L 2,41-52 Kázání (bohoslužby pro mládež, děti i dospělé)
Kdo je Ježíš? Kdo je ten, jehož narození způsobilo takový rozruch, že při pastýřích, kteří hlídali svá stáda pod širým nebem stál náhle anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich? Kdo je Ježíš, jehož narození způsobilo, že prostí lidé, pastýři, kteří museli v noci hlídat svá stáda, všeho nechali a šli do Betléma podívat se co se tam stalo? Že všichni užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli? Že Herodes se zachvěl hrůzou, že přijde o svou moc a posílá do Betléma žoldnéře vyvraždit nevinné chlapce? Že vzdělanci, mudrci zdaleka se přišli tomu narozenému dítěti poklonit?
Kdo je Ježíš? Kým je Ježíš? - Na tuto otázku se soustředí biblické texty pro povánoční období, pro období po zjevení Páně. Hledáme svůj vztah k tomu, který přišel jako dítě v jeslích. A různá biblická čtení pro tento čas nám mají pomoci odhalit, zjevit, kým Ježíš je.
Vyprávění o dvanáctiletém Ježíši v chrámě je jediný biblický příběh o dospívajícím Ježíši v evangeliích. Proč Lukáš jako jediný zařadil toto vyprávění? - V rané církvi o Ježíšovi existovala celá řada legend, které popisovaly nejrůznější zázraky, které Ježíš ve svém mládí konal. Tyto legendy chtěly demonstrovat jeho božství a jeho lidství odsunout do pozadí. Lukášovo vyprávění proti tomu bojuje. Zapsal příběh, kterým vyznává, že Ježíš je pravý člověk a pravý Bůh. Naznačuje napětí mezi pozemským a nebeským synovstvím Ježíšovým.
A jsou tam pro nás ještě další sdělení. Podívejme se na ně. Lukáš zde píše o dodržování Zákona Ježíšovou rodinou. Zákon přikazoval účast na 3 hlavních svátcích: velikonočních, pak o letnicích a ve svátek stánků. A tak v Ježíšově době putovali Židé 3x v roce do chrámu v Jeruzalémě. Když bylo Ježíšovi 12 let, vzali ho Josef s Marií o velikonočních svátcích s sebou.
Když bylo Ježíšovi 12 let…K chrámové zbožnosti patřilo skládat sliby ve věku mezi 12. a 13. rokem, kdy židovští chlapci už mohli sami chápat smysl přikázání a převzít odpovědnost za jejich dodržování. Věk kolem 12 byl pokládán za dobu zralosti. Ze židovského chlapce se stává nábožensky dospělý muž. Končila výuka Zákona a přicházelo období, kdy žák přijímal závazek Zákon plnit. Po dovršení 12 let měl chlapec právo ve shromáždění sedět mezi muži a číst z Písma.
Tento příběh ukazuje, že Ježíš prošel zbožnou a tradiční židovskou výchovou. Někteří učení rabíni později Ježíšem pohrdali, protože přišel z Galileje (z Nazareta) a neučil se v rabínské jeruzalémské škole - tedy že Ježíš nebyl vzdělán v Zákoně. Lukáš ale píše, že Ježíš už ve svém mládí znal otázky učitelů v Jeruzalémě a měl do nich hluboký vhled. Jako Bůh měl nejdokonalejší poznání všeho, ale jako člověk v poznání rostl. Poslušně vstoupil do tradice izraelských synů. Nepohrdal tím, co Bůh zjevil svému lidu, zákonem a proroky, ale stejně jako učitelé v Izraeli pronikal hluboce do těchto otázek.
A tento 12 letý Ježíš se Marii a Josefovi ztratil. Může nás napadnout – jak to, že ho Marie lépe nehlídala? Že ušli den cesty, než si všimla, že Ježíš s nimi není? - Ale Lukáš píše: protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky. Na tyto poutě tehdy putovali společně celé rodiny. Znali se mezi sebou. Když sváteční dny skončily, začali se rozcházet domů. I skupina z Nazareta se vypravila nazpátek. Ježíše nebylo při odchodu vidět, ale rodiče to neznepokojovalo. Bývalo zvykem, že několik poutníků šlo napřed, aby vyhledali vhodné místo pro odpočinek i pro přenocování. Josef s Marií si mysleli, že někde vepředu je i Ježíš. Ale když ho ani večer nikde neviděli, začali o něho mít starost. Je to hrozná představa. Hledám své dítě a nemohu ho najít Ve 12 letech – to je sice podle židovského zvyku nábožensky vyspělý muž, ale myslím, že jako matka bych ho za úplně dospělého nepovažovala. Měla bych o něho docela obyčejný strach.
Ježíš není k nalezení, není nikde ani mezi známými. Josef s Marií jdou hned zpátky Ježíše hledat. Cesta z Jeruzaléma do Nazareta – je dlouhá asi 130 km, trvala tehdy asi 3 dny. Museli tedy ujít zpět asi třetinu této cesty. Dlouhá cesta - o čem asi cestou uvažovali a mluvili? - Sváděli vinu jeden na druhého, že ho špatně hlídali? - Jdou dlouhé hodiny, vyhlížejí ho, ale Ježíš nikde. Celé dva dny hledali marně. Třetího dne přišli do chrámu a tam Ježíše našli.
Lukáš výsledek toho dlouhého hledání popisuje stručně: Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: Co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali. - Marie a Josef užasli. - Co bylo příčinou? Možná to, když viděli, v jaké společnosti se nachází. Seděl mezi učiteli Zákona a rozmlouval s nimi.
Sedí mezi učiteli Zákona jako jeden z nich. Podle židovského zvyku vykladači Písma sedí a žáci a posluchači stojí. Rozmlouvali tedy s Ježíšem jako rovní s rovným. Zde si můžeme položit otázku: Rozmlouváme my nebo jsme rozmlouvali s našimi dětmi ve 12 letech jako rovní s rovnými? Bereme je vážně? Diskutujeme s nimi, rozmlouváme, nasloucháme jim? Najdeme si čas na jejich otázky?
Všichni, kdo Ježíše v chrámě slyšeli, divili se, žasli nad jeho rozumnosti. Také nad tím možná Marie a Josef žasli. - Rodičům však bylo dáno poznat nejen údiv učených mužů nad rozumností Ježíšovou, ale ještě hlubší skutečnost. Na Mariinu úzkostnou otázku: Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě z úzkostí hledali. - Ježíš odpovídá: Jak to, že jste mne hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? - Rodiče museli uvidět a uslyšet, že pro jejich syna Ježíše jsou věci mnohem významnější a že on sám je víc než jejich synem. Ježíš jim poodhaluje tajemství svého Božího synovství, ale oni jeho slovu neporozuměli.
Josef s Marií našli Ježíše v chrámě. Možná ho nejdřív hledali někde na předměstí, doufali, že pobíhá někde se svými vrstevníky a zapomněl na ně a na návrat domů. Ale Ježíš byl v chrámě. Je tam, kde by ho asi za normálních okolností nehledali, kam nahlédli jen pro jistotu. - A tak si můžeme položit otázku - nejsme my jako oni? Jako hledající Josef s Marií? Neptáme se také někdy, kde vlastně Ježíš je? Kde je v našem životě, v naší společnosti, v našich církvích? Nevytratí se nám někdy? Jaké má místo v našem osobním životě? - Kde je? Co nám říká?
Můžeme dnešní příběh vidět jako náznak toho, kým Ježíš je a jak bychom měli Ježíše vnímat. Je tam, kde ho nehledáme - a není tam, kde ho hledáme a čekáme. Chová se tak, že se nad tím podivujeme a žasneme. Ježíš nás překvapuje stále znovu a znovu.
Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? – říká Ježíš. - Je samozřejmě rozdíl mezi Ježíšem a námi. On je Boží syn, my jen lidé. Ale i my máme Otce v nebesích. I my máme být vždy tam, kde jde o jeho věc, o Boží věc.
Rodiče Ježíšovým slovům neporozuměli. Ale jeho matka to vše uchovávala ve svém srdci. I my často nerozumíme. A tak také uchovávejme Ježíšova slova ve svých srdcích, hledejme ho a nalézejme ve svých životech, divme se a žasněme a buďme stále otevřeni pro další poznání. Amen
19. 1. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 2. neděli po Zjevení Páně.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Intr.: (Iz 55,6) Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. Amen
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Bože, ty jsi dárce všeho dobrého. Děkujeme ti, ze se nám leccos podařilo. Radujeme se z našich sil a jsme hrdí na své úspěchy. Nedopusť, abychom se proto stali namyšlenými a snižovali ty, kteří toho zvládnou méně, nebo jejichž dary jsou našim očím skryté. Osvoboď nás od domýšlivého sčítání a porovnávání a pouč nás, že všichni žijeme z tvého velikého milosrdenství. Amen.
1čtení: Dt 6,1-9
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane (675) (368)
2čtení: L 2,41-52 KÁZÁNÍ
Píseň: 452 – Za dar slova, Bože milý
Ohlášky:
Píseň: 171 – Buď Pánu čest
Příml. modlitba: Pane Ježíši Kriste, tys žil uprostřed rodiny. Prožíval jsi všechno, co souvisí se vztahy k nejbližším lidem. Děkujeme ti za naše rodiny a prosíme tě, ať v nich vládne vzájemná úcta a láska, porozumění a ochota naslouchat jedni druhým. Prosíme, dávej rodičům moudrost svého svatého Ducha, abychom naši dětem rozuměli, mohli je vést a být jim příkladem. Prosíme za rodiny na celém světě, aby se v nich dětem dobře žilo. Prosíme za všechny smutné a zoufalé, za ty, kteří ztrácejí naději.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…
Poslání: (2 K,13,11) Žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Požehnání:
Píseň: 685 – I když se rozcházíme