Sk 1,1-14 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, dnes se vrátím ke čtvrtečnímu svátku Nanebevstoupení Páně. Co si pod tím máme představit a co to pro nás znamená? Co znamená, vyznáváme-li slovy Apoštolského vyznání víry, že Ježíš „vstoupil na nebesa a sedí na pravici Boha Otce Všemohoucího“?
Možná je to na naši víru už moc silná káva. Ukřižování – tomu se ještě rozumět dá. Lidé jsou schopni všeho, víme, jak dovedou být zlí a krutí. Kristovo zmrtvýchvstání – tomu věřit už je těžší. A Kristovo Nanebevstoupení – nad tím už rozum zůstává stát. My si ale svého rozumu vážíme a tak hledáme cesty, jak tu událost vysvětlit nebo upravit, aby to náš rozum přijal. Jak ale vyjádřit neuvěřitelné a popsat nepopsatelné?
„Vstoupil na nebesa“ - tak to stojí v našem vyznání víry. Ale biblické texty říkají: byl vzat. „Vstoupil“ - to je něco aktivního – to děláme my, např. vstoupíme někam do místnosti a pak odtud vystoupíme, vstupujeme do hovoru, do akce. Ale evangelista Marek píše: ...byl vzat vzhůru do nebe a usedl na pravici Boží (Mk 16,19). Evangelista Lukáš se vyjadřuje stručněji: ...byl nesen do nebe (Lk 24,51), ale rozvádí to ve Skutcích apoštolů, kde stojí: Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. Zní to jakoby Ježíše Krista náhle něco vzalo a vynášelo vzhůru. Ne, Ježíš nikam sám nevstoupil - byl vyzdvižen, oblak jej vzal.
A Kristus není první, kdo byl takto vzat ze země. Hned na začátku SZ čteme rodokmen od Adama až po Noého (Gn 5,1nn). V tomto rodokmenu se u každého jména stále opakuje, kolik žil let, že plodil syny a dcery a kdy umřel. Jen u Henocha čteme něco, co se od tohoto stereotypu - narodil se, plodil a umřel – významně liší: A chodil Henoch stále s Bohem – a místo toho pořád dokola opakovaného – umřel – u něj čteme: A nebylo ho, neboť Bůh ho vzal. - Nebo podle Kralických - A nebyl Henoch více vidín, nebo vzal ho Bůh.
Tady se nám otevírá jiná možnost a jiné pojetí smrti, tady slyšíme jiný příběh opravdového člověka a čiší z něj naděje. Henoch za svého života věrně chodil – čili žil se svým Bohem – a nakonec samozřejmě zemřel. To ale pisateli ani nestálo za zmínku. Zmiňuje jen to nejdůležitější: A nebyl Henoch více vidín, nebo vzal ho Bůh. - Vida, tady slyšíme o prvním nanebevzetí. Ježíš také celý svůj pozemský život věrně chodil s Bohem, byl věrný až k smrti na kříži. A co je na tom koneckonců tak divného, když slyšíme, že už více nebude viděn od lidí, protože byl vzat Bohem do nebe?
Další, kdo už před Pánem Ježíšem zažil nanebevzetí - je prorok Eliáš. Také on chodil ve svém životě stále s Bohem. A když naplnil své dny, jde se svým žákem Elíšou, aby mu předal svou duchovní moc. A jak tak spolu rozmlouvají, Elíša náhle vidí, jak je Elijáš na ohnivém voze vzat do nebe. Doslova čteme: A hle, ohnivý vůz s ohnivými koňmi je od sebe odloučil a Eliáš vystupoval ve vichru do nebe (2 Kr 2,11). A ani on už není více viděn od lidí, protože byl před zraky svého učedníka vzat do nebe.
Henoch a Eliáš jsou první představitelé jiné možnosti lidské existence, která se vyznačuje věrným spojením s tím, který prochází zdí smrti. Věrným spojením s tím, co trvá až přes hranice smrti, v jiné dimenzi, v jiném časoprostoru. Henoch a Eliáš - to byli dva výjimeční lidé, ti nejlepší ze živých, kterým se podařilo, že byli vzati do nebe.
Ale Ježíš nemusel být výjimečný, nemusel být ten nejlepší k tomu, aby byl vzat do nebe. Vždyť on sám k nám nejdříve z tohoto nebe přišel. On sám je tím nebem, které se zázračně vyklonilo až k nám lidem, aby se dotklo země a aby tak mezi nebem a zemí vznikl stálý kontakt, stálá možnost přechodu a proudění.
Nanebevzetí Ježíše Krista nám říká: po své cestě hrůzy, po velkém ponížení ve světě, kdy byl popraven spolu s lotry, po výsměchu Boží lásce - je nyní Kristus vzat do nebe, k Bohu. A sedí na pravici Boží, na místě nejdůležitějším a přimlouvá se za nás.
Nanebevzetí neznamená žádný odchod, žádnou Ježíšovu nepřítomnost na zemi. Ježíš je na pravici Boží. Ale to neznamená, že by byl někde pryč. Že by byl od nás oddělen a izolován, že by na nás čekal až v nebi, až smrtí přejdeme za horizont světa. Nanebevzetí nám říká, že je živý mezi námi novým způsobem. Nenachází se už na nějakém konkrétním místě světa jako před Nanebevzetím. Nyní je součástí vlády Boží, přítomen v každém prostoru a času, nablízku každému z nás. V životě nikdy nejsme sami, máme tohoto advokáta, který nás očekává a který nás hájí. Vždyť kdo nás odloučí od lásky Kristovy? (Ř 8,35).
V 1. čtení z evangelia podle Jana jsme slyšeli část Ježíšovy řeči na rozloučenou. Ježíš se loučí se svými učedníky, protože teď půjde cestou utrpení až na kříž. Až dosud jim pomáhal, zastával se jich, utěšoval je. Teď však budou sami. Mohou vzpomínat na to, k čemu je vedl a z lásky k němu budou jeho slova brát vážně. Budou se snažit jít životem po jeho cestě: Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. Ale Pán Ježíš ví, že i tak na ně dopadne pocit opuštěnosti. A proto se obrací k Bohu Otci, aby jim pomohl zaplnit to prázdné místo, které po něm zůstane. Musí od nich odejít - ale nemůže je nechat osamělé: Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy…
Bůh vyslyšel jeho modlitbu a ten darovaný Přímluvce vstupuje na jeho místo. Je s Ježíšovými učedníky všech dob - i s námi. Ne na chvilku, ale navždy. Pán Ježíš ho vyprosil i pro nás, aby nás hájil, zastával se nás, utěšoval nás, pomáhal nám v naší slabosti a únavě. To všechno je obsaženo v jeho jménu Přímluvce, Paraklétos. Není to přelud ani výplod zbožné mysli. Je to sám Duch pravdy, který k pravdě vede a dává jí poznat - takže i v tomto světě, plném lživých slov, lživých slibů a lživých nadějí - je možné uvěřit Božímu slovu, které neklame.
Pán Ježíš prosí Boha Otce o tohoto Přímluvce, aby s námi zůstal na věky. A zároveň dává i nám svůj slib: Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Zde se nám otevírá tajemství, z kterého žije církev. Náš Pán, který byl vzat do nebe, k nám přichází právě v Duchu svatém. Tento Přímluvce je zároveň i způsobem jeho existence mezi námi. Jeho přítomnost, kterou učedníci prožívali viditelně a hmatatelně, je teď neviditelná, ale neméně skutečná. I po svém vzkříšení se ukazoval Pán Ježíš učedníkům jen v Jeruzalémě nebo v Galileji. V Duchu svatém však může být přítomen každému společenství svého lidu na celém světě. Kdykoliv se scházíme v lásce k němu, s touhou zachovávat jeho přikázání, slyšet jeho Slovo a slavit jeho Večeři - zní k nám jeho hlas: Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Amen.
2. 6. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Přivítání: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.
Introit: (J 12, 32) Kristus praví: A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě. Amen.
Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, ty, který jsi vstal z mrtvých a byl vzat na nebesa, jsi skrytý našim očím, ale ve svém Slově jsi přítomný a mocný. Prosíme Tě, mluv k našim srdcím, vezmi nás do své dobré ochrany, ve svobodě nás připoutej k sobě.
Pane, děkujeme ti za tvé Slovo, které si nás podmaňuje, nedopřává nám pohodlného klidu, mění naše myšlení. Otevírá nám oči pro to, co jsme dříve neviděli, a srdce pro to, co se nám do něj dříve nevešlo. Prosíme tě, zmocňuj se nás svým Duchem a proměňuj nás v nové stvoření. Čiň nás takovými, jakými nás chceš od počátku mít.
Pane, prosíme tě, přijď, buď zde mezi námi, provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen
1 čtení: J 14,15-18
Píseň: 368 - Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď
2.čtení: Sk 1,1-11 kázání
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen
Ohlášky:
Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět
Příml. modl.: Pane Bože, děkujeme ti, že ve všem strachu a ve všech pochybnostech smíme důvěřovat tobě a tvému Slovu. Protože jsi milostivý a mocný, pokorně tě prosíme o tvé smilování: pro tvou ohroženou zemi, pro vzduch, vodu, půdu i lesy, pro zvířata a rostliny, pro nás lidi i to, co ve svém šílenství děláme. Prosíme tě za hladové a utištěné, za nezaměstnané a chudé, za nemocné a umírající, za zmatené a zoufalé. Prosíme tě, aby moc zla byla zlomena, skončilo ničení stvoření, aby od své bludné cesty byli odvráceni všichni, kdo ohrožují život kvůli chamtivosti a hloupousti, kvůli touze po moci a bohatství.
Prosíme za všechny, kdo rozhodují o věcech veřejných. Dej jim, ať slouží míru, pravdě a spravedlnosti. Prosíme tě za nás všechny, abychom ve všech pokušeních odolávali, abychom se nestali povýšenými nad druhé, abychom se v rozčarováních nestali cynickými, abychom na této zemi žili bez sebelítosti a v naději ve tvé velkolepé království.
Pane prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…
Poslání: Ř 8,35.38-39
Požehnání:
Píseň: 685 – I když se rozcházíme