J 21,1-14 kázání
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Ježíš se s učedníkysetkává na různých místech. S Marií se setkává na hřbitově. Učedníky jdoucí do Emauz provází na dlouhé cestě krajinou. Objeví se v Jeruzalémě v uzamčené místnosti uprostřed učedníků. Dnešní zpráva nás zavádí do volné přírody, na břeh velikého jezera za ranního úsvitu. Jakékoli prostředí je vhodné a přiměřené pro setkání s Ježíšem. Můžeme ho potkat a poznat i tam, kde bychom ho nejméně čekali.
Jsme na břehu jezera Tiberiadského, v domově většiny učedníků i domovině Ježíšově. Kolikrát se přes toto jezero Ježíš plavil se svými učedníky. Na jeho březích Ježíš učil, tady našel a povolal své první učedníky. Zavolal na ně, aby ho následovali a oni opustili své rybářské sítě a šli za ním.
Teď se s těmi rybáři opět setkáváme. Sedí na břehu jezera a vzpomínají. A když si je představíme, možná na nás padne něco z jejich smutku. Vzkříšený Ježíš se jim sice zjevil, ale teď jsou opět sami se svými sítěmi. Co se jim asi tak honí hlavou? Už nikdy nebudou chodit s Ježíšem a poslouchat jeho učení. Už nikdy nebudou s obdivem koukat na jeho zázraky. Už nikdy nebudou naslouchat jeho disputacím s farizei a zákoníky. A už nikdy s ním nebudou sedět u stolu a on jim nebude podávat chléb a víno. Říkal jim sice, že víno a chléb s nimi bude jíst v v království Božím, ale kde je to jeho nebeské království? Kde je ten Duch Přímluvce, Duch Utěšitel, kterého jim slíbil seslat?
Je jich sedm. Šimon Petr, Tomáš, Natanael, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Sedí ve svém smutku na břehu a vzpomínají na minulé, krásné časy s Ježíšem. A pak Šimon Petr prolomí to ticho. - Jdu lovit ryby. - Musím se postarat o rodinu, musíme jíst. Oni na to: I my půjdeme s tebou. Vracejí se zpět do svého všedního života, kde je čekají známé radosti a starosti prostých lidí. Loďka, sítě, noční rybolov. Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Není to příznivá noc. Síť je prázdná, ani rybička. Jsou prokřehlí, ospalí, hladoví, bez nálady. Začíná den, další den bez jejich učitele a Pána Ježíše.
Kde hledat vzkříšeného Ježíše? Jak poznat, co od nás chce? Jak to udělat, abychom se s ním neminuli? To jsou jistě správné otázky, ale možná, že také zbytečné. Podíváme -li se do evangelií, vidíme situaci spíše opačnou: Ježíš přichází za svými učedníky. Když po něm touží.
Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu. Stojí tam a dívá se na ně. Ale učedníci nevěděli, že je to on. Nepoznali ho. Kolikrát nám evangelista Jan vyprávěl o tom, jak ho považovali za někoho jiného. Marie Magdaléna ho považovala za zahradníka, který někam odnesl Ježíšovo mrtvé tělo. Tomáš si zase myslel, že ostatní učedníci viděli nějaký přízrak. Učedníci Ježíše nepoznávají. Nepoznávají toho, kterého znali, který jim byl ze všech lidí na světě nejbližší.
Evangelistovi asi hodně záleželo na tom, aby nezavdal nejmenší podnět k nedorozumění – k nedorozumění, že se Ježíš vrátil zpět do tohoto pozemského života. Že byl prostě na nějaký čas znovu oživen. Ježíš byl vzkříšen do života „budoucího věku“, do života s Bohem a v Bohu. Do života, který má smrt jednou provždy za sebou a pod sebou. Z tohoto nového způsobu existence, z nám dosud neznámého rozměru skutečnosti, se nyní zjevuje svým učedníkům jako host z budoucnosti.
Dává jim prostou otázku: Děti, nemáte něco k jídlu? - Nemáme. Jak by mohli mít něco k jídlu pro neznámého, když nemají pro sebe? Pak jim Ježíš říká, či spíš přikazuje: Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete. A oni ho bez rozmýšlení poslechnou.
Jak jsme na tom my? Jsem tím kdo poslouchá, kdo vnímá, kdo se snaží uskutečňovat Ježíšovo slovo? Jsem tím kdo ví, že Ježíš ví, co je potřeba? Jsem tím kdo věří, že Ježíš poradí lépe i tam, kde já jsem přesvědčena, že věci dobře znám? Vždyť Ježíš při rybolovu radil zkušeným rybářům, profesionálům. Oni se přece v rybolovu vyznali. A přece stálo za to ho poslechnout. Nechme se tím povzbudit. Ježíš nám radí a naším úkolem je jeho slovo vnímat. Začněme si dělat starosti o to, jestli Ježíšovo slovo přijímáme. Jestli se jím řídíme. Jestli mu nasloucháme a učíme se dělat to, co náš
Pán říká. Nechtějme si vystačit s vlastními zkušenostmi. Ale setkávejme se s Ježíšovým slovem, slyšme ho, přijímejme a řiďme se podle něho.
Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Nejen že něco uloví, že chytí pár ryb, oni jich uloví 153. Tedy evangelistův oblíbený motiv hojnosti, plnosti: Kde je Ježíš, tam je všeho dostatek. - Učedníci poslechli Ježíšovu radu. A po celonočním marném úsilí nyní přichází úspěch. Také naše činnost, snaha, či námaha, do které nepřizveme Ježíše, když věříme jen sami sobě, může být oním neúspěšným rybolovem, kdy se člověku nedaří a často se marně namáhá.
Množství ryb a rychlost úlovku, to není jen tak, to nebývá na denním pořádku. Zázrak má zbystřit pozornost učedníků a obrátit ji k jeho původci. Má jim otevřít oči pro onoho podivuhodného neznámého na břehu. Lidé mají obtíže poznat vzkříšeného Ježíše. Vnější pohled jim ho neprozradí. Rozpoznat, že je to on, se jeví spíš jako dar náhlé milosti a vnímavého srdce. Jen jeden bezpečně ví, kdo to stojí na břehu – učedník kterého Ježíš miloval. Učedník, který stál pod křížem vedle Ježíšovy matky Marie a jako první doběhl k prázdnému hrobu ještě před Petrem. Nyní na jezeře tentýž učedník jako první poznává Ježíše. Jeho srdce jakýmsi tajemným citem, láskou, rozpoznává Pána. - To je Pán. - Jako za velikonočního rána, je i nyní tím vnímavým, důvěřujícím, oddaným a láskyplným - takovým modelovým křesťanem. Poznává Ježíše a nenechává si to pro sebe. Říká Petrovi: To je Pán.
A jakmile Šimon Petr uslyšel, že to je Pán, hodil přes sebe plášť, opouští loď, vrhá se do vody a brodí se k němu. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu a táhli za sebou síť s rybami.
Ježíš stál na břehu – jakoby chtěl vyjádřit, že už prošel smrtí a vzkříšením a teď stojí na pevném břehu věčnosti. Na pevném břehu věčnosti, odkud nás přitahuje k sobě z vlnobití světa, ve kterém se tak často zmítáme.
Na břehu učedníky čeká druhý zázrak: Už tam hoří ohníček, na něm se peče ryba, vedle leží chléb. Snídaně po probdělé noci, snídaně upracovaných, unavených, hladových lidí. Vše je připraveno, hotovo. Snídaně Páně. Hostitelem je onen neznámý, který se svých hostů před chvílí tak trochu řečnicky ptal, jestli nemají něco k jídlu. Teď už mají. Za okamžik jim dá najíst, nasytí jejich hladová těla i lačné duše. Pojďte jíst! A vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: Kdo jsi? Věděli, že je to Pán. Nikdo mu nepoloží nadbytečnou otázku: „Jsi to doopravdy ty?“, - tak jak mnoho křesťanů dosud diskutuje o povaze Kristovy přítomnosti ve svátostném chlebu a víně. Všem je zřejmé, že je to skutečně On – proč o tom tedy mluvit? Je to on, a přece to není on. Není to ten, kterého až doposud znali, a přece je to on. Vědí, že je to Pán. K životu křesťana patří i ticho, ve kterém si uvědomujeme přítomnost vzkříšeného Pána, jeho péči a dobrotu. Jsou chvíle kdy není třeba slov. Jednou z nich je společenství kolem stolu Páně, kdy víme: je s námi a všechno připravil pro nás. Jak a jakým způsobem je přítomen – to už není naše starost.
Místem shledávání Krista a jeho učedníků tedy bude stůl Páně. Stůl který jsme si sami nepřipravili svým snažením. Stůl který nám On sám připravil a k němuž nás On sám zve. Nás, kteří býváme unaveni a vyčerpáni namáhavou prací. Nás, kteří jsme ztratili nejednu iluzi a mnohdy i nejednu naději. Pán nás zve, aby naplnil naše životy novou nadějí a vírou.
Tak tomu bylo tenkrát na břehu jezera, tak tomu bylo, je a bude v církvi, tak tomu bude jednou v Božím království. Amen.
26.4.2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, zdravím vás v tuto druhou povelikonoční neděli.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Intro: (Ž 111,1-3) Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění. Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
Píseň: 618 – Modré nebe, slunce zář
Modlitba: Náš Pane, ty nás stále hledáš, oslovuješ nás různým způsobem. Dej, ať tato tvá oslovení chápeme. Dej, abychom je nepřehlédli, ale abychom jim naslouchali a řídili se podle nich. Pane, pomoz nám, ať tě stále více hledáme a nalézáme. Ať tě stále více zveme do svého života. I dnes tě Pane zveme - přijď a dej se nám poznat ve svém slově. Naplň naše životy novou nadějí a radostným úžasem z tvé blízkosti. Amen.
1. čtení: J 17,13-26
Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu sv., přijď
2. čtení: J 21,1-14 kázání
Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane náš, valí se na nás spousta názorů, otázek, čísel, prognóz. Nejistota je větší, než jsme byli zvyklí. Uvědomujeme si, jak nemáme věci pod kontrolou. A ten pocit nemáme rádi. Děkujeme, že můžeme naději hledat ještě jinde než ve zprávách a hlasech v televizi. Prosíme, soustřeď nás na svůj hlas. Dávej nám rozpoznat, co je důležité. Dej, ať nepřeslechneme tvůj hlas, dávej nám poznat svou vůli. Vysílej nás tam, kde je nás potřeba. Dej, ať v povinných odstupech mezi sebou neztrácíme citlivost jeden pro druhého.
Prosíme za všechny nemocné a za ty, kdo o ně pečují. Dávej jim sílu a naději. Myslíme v tomto čase karantény na lidi, kteří zůstali sami, protože je nikdo nemůže navštěvovat. Ať už v jejich domovech, nemocnicích nebo domovech seniorů. Ty sám je navštěvuj a potěšuj.
Prosíme za lidi, které tíží nějaké viny - dej, ať uvěří ve tvé odpuštění. Modlíme se za vlády tohoto světa – dej, ať rozhodují moudře.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…
Poslání: (1 J 2,1-2) Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Požehnání:
Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj