Lk 9,51-62

Lk 9,51-62

Budu tě následovat, kamkoli půjdeš, říká nadšeně jeden člověk Ježíšovi. Ale Ježíš jeho nadšení krotí svou odpovědí: Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. - Všichni mají svůj domov, všichni mají kam jít, kam se vrátit - jen on nemá kam složit hlavu. Proč tohle Ježíš říká? Vždyť lidé ho často k sobě zvali a pokládali za poctu, když u nich přenocoval nebo pobýval. Proč Ježíš nemá to, co mají dokonce i zvířata a ptáci?

Ježíš je stále na cestě. Evangelista Lukáš to několikrát zdůrazňuje: Ježíš upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma. A hned na to: Vydali se na cestu…A znovu: Když se ubírali cestou…

Ježíš je na cestě a cílem této cesty je zachránit lidi. Ježíš je na cestě za námi, za každým člověkem. Proto nemá kde by hlavu složil, nikde nemá domov…protože spěchá za námi s Boží záchranou. A na té naší záchraně mu záleží tolik, že se zříká i toho o čem si myslíme, že na to máme samozřejmý nárok. A na co mají nárok dokonce i zvířata a ptáci.

Rozumíme této Boží cestě za námi, ke které Ježíš upjal svou mysl a po které spěchá do Jeruzaléma, aby nás svou smrtí a svým vzkříšením zachránil? - Ti tři muži o kterých Ježíš mluví, tomu nerozuměli. Pokusme se porozumět my.

Ježíš jde za námi, hledá nás - ale my se musíme nechat najít. Musíme vykročit k Němu. Musíme jej chtít celou svou duší a celým svým srdcem. Všichni patříme Pánu Bohu. On nás znal dříve, než jsme se narodili – jak říká prorok Jeremiáš. Ale cesta následování Ježíše je cestou vědomého a svobodného rozhodnutí.

Ti tři muži se kterými Ježíš mluví, byli Ježíšem nadšeni a chtěli ho následovat. Ale jen tak napůl. - A Ježíš z nás nechce jen kousek - chce nás úplně celé. Jít za Ježíšem , následovat ho – to není nedělní výlet. To je tvrdý výstup na horu, kde na nás čekají nejen příjemné, ale i nepříjemné věci. Nadšení samo o sobě nestačí – tvrdé překážky jej brzy zeslabí. Naše rozhodnutí není jen chvilkové nadšení, musí být probojované. Následování chce vytrvalost, odolnost vůči překážkám a potížím.

Ježíš ví že následovat ho pro nás není snadné. Přesto nás volá a povolává. Upozorňuje na překážky, ale také na velikost, radostnost povolání. A na cíl ke kterému směřujeme. A tím cílem není nic menšího než Boží království.

Podívejme se na naše tři muže. Jeden chce sám Ježíše následovat, ale Ježíš ho zaráží. Druhému naopak říká: Následuj mne! – Reakcí na povolání nemá být slovo souhlasu či nesouhlasu, ale okamžitý čin. A tomu se ten člověk brání. Není divu – vždyť musí pochovat svého otce. - Ježíšova reakce je překvapivá: Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží. Ten člověk chce jít za Ježíšem. Oslovuje ho Pane, ale přesto jeho panství odsunuje. Ježíš pro něho v tu chvíli není Pánem života i smrti, pánem v tu chvíli je pro něj úcta k otci, synovská povinnost. Ten člověk chce patřit Ježíšovi, ale drží ho ještě strana druhá. A ta druhá strana se v tu chvíli stává překážkou, která mu výhled ke Kristu zastírá.

Nežádá po něm Ježíš trochu moc? Vždyť ten člověk chce jen nejdřív splnit nutné závazky než začne nový život. A jeho závazek je důležitý. Přesto od Ježíše slyší tvrdá slova: Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.

Ježíš tady jistě nemluví proti pohřbům…Ani proti úctě vůči zesnulým. Ale dává zde do protikladu mrtvé a živé. A kdo jsou tady ti mrtví, kteří mají sami prokázat poslední lidskou službu zemřelým? - Jsou to ti, kteří neslyší jeho, Pána života, kteří si zakládají jen sami na sobě, kteří jsou sami sobě základem i cílem života.

My můžeme zemřelému udělat důstojný pohřeb. Ale Ježíš může udělat nekonečně víc. On může vytrhnout ze smrti. Proto volá z oblasti oplakávání a smutku do oblasti naděje. Vede člověka od přílišného soustředění na věci mrtvých k novému životu. Proto má pozůstalý syn prokázat svou „poslední službu“ jinak, než je zvykem: Ty jdi a všude zvěstuj království Boží, říká mu Ježíš.

Má jít všude – všimněme si že Ježíš mu nezakazuje jít tam, kde se shromáždila rodina mrtvého k pohřbu. I tam může a mělo by zaznít slovo o zachraňující moci Kristově. Všude – i na tom pohřbu jeho otce se mají lidi dozvědět o tom, že s Ježíšem přišlo Boží království, že skončila vláda smrti, že do všech temnot umírání a smrti už proniká světlo. Přišel přece ten, který vzal smrt – i naši smrt – na sebe a zvítězil nad ní. - Tak jdi a všude to zvěstuj. Ať se všichni dozvědí, že všichni smíme mít naději, že bude vzkříšení z mrtvých. - To je teď důležitější než všechny zvyky: všude zvěstovat Boží království.

Také třetí muž chce následovat Ježíše. Také jemu stojí v cestě překážka. Chce se nejdříve rozloučit se svou rodinou. Nemůže je přece jen tak opustit. - Stojí uprostřed a chce se správně zachovat na obě strany – následovat Ježíše, ale napřed se rozloučit. Ano, budu tě následovat - ale – ale ještě chvilku počkej, Ježíši. - Ježíš na to však reaguje slovy: Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. - Povolání není věcí naší volby, času, kdy ho uskutečníme. Není věcí odkladu, kde bychom kladli své požadavky nebo měli výhrady. Jít za Ježíšem znamená následovat ho teď a tady. Jít za ním znamená patřit cele jemu. Kdo následuje, musí se dívat dopředu, kde je cíl. Při ohlížení by se mu cíl mohl ztratit z očí.

Když jsme četli o povolání Elíši – tak tomu Eliáš ještě dovolil rozloučit se se svými. Zde už ne. Situace se změnila - přišel Ježíš a s ním Boží království, do kterého nás všechny zve. Nelze se otáčet, protože nic není tak důležité, jako toto království, do kterého je člověk volán a které Ježíš přináší.

Ježíšova slova jsou zde neobvykle tvrdá. Ale není to nějaká historická vzpomínka - jsou to slova která máme slyšet. Mohou zraňovat naše ideály, představy a city. Může nám z toho být úzko, protože každý člověk nerad opouští to, k čemu přirostl. - Ale možná nás Ježíš chce připravit na chvíli, kdy se takto budeme muset rozhodnout. Dát přednost cestě k Božímu království před vším ostatním. Před ostatními věcmi, zvyklostmi, lidmi. Možná během pozemského života, možná ve chvíli smrti – kdo ví?

Ale v dnešním čtení z evangelia jsme slyšeli třemi způsoby totéž: setkání s Kristem je pro člověka chvílí rozhodování – rozhodnutí pro Krista či proti němu. Toto setkání - tato milost darovaná nám Bohem - nečeká až se dostatečně rozmyslíme a rozvážíme všechna pro a proti. V tu chvíli není nic závažnějšího, než následovat Krista.

Na závěr si připomeňme Ježíšova slova o následování: (L 9,23.25-26): Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Jaký prospěch má člověk, který získal celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

Amen.

12.7. 2020 Prčice

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 5. neděli po sv. Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit:(Ž 42,2-3 Kral.) Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před obličejem Božím? Amen

Píseň: Ž 42 – Jako jelen mučen žízní (161)

Modlitba: Pane, přišli jsme na toto místo, abychom se posilnili na naší cestě životem. Prosíme tě, naplň naše očekávání. A ukaž nám, že tu lze nalézt ještě mnohem víc, než si leckdy představujeme – nejen vytržení ze všednosti, zapomnění na starosti, únik před nepříjemnostmi - ale chléb, který sytí duše.

Pane Bože, děkujeme ti za tvé Slovo, které obživuje, děkujeme ti za tvého Syna, který snímá hříchy a otvírá věčný život, děkujeme ti za tvého Ducha sv, který uštědřuje vzácné dary, děkujeme ti za společenství bratří a sester.

Pane, hledáme tě. Prosíme tě, dej se nám nalézt ve svém Slově. Amen.

1 čtení: 1 Kr 19,15-16.19-21

Píseň: 438 - Přišli jsme, ó Ježíši

2.čtení: Lk 9,51-62 kázání

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

Ohlášky:

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

Přímluvná modlitba: Pane, prosíme Tě, dej, abychom nepromarnili žádnou příležitost k setkání s Tebou. Pomoz nám, abychom ti chtěli cele patřit navzdory všemu, co je kolem nás i v nás samých. Abychom ti cele patřili, i když to pro nás může být těžké. Abych ti patřili ne proto, že jsme takoví či onací, ale prostě jen proto, že sis nás stvořil a že jsme tedy tvoji.

Pane Bože, je toho v nás i kolem nás mnoho, co se ti jistě nelíbí a co Pokušiteli poskytuje místo. Prosíme tě, učiň si z nás statečné lidi, kteří jsou hotovi vzepřít se zlu i tehdy, když nás to bude něco stát.

Pane Bože, prosíme za všechny nemocné, smutné a zarmoucené. Podpírej je v jejich trápení.

Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: (Ef 6,10-11) Bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Amen

Požehnání:

Píseň: 636 – Z Tvé ruky, Pane můj