Mt 8,5-13 kázání
Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho - říká Ježíš setníkovi. Ten setník totiž k Izraeli nepatří – alespoň ne úplně. Evangelista Lukáš nám toto mimořádné setkání upřesňuje informací, že tento muž vystavěl v Kafarnaum synagogu a sympatizoval s židovstvím (Lk 7,5). Byl to zřejmě syrský pohan, který k židovství přestoupil. Věřil v živého Boha a dodržoval základní přikázání Zákona. Ale zůstával důstojníkem, buď ve službách krále Heroda Antipy nebo přímo římského státu. Byl zvyklý poroučet a dávat rozkazy, které jeho podřízení bez odmluvy splní. A teď jde za Ježíšem s prosbou: Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.
Setník neprosí za sebe, ale za svého služebníka. Obyčejný sluha mu stojí za cestu k Ježíši, protože vidí jeho utrpení a chce mu nějak pomoci. To je naprosté vybočení z hierarchicky uspořádaného světa, ve kterém se jako vojenský důstojník pohyboval. V tomto světě otroci měli postavení pouhých věcí. Mnohý nadřízený by postiženého služebníka vzhledem k jeho stavu pravděpodobně již dávno odepsal. Ale on vnímá jeho utrpení, soucítí s ním, sám se jím trápí. Ba co víc - on za něj prosí. Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.
Celník Ježíši neříká, co má udělat. Jen mu vypráví o nemoci a bolestech člověka, který se ocitl v nouzi. Ale už toto samotné: všimnout si nouze druhého, upozornit na ni, stát se volajícími ústy bezmocného - už to má svůj velký význam. Něco takového je podstatou přímluvné modlitby. Když se setkáváme s nouzí druhých, našich blízkých i vzdálených, se kterou sami nemůžeme nic udělat a která nám o to více leží na srdci - předkládejme tuto nouzi Bohu ve svých modlitbách. Stávejme se tak ústy bezmocných a tiše trpících.
A Ježíš je ochoten za setníkovým sluhou zajít, aspoň se to tak zdá: Já přijdu a uzdravím ho. Ale někteří zkušení znalci řeckého textu v tom slyší spíš otázku: „To mám přijít a uzdravit ho?“ Vždyť Ježíš je Žid a jako takový měl zakázáno vstoupit do pohanského domu. Je docela možné, že spíše než vstřícnost zní v Ježíšově odpovědi určitá zdrženlivost či váhání. Ale ten setník - ať už vnímá z jeho slov ochotu či rozpaky - říká jasně: Já vím, že si tvou návštěvu vůbec nezasloužím. I když jsem dal peníze na stavbu synagogy a mnoho lidí mě za to cení - nemůžu se tím před tebou nijak chlubit. Jsem prostě člověk, který si tvou přítomnost nezaslouží. Jinak bys jistě mohl svým dotykem tu nemoc zapudit - ale mně stačí jen tvé slovo: Řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. Vždyť když mě musejí poslouchat vojáci a moji otroci, protože jim velím - oč víc zmůže tvoje slovo, plné moci!
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. - Je pozoruhodné, jak se toto celníkovo vyznání začalo brzy hojně používat. Ve staré církvi se totiž tato věta s malou změnou stala součástí slavení svaté Večeře Páně. A tato tradice se dochovala až do dnešních dnů. V mnohých sborech (včetně našeho) se těmito slovy při Večeři Páně také vyznává: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena. - Co je na té větě tak přitažlivého, že se s ní křesťané všech dob tak hluboce ztotožňují?
Některé výroky se stávají slavnými díky osobnostem, které je vyslovily v určité významné dějinné situaci. Třeba takové: „Kostky jsou vrženy.“ Kdyby to neřekl slavný Caesar - sotva by toto rčení někdo dále používal. - Ale tu naši větu neříká nikdo významný, ale jakýsi setník. Neznáme ani jeho jméno. Jako voják to asi není žádný velký mudrc. Žije ve svém vojenském světě, kde platí rozkazy a vyžaduje se naprostá poslušnost. Od vojáka nikdo neočekává, že dříve než pozvedne zbraň - bude řešit existenciální otázky o smyslu bytí. Musí to být spíše člověk připravený zapomenout na city, nepropadat sentimentalitě a v případě nutnosti schopný zabíjet.
Přesto právě tento člověk vysloví větu, která se zapíše do paměti církve. S hlubokou pokorou vyznává svou nedostatečnost před Kristem a takřka jedním dechem vyjadřuje nezlomnou důvěru - že i v té jeho nedostatečnosti se nad ním Kristus může slitovat. Pane, nejsem hoden…, ale řekni jen slovo…
A právě tento postoj pohanského setníka, plný pokory a víry, Ježíše udivil: Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. - Víra, že jeho slovo stačí - se objevuje tam, kde pro ni nejsou podmínky. Naproti tomu ti, kteří mají duchovní příklad Abrahamův, Izákův a Jákobův - jsou zcela mimo. A tak už není dělící hranice mezi pohany a Židy, jak to až dosud platilo i pro Ježíše. Teď jsou jen ti, kteří v něho věří a ti, kteří jej v nevěře odmítnou.
Už prorok Izajáš přece zvěstoval Boží slib: Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů. - To se teď po setkání Ježíše s pohanským setníkem stává skutečností: Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském.
Ti, kteří nejsou hodni, ti, kteří se v pokoře dovolávají slova Páně - ti k němu patří a tvoří – podle slov apoštola Pavla – jedno tělo Kristovo. Ti, kdo si mysleli ve své pýše, že mají nárok na Boží království - jsou naopak vyvrženi ven do tmy. Toto varování je stále platné, protože k pýše máme vždycky blízko. A nejen Židé, ale stejně tak i křesťané.
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. - Vždyť pod tou jeho střechou, v tom jeho domě, v jeho mysli, v jeho srdci, v jeho duši – podobně jako pod naší střechou, v našich domech, v naší mysli, v našem srdci, v naší duši – to není dokonale připravené pro tak vzácnou návštěvu. Naše nitro mnohdy ovládá neuspořádanost, rozpolcenost. Navenek se možná zdá vše v naprostém pořádku. Ale v hloubi duše si často v sobě neseme mnohé nehodnosti: vědomí viny, kterou jsme si nikdy nepřiznali a nevyznali, pocity ublížení a neschopnost odpustit, nejistotu a pochybnosti víry. V těchto situacích si pak při VP (nebo i jindy) rádi vypůjčíme setníkova hluboká slova. Slova, která výstižně vyjadřují, jak na tom před Bohem opravdu jsme: Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu;... Nezasloužíme si Boží navštívení. A přece ten setník, i když si uvědomuje svou nehodnost - tak to nevzdává. Neřekne si: Když nejsem hoden, tak to za Ježíšem raději nepůjdu. To radši ani nepůjdu k Večeři Páně, protože si to nezasloužím, nejsem na to připraven.
Ten setník si totiž zároveň uvědomuje velikost Boží moci. Proto říká: Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. - Navzdory své nehodnosti věří, že Bůh může pomoci. Boží možnosti nejsou omezeny naší nedostatečností. Bůh má moc konat divy svým slovem i na tom, kdo k tomu není náležitě duchovně připraven. Stačí, aby řekl slovo a lidská srdce se proměňují. Jeho slovo má moc překonat i tu největší nehodnost. Svým slovem dokáže proniknout i tam, kam se stydíme jej přijmout.
Setník se s vírou spolehl na Ježíšovo slovo a zachránil tak svého sluhu. Všimněme si ale, že v evangeliu čteme jen o utrpení toho sluhy - ne o jeho víře. Avšak pro víru toho, který se vydal k Ježíši, byl uzdraven. Slyšíme tady o zástupné víře, která spoléhá jen na slovo a svolává Ježíšovu milost na druhého člověka. A on říká každému z nás: Jdi, a jak si uvěřil, tak se ti staň.
Je to víra, která svou naději upíná ke Kristu v důvěře v jeho pomoc a která si současně v pokoře uvědomuje, že si Kristovu milost a lásku ničím nezasluhuje. Je to vskutku víra v Boží milost a slitování - víra, která ospravedlňuje.
K takové víře člověk není předurčen svým původem. Přimlouvající se pohanský voják je toho dokladem. Vztah k Bohu je nabídka, která je v Ježíši Kristu otevřená na všechny světové strany. Nikdo nemá účast na Božím království zaručenou, nikdo ji automaticky nezdědil díky své dlouholeté příslušnosti k církvi. A naopak: nikdo není z Božího království předem vyloučen. Vždyť Ježíš praví, že s Abrahamem, Izákem a Jákobem budou v království nebeském stolovat mnozí od východu i západu. Tedy nejen synové Izraele, ale také synové a dcery jiných národů. O tom, kdo mezi nimi bude, rozhoduje Bůh sám. A to nám dává víru a naději, že i nás, všelijak nehodné, Bůh usadí mezi těmito stolovníky. Amen.
27.1.2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 3. neděli po Zjevení Páně.
Intro: Iz 49,11-13
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane
Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, před tebou se vděčně skláníme, neboť Ty se hledajícím dáváš nalézt, tlukoucímu otvíráš a prosícího vyslýcháš. Tolikrát je však tvoje odpověď jiná, než bychom čekali – proto nám pomoz, abychom ji nepřeslechli a neodmítli ve své zaslepenosti. Nedej nám přejít a odmítnout tvé Slovo pravdy a života, které potkáváme v evangeliu Tvého Syna Ježíše Krista. Veď nás svým Duchem, abychom v Ježíši Kristu měli svého Mistra, Pána života, svého pastýře a abychom se stali součástí tvého lidu. Lidu, který nevyniká vírou ani mravností, ale má u Tebe své bezpečí, je nesen Tvou věrností, s úctou Ti naslouchá, nechává se tvým Slovem formovat – ve prospěch tvého království a k dobru všemu stvoření. Děkujeme ti, že nám zase dáváš příležitost slyšet Tvé Slovo. Dej, ať k nám teď promluví tak, aby nás zasáhlo a aby nám pomohlo v situaci, ve které se právě nacházíme. Amen.
1čtení: 1 K 12,12-27
Píseň: 688 - Odpusť
2čtení: Mt 8,5-13 kázání
Píseň: 611- Není lepší na tom světě
Ohlášky:
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
Příml.modl.: Pane Ježíši Kriste, prosíme, chraň ty sám svou církev před tím, aby se v pošetilé sebespokojenosti neminula se svým nejvlastnějším posláním – svým vlastním příkladem vybízet k pokání, ukazovat k vnitřní obnově člověka, vést ke službě, k soucitu a pomoci našim bližním.
Dávej, prosíme, poznávat svou vysvobozující blízkost těm, kdo žijí v úzkosti, nemoci, nouzi, na které doléhá beznaděj, opuštěnost. Prosíme, učiň si z nás svůj nástroj a vysílej nás k těm, kdo to nejvíce potřebují.
Prosíme za všechny země, které úpí pod hrůzou útlaku, terorismu, nepřátelstvím člověka vůči člověku. Prosíme tě, pomoz těm, kdo mají v rukou moc, ať najdou cestu k míru a pokoji ve světě. Prokaž milost svému stvoření.
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…
Poslání: (Mt 7,21) Pán Ježíš říká: Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Amen.
Požehnání:
Píseň: 448- Sláva buď tobě, Bože náš