Mk 10,32-45

Mk 10,32-45 kázání
Ježíš už potřetí sděluje svým učedníkům závažná slova. Doufá, že jim konečně dojde, o co se tady jedná. Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; po třech dnech vstane. Ježíš to říká učedníkům, ale ti mají myšlenky jinde. Učedníci slyší a neslyší. Nevnímají, co jim povídá. Jakoby tam nebyl, jakoby před ně nesložil hromadu úzkosti a strachu.
Asi už jste se někdy ocitli v situaci, kdy se potřebujeme někomu svěřit s tím, co nás trápí, z čeho máme strach, co nás sužuje. Že se něco vážného stalo. Nemoc, neúspěch, špatné zprávy. Že je něco nevyhnutelného před námi. A že to bude těžké. Většinou to svěřujeme někomu, komu věříme. Vždyť se říká, že svěřená starost je poloviční starost. Otevíráme se a doufáme, že nás ten druhý vyslechne a pochopí. Že bude cítit s námi….Ale ono se to někdy nepovede. Jeden sděluje nějakou závažnou skutečnost … a druhý to nevnímá. Nebo nechce vnímat. Nechce slyšet o našem strachu, úzkosti, zranitelnosti. A kolikrát jsme možná my sami byli v životě těmi, kdo nevnímali, neposlouchali, nechápali či nechtěli chápat.
Ježíš přiznává bezmoc. Svou zranitelnost. A nikdo s ním nesoucítí. Nikdo ho nechytne za ruku. Nikdo ho neobejme a nenabídne mu pomoc a podporu. Když Ježíš později v Getsemanské zahradě učedníky prosil, aby s ním bděli – tak usnuli. Spánek byl silnější, než utrpení druhého. Jediný, kdo Ježíše chápe a jedná, tak jak rozum a cit velí - je žena, která před velikonocemi rozbila vzácnou alabastrovou nádobku a pomazala Ježíše olejem. Jediný projev úcty a pochopení.
Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; po třech dnech vstane. - To jsou ve zkratce celé velikonoce, to nepochopitelné tajemství spásy. Smrt, konec a prohra a zároveň vzkříšení, život a vítězství. To přece musí člověka šokovat. Předpokládali bychom, že učedníci se zachvějí nad tím, co čeká jejich Pána. Že se budou ptát... K čemu to všechno, jaký je smysl té hrůzy? A jak to bude s tím vzkříšením po třech dnech, o kterém teď Ježíš mluví?
Místo toho je ale ticho. Nikdo nic neřekne. Žádné pohnutí, žádné zděšení, žádné otázky. Jen touha po vlastním uplatnění, ke které má Ježíš domoci dvěma z jeho učedníků. Ti myslí ne na něho, ale jen na sebe. Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvé slávě. - Jakoby říkali: no jo, to už od tebe slyšíme potřetí, že budeš trpět a pak vstaneš z mrtvých. Ale až bude po tom, až bude to tvé království fungovat, tak nám prosím zajisti každému dobré místo, jedno po tvé levici, druhé po tvé pravici.

Jakub a Jan Zebedeovi chtějí něčím být a něco znamenat – a protože myslí na slávu. Neslyší Ježíšova slova o jeho utrpení, protože se jim nehodí do jejich konceptu vlastní důležitosti - trochu naivní a dráždící ty ostatní. Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Vždyť měli stejnou touhu jako ti dva, kteří je předběhli a už si rezervovali nejlepší místa. Ta popuzenost učedníků na Jakuba a Jana vyjadřuje, že i oni chtějí být první, důležití a významní.

A tu Ježíš všechny ty ukřivděné a popuzené učedníky zavolá k sobě. Ale ne proto, aby je uklidnil slibem, že každý z nich dostane nějakou důležitou funkci v jeho království. Ježíš je zavolal k sobě, aby jim nejdřív řekl, jak to na světě chodí. Není to nic nového a oni to dobře znají: Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. - To víme i my. Ten, kdo se dostane nahoru, chce vládnout a udělá vše proto, aby se prosadil a vnutil svou vůli ostatním. A právě tak víme, že ten kdo má moc, je ochoten ji užít k nejrůznějšímu utlačování jednotlivců i celých národů. Kdo jsou u nich velcí, utlačují je.

Je zvláštní, že Pán Ježíš při těch slovech nezvedá karatelsky prst. Jen to konstatuje a připomíná učedníkům: Víte, že to tak je. Nemusíte být škarohlídy a vidět všechno černě. To je prostě realita světa, ve kterém žijete. Ovládání druhých, manipulace a utlačování slabých těmi, kteří mají moc. To všechno víte. - Ale teď slyšte to, co nevíte: Ne tak bude mezi vámi. - Mezi vámi to bude jinak, než ve světě. Mezi vámi se velikost člověka nebude hodnotit podle toho, jak vysoko se vyšvihl, ale jak hluboko se sklonil ve službě druhým. Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vašim služebníkem. Kdyby se politici a všichni mocní vůdcové řídili podle těchto slov, bylo by na světě daleko lépe. Ježíš nepřišel, aby ovládal, ani aby si dal sloužit. Ten, kdo chce něco znamenat, ať slouží druhým. Staň se velkým ve službě druhým, protože ve službě druhým je ta pravá a opravdová velikost.

Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. - Učedníci se Ježíše neptali, když jim oznámil, co ho v Jeruzalémě čeká, proč zvolil tuto cestu. Neptali se ho, ale on jim teď odpovídá: abych mnohé, abych i vás vykoupil. Vykoupení přineslo otroku svobodu a umožnilo mu skutečný život. A to je nejhlubší smysl Ježíšovy smrti: vysvobozuje ze všeho, co nás spoutává, co nad námi vládne – třeba i jako touha po moci. Vykoupil nás proto, abychom viděli jinak hodnoty, abychom nejednali tak jak je to ve světě běžné, ale řídili se jeho příkladem. A on přišel sloužit.
Proto, aby Boží láska zářila do temnot dnešní doby, zní nám, kteří jsme jinak stále nakloněni kopírovat způsoby světa, autoritativní slovo našeho Pána: Ne tak bude mezi vámi! Amen.

7. 4. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Přivítání: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme 5. neděli postní.

Introit: (Ž 26,1-2) Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina. Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! Amen.

Píseň: 502 – V pokoře srdce svého

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, jsi pro nás tajemstvím i světlem, které ukazuje cestu života, které pomáhá projít temnotou, které odhaluje pravdu. Tušíme tě za láskou, věrností i nadějí, s nimiž jsme se v životě setkali. Děkujeme, že zde teď smíme stát před tebou takoví, jací jsme. Že se před tebou nemusíme přetvařovat ani něco skrývat, protože ty o nás víš všechno. Proto tě prosíme, odpusť nám.
Pane, prosíme tě, buď tu s námi a dotkni se nás svým Slovem tak, abychom okusili, že jsi nám blízko. Posilni nás v důvěře, že nás slyšíš, vedeš i opatruješ, abychom se nebáli jít za tvým Synem úzkou cestou poslušnosti a následování. Amen.

1 čtení: Ř 12,1-8

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

2.čtení: Mk 10,32-45 Kázání

Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml. modl.: Pane, prosíme tě, dávej nám moudrost, jak projevit soucit a lítost s údělem druhého člověka. Dej, abychom nezranili ani hloupým slovem, ani lhostejností. Dávej nám moudrost a odvahu, abychom poznávali, že naplnění života je ve vztahu k druhým lidem, a ne ve vztahu k majetku nebo společenskému postavení. Prosíme za ty, kdo se nacházejí v těžké životní situaci. Za nemocné. Za zklamané. Za zrazené. Za ty, kdo hledají pomoc a okolí si na to tak zvyklo, že nic neslyší. Prosíme za pokoj a smíření v místech, kde lidé trpí a umírají ve válečných konfliktech. Prosíme, brzdi nás, když příliš snadno označujeme viníky a vynášíme soudy.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,..
Poslání: (Ř 12,1-2) Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Amen.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný