Jr 1,4-10 kázání
Milé sestry, milí bratři, dnes je opět neděle. Ten zvláštní čas, kdy chceme mluvit o Bohu, chceme být v jeho přítomnosti, chceme Boha zaslechnout... Ale jak? Čím se tento čas liší od ostatních? Jsme snad tady v kapli Bohu nějak blíž? Je snad toto místo Bohu nějak blíž? Je snad ten, kdo stojí zrovna na kazatelně Bohu nějak blíž? - Ani místo, ani čas, ani osoba kazatele. Ani jedno z toho přece fakticky nemění nic na Boží přítomnosti, či nepřítomnosti. - A přesto se scházíme. Chceme být spolu, chceme být s Bohem. Prostě věříme, že když se sejdou dva nebo tři v tvém jménu, tak ty jsi uprostřed nás.
Ježíš nás vyzývá, abychom ho následovali jako jeho učedníci, abychom o něm mluvili, abychom šířili dobrou zprávu o Bohu, o jeho lásce k nám a o naší lásce k němu…Ale jak o tom všem vůbec může kdokoli doopravdy mluvit? Možná očekáváme, že nám v tom pomohou právě faráři, farářky, teologové, teoložky. Ale jediná výhoda těch všech je, že na přemýšlení mají snad více času a znají víc lidských přístupů k víře a mají v nich přehled. Ale stále přece jde jen o lidské přístupy, o lidské představy.
Můžeme jako lidé vůbec něco říci o tak zásadních pojmech jako je Pravda, Láska, Smysl, Bytí, Dobro, Bůh? - Vždyť ani ty samotné pojmy zdaleka nevystihují, o co jde. Může snad jakýkoli člověk říci něco víc než řekl prorok Jeremjáš? - „Ach panovníku Hospodine, nevím jak bych mluvil!“
Mohli bychom tedy veškeré mluvení o těch zásadních věcech prostě vzdát. Ale čemu by to pomohlo? Ona základní lidská otázka po životě, vesmíru a vůbec, tu přece stále bude ležet dál. Nezmizí. A ani Ježíš nás nepřestane vyzývat jít s ní do světa. Někdo by možná takový úkol rád odložil. „Až budu starší, vzdělanější, zkušenější, až Boha dostatečně poznám, teprve pak o něm mohu mluvit.“ - Ale to bychom to také mohli odkládat až do smrti.
Jenže jak o Bohu mluvit?...Minulý týden jsem se potkala s člověkem, který se na toho - jeho slovy – našeho Boha – ptal. Čili - jak našeho Boha přiblížit někomu tzv. nevěřícímu? Jaký Bůh je, proč dělá to či ono? Větu: „Kdyby existoval nějaký Bůh, tak tohle by se ve světě nedělo, a tak podobně“ - už slyšel určitě každý.
Boha jsme nikdy neviděli, tak jak o něm mluvit? I v Bibli o tom čteme. Evangelista Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, jen Ježíš Kristus nám o něm řekl. Apoštol Pavel říká, že naše poznání Boha zde na zemi je pouze částečné. Jeho jméno se ve SZ nesmí vyslovovat, na jeho tvář nesmí pohledět ani Mojžíš. Boží podoba se nesmí nijak znázornit, zpodobnit. - To všechno je ochrana před lidským vymýšlením si. My lidé bychom totiž tak rádi měli Boha na dosah ruky, tak rádi bychom věděli, jak vypadá, jaký je,,…Právě tuto touhu autoři Starého zákona znali a přitom tušili, že Bůh je vždy ještě jiný, jinde a jinak.
Právě kvůli Boží neuchopitelnosti se Mojžíš Boha zeptal na jeho jméno a uslyšel onu zvláštní větu: „Jsem, který jsem“. A i přesto, že s Bohem přímo komunikoval, měl strach mluvit o něm s někým dalším. Stejně to pociťoval i prorok Jeremiáš či Izajáš. Izajáš se zdráhá přijmout své poslání pro nečistotu svých rtů. Jeremjáš chce utéci od svého úkolu, protože neví jak o Bohu mluvit a ještě k tomu tuší, jaké důsledky pro něj bude upřímné mluvení o Bohu mít. Tuší jak těžký osud ho čeká. Jak ho mnozí lidé odmítnou a zatratí právě proto, že bude bořit jejich představy a jejich sebejistotu a říkat nepříjemnou pravdu. - Ale přesto je Hospodinem povolán a přes všechny ty pochybnosti svému povolání dostojí. Božímu záměru a smyslu možná nemůžeme úplně porozumět, ale v útěku od něj není smysl vůbec žádný.
Věřím, že stejně jako Ježíšovo povolání k učednictví, můžeme i Hospodinova slova z
knihy proroka Jeremiáše vztáhnout na sebe:
„Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě…“ (Jr 1, 5)
Tohle zní možná dnešnímu člověku zvláštně, ale nechme teď stranou nějaké úvahy o předurčenosti. Hlavní co z té věty vyplývá je, že Bůh nás dobře zná, ví o našich lidských slabostech, selháních, obavách - a přesto nás chce tady na světě mít. Každého z nás. My lidé Pána Boha hledáme, toužíme po něm - ale on již dříve našel nás. On tu byl, On tu je dřív než naše hledání, přemýšlení, toužení. Bůh je něčím prazákladním, z čeho naše bytí vychází, na čem závisí.
Bůh, který nás znal dříve, než my jeho – tahle víra dává člověku důstojnost. - Člověk je jedním z miliard ale zároveň zvláštní bytost, absolutně jedinečná. Nenajdeme na celé zemi nikoho, kdo by byl naprosto ve všem stejný jako jeden každý z nás co tu sedíme. Před Bohem je každý jednotlivý člověk vždy někým unikátním, absolutně jedinečným.
Sice o Bohu nemůžeme nikdy mluvit naplno a s konečnou platností, ale přesto o něm mluvit máme (říká teolog K. Barth). A to i navzdory vědomí, že vždy mluvíme jen ze své neúplné lidské perspektivy. Avšak abychom mohli vůbec mluvit, musíme nejprve začít opravdově naslouchat. A my opravdu můžeme naslouchat! Když bereme do rukou Bibli a snažíme se pochopit ten složitý systém obrazů a metafor, kterým je křesťanské náboženství - můžeme v tom všem zahlédnout záblesky pravdy. - Bible a křesťané všech generací totiž svědčí o tom, že Hospodin nechce zůstat nedostupný. My na něj nedosáhneme, ale on přišel k nám. Ten nedostupný a nedosažitelný Bůh se stal člověkem.
Evangelista Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, jen Ježíš Kristus nám o něm řekl. A tak jediné, co o Bohu můžeme opravdu říci - je to, co říká on sám. A jediné opravdové Boží Slovo, které známe, se stalo tělem (J 1, 14). Bůh nechtěl a nechce zůstat skrytý. Stvořil svět a všechen život proto, že chtěl milovat a chtěl se dát poznat. Proto poslal na svět svého syna Ježíše. A skrze něho ukázal i sám sebe. - Křesťan se proto nemůže vymlouvat, že neví vůbec nic. Něco přece víme!
Věříme, že Bůh tady byl, chodil, jedl, spal, Že zemřel a přemohl smrt a že tu s námi stále je ve svém působení. jako Duch svatý.
Ale tohle přece nemohu říct někomu, kdo toho o křesťanství moc neví. Tuto skutečnost zřejmě opravdu nejde popsat teoreticky. Lze se do toho jen pořádně zamotat. - A tak stále nevím, jak někomu, kdo se na to ptá, trochu přiblížit, jaký ten náš Bůh je. Nelze uchopit neuchopitelné a předat nepředatelné.
Já nevím, jak mluvit…. ale On ví… - Budiž tedy pro nás jeho slovo povzbuzením:
Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův (Jr 1, 8). Amen
11.10. 2020 Prčice
Apošt. pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!
Pozdrav: Milí bratři a sestry v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes je 18. neděle po Trojici.
Introit: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc.“ Amen. (Iz 41,10 a 13)
Píseň: Ž 98 – Zpívejte Pánu nové písně (1-3)
Modl.: Bože náš a Pane, děkujeme ti, že jsi pro nás vytvořil tento zvláštní prostor – modlitbu. Prostor, kdy se skláníme před tebou a uvědomujeme si svou omezenost, své malichernosti, svá selhání. Není nám lehko – a přece ti za tento prostor děkujeme, neboť jsi nám blízko. V sevření našeho svědomí, v úzkostech z pokaženého, promarněného, ty jsi nám blízko jako ten, který naslouchá, rozumí a nesoudí rychle a nespravedlivě. Jako ten, který odpouští, pozvedá, dodává odvahy a síly k další cestě. Jako ten, který vrací ke kořenům, obnovuje základy, poskytuje oporu. Pane, utvrď nás ve víře a vrať nás na cestu Kristovy pravdy. Prosíme o Slovo života. Vztahujeme se k němu celým srdcem. Amen.
1čtení: Mt 4,18-22
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane
2čtení: Jr 1, 1-10 KÁZÁNÍ
Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Náš Pane, tobě svěřujeme své plány a představy. Prosíme, abys nám dával poznat, co není podle tvé vůle. Prosíme za nadějný výhled a za dobrou vizi do budoucnosti pro svět, který jsi stvořil. Prosíme, nauč nás přijímat v pokoře to, co nás potkává, co je od tebe, za to děkovat, a co je od zlého, před tím se chránit. Pane náš, modlíme se za tento sbor, ať zůstává věrný tvé smlouvě, tvému evangeliu, tvému Slovu. Prosíme tě, abys k nám neustále promlouval, abychom nepřestávali slyšet tvůj hlas. Prosíme, dej, ať bereme opravdově a vážně tvé Slovo, tvá přikázání, jejichž zachováváním ti máme prokazovat věrnost a lásku.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš …
Poslání: Ř 14,7-8: Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Amen
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej