Mt 25,1-13 káz
Učedníci se Ježíše ptají: Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku? O onom dni a hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Bděte tedy, buďte připraveni, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
A pak jim Ježíš vypráví podobenství o deseti družičkách. Tohle podobenství – nevím jak na vás – ale na mě působí děsivě. Připadá mi jako hrůzný sen. Stojím přede dveřmi, tluču, prosím, chci dovnitř - ale Pán Ježíš mi neotevře. Neznám tě, říká. Nebo tam takhle stojí moji blízcí. Pravděpodobnost není tak malá. Vždyť nejde jen o nějakou okrajovou část lidí. Z deseti se tam dostane jen pět. 50 procent čekajících zůstane před zavřenými dveřmi. Každá druhá, každý druhý. Nejde jen o někoho, o kom si myslíme, že má k dobrému křesťanovi dost daleko.
Co mám tedy dělat, abych takhle nedopadla? Co nám tento příběh sděluje? Ježíš nám vyjevuje skrytou podobu Božího království ve světě – přirovnává ho k průběhu izraelské svatby. Skrze temnotu našich dějin si jdou naproti dva zástupy ozářené světlem. Průvod nevěsty, to jsme my, to je lid víry. A tento průvod nevěsty věří, že někde za kopcem je už na cestě průvod ženichův. Vidět ho sice ještě není, ale srdce plné touhy to ví – i oni jsou už na cestě, jdou si vstříc. Pak se jejich průvody setkají a všichni společně vcházejí na svatební hostinu. Ale náš příběh tak šťastně nekončí.
V nevěstině průvodu nastává problém. Ženich se neobjevuje. Ženich prodlévá, ženich nepřichází. Spletly jsme si cestu? Pochopily jsme špatně jeho slova? Stalo se něco nepředvídaného a ženich vůbec nepřijde? Věřily jsme něčemu, co se nikdy nesplní?
Hladký průběh cesty k Božímu království není zajištěný. Noční pochod, to tažení světla temnotou, není žádná lehká procházka. Je to namáhavá cesta skrze každodenní starosti, bolest, utrpení, které kradou víru ve štěstí, které by někdy mělo přijít. Potřebujeme velkou trpělivost a vytrvalost, věřit v příchod šťastné doby. Věřit v příchod Krista, když to všechno vypadá mnohem spíš na to, že má dost velké zpoždění.
Čekání tíží, zneklidňuje, deprimuje. Je to náročná cesta a družičky zmáhá únava. Nikde žádné světélko, nikde nikdo, půlnoc na krku. Jsou vyčerpané útrapami cesty a nejistotou, padají vysílením a usínají.
Ale uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! - Ženich jde! To je zvolání, které dokáže vzbudit i vyčerpané. Ženich už jde, už přece přichází. Dočkaly jsme se! Všechny družičky rychle vstávají a rozsvěcují své lampy. V tu chvíli 5 pošetilých družiček s hrůzou zjišťuje, že jim došel olej, že nemohou průvod doprovodit svým světlem. Prosí ty rozumné: Naše lampy dohasínají, zhasnou, dejte nám trochu oleje. A rozumné, kterým olej dosud zbývá, logicky říkají: Pak ale dojde olej i nám, neuvidíme na cestu, k setkání vůbec nedojde. Lepší pár světélek než žádné. - Je to krutá řeč. Nedáme. Ale zato jim dávají asi tu nejhorší možnou radu – jděte si koupit. Ani stopy po spolucítění, po snaze dokončit společně započatou cestu.
A zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
V čem byl průšvih pošetilých družiček? Na začátku jsou na tom všechny stejně: všechny vyšly vstříc ženichovi, všechny mají rozsvícené lampy, všechny usnuly. Kdyby se ženich objevil, kdy ho čekaly, pak všech deset bez rozdílu vejde na svatbu.
Zdá se, že to, co liší rozumné od pošetilých, nejsou lampy ani světlo, ale zásoba oleje. Co měly v těch kanystrech? V čem byla jejich připravenost? Co je ten olej, který v té chvíli byl tak důležitý, že rozhodoval o účasti či neúčasti v Božím království? O naší spáse?
Vykladači se shodují v tom, že olej znamená víru. Ale v podobenství schází takové jednoznačné vysvětlení. Můžeme si jen domýšlet: Je to víra? Láska? Modlitba? Ochota myslet dál než jen na přítomnou chvíli? Sebenasazení v naději? - Jenže podobenství to odmítá zredukovat na jedno slovo, na jeden fakt. Zůstává u obrazu, u náznaku. Myslím, že nás tím chrání před iluzí, že budeme pány situace, když splníme tu nebo onu podmínku. Před iluzí, která je živnou půdou pro všelijaké lidské teorie o spáse, o tom, kdo může být spasen a kdo ne.
Podobenství nechce vzbudit zdání, že stačí jen to a to splnit, a už si můžeme být jisti. Nenahrává falešné jistotě. Nevede však ani do nejistoty. - Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, uzavírá Ježíš podobenství. Vede nás k bdělosti. K té zvláštní bdělosti, která nekončí ani tenkrát, když čekající usnou zmoženi únavou a dlouhým čekáním. Všechny usnuly, a přece některé z nich nezmeškaly rozhodnou chvíli. To je bdělost, ke které jsme vybízeni. Bdělost, která nás neochrání před starostmi, útrapami a zmáhající únavou v tomto světě - a přece nedovolí promeškat tu pravou chvíli. Vede nás k tomu, abychom se vyvarovali spokojené zbožnosti. Spokojené zbožnosti, která si myslí, že už má vystaráno.
Ale co kdyby ten průšvih pošetilých nebyl v tom, že neměly v rozhodující chvíli zásobu oleje? Možná bylo největší chybou, že v rozhodující chvíli odběhly ten olej shánět. Nebyly včas na správném místě. A můžou nás k tomu napadat další otázky: Co kdyby se ty pošetilé vykašlaly na olej, který jim schází…Co kdyby počkaly a připojily se k průvodu s lampami zhaslými a vyhořelými… Co kdyby si ty pošetilé připustily, že na nich a na jejich lampách zas až tak moc nezáleží…Snad nebyla jejich největší chyba, že neměly dost oleje. Snad byl jejich největší omyl to, že si myslely, že bez oleje to nepůjde…bez oleje, o který se nikdo nemůže podělit, který nám nemůže nikdo z lidí dát a který se stejně nedá koupit.
V tuhle chvíli přece nemusely mít zásobu v kanystrech. Vždyť byly blízko zdroji všeho toho nejpotřebnějšího. Zdroji, kde v pravý čas čerpáme sílu, když jsme vysíleni namáhavou cestou. Kde čerpáme sílu, když na nás doléhá utrpení, bezmoc, vina, zármutek. Kde čerpáme sílu, když nám docházejí síly i naděje, ochota a trpělivost čekat. - Kdyby chvilku počkaly, mohly se setkat s ženichem, se zdrojem toho všeho nejpotřebnějšího pro vstup do Božího království.
A tak si říkám: Kde já čerpám sílu? Jdu Ježíšovi vstříc? Obracím se k němu, když už nevím, jak dál? Hledám pomoc tam, kde je mi nabízena? Vyhlížím ji s bdělou důvěrou, abych nepromeškala tu správnou chvíli?
Na závěr přidám ještě jedno kdyby: Co kdyby ty pošetilé družičky otravovaly tak dlouho…tak dlouho by tloukly a prosily… až by jim Ježíš otevřel - a ony by vešly na svatební hostinu. - Vždyť na jiném místě přece Ježíš říká: Tlučte a bude vám otevřeno… A tak mám naději: Stojím tam, prosím a tluču. A dveře se otevírají ještě jednou a Ježíš říká: Tak dělej, pojď, ty malověrná… A projdu dovnitř s těmi pošetilými, které věří víc na olej než v ženicha a jeho milosrdenství…Amen.
6. 12. 2020 Sedlec-Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 2 .neděli adventní.
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!
Introit: (Iz 55,6) Hledejte Hospodina, pokud může nalezen býti, vzývejte ho, pokud blízko jest. Amen.
Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých (1-2)
Modlitba: Pane, přicházíš k nám. Přicházíš nepozorovaně, nepozorovatelně, skrytě, zjevně, někdy je tvůj příchod jako rána do hlavy. Někdy se nám po ní otevřou uši a oči, někdy z toho máme bouli nebo šrám. - A někdy nepřicházíš a nejdeš a ne a ne přijít a nám je to divné a nepochopitelné. Ztrácíme trpělivost se sebou a s tebou a trpělivost se svými nejbližšími a se svým okolím…
Pane, prosíme tě, odpusť nám a buď s námi, když nám dochází trpělivost a odvaha. Buď s námi nejvíc, když to vypadá, že celý svět jde jinam, než by měl jít. Buď s námi, ozvi se nám, ať o tobě víme. Přijď, Pane, zmocňuj se nás svým Duchem, tebe očekáváme. Amen.
1čtení: Mt 24,36-44
Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých (3-4)
2 čtení: Mt 25,1-13 kázání
Píseň: 261 – Aj, čas vzácný přišel (1-5)
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás uslyšíš. Pane, prosíme za všechny, kdo ztrácejí naději. Dej, ať jim v životech zase zazáří světlo. Prosíme za ty, kterým brání velká bolest a utrpení ve víře v tvé milosrdenství. Prosíme za všechny nemocné, ztrápené a za ty, kdo se o ně starají. Dej jim sílu nést jejich bolest a trápení. Prosíme za mocné tohoto světa, aby nezapomínali na nemocné, umírající, hladové, chudé a utiskované. Prosíme za všechna místa, kde se dnes zvěstuje tvé slovo.
Pane, společně k tobě voláme slovy, která jsi nás naučil: Otče náš…
Poslání:(Lk 11,9-10) Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Amen
Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen
Píseň: 276 – Slávy Pán přichází opět