Lk 10,25-37 kázání
Milí bratři a sestry, „Co máme dělat, abychom měli podíl na věčném životě“? - Takto se zákoník ptá Ježíše. Myslím, že existuje mnoho lidí, kteří si tuto otázku nikdy nepoloží. Proč také. Stačí jim, že žijí teď a tady. Slova „věčný život“ - to jim neříká vůbec nic. Všichni zemřeme a je konec. S tím se prostě člověk musí smířit jako s nezvratným faktem. Jde o to mít dobře, užít si dostatek všeho, co život nabízí a zbytečně si jej nekazit nějakým neplodným uvažováním “o tom, co bude potom…“.
Muž, který stojí před Ježíšem uvažuje jinak. Věří, že smrtí vše nekončí a že existuje pokračování, které Bůh připravil jako něco velikého a krásného. Jak se ale stát účastníkem této budoucnosti? Čili: Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Je to otázka, která se podobá otázce žalářníka ve Filipech (o kterém jsme slyšeli v 1. čtení). Tento žalářník je v šoku, když se jeho vězení až do základů otřásá velikým zemětřesením – a tehdy se uvězněných apoštolů Pavla a Silase ptá se spontánností vyvolanou strachem a úzkostí: Co mám dělat, abych byl spasen? (Sk 16,30).
Jsou to slova podobná těm zákoníkovým - ale přesto otázka zákoníka postrádá opravdovost otázky žalářníka. Však evangelista Lukáš nám zaznamenal, že zákoník Ježíše zkoušel. Nehledá odpověď pro svůj život, ale chce ukázat svou převahu. Když někoho zkoušíme, stojíme nad ním. Ježíš má být žáčkem, kterého on bude posuzovat podle jeho odpovědi. A potom s tím půjde výš, na patřičná místa. Vždyť tahle zkouška je zároveň pokušením, pastí, do které se má Ježíš chytit. Co kdyby mu Ježíš třeba řekl – a tato jeho slova čteme u evangelisty Jana: Kdo věří ve mne, má život věčný (J 6,47). V očích zákoníka by v tomto případě Ježíš zřejmě propadl na celé čáře.
Avšak Ježíš nemluví o sobě, ale o Zákonu, ne o víře, ale o jeho četbě. Místo odpovědi pokládá otázku: „Co je psáno v Zákoně, jak to tam čteš? - Čili – Jak to tam recituješ? - tak zní výstižnější překlad. Každému pravověrnému Židu totiž Zákon přikazoval recitovat denní vyznání zapsané v knize Deuteronomium: Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou (Dt 6,4-5).
Role se obrátily: Ježíš zkouší zákoníka a on recituje toto vyznání a co víc – přidá k tomu ještě verš o milování svého bližního. A Pán Ježíš mu dává výbornou. On sám přece učil, že láska k Bohu a bližnímu je souhrnem celého Zákona a proroků. Proto mu říká: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Zákoník chtěl Ježíše zkoušet, hodnotit a nachytat - teď je to však naopak: Ježíš hodnotí jeho odpověď jako správnou. A vybízí ho, aby z teorie přešel do praxe. Aby podle toho co ví, také jednal. Podíl na věčném životě, po kterém snad zákoník opravdově touží, mu patří, když bude milovat Boha na prvním místě a bližního jako sám sebe. To je přece jasné a srozumitelné a může se tu udělat tečka. Není co řešit.
Tak to zřejmě vidí Ježíš, ale ne muž, který sice správně odpověděl, ale potřeboval se ospravedlnit, jak čteme v evangeliu. Možná si uvědomil, jak náročné je to, co má nyní uskutečňovat ve svém životě. Proto znovu klade otázku, která ukazuje, kde spočívá jeho problém. Kupodivu to není vztah k Pánu Bohu, ale vztah k člověku. Neptá se, co znamená skutečná láska k Bohu, ale kdo je jeho bližní, kterého má milovat.
Tehdejší zákoníci - znalci Zákona - byli totiž přesvědčeni, že bližním může být jen člen izraelského společenství. Rozhodně ne ten, kdo nežije podle stanovených předpisů, či dokonce pohan. Zákoník chce Ježíše přece jen vtáhnout do nebezpečné debaty o tom, koho pokládat ještě za bližního a koho už ne.
Židé totiž vedli o této otázce nekonečné debaty. O pohanech a Samařanech neměli žádné pochybnosti. Byli to cizinci a nepřátelé. Jak ale měli rozlišovat mezi příslušníky vlastního národa a mezi různými společenskými vrstvami? Koho měl kněz, rabín či starší považovat za svého bližního? Učili, že styk s nevzdělaným a zanedbaným zástupem poskvrňuje a očištění potom vyžaduje značné úsilí. Měli snad považovat tyto pro ně „nečisté" - za své bližní?
Místo odpovědi Pán Ježíš vypráví působivý příběh – podobenství o milosrdném Samařanu. Je to příběh velmi prostý, takže někteří středověcí vykladači mu chtěli dát ještě více duchovních významů: Podle nich je Ježíš ten Samařan, který zachraňuje člověka, ležícího bezmocně ve svém hříchu. Ti loupežníci, kteří ho přepadli na cestě z Jeruzaléma, jsou nečisté mocnosti, zatímco kněz a levita představují Zákon a proroky. Ten hostinec, kam Samařan toho polomrtvého člověka dopraví, je církev a ty dva denáry jsou symbolickým vyjádřením svátostí – křtu a Večeře Páně.
Ale tak složité to v původním záměru Ježíšově jistě není. Jde jen o to, že zákoník má pochopit, jak je to s tím bližním. Když mu Ježíš celý příběh dovypráví, dá mu otázku: „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ A zákoníkova odpověď je zase správná: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ „Ježíš mu řekl: Jdi a jednej také tak.“
Není třeba věci komplikovat, jak to děláme my, když se chceme ospravedlnit po způsobu zákoníka. Ježíš všechno velmi zjednodušuje: jdi a jednej jako ten Samařan, který pomohl tomu, kdo jej potřeboval. Příběhem milosrdného Samařana Ježíš odhaluje podstatu pravého náboženství. Ta nespočívá ve věroučných debatách, ale v životě naplněném milosrdenstvím.
Otázka: A kdo je můj bližní? - je tak provždy zodpovězena. Kristus ukázal, že naším bližním není jen ten, kdo patří k naší církvi a je stejného vyznání nebo kdo je náš přítel. Na rase, barvě pleti, názoru či společenském původu vůbec nezáleží. Bližním je každý člověk, o kterém víme, že právě potřebuje naši pomoc.
Dnešní svět si potřebuje uvědomit tuto skutečnost stejně jako lidé v Ježíšově době. Sobectví, netečnost, netolerance a bezcitný formalismus dusí a potlačují ušlechtilé vlastnosti, které člověka povznášejí. Mnozí lidé se hlásí k Ježíšově jménu, ale zapomínají, že křesťané mají následovat Krista.
Kristus se ztotožnil se zájmy lidstva a žádá nás, abychom s ním v díle pro záchranu světa spolupracovali. Říká: Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte (Mt 10,8). Při pohledu na člověka, který je v nějaké nouzi, nikdy nesmíme říci: „To se mě netýká“. Není to vůbec lehké a v konkrétních situacích si mnohdy nebudeme vědět rady. Ale směr známe. Směr, který určil náš Pán, z jehož milosrdenství žijeme. Amen.
22.9. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit: (1J 4,20-21) Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. Amen.
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, celý vesmír je dílem tvých rukou. Slunce i hvězdy hlásají tvou slávu, moc i moudrost. I naše Země, každý květ na ní i všichni tvorové svědčí o tvé moci, moudrosti a lásce. Z úst všech lidí má zaznívat píseň chval a diků Tobě, našemu Stvořiteli a Pánu. Neuměle a nedokonale, ale z upřímného srdce tebe oslavujeme a prosíme tě, požehnej nám, přijď a buď uprostřed nás na tomto místě, kam jsi nás zavolal, aby ses tu s námi setkal. Dej, aby naše mysl i naše srdce bylo otevřené k přijetí tvého Slova. Buď zde s námi a buď stejně tak se všemi, kdo se shromažďují ve Tvém jménu všude po tváři světa a k Tobě vztahují své ruce, k Tobě upínají svou naději. Amen.
1čtení: Sk 16,16-34
Píseň: 399 – V sjití tomto pravme sobě (1-6)
2 čtení: dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána v Lk 10,25-37 Kázání
Píseň: 450 – Již zpěv, prosby, kázání
Ohlášky:
Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest
Příml. modl.: Pane, prosíme Tě, vzbuzuj pravou naději ve všech, kteří stojí v nějakém trápení a problémech, v situacích, v nichž sami nevidí žádné dobré řešení a žádné východisko. Dej, ať svou naději vloží v Tebe. Dávej nám všem víru a naději, že tam, kde my jsme bezmocní, Ty máš všechnu moc a řídíš všecko k našemu dobrému.
Pane náš, modlíme se za tento náš sbor, Ať zůstává věrný tvému evangeliu, tvému slovu. Prosím tě, abys k nám neustále promlouval, abychom nepřestali slyšet tvůj hlas. Prosíme, dej, ať bereme vážně tvé slovo, tvá přikázání, jejichž zachovávání ti máme prokazovat věrnost a lásku. Dej, ať si zase nejdeme po svých, ale ať hledáme předevšim tvé království, jeho spravedlnost, a spolehneme se, že ty nám můžeš přidat i ostatní věci.
Pane, prosíme tě, provázej nás příštími dny, ochraňuj nás a opatruj, abychom se tady zase příští neděli mohli sejít.
Pane Bože, ve jménu Ježíše Krista k Tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (Př 3,5-6) Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nespoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati a on spravovati bude stezky tvé. Amen.
Požehnání:
Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš