8.11. 2020 – virtuální bohoslužby
Milé sestry, milí bratři, srdečně vás zvu k dalším „virtuálním“ bohoslužbám.
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit: (Iz 41,10) Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu,budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen (sloka 1-2)
Modlitba: Náš Pane, na tebe čekáme. Nečekáme na své zmoudření, na své úspěchy, nečekáme na své uznání, nečekáme, až se budeme mít všichni rádi… Pane, na tebe čekáme! Na živého Boha, dárce života, tvůrce společenství, obnovitele víry, zdroj lásky, zřídlo pravdy. Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen (sloka 3)
2čtení: Mt 18,18-20 kázání
Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.
Milé sestry, milí bratři, dnešní oddíl je v ekumenickém překladu nadepsán „O moci církve.“ Možná by se měl spíš jmenovat „O velikém obdarování a zodpovědnosti církve.“ Na první poslech nám to může znít, jako by nám tady Pán Bůh sliboval splnit, na co si jen vzpomeneme: …shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. - Bůh, který plní naše prosby – stačí, když se na určité prosbě shodnou alespoň dva nebo tři věřící. - Věříme tomu? - Zní to krásně, ale myslím, že je to trochu složitější.
Začněme od konce oddílu: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Ježíše Krista, tam je on sám uprostřed nich. - To je církev! Není vázaná na žádné konkrétní místo. A nejsou nezbytné vysoké počty zúčastněných. Již dva nebo tři se stávají plným společenstvím. Ale toho společenství je nezbytně třeba! Církev není množinou osamocených jedinců, kteří si „drží svoji víru v srdci“ a přitom si myslí, že bohoslužby a společenství ostatních sester a bratří v Kristu nepotřebují.
Křesťané samotáři jsou Ježíšovým slovem povzbuzováni, aby zkusili překonat ostych, a také třeba různá zklamání a hořkosti a vyhledali společenství ostatních. A rodina církve má slyšet: myslete na ty, kteří se vám ztrácejí. Navštivte bratry a sestry, kteří už nemohou přijít do shromáždění. Pán Bůh na ně pamatuje i v jejich nemoci, postižení, smutku. Jsou dál součástí společenství a je třeba, aby to věděli a mohli prožít – jak jinak než naším prostřednictvím!
Bůh, který nás povolává k víře, je Bohem společenství, vzájemně sdílené lásky. A právě tak i my jsme stvořeni pro společenství a vzájemné sdílení. Platí to, i když život ve společenství není vždycky úplně snadný. Náš sbor se zakymácel neshodou, malicherným sporem a neodpuštěním. Jsme stále obestření smutkem, zármutkem a bolestí nad odchodem našeho milého bratra v Kristu Petra z tohoto pozemského života. Naše společenství se jeho odchodem tím oslabilo. Petr nám chybí a bude chybět.
Ovšem kde se třeba jen dva nebo tři shromáždí opravdu ve jménu Ježíšově, tam je on sám v jejich středu. A potom platí, že i tohle maličké společenství je nositelem ohromné výsady a důstojnosti a má veliký význam. Ježíš uprostřed svého lidu. A stejně jako kdysi, i my dnes, ustaraní, unavení, vystrašení bratří a sestry potřebujeme stále znovu slyšet zaslíbení a povzbuzení: Nebojte se! Ten Ježíš, který za vás dal svůj život, byl vzkříšen a vystoupil k nebeskému Otci, A on tam na pravici Boží nezahálí. Myslí na nás, je s námi v našich starostech, v pokušeních, v problémech, ve kterých se nacházíme. Stále se za nás přimlouvá u svého i našeho nebeského Otce. A to ještě není všechno: on nám také sesílá svého Ducha, abychom mohli věřit a ve víře vytrvat a je v tom Duchu s námi! I když se sejdou třeba jen dva nebo tři na biblickou hodinu, nejste v shromáždění sami. Ježíš je s vámi!
Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Ježíše Krista, … V životě je důležité si uvědomovat, ve jménu koho nebo čeho se vlastně snažím a namáhám, kam směřuji a o co se přitom opírám. A i křesťané se mohou shromažďovat ve jménu svých přání a tužeb a plánů - a Boží věci odsunout na druhou kolej. Ale shromažďovat se ve jménu Ježíše znamená být spolu s důvěrou a očekáváním, s vědomím, že to nejdůležitější pro život si nezajistíme sami, ale smíme to přijímat právě z Ježíšových rukou. Scházíme-li se ve jménu Ježíše Krista, pak se před ostatními hlásíme k tomu, který byl lidmi odmítnut a potupně popraven, ale Bohem vzkříšen pro dobro právě těch nerozumných, bloudících, hříšných lidí. Shromažďovat se ve jménu Ježíše předpokládá ochotu naslouchat, otevřít se jeho slovu, jeho pozvání, jeho vůli.
Význam každého takového třeba i docela maličkého shromáždění přitom svým významem daleko přesahuje lidskou slabost jeho účastníků. Protože když se takhle bratři a sestry shromažďují a společně modlí ve jménu Ježíšově, něco se děje nejenom tady na zemi, ale i v nebi! Jen to považte: stačí, aby se dva nebo tři z nás shodli v prosbě o jakoukoli věc, a nebeský Otec takovou prosbu neponechá bez odpovědi! Nutná shoda dvou nebo tří věřících se dá chápat jako celkem jednoduchá pojistka proti sobectví a připomínka, že bychom při modlitbě neměli myslet pouze na sebe. Což neznamená, že bychom se neměli modlit také za své osobní věci!
Tady někdo může namítnout: ale kdyby to opravdu fungovalo takhle jednoduše, tak už je ve světě přece dávno všechno jinak! Jenže je otázka, nakolik ty Boží odpovědi dokážeme vnímat a registrovat. Možná proto, že přicházejí jindy a jinak než bychom čekali. A nejdůležitější a klíčové je ono „ve jménu Ježíšově“. Je třeba modlit se v jednotě s Ježíšem, s vnímavostí pro jeho slovo, učit se prosit ve shodě s Boží vůlí!
Když se křesťané takto modlí, tak se ale opravdu něco děje nejen mezi námi, ale i v nebi. Ježíš tady mluví o spojení, které vytváří Boží milost a na lidské straně víra. Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.“ Doslova je tam „svážete“ a „rozvážete“.
Minimálně se tím říká, že vůbec není jedno, co tady na zemi jako církev děláme nebo neděláme. Naopak hodně na tom záleží. Jak říká ve svém komentáři Jiří Mrázek: „V nebeském království berou církev vážně.“ Abychom mohli pochopit, na co všechno se tu myslí, je třeba se podívat na kontext, do kterého jsou Ježíšova slova zasazena. Mluví se tu o odpuštění: především o odpuštění Božím, z kterého církev žije. Zkušenost s Božím milosrdenství je zároveň výzvou k trvalému odpouštění. Mluví se tady o maličkých, na které je nutné brát ohled, o bloudících, jejichž osud nemůže být církvi lhostejný.
Ono „svazování“ a „rozvazování“ se pak děje Božím slovem, evangeliem. Jako církev nemáme od Boha žádný lepší, důležitější nástroj než právě jeho slovo odpuštění a smíření. Evangelium je tím klíčem, který může dostat člověka ven ze zajetí sobectví, strachu a beznaděje. Je lékem, který staví vyčerpané a sklíčené zase na nohy. Nikdy nemůžeme dost docenit tuhle pomoc, kterou nabízí a své církvi pro dobro všech svěřuje sám náš Pán.
Modlitba: Pane, děkujeme, že na cestě víry můžeme jako pevnou oporu přijímat tvá zaslíbení a s údivem zjišťovat, že jsi byl blízko a podivuhodně jednal, i když jsme si mysleli, že jdi daleko a nevíš o nás. Prosíme, uč nás modlit se s důvěrou, že se opravdu něco děje, když k tobě voláme ve jménu Ježíšově- A dej nám víru a naději, že nic z toho, co se zrodilo z víry a lásky, se jen tak neztratí. Amen.
Přímluvná modlitba:
Náš Bože, svěřujeme ti, jak jsme unavení z tohoto času. Nevíme, co bude zítra, co pozítří. Posiluj v nás prosíme víru, ať věříme, že máš vše ve svých rukách. Bože, daruj nám svého Ducha svatého, ať rozpoznáme, kdy jednat, a kdy zůstat v klidu, kdy promluvit, a kdy se ztišit. Dej, ať rozpoznáme, že jsi obnovitel sil a že jsi nám blízko.
Pane, prosíme za lidi v zoufalství a bez naděje, za všechny nemocné, bezradné a ustrašené, dej, aby pocítili Tvou oporu a blízkost. Prosíme za všechny, kterým zemřel někdo blízký, dej, ať zase naleznou naději a sílu k novým začátkům.
V tiché modlitbě svěřme Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (Žd 13,20) A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Požehnání:(Fm 1,25) Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi! Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen (sloka 4)