Lk 2,1-20 kázání
Milé sestry, milí bratři, vyslechli jsme vánoční evangelium – dobrou zprávu o tom, že Bůh přichází k nám na zemi v dítěti Ježíši narozeném v Betlémě rodičům Marii a Josefovi. Je to neuvěřitelná zpráva. Zní trochu pohádkově. Jak tomu uvěřit – vždyť celý vánoční příběh, jak stojí v Lukášově a také Matoušově evangeliu se dá celkem snadno vědecky zpochybnit. Najdeme tam mnoho lidové tvořivosti a málo faktů. Kdo tedy chce zpochybňovat - má možnost.
Ale co je to vlastně zpochybnění? Je to jen to, když prohlásím: „Tomu já nevěřím, je to vymyšlené.“ Nebo je zpochybnění i to, že klidně řeknu: „Já tomu samozřejmě věřím. Jenže co s tím. Nic to se mnou nedělá, neudělá...“ Věřím tomu – ale co se tím mění v mém životě? Proč mě trápí ty stejné problémy, stejné nemoci, proč se chovám podle stále stejných vzorců chování, proč reaguji stejně podrážděně na některé projevy mých blízkých nebo i jiných lidí? Nebo proč některé věci prostě nedovedu odpustit? Proč všechno dopadne vždycky o trochu jinak, než jak to chci?
Jak to, že Bůh přichází na svět, přišel na svět, přichází do mého světa, ke mně, a já … já jsem pořád stejná, stejný? Jakoby ani nepřišel. A přišel vůbec? Nebo je to opravdu jen trochu vymyšlená, pohádková zpráva? - Já na to samozřejmě odpověď nemám. - Ale základní význam evangelia o narození Ježíš Krista se odehrává buď na poli mého vlastního života - ….nebo někam zapadá a mizí. Buď se Ježíš Kristus narodil pro mě, dnes – anebo je to jedno. A pak je jedno i to, jestli se narodil v Betlémě či v Nazaretu, zda u toho byli pastýři a mudrci z východu, nebo ne. Pak je to pro mě jen informace a nic víc.
Ale co tedy s tím, že skutečnost, že se narodil Kristus, můj život, společnost a svět zásadně nemění? - Ale co by se vlastně mělo měnit? Copak se tehdejší svět po narození Ježíše nějak změnil? Ta událost přece zasáhla jen hrstku lidí. Později zasáhl král Herodes se svými vojáky a bylo z toho krveprolití. Zlo, které změnilo životy mnoha lidí, kterým ten krutovládce zabil děti. A tím to skončilo. Třicet let bylo ticho. Až potom vstupuje na scénu Ježíš, jakýsi tesař z Nazareta, provokatér, člověk stýkající se hlavně se spodinou společnosti. Tento muž je záhy ukřižován mezi povstalci jako buřič. Ale to předbíhám.
Vraťme se na začátek vánočního evangelia: V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, ... Vrchnost už si zase něco vymyslela! Jakoby těm nahoře nestačilo, že obyčejní lidé žijí obyčejně, chodí do práce a prožívají své radosti a smutky. Vládní kruhy vždy dokáží nalézt způsob, jak život lidem znepříjemnit. Úřednictvo nařídí a ty, veřejnosti, pěkně dodržuj všechny předpisy a moc o tom nepřemýšlej. Tentokrát se císařpánovi zlíbilo spočítat obyvatelstvo své říše, aby zjistil, jak je bohatý. Kvůli tomuto císařskému rozmaru se Josef i s těhotnou Marií musí trmácet dobrých 100 km z Nazaretu do Betléma. Chudák matka. Vánoční čas pro ni začal nervovým vypětím a stresem. A zrovna tak Josefovi.
Pak Marie porodila svého prvorozeného syna. To, co nás při narození dítěte většinou zajímá, se z Bible nedovíme. Nevíme jak na tom bylo zdraví rodičky a novorozence, ani jaký byl porod, nevíme co v tu chvíli dělal Josef. Dítě se zkrátka narodilo a bylo položeno do jeslí. Jesličkovou scénu - tu už ovšem známe dobře z různých lidových betlémů. Jenže ani o této scéně evangelista Lukáš nevypráví. Žádný oslík a volek dýchající na kojence, žádné davy lidí kolem, dokonce ani žádná stáj. Dítě položené v jeslích – to je obraz bídy, to je výčitka - a ne okrasa vánoc.
Pak evangelista upírá pohled na pastýře. Ani ti nemají moc lehký život. Patřili tenkrát k lidem na okraji společnosti. Zatímco běžní lidé spí, oni hlídkují u svěřených stád. Mají noční směnu a to přímo pod širým nebem. Možná závidí těm, kteří leží v klidu doma v posteli. Kupodivu právě kolem pastýřů náhle vypukne oslava vánoc. První oslava vánoc v dějinách. Neslaví je mocní a majetní, neslaví je lidé zajištění. Naopak, slaví je obyčejní pastýři ovcí.
Co se tedy na světě změnilo? - Nic a všechno! Podívejme se na pastýře. Oslava vánoc začíná. - Začíná tím, že pastýři nedělají vůbec nic. Strnuli údivem nad jasným vhledem do Božích věcí, který znenadání získali. První slovo má anděl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. - Třebaže pastýřů je jen hrstka, zpráva, kterou se dozvídají, se týká všech lidí. Bůh neoslovuje lidstvo naráz a hromadně - spíš si hledá cestu přes drobné hloučky věrných. Každé křesťanské společenství – i to naše – je na tom podobně jako betlémští pastýři. Při bohoslužbách k nám proniká Boží slovo a od nás se šíří – nebo má šířit - dál.
Oslavu vánoc pastýři zahájili slyšením Božího slibu: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus, Pán….Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. Pastýři slaví vánoce dále tím, že uvěří Božímu slibu a vyrazí hledat narozené dítě. Ale to bych zase předbíhala.
Než pastýři opustí svá stáda, objeví se kolem již zmíněného Božího posla množství nebeských zástupů, které zpívají Bohu chvalozpěv. Hospodinovi dvořané, všichni z Boží blízkosti přicházejí na zem, aby vypověděli to, čeho jsou nebesa plná. Co už v nebi každý ví, to se nyní nabízí i pozemšťanům. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.
Co se tedy narozením Ježíše změnilo? Buď nic nebo všechno. Ale toto „všechno“ si člověk musí sám pro sebe objevit, uvidět to kolem sebe a ve svém životě, přijmout to do svého srdce. Vnějšně se člověku život nezmění - co by se také měnilo? - Máme snad omládnout, zázračně se uzdravit, vyhrát v loterii a zbohatnout, stát se úspěšnými v podnikání, nebo olajkovanými hrdiny světa na sociálních sítích?
Něco se ale změní – uvnitř – v nás. O tohle především jde v životě každého člověka. To je hlavní cena. Bible tomu říká víra. Víra, vnitřní stav duše člověka. vnitřní nastavení. Přijímající a otevřené srdce. Víra, že Bůh je v našich životech s námi. Je s námi v utrpení i v radosti, i když si to možná neuvědomujeme. Na nic nejsme sami. I kdyby nás opustili všichni lidé, Bůh nás neopustí, Bůh je věrný. Na to se můžeme spolehnout. Víra nás neučiní bezchybnými. Jsme jen lidé a chyby budeme dělat stále. Ale víra nám říká, že pokání není babrání se ve starých vinách, ale vykročení k novému životu. Víra dává vidět Boží svět uprostřed toho našeho a tak mění naše hodnocení všeho počínaje vlastním životem.
Boží svět je jiný a Bůh nás k němu přichází osobně pozvat. To jsou Vánoce, to dnes slavíme! To každý rok slavíme! Osobní pozvání Boží, bez velkých slov, bez moci a lesku.
Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
A to je ta vánoční změna – radost v srdci a ujištění, že Bůh v nás má zalíbení. Ta změna přijde sama – nemusíme o ni nijak urputně usilovat – jen se jí musíme otevřít.
Zpráva, kterou nám zvěstují andělé, nám přináší velikou radost, radost tichou a hlubokou. Radost přemáhající lidské srdce tím, že je i pro nás, pro tebe, pro mě. Je to radost pro úplně všechny lidi. A tak - přeji nám všem, ať je naše duše naplněna touto radostí i po tom, co Vánoce skončí a my vstoupíme do všedních dnů.
Modlitba: Pane Bože, dej, ať se necháme pozvat tvým skromným pozváním do tvé blízkosti, kterou nám nabízíš v Ježíši Kristu. Proměň náš život, abychom v tom jací jsme a jak žijeme začali žít jinak – tobě i sobě nějak blíž. Prosíme tě o víru, o její upevnění, posílení. Prosíme tě o víru, kterou spatříme sebe i náš svět z tvé perspektivy. Prosíme tě o otevřené srdce, abychom pevně přijali tvůj příchod k nám, do naší přítomnosti. Dej, ať v nás roste Kristus a naše ego se umenšuje. Amen.
25. 12. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítejte na dnešních bohoslužbách na Hod Boží Vánoční.
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého! Milost vám a pokoj nechť se rozhojní!
Introit: (Iz 7,14) „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel – to je S námi Bůh.“
Píseň: 281 – Narodil se Kristus Pán
Modlitba: Bože plnosti: V ošuntělé chudobě se narodil tvůj Syn. od samého začátku byl jeho život ohrožen. Jako malé dítě se stal uprchlíkem, druhým vydán na milost i nemilost. To, co mnohým lidem ztěžuje život, snášel kvůli nám. Stvrdil tvé zaslíbení, že jsi blízko chudým a trpícím a že jsi spojencem opovrhovaných a nechtěných. Dej, ať na to nezapomínáme uprostřed lesku tohoto dne. Naplň naše srdce radostí nad svou velkolepou lidskostí. Duchu svatý, prosíme otevírej naše uši a mysl pro slovo Boží. Amen
1čtení: Iz 11,1-5
Píseň: 298 – Tichá noc
2čtení: L 2, 1-20 KÁZÁNÍ
Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic
VP
Píseň: 293 – Čas radosti, veselosti
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi v Betlémě přijal celé naše člověčenství a že jsi s námi po všechny dny až do skonání světa. Děkujeme ti, žes nás o tom ujistil také teď u svého stolu. Veliký Bože, obrať náš pohled k dítěti v jeslích a nauč nás rozpoznat v jeho bídě svou slávu. Otevři naše uši pro slova nebeských poslů, kteří naší zemi ohlašují pokoj. Vřaď nás mezi generace těch, kteří našli Krista v postavě člověka. Naplň naše srdce chvalozpěvem svaté noci a ponoř naše životy do svého milosrdného světla.
Posiluj ty, pro které nejsou Vánoce svátkem radosti, protože mají srdce naplněné bolestí nad ztrátou někoho blízkého. Buď s těmi, kteří na Vánoce zůstali sami.
Prosíme za nemocné, nemocí ohrožované, úzkostí svírané. Ať se jim dostane naděje, úlevy, lidského pochopení a podpory. Prosíme za všechny, kdo v této těžké době myslí na druhé a pomáhají jak jim síly stačí. Pane, smiluj se nad námi všemi, nad celým svým stvořením. Amen.
Ohlášky:
Poslání: (Iz 41, 10.13) „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Amen.
Požehnání:
Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň