Mt 5,38-42

Mt 5,38-42 kázání
Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Tato slova si nevymysleli lidé, ale zazněla k Izraeli z Hospodinových úst. Je tu stanoveno důležité pravidlo, podle kterého se má řídit život izraelského lidu, pravidlo odplaty. Je jasné a velmi určité: za rouhání proti Bohu je smrt, stejně jako se platí životem za smrt člověka.

Tento zákon odplaty nám může na první pohled připadat primitivní a krutý, ale z hlediska práva to byl tenkrát velký pokrok. Není to totiž zákon který přikazuje, ale který stanovuje meze. Říká: tvůj zub není o nic víc než zub bližního. Když ti někdo vyrazí zub, nemáš právo mu v rozhořčení vymlátit celá ústa. A tvé oko není víc než oko bližního – nemáš právo ho za to zabít. Na druhou stranu tvůj zub a tvé oko nejsou o nic méně. Jste si rovni.

Toto Boží nařízení brání lidské pomstychtivosti, která za oko chce obě a za jeden zub je schopna rozbít celou čelist. Utrpěné bezpráví smí být odčiněno, ale pouze stejnou mincí – oko za oko, zub za zub a víc už nic. Je stanovena spravedlivá míra odvety, která nesmí být překročena. Zákon odplaty předpokládá, že si vyměníte počet vyražených zubů a tím je to jednou provždy vyřízeno. Večer si spolu klidně můžete sednout třeba do hospody.

Člověk má v sobě zlou touhu se mstít, ale Boží zákon ji drží zkrátka: Oko za oko a zub za zub. My bychom to dnes možná vyjádřili jinak, ale v každém člověku je jakási vnitřní potřeba jistoty, že zlo je trestáno, že za vinu přichází odplata. Třeba ne jako pomsta - ale jako odstrašení těch, kteří by chtěli ve zlu pokračovat. V tomto světě to ani jinak nejde. A do toho našeho uvažování, jak to bude pěkné, „až se k nám právo vrátí“, zní Ježíšův hlas: Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi. Máme jednat jinak, než jednají zlí lidé, jednat velkoryse a s nadhledem.

To si ale máme nechat všechno líbit? Trpně snášet, jak nám nebo našim bližním druhý ubližuje? To, co Ježíš říká o neodpírání zlému, v nás budí nesouhlas a odpor, protože zkušenost učí, že ve světě se zlu musí stavět hranice – a ne mu nečinně ustupovat. Avšak Ježíšova slova z kázání na Hoře nejsou programem pro reformu světa, ale vodítkem pro jednání učedníků – těm jsou tyto výzvy určeny. I ta o nastavení druhé tváře, která bude budit u všech Ježíšových kritiků podezření, že si chce vychovat jakési otloukánky, kteří si dají líbit cokoli. Však jen učedník může přijmout to, co svět odmítá a v lásce ke svému Pánu se snažit řídit jeho slovy, i když je to velice náročné. A Ježíš svá slova potvrzuje celým svým životem.

On neodplácel zlým zlem, ale modlil se za ně i na kříži. Právě k tomu zve apoštol Pavel i nás: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem (Ř 12,21). Tento způsob je hodně nevděčný, protože nám může přinést lecjaké těžkosti a nesnáze, ba doslova utrpení, protože výsledky nejsou vidět, aspoň ne hned. Ježíš nezve svého učedníka k tomu, aby zapomněl na to, co bylo řečeno o odplatě, ale aby se jí zřekl. Aby neprosazoval svá práva, ale unesl i bezpráví a ponížení.

Z těchto slov Pána Ježíše se nedá ovšem vytvořit žádný systém, který bychom mechanicky přenášeli na všechny situace. Brání tomu sama biblická zvěst. Když při svém výslechu byl Ježíš udeřen do obličeje, nenastavil druhou tvář, ale bránil se slovy: Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ? (J 18,23).

Ani z nás Ježíš nechce mít fackovací panáky, ale svědky Božího království v tomto světě. Zde se zlu čelit musí, často silou. Tady platí jiné řády a pravidla než v učednickém kruhu. Tady není nejvyšší ten, kdo slouží - ale ten, kdo má moc, ten, kdo svou moc bez skrupulí zneužije a kdo má konexe na těch správných místech. Proto je tak těžké být Kristovým učedníkem, že jeho hodnoty jsou nastaveny jinak, než hodnoty světa. Řád Božího království nesplývá s řádem světa, kde vrchnost nese meč a seká jím na všechny strany. A přece něco z Boží budoucnosti má vyzařovat do světa z našeho života i v té ochotě jít za svým Pánem, který neodpíral zlu, ale přemohl je svým utrpením.

Pán Ježíš nás ale nevyzývá jen k odpírání zlému. Zve nás i k milosrdenství vůči těm, kdo nás potřebují. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce o tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. - To je docela aktuální slovo. Ale jistě to nesmí být každý den a nesmí toho ten druhý chtít půjčit příliš a nesmí to být pořád někdo, o kom je jasné, že nevrací. I tato slova musíme korigovat samým Písmem. Také v první církvi byli lidé, kteří měli stále nastavenou dlaň a dožadovali se lidské solidarity. Ale apoštol Pavel stanovil zásadu, že kdo nepracuje, ten nemá jíst. V listu do Tealoniky píše: …někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací (2 Te 3,11–12) Zřejmě by apoštol nebyl vždycky ochotný dávat, třebaže i on znal tato Ježíšova slova. I dávat je třeba s moudrostí, aby to byla opravdu pomoc.

Není lehké být Ježíšovým učedníkem. Na základě vlastních zkušeností nám nezbývá než přiznat, že Ježíšovy požadavky jsou často nad naše síly. Snad jediná možnost, jak ta slova přijmout, je – začít od autora – Ježíše. O něm vyznáváme, že je naším Spasitelem. Není to snílek, není politicky naivní a není to někdo, kdo by nevěděl o tvrdosti lidského života. S ním a v něm přichází na tento svět cosi zcela nového. Přiblížilo se Království Boží a my k němu smíme upínat zrak. K němu smí směřovat naše jednání. Občas výhled zahalí mlha. Občas nedohlédneme, protože jsme víc zahleděni do sebe. Občas nám výhled zakryjí jiné věci a my pozapomeneme. Ale je to tam. Je tam Boží království a blíží se.

Kristus je nositelem nového věku, nového řádu, nových vztahů, nového života – s Bohem i s lidmi. Nám, kdo žijeme ve starém světě, čase, prostoru - nám sděluje, co platí v tom novém. A volá nás k odvaze už teď to zkoušet. Riskovat to. Vždyť Kristus sám v tom jde s námi a pomáhá nám. Smíme o jeho pomoc prosit a smíme ji přijímat. Zkoušejme to tedy nově. Nepůjde to hladce, nepůjde to bez problémů. Vždycky znovu skončíme v nejistotě či pochybnostech, co jsme mohli udělat jinak a lépe. Nicméně v síle Božího odpuštění se nemusíme vzdávat, ale pokoušet se o to stále znovu a znovu.

Protože máme Otce v nebesích, který je k nám nesmírně milostivý a neodplácí nám podle našich nevěrností, nemusíme s nikým jednat podle toho, jak si zaslouží. Protože Kristus, náš Pán přemohl zlo svým poslušným utrpením, zlo nemusí vládnout ani v našich vztazích. A na závěr ještě slovo apoštola: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: „Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán“. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Amen.

20. 10. 2019 Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři v Kristu, vítejte v tomto bohoslužebném shromáždění. Dnes máme 18. neděli po sv. Trojici.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Introit: Ř 12,17-21 (Slovo apoštola Pavla z Listu Římanům)

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Všemohoucí Bože, sešli jsme se tady ke slyšení tvého Slova. Slova, kterým jsi stvořil nebe i zemi, kterým jsi povolával svoje služebníky, shromáždil svůj vyvolený lid. Radujeme se, že toto slovo je určeno i nám. I nás nově tvoříš a vnášíš do nás život, když jsem slabí a unavení, otrávení sebou samými a světem kolem, když se náš život mění v živoření. I nás si povoláváš a používáš ke svým záměrům, i když ti toho často nemáme moc co nabídnout. I nás shromažďuješ a vedeš k sobě navzájem, i když my často chceme být jen sami se sebou a pro sebe a druzí jsou nám lhostejní. Prosíme tě, pronikej svým Slovem hluboko do našich životů, aby nás nenechalo v klidu a netečnosti a stalo se pro nás a pro naše vztahy inspirací, povzbuzením a uzdravením. Amen.

1 čtení: Lv 24,10-23

Píseň: 438 – Přišli jsme ó Ježíši

2.čtení: Mt 5,38-42 kázání (= část Ježíšova Kázání na hoře)

Píseň: 196 – Co činí Bůh, vše dobré jest

Ohlášky:

Píseň: 503 – Jezu, milovníče můj

Příml. modl: Pane, děkujeme ti, že v nás obnovuješ sílu k životu. Prosíme tě, posiluj v nás dobrou mysl, která proměňuje budoucnost a rozpouští skepsi. Posiluj v nás víru a naději.
Pane, děkujeme, že zdviháš člověka, když klesá. Prosíme tě, buď i nadále oporou všem, kdo se topí v utrpení a trápení, kdo se životem těžce protloukají. Prosíme za všechna místa, kde jsou lidé ničeni válkou a kde se obávají příštích dnů.
Pane, děkujeme, že moudře spravuješ svůj svět. Chceme být dobrými správci tvého světa. Kéž dokážeme být moudří v tom, co nám přísluší. Kéž dokážeme pokorně nechat na tobě, co není naší věcí. Kéž dokážeme mezi tím správně rozlišovat.
Nyní můžeme v tichosti svěřit Pánu Bohu, co nám nejvíce leží na srdci…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Ef 4,31-32) Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Amen

Požehnání:

Píseň: 685 – I když se rozcházíme