Mk 5,1-13 kázání
Ježíš se s učedníky přeplavil lodí z Galileje na druhý břeh Galilejského jezera - do odlehlé, cizí, pohanské krajiny gerasenské. A na břehu ho čeká zvláštní uvítání. Jako přízrak se z jeskynních hrobů vyřítí podivný člověk.
Co to bylo za člověka? - Nacházíme se v pohanských krajinách. V místech, kde se lidé dosud nesetkali se slovem o jediném a živém Bohu. Kde jejich duši ještě nezasáhlo očistné a milostivé Boží slovo. Snad ten člověk reprezentuje veškerou cizotu světa na druhém břehu. Bezmoc, nezkrotnost, ničivou sílu, vystavení silám zmaru. Bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. - Jakoby zde bylo všechno zlo zahuštěno ve své ničivosti.
Ten člověk - Stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. Lidé z něj mají strach a snaží se ho zneškodnit. Ruší je. Poutají ho, hlídají. Snad ho chtějí uchránit před sebou samým. Ale on řetězy se sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
Zvláštní potácení mezi životem a smrtí. Sice žije, ale bydlí mezi mrtvými. Nechce snad sdílet prostor s živými? Možná utíká před sebou samým. Před rozpory, které se v něm odehrávají. Ale jen utíkat, jen být sám se sebou, nemusí být řešením. Své démony a rozpory si totiž beru všude s sebou. Nedá se před nimi utéci. Aby se něco pohnulo, potřebuje setkání. Ale zatím to ten člověk ještě neví.
Z protějšího břehu, odjinud - přichází Ježíš. Náhlý vpád života do zničující atmosféry. Ježíš ruší jeho bezpečí. Co na tom, že jeho bezpečí je pouze zdánlivé. Ve skutečnosti žádným bezpečím není, jenom destrukcí. Útěk před životem. Pohled obrácený ke smrti, kde už mě nebude nic trápit, kde nebudou žádní lidé, kde budu jen sám se sebou a svými sebezničujícími silami. Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“
Kdo byl ten člověk, který zdálky běžel k Ježíšovi? Vysvětlení může být několik. Čteme, že byl posedlý nečistým duchem. Mohl to být člověk trpící nějakou vážnou duševní chorobou. Psychiatři by mu jistě diagnózu určili. Bibli ale nezajímají diagnózy. Zaměřuje se na konkrétního člověka - na to, jak mu je, jak se cítí, čím strádá – a hlavně - jak mu pomoci.
Pro další vysvětlení můžeme použít starodávný náboženský jazyk. Ten člověk byl posedlý zlým duchem. Bible mluví o posedlosti démony často – je to způsob jejího vyjadřování, který odpovídá dobovým představám. V tom člověku se zabydlel ďábel. V Kralické bibli stojí: ďábelník. Tím je výstižně vyjádřeno, že v tom děsivém jednání nebyl bídný člověk při sobě, ale že se ho zmocnila jakási zlá, cizí moc. On takový být nechtěl. Někde se ale něco pokazilo, že si na něj ďábel zasedl a posedl jej.
Další vysvětlení může být existenciální. Mohl to prostě být obrovský nešťastník, se kterým život pěkně zamával. Když se ho Ježíš ptá: „Jaké je tvé jméno?“ - tak si ten člověk dává jméno podle svého problému: „Mé jméno je legie, poněvadž je nás mnoho.“ - Nejsem jeden, je nás hodně. Celá legie démonů. A jsme silní. Silní svou zničující silou. - Jsem ten ztroskotanec. Jsem ten odpadlík. Nenapravitelný kriminálník. Násilník. Rváč. Ovládl mě démon alkoholu. Hráčská vášeň. Drogy. - Zkrátka někdo, kdo se ocitl mimo běžnou lidskou společnost. A nejen to. On se ocitl i mimo dosah běžné lidské pomoci. Nikdo nevěděl, jak mu pomoci. Často už ho spoutali okovy a řetězy, ale on řetězy se sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. Zřejmě ani jeho nejbližší si s ním nevěděli rady. A tak to vzdali.
Kdo byl ten člověk? Možná už to ani on sám nevěděl. Jeho život se tak děsivě proměnil, že ztratil svou minulost. Ztratil svou totožnost. To co ho ovládalo, z něj udělalo úplně jiného člověka. Člověka, kterým asi nikdy nechtěl být.
Ježíš ale přichází s mocí, která mocnosti zla a zkázy porazí. Můžeme o tom člověku mluvit z hlediska medicínského, existenciálního či náboženského - ale podstatné je, že se zde pokaždé díky Ježíši dává cosi nadějného do pohybu. Zlo má své hranice. Má svůj konec. Díky Božímu slitování zlo člověka nezničí, i když může napáchat mnoho špatného. Rozvrátit vztahy, ublížit člověku, zasadit mu hluboké rány na těle i na duši. Rány, které se nikdy pořádně nezajizví. Ale naděje na konec hrůz zde je. Přichází s Ježíšem.
Jak Ježíš jedná? - Mluví s ním. Mluví o jeho situaci, o jeho stavu. Spoléhá na hojivou moc slova. Ptá se neznámého, kým vlastně je. Snaží se obnovit jeho osobnost, když pátrá po jeho pravém jménu. Po jeho pravém lidství. Hledá jeho důstojnost. - Ty nejsi člověče totéž, co tvé projevy, nemusíš být, nemusíš tím zůstat navždy určován. To zlé musí pryč, musí být odmyšleno od tohoto nešťastníka. Nepatří k němu. Ježíš mu řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka.“
Kdo byl ten člověk, se kterým se Ježíš setkal? Veliký nešťastník, jehož veliké neštěstí nakonec skončilo. Ten člověk byl uzdraven. Nebo očištěn? Či snad osvobozen? - Jaké slovo máme zvolit? - Možná by se nejvíce hodilo povědět: ten člověk byl zachráněn. Co jej ohrožovalo, zmizelo. Uteklo pryč. Ježíš má pro zlé síly mimořádnou autoritu. Je přece Synem Boha nejvyššího. Má moc uvrhnout démony do pekelné propasti.
A to je ten zvláštní dovětek o prasatech. Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. Ti zlí duchové Ježíše prosili, aby je neposílal pryč z té krajiny. „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ A on jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.
Nečistí duchové do nečistých zvířat. To je příhodné. Jak k tomu ale ty prasata přijdou? A ještě k tomu – taková škoda. Tolik masa přijde nazmar. Ale zde jde o něco jiného – jak k tomu poznamenává Kralická bible: Kristus Pán povolil ďáblům do vepřů vjíti proto, aby tomu člověku, ďábla zproštěného, příkladem těch vepřů ukázal, jak s ním krutě ďábel zacházel a jaká se jemu veliká milost stála.
Skutečné jméno toho zachráněného člověka se nedozvíme. Možná schválně. Možná je máme doplnit sami. Možná si máme odpovědět každý sám za sebe... Já jsem to byla, já jsem to byl. To já jsem potkala či potkal Ježíše, jak přináší do světa odpuštění a novou naději. Jak se staví proti zlu ve mně. Jak odstraňuje to, co mě svírá a děsí. Jak se staví proti tomu, co mě okrádá o mé sebevědomí a mou důstojnost. Jak jde za do mé dobrovolné i nedobrovolné osamělosti. Jak se staví proti tomu, co mne ovládá a nutí mne dělat věci nesprávné, bezcitné a škodlivé. Jak mě učí, co je to milovat, co je to mít vztah k Bohu, k sobě, k ostatním lidem. Jak mě stále znovu učí odpouštět. Jak mě stále znovu a znovu hledá.
Kdo byl ten člověk, se kterým se Ježíš setkal? Pro jedny muž duševně chorý, pro druhé ďábelník, pro další někdo, s kým život šeredně zamával. Podle mne to byl prostě zoufalý člověk, který potřeboval pomoc. Pomoc pro svou duši a tu pomoc díky Ježíši Kristu dostane. A tím se jeho život otočí. Už není nešťastníkem, ale stal se účastníkem Boží péče.
Na konci vyprávění čteme: Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak velké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. - Ten člověk se stal svědkem o tom všem dobrém, co prožil. Kéž i my svá setkání s Ježíšem Kristem a jeho evangeliem proměníme ve svědectví dobru, které jsme díky Bohu prožili a přijali. Amen.
28.6.2020 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tuto 3. neděli po sv. Trojici
Intro: (Ž 27,1) Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Amen.
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Milostivý Bože, děkujeme, že jsme mohli přijít do shromáždění tvého lidu. Děkujeme ti za společenství sboru a církve, které nás nese i usměrňuje, ve kterém slyšíme tvá slova, slavíme tě a společně vyhlížíme tvé království.
Prosíme tě, odpusť nám vše, co jsme v minulých dnech udělali špatně, ať už úmyslně či neúmyslně. A posilni nás ve víře, lásce i naději, abychom nikdy nezapomněli, že ti patříme a že nás nic nemůže oddělit od tvé lásky a milosrdenství.
Pane, prosím tě, žehnej svému slovu, ať se ujímá, ať v nás roste a sílí. Duchu svatý, prosíme, přijď a buď zde mezi námi. Amen.
1čtení: Ž 73, 1-17.23-28
Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli
2čtení: Mk 5,1-20 KÁZÁNÍ
Píseň: 452 – Za dar slova, Bože milý
Ohlášky: Sbor. shromáždění: Pane, prosíme tě za toto shromáždění. Buď mezi námi přítomen svým svatým Duchem a veď všechno naše jednání a rozhodování. Amen.
Píseň: 631 – Nám pomoz, Pane milý
Příml. modl.: Pane, voláme k tobě v důvěře, že nás vyslyšíš: Prosíme za náš sbor, dej, aby naše společenství rostlo a sílilo ke tvé slávě i k našemu užitku. Dej, abychom vše konali v souladu s tvou vůlí a abychom se nesnažili zalíbit nikomu jinému, než tobě. Veď nás svým svatým Duchem, abychom nikomu nestáli v cestě k tobě, ale nesli Kristovo evangelium všem lidem. Dej, abychom poznali a šli tam, kam ty nás posíláš.
Dobrý Bože, ty od nás nejsi daleko. V Ježíši Kristu k nám přicházíš blíž přes všechno, co nás odděluje, Vstupuješ do našeho světa zmatku a křiku, do světa bolestí a řetězů, do světa neštěstí a hrobů. Jsou to věci, které nás děsí, které podlamují náš život, které rozbíjejí naše lidské společenství. V tobě však rozpoznáváme příslib nových věcí. Jsi naděje v zlých dnech, když jsme sevřeni ve svém strachu. Jsi moudrostí, když se necháváme unášet planým sněním. Prosíme, vyžeň svým slovem pravdy všechnu lež, která se v nás zabydlila. Svou mocí vyžeň vše nečisté, co v nás působí, co škodí našim bližním i nám samotným Věříme, že ty máš moc obnovit naše životy a darovat nám novou důvěru, abychom se z celého srdce a s radostí modlili modlitbu tvých dětí. Otče náš...
Poslání: Ř 8,38-39
Požehnání:
Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu