Lk 21,20-28 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, milé děti, začíná nám předvánoční čas. Rozsvítili jsme 1. adventní svíčku. Do mlhavých, krátkých dnů a dlouhých večerů k nám pomalu proniká světlo. Světlo naděje. Naděje, která přichází odjinud. A do toho slyšíme hlas z evangelia podle Lukáše:
Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře… Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Zní tohle jako naděje? Spíš z toho vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Úzkost národů, bezradnost a strach z toho, co má přijít. Dokonce i Mocnosti nebeské se zachvějí.
Kdy se tyhle děsivé věci mají stát? Je třeba připomenout, že účelem těchto apokalyptických textů v Bibli není informovat o budoucnosti – nejde o nastínění jakéhosi jízdního řádu budoucího konce světa – ale právě naopak. Jejich smyslem je dodat naději v přítomnosti. Osvětlit přítomnost, osvětlit to, co se děje dnes. Ono totiž většina z toho, co se v těch drsných obrazech objevuje jakoby v budoucím čase - je něco, co už čtenáři evangelia vidí kolem sebe. Máme nahlédnout, že nejde o nějakou neurčitě vzdálenou budoucnost. Jedná se o přítomnost, o nás, o to, co se děje tady. O znamení času, které naléhavě prožívá každá generace. Třeba právě i my dnes. Když zapojíme svou představivost, tak si do těch obrazů můžeme dosadit to, co my sami a celá naše civilizace prožíváme.
Znamení na slunci, měsíci a hvězdách. Něco se bude dít v kosmu, neboť mocnosti nebeské se zachvějí. To si moc nedovedeme představit. I když ozónová díra, globální oteplování, tání ledovců – o tom slyšíme často. Nevypočitatelné počasí s nečekanými výkyvy teploty, záplavy a naopak nedostatek vody, to sami prožíváme. A což teprve větrné či písečné bouře, zemětřesení, řev valícího se moře? To jsme v naší zemi díky Bohu ještě nezažili, ale jiné země už ano.
Úzkost národů, bezradných, kam se podít – tomu už možná rozumíme více. Pocit nejistoty a ohrožení po teroristických útocích na různých místech světa - to už známe všichni. A když si vzpomeneme na země, kde se válčí, kde jsou zabíjeny ženy a děti, kde lidé mají hlad a nouzi, z toho je snadné prožívat úzkost. A když se ty bezradné národy, které nevědí, kam se podít – ať už před terorismem, rasovou či politickou nenávistí, před různými krutovládci - začnou stěhovat k nám – z toho zase máme úzkost my. No a kdyby se nám celosvětové problémy zdály snad trochu vzdálené - tak těch osobních, kdy se nám zatmí slunce i měsíc, máme strach z přítomnosti i budoucnosti a ztrácíme pevnou půdu pod nohama, těch by se jistě pár našlo.
Chce nás Ježíš strašit a zdeptat? Myslím, že ne. Kristus nám říká, jak to je. Nedělejte si iluze, nezahrabávejte hlavy do písku. Se světem to není v pořádku, nikdy nebylo a asi ani nikdy nebude. Co ale máme dělat? Nadávat, topit se ve strachu, sebelítosti a beznaději? Zalézt někam, kde o tom neuslyšíme, utéct před světem, vzdát se pokusů měnit věci k lepšímu? Strašit ostatní? Nebo si rychle užívat, ať toho ještě stihneme co nejvíc, dokud to jde? To jistě ne.
Žijeme v nejistém a neklidném světě a tak strach a obavy z přítomnosti jsou pochopitelné. A právě proto tolik potřebujeme nadějeplný výhled do budoucnosti. A tento výhled není pohledem k lidmi slibované a vysněné budoucnosti, ale k budoucnosti Boží. Pohled do Boží budoucnosti nám pomáhá nést a přenést přítomnost se všemi jejími tížemi a složitostmi - a to jak ve společnosti, v osobním životě, i v církvi.
Dnešní evangelium, i když se to na první pohled nezdá, je skutečně radostnou zprávou a nadějí. Neradostné vyhlídky nejsou tím jediným, co se dozvídáme. Vedle špatných se objevují Bohu díky také vyhlídky dobré. A tyto vyhlídky dobré jsou důležitější než ty nedobré. Pocházejí totiž od Boha, ne od lidí. Celek budoucnosti má totiž naštěstí pro nás ve svých rukou sám Bůh.
Poslechněme si tedy tu radostnou zprávu: A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. To, že se světem to jde s kopce, to nám může říct kdekdo. Ale Ježíš nám říká víc: když se vám zdá, že svět se hroutí, nemějte strach. Neděste se, když se zakymácejí dosavadní mocnosti. Neděste se, když se budou hroutit dosavadní zvyklosti a pravidla. Neděste se, když budou propukat boje. Neděste se, když se ze světa vytratí řád. Naopak – nemusíme svěsit beznadějně hlavu, ale pozvednout ji k naději. On sám nás k tomu vybízí: Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. Záchrana se v tu chvíli od nás nevzdaluje, ale přibližuje. Pán Bůh je s námi a neponechá nás v nouzi.
To je evangelium, které nám má v adventní době znovu zaznít. Ježíš přichází. Ne že Vánoce přicházejí. Ale Syn člověka přichází s mocí a velikou slávou. To, čím se teď zabýváme, není to poslední, bude to zastíněno tím, co přijde. A k tomu příchodu máme radostně vzhlížet. Starosti, trápení, bolesti, soužení sice nezmizí - ty budou otravovat pořád. Ale máme před sebou výhled plný naděje – přichází Kristus a jeho království. Proto – praví Ježíš: napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. Pán přichází – přijde již brzo!
Napřímeni a se zvednutou hlavou můžeme za chvíli se všemi, co se dnes po celém světě shromáždili v jeho jménu, slavit jeho Večeři. Vždyť i při ní si připomínáme, že Kristus přichází mezi nás, přichází se slovem milosti a odpuštění, se slovem nové naděje a nového života. Přijď, Pane Ježíši! Amen.
1.12. 2019 Prčice
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má!
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, srdečně vás vítám v tuto 1. adventní neděli.
Introit: (2 K 4,6) Bůh, který řekl: „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Amen.
Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých
Modlitba: Pane Bože, ty Přicházející, jak rádi bychom byli, kdybys k nám vstoupil. Tolik by se změnilo Pane, kdybys přišel a byl tu s námi. Prosíme Tě, učiň to, oslov nás, dotkni se nás, pozvi nás ke svému stolu. Učiň z tohoto adventu svůj čas, ať jej máme od tebe darovaný, ať už ke svátečnímu klidu, anebo k dobrému činu. Obdaruj nás světlem, naději, dopřej nám očekávat tebe. Amen.
1čtení: Da 7,13-14
Píseň: 272 – Jak vítati mám tebe
2čtení: Lk 21,20-28 KÁZÁNÍ
Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic
VP
Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu
Ohlášky:
Modlitba: Pane, prosíme za všechna místa, kde se dnes zvěstuje tvé slovo. Prosíme za všechny, kdo tu dnes nechtěli nebo nemohli být s námi. Prosíme za všechny nemocné, ztrápené, trpící, umírající i za ty, kdo se o ně starají. Pane, dej, ať pocítí, že jsi s nimi. Prosíme za všechny mocné tohoto světa, dej, ať rozhodují moudře a v souladu s tvou vůlí.
Pane, dej, ať v našich životech zaujímáš první místo a ať ti stále vzdáváme chválu a čest. Amen
Poslání: Fp 4,4-6
(VP: „Nic nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8,39))
Požehnání:
Píseň: 685 – I když se rozcházíme