mistři.´
Ale kvůli tomu o Milíčovi nemluvím. Důvod je jiný. Je odvozený od setkání Ježíše s ženou cizoložnicí. Život po hříchu, život v době kamenů, které nebyly hozeny. Milosrdenství v lidském podání, které napodobuje milosrdného Boha.
Jan Milíč vybudoval dům s kaplí a školou pro obrácené prostitutky. Pojmenoval ho podle knihy Zjevení - Nový Jeruzalém. Došlo prý k tomu takto: v roce 1372 zasáhl Duch Boží mnohé padlé dívky, takže se v slzách obraceli ke Kristu. Tak na ně Milíčova kázání zapůsobila. Mnohé z nich se na toto řemeslo daly z nouze. Rodiče byli zadlužení a ony to měly splácet. Milíč viděl tuto příčinu, a proto je vykupoval velkými částkami peněz a bral je do domu Kateřiny, kde se o ně staral. Za krátký čas jich bylo na tři sta. Některé se řádně vdaly, jiné našly práci jako služebné, další odešli do řádu. Přesto zůstalo více než osmdesát žen nezaopatřených. Když umírala majitelka hlavního nevěstince, odkázala ten dům Milíčovi. To mu bylo podnětem k naplnění snu, který měl již dlouho ve svém srdci - totiž aby v Praze vybudoval Nový Jeruzalém. Místo kde by žil se svými studenty a obrácenými prostitutkami podle vzoru prvotní církve…
Tenkrát v Jeruzalémě žena cizoložnice, později v Praze padlé dívky. Ježíš zachránil ženu před smrtí ukamenováním - ale také před vnitřní smrtí, když ji neodsoudil. Milíč zachraňoval prostitutky, neodsuzoval je, ale zastal se jich. Podobnost je i v tom, že středověkým farizeům se toto odvážné milosrdenství protivilo, podobně jako se jeruzalémským farizeům protivil Ježíš. - Ti první i ti druzí činili kroky, aby nepohodlného odstranili. Ježíše popravili, ale Milíč měl mezi mocnými tak vlivné ochránce, že se mu odpůrci na kobylku nikdy nedostali.
Ale nejde jen o tu podobnost. Jde hlavně o onu jiskru, která zasvítí a rozhoří se, když je člověk přijat. Přijat přes to, co provedl, přes to, jak žije, přes to, jak sám sebe kvůli tomu nenávidí. Jiskra Božího milosrdenství. „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ - Jdi! Jdi dál. Zkus to jinak. Jde to. Ta jiskra může změnit srdce…´
Jan Milíč žil opravdově, rozdal by se pro druhé. Pomáhal těm nejvíce opovrhovaným a nejubožejším. On je příklad hříšníka, jehož srdce se rozhořelo milosrdenstvím. Je to modelová situace milosrdenství Božího a lidské praxe milosrdenství. My sami si do ní můžeme dosadit postavy, jaké chceme. A jistě jich nás napadne dost.
Ježíš rozuměl Božímu zákonu lépe než všichni ti mistři zákoníci. Věděl, že Bůh si nelibuje ve smrti hříšníka, ale chce, aby se odvrátil od své špatné cesty. Ježíš ukazoval lidem pravý smysl Božího zákona – ukazoval jim Boží lásku. Láska neodsuzuje, láska zachraňuje. Tak to dělá láska Boží a tak to budou dělat i lidé všude tam, kde Boží lásku poznali. Budou přát lidem Boží milost a odpuštění. Amen.

4. 8. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 7. neděli po svaté Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: (Ez 33,10-11) Ty, lidský synu, slyš. Řekni izraelskému domu: Toto říkáváte: Lpí na nás naše nevěrnosti a naše hříchy a my pro ně zahyneme. Jak budeme moci žít?
Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?

Píseň: 638 – Díky za toto krásné ráno

Modlitba: Pane Bože, opět jsme se před tebou shromáždili jako tvůj lid, který ti chce děkovat a oslavovat tě. Jako tvůj lid, který vedeš po cestách života, pozvedáš nás z trápení, odpouštíš a jsi k nám milosrdný. Prosím tě, odpusť nám vše, co jsme zase udělali a utvrď nás i dnes o své věrnosti, lásce a milosti. Dej, ať odtud odcházíme posilněni do dalších dnů.
Bože, Duchu svatý, buď nám přítomen, aby naše písně, modlitby, kázání byly znamením Tvé přítomnosti, znamením víry a naděje. Amen.

1čtení: Zj 21,1-4

Píseň: 688 - Odpusť

2. čtení: J 8,1-11 kázání

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

Modlitba: Pane Bože, přimlouváme se za všechny, které trápí nějaké viny. Smiluj se nad nimi, odpusť jim a přiveď je k novému životu. Prosíme tě, dávej sílu všem, kteří touží začít ve svém životě znovu a lépe. Dej jim poznat lidské i své odpuštění a stůj při nich v jejich zápase se slabostí a nedokonalostí. Pane, prosíme za nás všechny, posiluj naši víru v Tebe. Prosíme za celý svět, dej, ať můžeme žít v míru a pokoji.
Pomodleme se modlitbu, kterou nás naučil náš Pán, Ježíš Kristus: Otče náš, …

Poslání: (Mt 18,21-22)Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Amen.

Požehnání:

Píseň: 685 – I když se rozcházíme