Jan 14, 25-29

Jan 14, 25-29 (+ 1. čtení: J 14,18-24) kázání
Na učedníky přichází těžká hodina. Nesmějí ale propadnout strachu, že by je Ježíš nechal osamělé. A tak jim dává tři velké dary: dar jeho slova, dar Ducha svatého a dar pokoje. Uvedené dary jistě nestojí vedle sebe nahodile. Co myslíte, sestry a bratři v Kristu, že tyto dary spojuje? Já si myslím, že je to láska. - Bez lásky by se nám totiž Ježíšovo slovo stalo jen příkazem, povinností. Bez lásky bychom nebyli schopni prožívat nebo si uvědomovat dar Ducha. A bez lásky těžko budeme prožívat pokoj.

Než se soustředíme na ty tři Ježíšovy dary, položme si otázku: Co je nejdůležitější ve vztahu k Bohu? - Co je ten základ, ze kterého vyrůstá vše ostatní? - Možná nás napadne – no přece Kristus! Z něj vycházíme, je naším vzorem, učitelem, k němu vzhlížíme, za ním jdeme. To je jistě správná odpověď, ale není úplná. - Kristus je titul Ježíšův. Pojem, který vyjadřuje skutečnost, že Ježíš je Boží Syn, náš Spasitel, náš Zachránce. To můžeme uznat, vyznat - ale samo o sobě to pro člověka nemusí nic znamenat. Když se vrátíme do dějin Božího lidu tak vidíme, že Izraelci sice uznávali i vyznávali že Hospodin je Bohem Izraele – ale přesto Izrael často od Hospodina zapomínal. - Uznání existence Boží, existence Ježíše jako Mesiáše - je jistě základním kamenem lidského života. Ale nestačí to.

Lid Boží stál nejen na uznání toho, že Hospodin je jejich Bohem, ale také na uzavřené smlouvě. Bůh s člověkem uzavřel smlouvu – Zákon Mojžíšův. Bylo to jasné slovo do života - vymezení toho, co znamená patřit Hospodinu. Vymezení, co v životě znamená vyznávat jej svým Bohem. - Zde je už vidět, že takové vyznání má svůj základ nejen v tom, že člověk přijme existenci Boží - ale také v tom, že se tento fakt promítá do jeho života. Důležitým prvkem mezi člověkem a Bohem se tak stává slovo – slovo Boží. Vždyť slovo je projevem komunikace a komunikace je základem vztahu. Vztah znamená, že spolu máme něco společného, něco se mezi námi děje. Dochází k akci a reakci. Bůh reaguje na jednání člověka, člověk reaguje na jednání a slovo Boží. Právě to slovo mu to umožní, protože v něm se ukazuje cesta, jak jednat jako Boží tvor, jak zachovávat cestu života.

Boží slovo je tedy dalším kamenem lidského života. Je to slovo mocné, je nám průvodcem na cestě životem i dnes. Slovo je jasně dané, platí. Ale ne vždy ho člověk poslechne. Občas ho neposlechli Izraelci a stejné je to i u nás křesťanů. Nelze stavět jen na poslušnosti. Poslouchat Boží slovo a jednat podle něj je náročné. A tak si to slovo člověk může začít tak nějak přizpůsobovat svým potřebám. Spekuluje na tím, co vlastně to slovo říká a jak se tomu dá také rozumět. A najednou zde máme sice jasné slovo, ale dost relativní význam toho slova v lidském životě.

A už Ježíš svým životem ukazuje, že mezi Bohem a člověkem to může fungovat i na jiném základě, než na uznání Boží existence nebo dokonalé poslušnosti. To je patrné již tehdy, když si člověk uvědomí, co znamená samo Ježíšovo působení. Kristus - to není jen jeho titul Mesiáše. Ježíš Kristus je projevem Boží lásky, Božího milosrdenství, Božího slitování. Svým jednáním nám Ježíš sděluje, že Bůh nesoudí podle slova, ale podle své milosti. Podle slova bychom neměli šanci obstát. Tu šanci máme jen proto, že se Bůh slitoval a poslal svého Syna, aby nám o tomto Božím slitování, o jeho lásce k člověku, řekl.

Právě na tento rozměr svého jednání Ježíš klade důraz, když se blíží čas jeho rozloučení s učedníky. Cestu k zachování slova života ukazuje přes lásku k Bohu a jeho Synu. Pouhá poslušnost nechává prostor jisté formálnosti vztahu. Můžeme mít vztah s různými lidmi – třeba s kolegy v práci, se sousedy, se spolužáky. Je to vztah založený na vzájemném respektu, náklonnosti – ale nemusí v něm být vůbec nic hlubšího. Zůstávají cizí. Vztah má své meze. Jistá formálnost vztahu člověka k Bohu pak může vést k odcizení.
Ale když je ve vztahu láska, nic takového se stát nemůže. Láska poutá k sobě, nedovoluje nezájem, lhostejnost, touhu po obcházení pravidel. V lásce člověk porozumí tomu, proč věci ve vztahu k druhému koná. Proto je nekoná povrchně nebo nedbale.

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek, praví Ježíš.To je Ježíšova cesta k přijetí Boží lásky a spásy. Jeho slovo se stane důležité ne proto, že si to někdo vymyslel - ale proto, že je to slovo někoho, ke komu máme blízko. Slovo má svůj význam, ale vše začíná láskou k tomu, kdo to slovo dává. Ta se stává předpokladem k tomu, že slovo bude mít skutečný význam v životě člověka. Bude ho někam dál vést a proměňovat.

Jaké je tedy to slovo, které máme z lásky k Bohu a k Ježíši zachovávat? - Boží slovo je stále stejné. Ale aby bylo stále živé, aby mluvilo do současné situace člověka, do jeho starostí i radostí – tak musí být oživováno. Oživováno Duchem. Když se Ježíš loučí se svými učedníky, tak jim říká: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všecko, co jsem vám řekl. - Když vzkříšený Kristus odešel k Bohu Otci, posílá nám svého Ducha. Skrze Ducha tak bude slovo Ježíšovo stále živé. Možná nebude znít stále stejně, ale bude stále stejně ukazovat k Bohu a jeho cestě života. To je tedy ono slovo Ježíšovo.

Ježíš nám ukázal, že důležitá ve vztahu k Bohu je láska. Z ní vychází vše ostatní a na ní vše ostatní teprve může pevně stát. Bůh tak vstupuje do lidského života jako někdo, koho člověk s radostí přijímá. Tento základ se pak projeví ještě v jedné věci. Je to pokoj. - Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! - Říká Ježíš svým učedníkům a tím i nám. Po pokoji samozřejmě člověk touží. Ale stresy dnešní doby nejsou zrovna to, co by člověku přispívalo ke zdraví, k dobré náladě, k dobrému životu. Ve světě se děje mnoho znepokojivých věcí. Je zde stále mnoho zla, války nepřestaly, jedni okrádají druhé, soupeří o moc. Na světě je mnoho nespravedlnosti, mocní ponižují slabé. Lidé umírají nejen ve válkách, ale i na nové nemoci, které se objevují.

Ježíš mluví o pokoji, který nám svět dát nemůže. - Tento pokoj není klidem chvíle, kdy nás nikdo nebo nic nevyrušuje. Je to pokoj smíru s Bohem, lidmi, se sebou samým. - A tento pokoj není jen přáním, které se týká něčeho, co tu není, ale snad jednou bude. Ježíš pokoj dává. Je to dar a skutečnost, protože Kristus je tady s námi a my jsme jeho. Pokoj není cílem, k němuž třeba jednou pracně doklopýtáme. Pokoj je východiskem, odkud každý den do světa, do běžného života vycházíme. Je to pokoj, který znamená odpuštění i požehnání. Pokoj, který Ježíš přináší do našich malých i velkých nepokojů, do našich obav a strachů o sebe, bližní, o svět, ve kterém žijeme.

Tento pokoj jsme získali Kristovou smrtí na kříži. Je to chvíle, kdy víme, že jsme Bohem milováni, že nám odpouští a že jsme u něho v bezpečí. Je to Boží dar - který – právě proto, že je Boží – svět skutečně dát nemůže. Tento pokoj přináší každé setkání s Kristem: v lásce k němu, v jeho slovech, při Večeři Páně, ve společenství sboru, v modlitbě.
Ježíš chce, abychom mu v lásce důvěřovali a s touto důvěrou žili z jeho slova, které nám osvětluje Duch svatý: Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Amen.

17.5. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Apošt. pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

Introit: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.“ Amen (Ž 51, 12.14.17)

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, ty jsi po temnotě noci opět rozsvítil světlo nového dne, ty jsi nám uprostřed všedního času daroval tuto chvíli. Přidej nám k ní, prosíme, i zvěst tvého Slova. Učiň nás schopné vnímat tebe, ať si dáme přikázat věrnost a milosrdenství, ať se dáme pozvat k důvěře a naději. K tobě vyhlížíme jako k přemožiteli viny a bídy a tvůrci radosti - vždyť jsi mnohé obdařil a ještě obdaříš svým milosrdenstvím.
Pane, toužíme po Tvé pravdě a po lásce, jak ji vidíme na Kristu, toužíme po naději a radosti v Duchu svatém. Prosíme Tě, naplň nás svým Duchem, ať mezi námi dnes zazní tvé osvobozující Slovo, zbav nás naší pýchy i našich strachů, abychom se dovedli vzájemně chápat a povzbuzovat ve víře až do konce. Ó Bože, prosíme tě, buď přítomen svým Slovem a naší vírou. Amen

1.čtení: J 14,18-24 (úryvek z tzv. Ježíšovy řeči na rozloučenou před svým ukřižováním)

Píseň: 675 - Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli

2.čtení: Jan 14, 25-29 KÁZÁNÍ (pokračování 1. čtení)

Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe

Ohlášky:

Píseň: 452 - Za dar Slova, Bože milý

Příml. modl.: Pane Ježíši, tvé Slovo je nám stezkou života. Tvé Slovo je pro nás stále živé, když přichází tvůj Duch a učí nás mu rozumět a následovat. Prosíme dej, ať máme v sobě tvou lásku, ať poznáváme, že právě láska nás vykoupila a skrze nás vykupuje tento svět ze spárů zlého.
Pane, prosíme tě, uč nás být silnými, ale ne bez soucitu. Uč nás být spravedlivými, ale s pochopením. Uč nás být aktivními v hledání pravdy, ale s trpělivostí.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nám nejvíce leží na srdci. .
Pane Bože, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš …

Poslání: (1 Jan 4,13) Že zůstáváme v Bohu a Bůh v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. Amen.

Požehnání:

Píseň: 570 – Den po dni ubíhá