Žd 1,1–3a
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků. Bůh o kterém svědčí celá Bible, je Bůh mluvící. Svým slovem tvoří světlo a všechno, co je. Nemluví pro sebe, nemluví do vzduchoprázdna, ale k nám. Nemůžeme jej vidět, ale můžeme jej slyšet. Jeho slovo zní k člověku. A to slovo můžeme slyšet ve svědectví těch, k nimž se stalo slovo Hospodinovo.
Bůh není jen nestranným pozorovatelem našich lidských příběhů a dějinných událostí, ale stále o sobě dává vědět a dává se poznat ve svém slovu: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků.
Mluví náš Bůh jen tímto způsobem? Autor Listu Židům mohl přece zmínit nejen lidská ústa, ale i přírodu. Vždyť jak zpívá žalmista: Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou (Ž 19,2). Bůh mluví svým velkolepým dílem stvoření, před kterým můžeme jen stát v naprostém úžasu. - Ale List Židům začíná Božím promluvením k člověku skrze ústa proroků. Bůh mluví svou tvorbou, svým slovem, svou moudrostí k celému lidstvu od počátku jeho dějin.
Ale apoštol Pavel konstatuje, že lidé nejsou schopni na tuto Boží řeč správně reagovat. Na tuto neschopnost celého lidstva si stěžuje v Listu Římanům: Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšleni je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě (Ř 1,21). A proto si Bůh z celého lidstva vyvolil malý izraelský národ, se kterým uzavřel smlouvu a mluvil k němu ne hlasem přírody a celého stvoření, ale prostřednictvím svých proroků.
Ten, který tvoří tak bohatě, že nad jeho dílem jen žasneme, ten, který ve svém stvoření miluje rozmanitost - také zvolil různé způsoby oslovení člověka. V Bibli jich najdeme celou řadu. K prorokům, kteří mají tlumočit jeho vůli Izraeli - mluví skrze sny, vidění, anděly, dokonce i skrze němou tvář, když si vzpomeneme na příběh o Bileámově oslici (Nu 22,28). Stále znovu a s ohledem na vnitřní zralost a chápavost svého lidu - se mu dává Hospodin poznávat v prorockém zvěstování. Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků.
Teď si můžeme říci – ano, ale to bylo tenkrát, kdysi, v jiné době. Ale co dnes? - Tento pohled nazpět do minulosti, rozpomenutí na to, co bylo – slouží autorovi listu k tomu, aby mohl ukázat na Ježíše Krista. Na Ježíše Krista, ve kterém Bůh promluvil své poslední slovo. Mluvil mnohokrát a rozličnými způsoby, ale teď už má jen jediný způsob. Slyšíme ujištění, že jde právě o nás dnes, že Bůh, mluvící k otcům kdysi skrze proroky - mluví teď, právě teď - k nám: V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu.
Dříve bylo zapotřebí proroků, kteří tlumočili Boží slovo malému společenství Izraele. Ale teď k nám, k nám všem, ke každému člověku bez výjimky - promluvil způsobem, který si on sám zvolil - ve svém Synu. V tom, který pro nás zemřel a pro nás vstal z mrtvých, aby naším posledním místem na tomto světě nebyl studený hrob nebo krematorium, ale věčný život s ním. V tomto svém Synu Bůh řekl své slovo, které máme slyšet a kterému smíme věřit. Toto nepochopitelné tajemství evangelista Jan vyjádřil větou: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14).
Takto Bůh promluvil a to je jeho řeč k nám. Bůh už nemůže mluvit hlasitěji a srozumitelněji. Tímto vtěleným Slovem, které má tvář Ježíše Krista - nám oznámil, že o nás stojí, že s námi počítá, že o nás ví a nikdy nás neopustí a že nic nás nemůže odloučit od jeho lásky. Tak promluvil Bůh ve svém Synu k nám.
Pán Bůh už se nedá ve své lásce a milosrdenství poznat víc, než jak to učinil v dítěti v betlémských jeslích, ke kterým přišli přišli pastýři, aby slyšeli zvěstování: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově (Lk 2,11). Tento Boží Syn, který se setkal s lidskou bídou, nemocemi, ďábelským pokušením a zradou až na kříž, aby zvolal nad námi všemi: Otče, odpusť jim - ten je posledním Božím promluvením k člověku. Nic většího už nemůžeme čekat než toto Boží Slovo, které má tvář Ježíše z Nazaretu.
Abychom spolu s adresáty Listu Židům měli představu, jak veliké je toto Boží sebesdělení lidem - slyšíme o tom, že Bůh skrze svého Syna stvořil věky. Přišel k nám jako člověk a vstoupil do lidských dějin. Ale On je nad nimi a před nimi. Ještě než cokoliv začalo, On už tu byl. Je na počátku jako tvůrčí Boží Slovo a skrze něho má svou existenci naprosto všechno. Tak zvěstuje Jan hned na začátku svého evangelia a tuto jeho zvěst potvrzuje List Židům.
On, ten narozený do naší mizérie, je vlastním důvodem všeho co je: vždyť on sám je Slovo, které je na počátku a on sám je to pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, píše evangelista Jan. Jan tím chce dosvědčit, že ať to víme nebo ne, že ať tomu věříme nebo ne - jsme všichni na Kristu závislí. Všechno existuje nějakým způsobem ve vztahu k němu - nic tu není vlastním přičiněním. Jak celé stvoření, nebesa, hvězdy, souhvězdí, oceány, hory, vy i já – ani nic stvořeného, ani žádný člověk se z tohoto vztahu nemůže vyvázat. - Jeho světlo v sobě jistě můžeme zatemnit, zakrýt svou pýchou, můžeme je popírat, jeho tvůrčí účast na našem životě nemusíme uznávat – ale skutečnost zůstává: pravé světlo, které osvěcuje každého člověka.
A začátek epištoly Židům nás ujišťuje, že Boží Syn, ve kterém k nám Bůh promluvil - nese všecko svým mocným slovem. Svým slovem, které není prázdným zvukem - ale mocí, kterou hned na počátku činí ze tmy světlo, nese naše hříchy a zlem zatížený svět, aby se nezřítil do zkázy, kterou si stále připravuje. Jeho mocné slovo nese naše životy, abychom měli pevnou jistotu i ve svých nejistotách, pochybnostech a umdlévající víře. Můžeme mít strach, můžeme se chvět - ale ten který nás nese svým mocným slovem, je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty. A tou je nekonečná a bezpodmínečná láska. Amen.
30. 6. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám v tuto 2. neděli po sv. Trojici.
Introit: (Gn 1,1-3) Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ a bylo světlo.
Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte
Modlitba: Pane, postavil jsi nás do nelehkého a rozporuplného světa. Do světa plného lásky, přátelství, lidské sounáležitosti, ale také do světa plného pohrom, nemocí, neštěstí, zoufalství i ztráty nadějí. Pomoz nám prosíme v tomto světě žít, bez toho, abychom propadali beznaději a posiluj naši víru, že jednoho dne – a někdy bude zase lépe.
Děkujeme ti, Bože náš, za věrnost tvé lásky, ve které nás věrolomné pořád ještě svým slovem voláš. Děkujeme, že smíme slyšet pozvání ke společenství života naplněného požehnáním tvé přítomnosti. Tobě se svěřujeme, Pane, se svými pochybami, selháváním, strachem, smutkem, starostmi, nemocemi. Tobě se svěřujeme i se svými radostmi, touhami, nadějemi, úsilím a věříme, že nedovolíš, aby nás něco z toho vzdálilo tvé lásce. Prosíme, utvrzuj nás v této víře a pomoz nám z ní žít. Bože Duchu svatý, prosíme, dej ať tvé Slovo najde cestu do našich srdcí. Amen.
1 čtení: J 1,1-14
Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši
2.čtení: Žd 1,1-3a kázání
Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět
Ohlášky:
Píseň: 636- Z tvé ruky, Pane můj
Příml. modl: Pane, ty jsi ráno i večer, počátek i konec času. Děkujeme ti za odpočinek noci i za světlo nového dne. Tělo i duše jsou tvé, od tebe je všechno, co se děje. Pane Ježíši Kriste, ty jsi světlo světa, ty jsi cesta, kterou dnes půjdeme, ty jsi pravda, která nás vede, ty jsi život, který nalézáme. Pane, ty stvořitelský Duchu, probuď naše smysly, dej nám citlivé svědomí, pravé, pomáhající slovo a pečlivé konání, abychom žili ke tvé slávě. Pane, prosíme za všechny, kteří tento den začínají plni starostí, se strachem a obavami, či v bolestech. Buď s námi všemi, chraň nás, zachovej nás.
Pane, děkujeme za naše děti i za jejich učitele, dej, ať prožijí klidné prázdniny. Prosíme za všechny, kdo se na prázdniny chystají někam na cesty. Prosíme za děti, kteří nemají kam na prázdniny jet i za ty, kteří nemají s kým jet.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (Ž 40,17-18) Ať se veselí a radují z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditeli můj, neotálej už, můj Bože. Amen.
Požehnání:
Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest