Ř 5,6-11 kázání – Velký pátek
Milé sestry a bratři v Kristu, dnes stojí před očima křesťanů kříž, vztyčený mezi nebem a zemí. Jestliže na Velký pátek hledíme (v duchu) na kříž - ctíme toho, který se nezalekl bolesti ani smrti. Šel tímto světem cestou pravdy a to důsledně až do konce. Šel proti zlu a na této cestě na zlo nikdy neodpovídal zlem - a neměl iluze o tom, že tato cesta nevede k žádnému levnému vítězství. Věděl, že je to cesta oběti vlastního života. Díváme se na kříž s úctou a vděčností za oběť, kterou Kristus na kříži přinesl.
Díváme se na kříž jako do zrcadla, nastaveného zlu. Dává nám možnost vidět jednou zlo nahé, v celé jeho hrůze - takové, jaké je. Tak, jak ho nikde jinde ve světě nevidíme. Ve světě je zlo vždycky nějak promícháno s dobrem a dobro se zlem. Žádný z našich motivů a skutků není úplně jednoznačný. V bezpočtu lidských konfliktů jsou vždy nějakým způsobem obě strany vtaženy do šerosvitu viny a nevinnosti, jsou zapleteny do složité sítě příčin a následků, křivdy a odplaty.
Pašijový příběh nám líčí cestu toho, který byl bez hříchu, jediného skutečně spravedlivého. Jediného, který na zlo, které na něho dopadalo, neodpověděl zlobou a nenávistí. Proto je křiž nezkalenou hladinou, ve které hřích může poznat sebe sama.
Na scénu pašijového dramatu nastoupí postupně všechny „mocnosti světa“. Objeví se všichni představitelé náboženských i politických struktur. Úctyhodní muži židovské Velerady mají střežit svatost Zákona, mají všechny klíče, jak rozpoznat spravedlnost a vůli Boží. Ale jsou si příliš jistí svou představou o Bohu a jeho Mesiáši - než aby se skutečně otevřeli nároku, před který je Bůh postavil v osobě svého Syna.
Pak přichází soud Pilátův, představující odvěký sporu mezi mocí a pravdou. Ježíš je předveden jako ten, kdo se prohlašuje za Mesiáše krále, za krále Židů. Pilát ale už má svou představu o tom, jak vypadá král - vždyť sám je držitelem a zástupcem moci. A když se s ním Ježíš nepře - usoudí, že na něm žádnou vinu neshledává. A že Ježíš nějakým svým učením někoho pobuřuje? Co je mu vůbec do toho? To ať si Židé řeší sami mezi sebou. A posílá Ježíše k Herodovi.
A pak z těch uhlazených rukou představitelů duchovní i světské moci Ježíš přechází do surových rukou žoldnéřů – a na scénu vystupuje další mocnost světa, kterou i my tak dobře známe: násilí. Vítané vyrušení z nudy, vášeň krutosti, radost působit utrpení. A tyto ruce povlečou Ježíše úzkými uličkami Jeruzaléma, davem lhostejných a tupě zevlujících na místo za hradbami, zvané „lebka", hebrejsky pak Golgota. A nakonec, jako poslední nepřítel, přichází smrt. Není to laskavá kmotřička z pohádek - je to zlá a krutá smrt.
Pašijový příběh líčí utrpení a smrt našeho Pána, ale zároveň vypráví o člověku, který se ani po dvou tisíciletích moc nezměnil. S tím vším, co se událo tenkrát, se setkáváme stále znovu. Náboženský fanatismus, který skanduje: Na kříž, na kříž s ním! - dnes sice užívá jiný slovník, ale se stejným cílem: smrt toho, kdo smýšlí jinak. Smrt toho, který je jiný. Smrt toho, který se něčím odlišuje.
Až nás zamrazí, když Lukáš vypráví, jak Ježíše zbavují lidské důstojnosti, bijí ho a mučí, vysmívají se mu a ponižují ho – to se přece děje dodnes a média jsou toho plná. A když čteme, jak dva staří nepřátelé Pilát a Herodes se skrze společné zesměšňování Ježíše stanou přáteli - potvrzuje se tím skutečnost, že zlo a vina dokáže spojovat. Vždyť jak se říká: vrána k vráně sedá.
Když pak Ježíš umírá na kříži a modlí se za odpuštění pro své katy – tak ti myslí jen na to, jestli jim padne dobrá kostka při losování o jeho šaty. Pro většinu je to docela zábavná podívaná - tu lidskou krutost Lukáš pěkně vystihuje strohou větou: Lid stál a díval se. - Krutost vojáků, slabošství politika Piláta, který podlehl tlaku okolí, Herodovo pohrdání a zesměšňování, necitelnost davu – to vše vypovídá o člověku. A čiší z toho hrůza.
Pašijový příběh popisuje, kolik má člověk vynalézavosti a síly dělat, co se mu líbí a co sám chce. A naopak – jak není schopen dělat to, co chce Pán Bůh a co se líbí jemu. Jsme slabí a bezmocní a nemáme sílu říci zlu, které má mnoho podob, jasné Ne. Zmanipulovaný zástup křičí: Propusť nám Barabáše! Raději vraha, než toho, který zachraňoval, pomáhal a odpouštěl. Na kříž s Ježíšem!
A kupodivu – Pán Bůh s tím souhlasí. Ano, Kristus musí zemřít – ale ne nešťastnou náhodou, ne kdy si člověk zamane. Vždyť se nejedná o Boží prohru - ale o vítězství jeho lásky - proto čas stanovil Bůh sám. Tak to napsal apoštol Pavel svým přátelům v Římě: V čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. - Za ty, kteří Boha nepotřebují a žijí bez něho, za ty, kteří jsou proti němu. Jsme proti němu už svou hříšnou náturou, svým myšlením, svým jednáním. Ale Pán Bůh nám smrtí svého Syna říká: Nejsem proti vám, jsem pro vás, chci vás zachránit.
Apoštol Pavel ví, co je člověk zač – nemáme moc sil k dobrému a i když o Bohu mluvíme, žijeme si často bez něho a po svém. Jsme hříšní, bezbožní a tedy Bohu odcizení. A přece nám Pán Bůh prokazuje lásku. On, Pán všech možností se rozhodl pro tuto jedinou možnost, pro tento nejvyšší důkaz své lásky k nám – nechal za nás zemřít svého Syna.
A teď Pavel vysvětluje, jak je to s tou Kristovou smrtí za všechny: Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. V dějinách bychom našli takové příklady statečné odvahy. Asi už jste slyšeli příběh o tom, jak katolický kněz Kolbe v koncentračním táboře šel do hladomorny místo vybraného muže, který prosil dozorce o život, protože má doma děti. Dozorce mu posměšně odpověděl: Když se najde někdo místo tebe, tak budeš žít. A Kolbe řekl: Já půjdu místo něj. Zemřel, ale toho muže zachránil.
Jenže tento obraz jako vysvětlení Kristovy oběti přece jen kulhá. Ti, za které někdo dobrovolně zemřel, nebyli darebáci. Kristus zemřel za všechny, včetně darebáků.
Kdyby dnes někdo řekl, že si jde dobrovolně odpykat trest smrti za zločince - to by nebylo moc normální. A Pavel chce, aby lidé pochopili, že ani Kristova smrt za všechny, včetně bezbožných - nebyla normální. Že to bylo tajemné, nepochopitelné jednání Boží. Mluví ostatně o bláznovství kříže.
Kristus zemřel za bezbožné. Co nám projede hlavou? Že to byl zbytečný luxus a že by se mělo tou milostí šetřit? Nebo si oddechneme - sláva, tak to i já mám šanci?
Nad celým lidstvem stojí Poslední soud s neúplatným soudcem, který odplatí každému podle jeho skutků – praví apoštol (Ř 2,6). Právě proto Kristus za nás zemřel, abychom se nemuseli bát Božího odsouzení – jak říká apoštol dále: Když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Vždyť nás bude soudit ten, který za bezbožné, slabochy, nepřátele a hříšníky dal svůj život. Kristova smrt otevřela milost pro všechny. Jsme rozdílní, jsme různí, nejsme stejní. Ale na Boží milost nemá nikdo z nás větší nárok než druhý. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život Amen.
19. 4. 2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.
Intro: Iz 53,3-6
Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme
Modlitba: Pane, ty šel jsi křížovou cestou za všechny, všechny jsi vykoupil svou smrtí na kříži, i diváky, spoluviníky, katy, i nás jsi vykoupil z našich vin. Hledíme na tebe, Ježíši Kriste na kříži – odhaluješ naše viny a zároveň nám ukazuješ svou lásku: naději pro nás všechny. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a oslavujeme tě, že jsi skrze kříž a utrpení vykoupil svět.
Ježíši Kriste, není pro nás snadné porozumět tvé smrti a všemu tomu, co to pro nás znamená. Vztahujeme se dnes k samému středu a prameni tvého tajemství, dej nám, prosíme tě, více víry a porozumění. Porozumění tomu, co svým rozumem neobsáhneme. Dotkni se našich srdcí. Smiluj se nad námi, svým svatým Duchem nás posvěcuj a obnovuj. Prosíme tě, přijď a buď zde mezi námi. Amen.
1čtení: Lk 22,66 – 23,25 Lk 23,32-49
Píseň: 320 – Ó hlavo plná trýzně
2čtení: Ř 5,6-11 KÁZÁNÍ
Píseň: 308 (1-7) Jezu Kriste, štědrý kněže
VP
Píseň: 326 – Jezu Kriste, tobě díky
Ohlášky:
Modlitba: Pane Bože, pro Ježíše Krista náš dobrý Otče, děkujeme ti za to, co se pro nás o Velikonocích stalo. Rozumíme tomu jen zčásti, ale věříme, že to vše bylo z veliké lásky k nám. Chceme se ve svých životech dát ovlivnit láskou tvého Syna, Ježíše Krista. Chceme být solidární s trpícími, chceme pomáhat svým blízkým a podporovat ty, kdo jsou nám vzdáleni. Děkujeme, že jsi nás posílil a potěšil k tomuto odhodlání u svého stolu.
Prosíme za všechny, kdo jsou vystaveni nějakému utrpení. Prosíme také za ty, kteří o ně pečují. Dávej jim sílu a nadějný výhled do budoucnosti. Prosíme za ty, kteří žijí v oblastech, kde se lidé nenávidí, kde se válčí a kde lidé nemají jistotu, co bude zítra. Amen.
Poslání: (1 K 1,18) Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
Požehnání:
Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče