Mt 11,2-15 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, dnes se zamyslíme nad příběhem Jana Křtitele. Je to příběh zvláštní – rozdělila jsem ho na 3 dějství.
V prvním dějství vládne veliká radost a štěstí. Jak by také ne. Bůh se ve svém milosrdenství sklonil ke dvěma už postarším manželům, Alžbětě a Zachariášovi a daroval jim vytoužené a vyprošené dítě. Požehnané dítě jménem Jan, o kterém anděl Páně zvěstoval, že bude nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjde před Pánem, aby mu připravil cestu a už od mateřského lůna bude naplněn Duchem svatým. Mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu a vzpurné k moudrosti spravedlivých.
Ve druhém dějství vidíme již dospělého Jana, který u Jordánu káže o příchodu Mesiáše. Ohlašuje, že Boží království je blízko a s příchodem Božího království spojuje soud. Nic ze starého světa porušeného hříchem - nebude moci do tohoto království vejít. Nastane radikální zlom, ze kterého vzejde nový věk.
Jak vypadalo jeho vystoupení? - Jan volal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské!“ Jan křtí celé zástupy, uchvacuje svou osobností plnou vnitřní síly a rozhodnosti. A nikoho nešetří. Kritizuje a kárá lid, kněžskou stranu, farizee, zákoníky, celníky…Volá k pokání, přesvědčený, že konec světa je nablízku: „Plemeno zmijí, kdo říká, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Sekera už je přiložena ke kořeni stromů, a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Ten, který přichází za mnou, je silnější než já. Lopata je v jeho ruce a pročistí svůj mlat: svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
Třetí dějství jeho života je ale naprosto odlišné: není tu ani radost, ani síla, ani jeho dřívější odvaha a rozhodnost - jen nejistota a pochybnost. A to proto – jak jsme slyšeli už v prvním verši dnešního oddílu z Matouše – že uslyšel ve vězení o činech Kristových. - Jan sedí nevinně ve vězení a ten, kterého ohlašoval a němž svědčil, nedělá v jeho prospěch ani to nejmenší. U Jordánu o něm řekl: Jde za mnou silnější, než jsem já - ale na to dostat ho z kriminálu, sílu zřejmě nemá. Ta jeho lopata asi odpočívá někde v koutě a on po ní nesáhne. Svět je stále stejný - žádná spravedlnost, žádný nový řád, všechno zůstává při starém. Z toho zklamání se pak zrodí otázka, která je určena Ježíši: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného? - V té otázce je slyšet úzkost: Nepodlehl jsem iluzi a klamu? Nenamlouvám si něco?
Jan Křtitel měl svou naprosto určitou představu o tom, kterému připravuje cestu. Ta se mu teď ale bortí. Celý život dal do služby tomu, ve kterém spatřoval naplnění nejen svého života, ale celého Písma. A teď o všem začíná pochybovat. To už není ten Jan, který fascinuje a přitahuje zástupy. Spíš se podobá tomu rákosu, kterým kývá vítr (srv. Mt 11,7).
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových. Uslyšel o tom, co mu nedávalo smysl, co se rozcházelo s jeho představou o slíbeném Mesiáši. Všem lidem přece vyhlašoval, že On přijde soudit zlé, pálit plevy neuhasitelným ohněm. Právě tyto mocné skutky trestající spravedlnosti očekával od Toho, jemuž připravoval cestu. Čekal na vítězícího krále, který zavede nový pořádek - ale nedočkal se ho. Dočkal se naopak vězení, ze kterého - jak asi tuší - živý nevyjde. Tenkrát u Jordánu na Ježíše ukázal jako na Beránka, který snímá hříchy světa. Ale teď je vnitřně rozpolcen, neví čemu má věřit. Právě ty činy Ježíšovy, o kterých mu jeho přátelé vyprávěli, vedou tohoto velikého zvěstovatele adventu, příchodu Mesiáše - k úzkostné otázce: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?
Je tu v sázce celý smysl Janova života - spletl se, když v Ježíši viděl toho, kterého posílá Pán Bůh jako Mesiáše? Bylo celé jeho působení, kterým mu připravoval cestu, úplně zbytečné? Jan ztrácí svou rozhodnou jistotu. Žádný silák víry, duchovní hrdina, ale jeden z nás. Slabý člověk, který potřebuje pomoc. Potřebuje mít jistotu - aby věděl, na čem je: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?
V evangeliu se nikde nedočteme, jak Jan Ježíšova slova přijal. Janova otázka je jasná - chtěl slyšet rozhodné ano nebo ne. A Pán Ježíš na ni mohl jasně odpovědět: Ano, jsem to já, kterého předpověděli proroci. Vůbec jsi se nemýlil a připravil jsi mi cestu. Splnil jsi svůj úkol. - Ale nic takového Jan neslyší, když mu jeho učedníci tlumočí Ježíšovu slovo: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Právě ty skutky, které u Jana vzbudily pochybnost - jsou Ježíšovou jedinou odpovědí. Jsou to viditelné a hmatatelné zázraky, které pomáhají člověku. Už proroci předpovídali (např. Izaiáš), že při Božím příchodu se otevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých, němý bude mluvit a chromý skákat jako jelen. Ale s tímto zaslíbením bylo spojeno ujištění: Hle, váš Bůh přichází s pomstou. Bůh, který odplácí, vás přijde spasit (Iz 35,4b). - To by si Jan přál, po tom toužil, to očekával. Vždyť on sám je nespravedlivě uvězněn. Ale o pomstě, o trestu - není v Ježíšově zvláštní odpovědi ani zmínka. Za to je tam ujištění, že chudým se zvěstuje evangelium. - A to že má být jako vrchol všeho?
Ježíš uzdravuje, křísí mrtvé,… Ale ani tyto viditelné divy nepřevyšují zvěst, která zní z Ježíšových úst chudým - totiž těm, kteří nespoléhají na sebe a jsou odkázáni jen na Boha. A to je evangelium, radostné ujištění - že Bůh každému, kdo věří v jeho Syna - dává své království. I sebevětší zázrak se týká jen tohoto pozemského života - ale zvěstováním evangelia jež vzbudí víru - se rozhoduje o věčnosti. Ježíš nemění svět zvenčí rychle a viditelně - ale zvěstí evangelia mění lidské srdce - neznatelně a možná hodně pomalu, ale trpělivě a z hloubky. Proto později apoštol Pavel tak jasně vyznává: „Nestydím se za evangelium Kristovo; je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Ř 1,16).
Ujištěním, že se zvěstuje evangelium chudým, odpovídá náš Pán pochybujícímu Janu Křtiteli. Je to odpověď, která se mu může zdát nedostatečná, příliš nadnesená a odtržená od reality, kterou on prožívá ve vězení. - Komu se nelíbí skutky Kristovy, nemusí přijmout ani Kristova slova. I Jan - o kterém Pán Ježíš říká, že mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel - má možnost – stejně tak jako každý z nás – být s Ježíšovými slovy nespokojen a zklamán. Zklamán, že to není ono, co potřeboval - protože to vůbec neřeší jeho problémy.
Lidé mají rádi jasná řešení, ale Ježíš je nedává. Nepřesvědčuje Jana pádnými argumenty, nevyvrací mu jeho pochopení Mesiáše. Jen jeho učedníkům řekne: Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte. Ten poslední úsudek si musí o Ježíši udělat Jan sám. Není to vůbec snadné. Mnohem snazší je dát si odpověď, že tohle není ono, že tohle není to pravé. A proto je třeba čekat jiného, aktivnějšího, srozumitelnějšího, ráznějšího. A přece i pro Jana stejně jako pro každého z nás - platí jeho slovo blahoslavenství: Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. Amen.
15. 12. 2019 Prčice
Přivítání: Milí přátelé v Kristu, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 3. neděli adventní.
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!
Introit: (Sf 3,14-15) Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! Amen.
Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte
Modlitba: Bože, prameni radosti, Bože blízký v Duchu a v Slovu, prosíme tě: Probuď v nás radost a pomoz, ať roste, ať nám advent a vánoce neuplynou beze změny uvnitř nás do shonu všedních dnů. Vždyť jsi nás obdaroval darem svého milého Syna. Jeho slavíme, z něho se těšíme, s jeho církví se modlíme o tvou milost a požehnání. Pane, prosíme tě, přijď a buď tu s námi! Vzdáváme ti chválu, tobě jednomu a jedinému Bohu, Otci a Synu a Duchu svatému, který jsi nyní i navždy, od věků na věky. Amen.
1 čtení: Iz 35,1-10
Píseň: 260 – Otče všemohoucí
2.čtení: Mt 11,2-15 kázání
Píseň: 209 – Ó slunce spravednosti
Ohlášky:
Píseň: 261 – Aj, čas vzácný přišel
Příml. modl.: Pane, věčný a všemohoucí Bože, děkujeme ti. Ty jsi nás chtěl a dal jsi nám život. Čekáš na nás, než k tobě přijdeme. A my smíme očekávat, že nám pomůžeš. Prosíme tě tedy: Dej nám sílu k životu, když je nám špatně. Dej nám odvahu, když si chceme zoufat. Potěš nás, když jsme smutní. Celý náš život čekáme na velké štěstí a malé radosti, na lásku, která nás bude provázet, na pokoj, který se naplní. Ty jediný, Pane, nám můžeš dát všechno, co potřebujeme k životu. Ty jediný, Pane, nás můžeš zachovat při životě a všemi těžkostmi nás provést do své věčné říše. Pane, čekáme na tebe. Čekáme na pomoc pro sebe a pro všechny lidi. Prosíme, posiluj nemocné. Pomoz hladovým. Povzbuď utlačované. Dej zahlédnout světlo pochybujícím. Pane, děkujeme, že smíme doufat.
Prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (2Pt 3,18) Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. Amen.
Požehnání:
Píseň: 443 – Přijď, králi věčný náš