Sk 2,1-13

Sk 2,1-13 kázání Neděle svatodušní
V období mezi svátky velikonočními a svatodušními se Pán Ježíš zjevoval svým věrným učedníkům a uváděl je do vytržení. Mnoha způsoby prokázal, že žije. Po 40 dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím (Sk 1,3). Tato série nadějných zjevení ale končí. Ježíš byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel (Sk 1,9). Hrstka věrných stojí bez pohnutí a hledí k nebi. Bojí se sklonit oči zpátky na zem – k místu které teď Kristus opustil.

Učedníci strávili v učení u svého Mistra několik let. Mnohé slyšeli, mnohé zažili, mnohé pochopili, mnohé pro ně i dále zůstalo otázkou. Prožili s Ježíšem krásné chvíle. Putovali nádhernou, úrodnou Galileou. Ráno nebylo jasné, kam dojdou, kolik lidí potkají, co budou jíst, kde budou spát. A pak ty krásné večery - naplněné přítomností Ježíše, naplněné rozhovory, ztišením, modlitbou, okamžiky pomoci druhým, okamžiky pomoci přijaté. Zažili mnoho úsměvů, poznali nové přátele, mnohokrát seděli při večeři u nenadálého hostitele. Ano, ze začátku to vypadalo, že Ježíš snad ani nemůže mít nepřátele.
Ale potom se stali svědky, jak se přes Ježíše přehnala nelítostná bouře hněvu. Zrada, křivé obvinění, posměch, týrání, smrt. Mnohé učedníky zklamalo, že se Ježíš nebránil. Znali přece jeho mocná slova, která by jistě dovedla přivolat na pomoc zástup ochránců. Ale on mlčel. Znali Ježíšovy mocné činy, kdy pomáhal beznadějným případům. Sobě však nepomohl. Žádný mocný čin, žádný zázrak se nekonal.
Pak viděli Ježíše umírat. Bylo snad všechno marné? Bylo marné to, k čemu je vedl a učil? Byl to snad jen krátký, hezký, ale naivní sen? - To jistě ne. Stále se jim vybavovala ta atmosféra plná odpuštění, smíření a pokoje, kterou Ježíš kolem sebe vytvářel a šířil. Rádi vzpomínali na okamžiky, kdy Bůh nebyl daleko a kdy Boží království bylo blízko, bylo přímo mezi nimi. Díky Ježíšovi byli rádi na světě. I když jim mnohé z běžných vymožeností scházelo, přesto měli všeho potřebného dost.
Kristův odchod je pro ně bolestný. Stojí tu hrstka věrných, hrstka věřících, hrstka opuštěných. I oni by nejraději byli už vzati tam nahoru k nebi, k Bohu Otci. Do spravedlnosti, do smysluplných pořádků, tam do Kristovy blízkosti. Jejich osamocení na zemi je děsí. Přesvědčili se, že Ježíš byl vzkříšen - ale byl jim vzat. Žije sice u Boha, ale už nežije s nimi na zemi. Naději víry překrývá smutek z odloučení.
A jak tak hledí upřeně vzhůru, hle, stojí vedle nich dva muži – dva muži v bílém rouchu. Dva nesmutní, dva, kteří do smutku vnášejí radost a naději. A říkají: Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet (Sk 1,11). - Copak po Ježíšově nanebevzetí všechno končí?

O letnicích učedníci naplno zažívají, že nic nekončí. Není konec společenství, ve kterém nejvíc platí odpuštění a láska. Není konec nadějným slovům, že každý člověk má pro Boha svou hodnotu, i když jim od ostatních sklízí jen pohrdání. Není konec se snahou pomoci tam, kde už to ostatní vzdali. Není konec se společnou večeří u prostřeného stolu. Zkrátka není konec slovům a činům v Ježíšově duchu. Kristův Duch nevyvanul, ale působí dál v nové síle.

Naplňuje se to, co jim Ježíš zaslíbil, než byl vzat do nebe. Tenkrát jim řekl, že i po jeho odchodu budou mít chuť, sílu a odvahu pokračovat v tom, co on mezi nimi ve světě započal. Vaše srdce ať se nechvěje a neděsí. (Jan 14,27). Nenechám vás osiřelé (J 14,18). Požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy (J 14, 16). Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mými svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země (Sk 1,8).

Kniha Skutků apoštolů popisuje, jak učedníci dostali dar Ducha sv. To byl hukot z nebe, to byla síla. Ti předtím vystrašení učedníci vyrážejí ze svého úkrytu v Jeruzalémě, vyrážejí vstříc světu plného neporozumění a násilí. Petr ohnivě káže. Před zástupy lidí směle mluví o tom, co s Ježíšem prožil, co Ježíš hlásal, co je tak silné a životné, že to prostě nelze zavřít do hrobu. Po týdnech nejistoty a tápání, co bude dál, Petr zapáleně svědčí o blízkosti Božího království stejně, jako kdysi Ježíš.
Petr není sám. Spolu s ním ve stejném Duchu mluví i další učedníci. Nemlčí. Nesložili bezmocně ruce do klína. Hledají a nacházejí řeč k oslovení lidí z různých národů. Odložili strach a rozhodně se hlásí ke Kristu, k jeho názorům a činům, k jeho cestě života. V síle Božího Ducha jdou vstříc ranám, vstříc žalářování a soudům, vstříc ústrkům všeho druhu. Tak obrovskou proměnu v nich způsobil Duch svatý. Teď už nehledí do nebe, ale s tváří k zemi skloněnou, naplněni svatým Duchem působí a stávají se svědky Vzkříšeného.
Co se stalo s učedníky, tedy víme. A jak je to s námi? Při křtu jsme dostali dar Ducha svatého. Máme tedy téhož Ducha jako učedníci. Hýbají námi stejné věci jako učedníky tenkrát? Radost a důvěra, odpuštění a smíření, pokoj a obětavost k bližním? Dovedeme se postavit bezpráví, zastávat se slabších. Jsme tolerantní k odlišnosti jiných lidí a národů?
Žijeme ve světě. Jak ale chceme Duchem vzdorovat době bezduchosti? - Právě Boží Duch proměňuje beznaděj v naději, zlobu v odpuštění a lhostejnost v lásku. Všechno je to jen a jen dílem Ducha. Jím se proměňují naše vztahy, jím se otvírá výhled nikoliv k zatracení, ale k naději na obnovu. Žijeme ve světě a dostali jsme dar Ducha svatého. Dar Ducha svatého, jímž se snažíme nahlížet na dění kolem. Bez Ducha bychom nad světem jen beznadějně lamentovali.
Duch svatý je neuchopitelný, vane kam chce, jak chce a kdy chce. I když je neuchopitelný, jeho působení může být v našem životě vidět, když – podobni stromu – neseme jeho ovoce: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, říká ap. Pavel (Ga 5,22). Bez tohoto ovoce Ducha je naše víra jen fikce, i kdyby mluvila o Duchu sv. sebevíc. Ale bez pomoci Ducha takovéto ovoce nést neumíme.

Proto - když prosíme: Přijď Duchu sv. – musíme vědět, že prosíme i o proměnu vlastního srdce. Duch sv. je moc, která nás vede k radosti - ale klade na nás i nároky. Znepokojuje naše srdce – obžalovává nás z naší samolibosti, pohodlnosti, závisti, pokrytectví,vede k rozpoznání hříchů. Duch sv. nás chce jako silný vítr vychýlit z místa, na kterém stojíme, abychom nemysleli jen sami na sebe, ale i na druhé. Dovede rozpustit nenávist, lhostejnost, tvrdost, chlad, všechno, co cítíme, že nás svazuje a z čeho se sami nemůžeme dostat. Musí přijít Duch, který osvobozuje, který nás, zajatce vlastního já, vyvádí do Božích dálav.

Duch sv. je tu pro nás denně, stále. Působí v každém z nás mnoha způsoby: dává nám víru, naději, lásku. Může mít podobu jasnozřivého zahlédnutí správného řešení, podobu dobrého vnuknutí, podobu hnutí svědomí, podobu lásky. Může vyjasnit vnitřní zmatek, v němž není bran ani cest. Může způsobit, že se zase vydáme na pouť, že se nám zase objeví cesta a cíl. Duch sv. nás utěšuje, posiluje v těžkých situacích, v jakýchkoli ranách. Nejsme a nebudeme na světě sami. Duch sv. má mnoho podob, ale vždy vede k dobru, lásce a pokoji – k Bohu Otci.

B.a S., Otevřme se tomuto Duchu svatému, přijměme tento Boží dar, prosme o něj. Umožněme Duchu sv., aby v nás a skrze nás mohl působit. Amen.

9. 6. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních v toto nedělní ráno. Dnes slavíme neděli svatodušní, svátek daru Ducha svatého.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Intro:(Ž 51,12-13) Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Amen

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: Pane zástupů, prosíme tě, naplň nás svým Duchem, vzpruž nás, když jsme vyčerpaní, unavení z rutiny našich životů. Osvěž, občerstvi naši víru, když už od tebe nic nečekáme. Lákej nás svým Slovem k tomu, abychom tě následovali, abychom odhalovali, jakou sílu nám dáváš. Tvá radost ať v nás proudí. Prosíme, přijď, Duchu svatý a buď zde mezi námi. Dotkni se našich srdcí, promlouvej k nám. Amen

1čtení: Ko 3,12-17

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

2čtení: Sk 2,1-13 kázání

Píseň: 504 – Tak jaký jsem, ač nemám nic

VP

Píseň: 326 – Jezu Kriste, tobě díky

Ohlášky:

Modlitba: Pane, děkujeme ti, že jsi ve svém svatém Duchu i dnes přítomný, že inspiruješ své lidi po celém světě k nezištným činům lásky, konaném bez hřmotu a reklamy. Děkujeme ti, že posiluješ všechny kdo zápasí s utrpením, nemocí a smrtí. Děkujeme ti, že jsi nám ukázal tento svět jako prostor již přemožený láskou. Ještě je zde všemožné soužení, ale už je to jen smutný zbytek - něco, co již bylo tebou překonáno, ale ještě tu překáží. Děkujeme ti, že nemusíme být znechuceni věcmi, které se dějí ve světě, že se můžeme v tvém duchu těšit a radovat z tvé přítomnosti a pracovat pro tvé království na zemi. Děkujeme, že se můžeme ve službě nepatrným účastnit tvého velikého díla, že se můžeme účastnit tvé alternativy k soudobému světu. Děkujeme za přítomnost Utěšitele, který nás skutečně potěšuje. Děkujeme ti, že můžeme volat: Přijď, Pane Ježíši! Jsi s námi, Pane, a ještě přicházíš. Amen

Poslání:(Ga 5,22-23.25) Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Amen

VP: Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci (Ko 3,16-17).
Požehnání:
Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče