Lk 17,7-10 kázání
Milé sestry a milí bratři! V každé kultuře a společnosti platí určitá pravidla a zvyklosti. Něco se považuje za povinnost, to další už je navíc. Na něco máme nárok, na jiné věci si musíme připlatit. V době Ježíšově se považovalo za samozřejmé dodržování Desatera a dalších náboženských předpisů. Ale modlitba, půst a almužna byly dobrovolné. Proto se také někteří snažili, aby je u toho bylo vidět. Chtěli být lepší než ostatní a doufali, že k tomu nějak přihlédne i Pán Bůh.
V dnešní společnosti uvažujeme podobně. Dodržovat zákony a platit daně musí každý. Ale pak jsou věci, které děláme navíc. Např. - pomáháme potřebným, jsme u dobrovolných hasičů, angažujeme se v obci nebo třeba při ochraně přírody a životního prostředí. To už není povinnost a každý to nedělá. Mezi to, co jsme si vzali nad rámec svých povinností, patří i náš život v církvi, dobrovolnická práce v Diakonii nebo jiné obecně prospěšné aktivity. Děláme to rádi, ale alespoň někdy potřebujeme slyšet, že si toho někdo všimne. Čekáme, že nás někdo pochválí a poděkuje nám.
Podobně uvažovali učedníci. Také oni považovali za samozřejmost, že budou dodržovat Desatero. Ježíš ale od nich chtěl víc. Očekával, že budou pro ostatní příkladem. Očekával, že si budou navzájem odpouštět. Očekával od nich víru, která se nevzdává. - A učedníci se snažili, ale na oplátku doufali, že se jim jejich nasazení a obětavost zúročí. Někteří si dokonce nárokovali přední místa v Božím království. Vždyť kvůli Ježíšovi opustili své rodiny a zaměstnání. A to přece nebyla povinnost. To bylo o hodně navíc.
Ježíš je ale zklamal, neboť jim na rovinu řekl: “Žádné děkování ani prémie nebudou. To co jste udělali, byla vaše povinnost.“ A aby si nemysleli, že je k nim nespravedlivý, dokládá to příkladem ze života. Dovedete si představit, že by otrok přišel z pole, dal si nohy na stůl a čekal, až ho pán obslouží? Každý služebník se přece po návratu z pole převlékne, vezmi si zástěru a nachystá jídlo pro svého pána. Teprve pak se nají i on.
Podivný příklad. Schvaluje snad Ježíš otrokářský řád? - Ne, on ho neschvaluje. On v něm žil a hledal příhodnou odpověď na otázku, zda má člověk děkovat Pánu Bohu nebo Pán Bůh člověku. Když to převedeme do současných poměrů, můžeme uvést řadu příkladů v podobném smyslu. Děkuje snad šéf firmy svým zaměstnancům, že chodí včas do práce? Dostává někdo prémie za to, že si v pracovní době nevyřizuje soukromé věci? Dostává snad někdo děkovné dopisy od ministra financí, že zaplatil daně? Přitom je někteří neplatí.
Některé věci jsou prostě samozřejmé. Co udělá zaměstnaná žena, když přijde z práce domů? Převlékne se a jde vařit večeři. Co udělá otec, když dítě v noci dostane horečku? Sedne za volant a jede s ním na pohotovost. Nikdo jim za to nezaplatí ani nepoděkuje. Ale když chce mít člověk rodinu, musí s něčím podobným počítat.
Pro lepší pochopení Ježíšova podobenství je třeba mít na mysli, že otrok tehdy nebyl otrokem pro svou barvu pleti, ale protože se zadlužil a svou prací splácel svůj předchozí dluh. Na poli i při obsluze konal jen svou povinnost. Nic víc, nic míň. - Je jasné, že už tenkrát někteří otroci své povinnosti neplnili. Lehli si na poli třeba do stínu a spali, jiní svou práci odbývali, jak mohli. Ale to neznamená, že by ti spolehlivější otroci měli nárok na nějakou zvláštní odměnu. Proto říká Ježíš svým učedníkům: Když uděláte něco pro Boží království, nechlubte se tím, ale řekněte si: Jsme jenom služebníci (neužiteční). učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.
To slovo neužitečný nás může provokovat a urážet. Na rozdíl od kralických ho v EP raději vynechali. - Jak neužiteční? Znamená to snad, že jsme zbyteční a nemožní? V řeckém překladu ale toto slovo není urážlivé a znamená, že nevytváříme žádný zisk. V podobenství o hřivnách je neužitečným služebníkem nazván ten, který vrátil svěřené peníze. Nic neukradl, ale také nic nového nevytvořil. Žádnou nadhodnotu nevyprodukoval.
Také v našem podobenství otrok svou prací pouze splácí svůj dluh - a proto nemůže očekávat žádnou odměnu. Místo neužitečný služebník bychom mohli přeložit „neziskový“. Ano, my křesťané jsme taková malá Boží „neziskovka“. Nic navíc Pánu Bohu nevyděláme. Pouze vracíme, co do nás bylo investováno. I kdybychom všechno splnili, nemáme se čím chlubit. Jen splácíme svůj dluh.
To ale neznamená, že přitom nemůžeme být spokojení a šťastní. Být Ježíšův služebník – i když neziskový – to je ta největší odměna, které může člověk dosáhnout. Musíme si totiž uvědomit, jak dobře se takový služebník tenkrát měl. Měl práci, střechu nad hlavou, dostával oblečení i jídlo. Vždyť ten pán z podobenství svému služebníku říká, že nakonec se nají a napije i on. Tehdy mnoho lidí takovou jistotu neznalo. Neměli stálou práci, chyběla jim střecha nad hlavou a často neměli co jíst. Otroci sice pracovali od rána do večera - ale věděli že se večer nají a ulehnou do postele.
Ještě jednou si Ježíšova slova připomeňme: Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit. - Stojí za pozornost, že to o nich neříká jejich pán, ale mají to o sobě říci oni sami. To bylo totiž v tehdejší společnosti nepsané pravidlo. Člověk se nesměl sám chválit. Nesměl natahovat ruku. Musel počkat. Vzpomínáte na podobenství o hostinách? (Lk 14,7-11). Ježíš tam nabádá nesedat si na nejpřednější místa a riskovat, že budeme muset s ostudou odejít. Slušně vychovaný člověk si proto jde sednout někam dozadu. Ale to neznamená, že nemůže být povýšen a vyznamenán. Ale to musí udělat pán domu a ne on sám.
Dnešní doba je jiná. Kdo není dost drzý a sebevědomý, kdo se neumí prosadit - končí většinou v poli poražených. Ale my přece nežijeme pouze v dnešní době. My jsme v ní tak trochu jako cizinci. Známe totiž ještě jinou etiketu, která je možná staromódní - ale v nebi se pořád dodržuje.
Pro Ježíšovy služebníky platí, že si na nic nedělají nárok. Vědí, že všechno, co mají, dostali navíc a z milosti. Čím jsme si zasloužili, že jsme věřící? A přitom právě díky víře nacházíme smysl života, máme jistotu, že nežijeme zbytečně a víme o odpuštění, které bylo potvrzeno Kristovou obětí. Není to víc než dostatečná odměna? A jak nepatrná je naše odpověď na všechno, co jsme od Pána Boha dostali a co do nás Bůh investoval. V církvi se však nehraje na zásluhy. Boží království je jako rodinná firma, kde všichni táhnou za jeden provaz a mají jeden účet, ze kterého se nakupuje pro všechny.
Poděkujme Pánu Ježíš Kristu, že smíme být jeho služebníky, kteří jsou osvobození od všech osobních hodnocení, mimořádných odměn, základních tarifů. Vstaňme pěkně zrána a pojďme na svá pole a vinice, vyžeňme svěřená stáda na pastvu, otevřeme své obchody, kanceláře, ordinace, školy i fary a buďme neskonale vděční, že víme, pro koho pracujeme a jako hodnotu má náš život a práce v jeho očích. To je ta největší odměna, které se nám může dostat. Buďme vděční za to, jak dobrého máme Pána a Hospodáře. Amen.
4. 10.2020 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme neděli Díkčinění.
Introit: (Ž 104,33-34) Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž je mu příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. Amen.
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modl.: Pane Bože, děkujeme. Zpíváme a uvědomujeme si, že je spousta krásných a dobrých věcí na světě. Děkujeme za každé dobré jídlo, za každý příjemný sen, za každý úsměv i dobrý vtip. Děkujeme, že jsme zvládli vstát a dojít sem. Děkujeme za to, když nám někdo podá pomocnou ruku. Za to, když nás někdo utěší. Za chvíle pohody, klidu, i vzrušení…. Jenže jsou chvíle, kdy to nevidíme, kdy se soustředíme spíš na to, co nám schází. Nevšímáme si tvých darů, neumíme si jich užít. Prosíme o vysvobození. Dej nám svého svatého Ducha, ať nás vyvádí ze smutku a skepse, inspiruje ke štědrosti a osvěžuje nás svou energií. Prosíme tě o otevřená srdce k naslouchání tvému slovu. Amen.
1čtení: Mt 25,14-30
Píseň: 178 – Krásná je modrá obloha
2 čtení: Slova pro dnešní kázání jsou zapsána v Lk 17,7-10
Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic
VP
Píseň: 326 – Jezu Kriste, Tobě díky
Příml. modl.: Dobrotivý Bože, tebe vzýváme a prosíme: Vyslyš naše přímluvné modlitby. Prosíme za tvůj stvořený svět, kde na počátku bylo vše dobré. Prosíme za všechny, kdo hladovějí a volají po potravě. Dej, ať jsou nasyceni. Prosíme, dej, ať k jejich volání nejsme hluší. Prosíme za ty, kdo rozhodují o rozdělení bohatství tohoto světa, které je nesmírné a všem by dostačovalo. Prosíme za politiky, ať nejsou svazováni svými zájmy, ať se nechtějí zalíbit hlavně svým voličům, ale ať jednají odpovědně a moudře. Dej, ať tvá církev vždy poznává, kde je její místo ve světě. Žehnej i našemu dílu, abychom přinesli dobré ovoce. Amen.
Ohlášky:
Poslání: Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale vy milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny a dcerami Nejvyššího. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Amen.
Požehnání:
Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče