Ga 5,13-15

25.10. 2020 Prčice - „virtuální“ bohoslužby

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen.

Introit: (Ž 9,2-3) Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Amen.

Píseň: 618 – Modré nebe, slunce zář (sloky 1-2)

Modlitba: Náš Pane, Ty víš, jací jsme a co děláme. Vidíš do našich srdcí. Přicházíme k Tobě uprostřed svých starostí, se svými touhami a zklamáními, se vším, co nás těší i tíží. Pane, přijď k nám a potěš nás. Pomoz nám slyšet a rozumět. Promluv k nám své slovo skrze dnešní čtení a psané kázání, skrze modlitby. Mluv k nám, abychom poznali Tvou vůli, dej nám odvahu a sílu k dobrému slovu a činu. Mluv k nám, když jsme sami a potřebujeme druhé lidi. Přijď ke každému z nás do jeho skryté nouze, přijď k nám a pomoz nám. Amen.

1. čtení: Fp 2,5-11:
Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Píseň: 209 – Ó slunce spravednosti, můj Pane Ježíši

2. čtení: Ga 5,13-15:
Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

Kázání: Fp 2,5-11 + Ga 5,13-15
Milé sestry, milí bratři v Kristu, chtěla bych dnes připomenout dva texty z epištol apoštolova Pavla. Ten první je základní teologické východisko křesťanské víry i života. Ten druhý je aplikací tohoto východiska do konkrétní situace, tedy do dnešního času.

Začnu prvním textem z epištoly Filipským. který začíná výzvou: Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši. Pavel tím chce říct, či spíš vyzývá křesťany, aby v sobě a mezi sebou měli takové smýšlení, jaké projevil náš Pán Ježíš Kristus nejen svými jednotlivými skutky, ale celou podobou svého pozemského života. Ježíš Kristus je pro nás závazným příkladem, ba zákonem života křesťanů. Apoštol Pavel z toho příkladu Kristova života vyzdvihuje jeho pokoru. Pán Ježíš ji projevil ve dvou směrech. Nejdříve tím, že On, nebeská bytost, vstoupil do našeho lidského života. A potom tím, že jeho lidství bylo ponížené a trpící. To je základní obsah první poloviny textu.
Teď se soustředím na podrobnosti. V textu stojí, že Ježíš: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,ale stal se jedním z lidí. Počátek Ježíšovy existence není totožný s jeho narozením v Betlémě. On existoval od počátku, pak se narodil a vstoupil jako člověk do našeho světa, jak o tom vyprávějí evangelia. Nyní jako Vzkříšený působí skrytě. Je všude tam, kde se dva nebo tři sejdou v jeho jménu. Nakonec pak přijde podruhé, aby v moci a slávě nastolil Boží království, jak to slíbil.

Ježíš byl tedy před svým narozením v Betlémě praexistentní božskou bytostí. Ale z lásky k nám se své božské podoby zřekl a stal se jedním z lidí. Vzal na sebe způsob služebníka, ponížil se a v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. V kříži jeho ponížení dosáhlo vrcholu. A Bůh na jeho dobrovolné ponížení odpověděl tím, že ho povýšil a udělil mu jméno nad každé jméno. Povýšení se událo jeho vzkříšením a vzetím na pravici Boží. To jméno nad každé jméno je zřejmě jméno Pán. A Pán je podle Starého zákona jméno Hospodina. Tak se Ježíši dostalo jména, které je rovné s božím jménem. Rovnost s Bohem, kterou Kristus nepokládal za své božské právo a svobodně se jí zřekl z lásky k lidem, mu byla vrácena jako odpověď na jeho pokoru. (Tak tomu rozumím, nebo to chápu já). Před tímto jménem se musí sklánět každé koleno, nejen lidské, ale i bytosti nebeské, pozemské i podzemní, to znamená celý vesmír.

Teď se soustředím na druhý text z epištoly Galatským. Dnešní úryvek začíná slovy: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Co konkrétně znamená, vzdávat se svých lidských práv ve jménu lásky? Pavel ve své epištole tento princip aplikuje na lidskou svobodu. Bratři a sestry, vy jste povoláni ke svobodě. Jste skrze Krista boží děti. Vaším Pánem je jen Ježíš Kristus. Žádná vláda ani žádná jiná mocnost už nad vámi nepanuje. Ale: nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! To znamená, že tak jako se Kristus zřekl svých božských práv ve jménu lásky k nám lidem, tak i my se máme zříkat svých lidských práv kvůli lásce k lidem. A to předně k těm ohroženým, všelijak potřebným.
Pavel tato slova píše křesťanům v Galácii, kteří pochopili dar svobody jako libovůli. Jsem svobodný člověk, tedy si mohu dělat co chci, co se mi zlíbí, bez ohledu na druhé. Zaměnili svobodu za svévoli. K Pavlovi přicházejí zprávy, jak takové nepochopení křesťanské svobody rozkládá křesťanské sbory. Píše těm, kteří takto pochopili křesťanskou svobodu: Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

A nakonec, co toto vše znamená pro mne. Jak stojí ve starozákonní knize Kazatel (Kaz 3), jsou různé časy, které se mění. Je čas rození a umírání, je čas setby, čas sklizně, čas bořit, čas stavět. Jsou různé časy, které nejsou věčné. Jeden čas odchází a druhý přichází. My nyní žijeme v čase covidu. Kdo z nás by si pomyslel, že takový čas budeme zažívat? Ale je to tak.
Co pro mne znamená Pavlova výzva, aby při mně bylo takové smýšlení jako v Ježíši Kristu právě uprostřed času, který všichni prožíváme? A který také jednou pomine jako každý jiný čas? - Abych se ochotně a s pokorou zříkala své křesťanské svobody ve prospěch svých ohrožených bližních. A kdo jsou dnes ti nejohroženější, kvůli kterým se mohu zříct své svobody, abych jim prokázala lásku, abych jim pomohla? Těch ohrožených je dnes u nás mnoho. Lidé, kteří přišli o práci a živnosti nebo ještě přijdou. Rodiče, kteří musí zvládnout svou práci a zároveň učit své děti doma. Já takovou situaci sice neprožívám, ale podle vyprávění přátel je to hodně náročné a já jim věřím.
Ale ti v současném čase nejohroženější, jsou pro mne jednak lékaři a sestry a vlastně všichni pracovníci ve zdravotnictví, a pak senioři. Ti první pečují o nemocné, kterých v nemocnicích rychle přibývá. Když sleduji záběry z nemocnic, jak na covidových odděleních sestry a doktoři pracují v těch „kosmických“ oděvech, jsou fyzicky i psychicky vyčerpaní a slouží s vědomím, že krize teprve začíná a bude hůř, není mi lehko. Velice je obdivuji. A pak jsou tu senioři. Všimli jste si, že o seniorech se nyní mluví daleko méně než na jaře? A že přibývá cynických hlasů, které říkají: vlastně zatím umírají jen staří lidé. A ti by stejně brzy umřeli, covid to jen urychluje. Dělá se mi z takových hlášek špatně.
Někdo zase řekne, že epidemie a různé jiné viry tu byly vždycky, a při tom prostě vždy spousta lidí zemřela. To je jistě pravda. Víme z dějin, že lidé hromadně umírali v době moru, cholery a dalších infekcí. Ale již tehdy se o ně stateční lidé starali a všichni se chránili jak mohli, aby se šíření nemoci co nejrychleji zastavilo.

Co s tím vším? Já budu myslet na to, abych poctivě dodržovala hygienická nařízení a abych co nejvíce omezila své sociální kontakty. A když budu někoho potkávat, budu mít nasazenou roušku, i když ten „náhubek“ nesnáším, je mi nepříjemný, znesvobodňující a veskrze otravný. Chci tím alespoň nepatrně přispět ke zmenšení stále se zvyšujícího počtu nakažených a umírajících lidí. A tím snad také pomoct lékařům a zdravotním sestrám a dalším zdravotnickým pracovníkům a seniorům, aby ti první neměli tolik pacientů a konečně si oddechli a těch druhých umíralo méně. Třeba na mně vůbec nezáleží, ale třeba ano. A hlavně mě nenapadá nic jiného, čím bych momentálně mohla pomoci. Do LDN a Domova pro seniory mě nepustí a do Dětského domova také ne. A současně se budu za všechny modlit. Věřím v sílu modlitby. Amen.

Píseň: 618 – Modré nebe, slunce zář (sloka 3)

Přímluvná modlitba: Náš Pane, modlíme se za seniory, hlavně za ty, kteří žijí v domovech pro seniory a trpí osaměním, protože je jejich blízcí nemohou navštěvovat. Prosíme také za seniory, kteří jsou sami doma a samotou trpí. Modlíme se za všechny pracovníky ve zdravotnictví. Za pracovníky v sociálních službách v Diakonii, v Charitě a dalších zařízeních. Za ty, kdo o nemocné pečují doma. Modlíme se za ty, kdo přišli o práci. Modlíme se za rodiče, na které dolehla nutnost dohlížet na vzdělávání svých dětí. Modlíme se za učitele, kteří museli přejít na jiný způsob výuky. Modlíme se za pracovníky v Dětských domovech. Modlíme se za všechny, pro které je nynější čas hodně náročný. Prosíme jeden za druhého. Prosíme o moudrost a jasné rozpoznání, co máme dělat, aby v nás a mezi námi bylo stejné smýšlení jako v Kristu Ježíši. Prosíme tě vyslyš nás, když k Tobě společně voláme ve jménu našeho Pána Ježíše Krista: Otče náš,...

Ohlášky:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, v této nepříznivé době, kdy se nemůžeme scházet, vám budu zase posílat psané „virtuální“ bohoslužby. Těm, kdo nemají internet, donesu vše v papírové podobě.
Ve větších sborech naší církve vysílají bohoslužby online, můžete při nich být přítomni přes internet. https://www.e-cirkev.cz/clanek/6613-On-line-vysilani-bohosluzeb-Ceskobra...

Poslání: (Fp 2,5) Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši. Amen.

Požehnání: Hospodin bude chránit Tvé vycházení i vcházení nyní i na věky.
Buďte trpěliví, klidní, nebojte se a modlete se! Amen.

Píseň: 636 - Z tvé ruky Pane můj, co dáváš, chci vzít