18.10. 2020 Prčice - virtuální bohoslužby
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit: (Jr 6,16) Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen (1-3)
Modlitba: Hospodine, náš věrný a milosrdný Bože, dal jsi nám najevo svou lásku a přijal nás do společenství smlouvy v díle Ježíše Krista. Prosíme proto, obnov nám důvěru ve tvou věrnost v této době, kterou procházíme. Děkujeme, že k tobě s důvěrou smíme přicházet zprostřed dní dobrých i zlých, tehdy, když se nám daří i tehdy, když se nám příliš nedaří. Děkujeme, že nás chceš mít u sebe i když klopýtáme, bloudíme, vzdalujeme se ti. Děkujeme, že k tobě můžeme přicházet s prázdnýma rukama – a nalézat u tebe bohatství smíření, odpuštění, odpočinutí i možnost nového začátku.
Prosíme, i dnes nám dej zaslechnout slovo evangelia o tvé blízkosti. Ať zvěst o tvém království zaslechnou po celém světě. Ať ho zaslechnou všichni pochybující, váhající – i ti, kdo si myslí, že tě vlastně nepotřebují. Především však prosíme, ať tvou blízkost potkají všichni, kdo na tebe čekají. Smiluj se nad námi všemi. Amen.
1čtení: Gn 2,15-17; 3,1-7
Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože mi
2čtení: Mt 7,1-6 KÁZÁNÍ
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: „Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka“ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás (Mt 7,1-6).
Spravedlnost se v naší civilizaci zpodobňuje jako žena se zavázanýma očima - v jedné ruce má váhy a ve druhé meč. Této soše říkáme Spravedlnost. Proč ne třeba Soudkyně? Nebo alegorie soudního řízení? Spravedlnost pro nás znamená soudit – možná neúplatně, nestranně, nepokřiveně…ale soudit. Někde v základech našeho myšlení je, že spravedlnost se vyznačuje tím, že soudí a moralizuje.
Toto pojetí spravedlnosti měli bohužel už farizeové. Domnívali se, že čím více se pohoršují nad nespravedlností těch okolo, čím více tepou neřády a nepořádky kolem sebe, tím více jsou sami spravedliví. Protože o to přece jde: vynášet soudy. A toto pojetí spravedlnosti jako moralizování, odsuzování a pohoršování je zakořeněno i v naší kultuře.
V Ježíšových slovech nejde o zákaz soudnictví jako instituce. Jistě by bylo krásné, kdyby soudní dvory a tribunály nemusely existovat. Vždyť soudy slouží k nápravě křivd, jsou východiskem z nouze, když selže rozum, vytratí se ochota ke smíření, když život vytvoří tak spletitou síť vztahů a důsledků, že ji ani zúčastnění nejsou schopni rozplést. Ježíšovo slovo je zaměřeno proti soudu, který pochází ne z povinnosti, ale z všetečnosti a nenávisti. Soudce u soudu soudit musí. Je to jeho zaměstnání. Bez této instituce to žel zatím na světě nefunguje. Ale soud ze všetečnosti, z nenávisti, ten rozhodně ne.
Nesuďte, abyste nebyli souzeni….říká nám Ježíš. Nesoudit zde neznamená vzdát se kritického myšlení. Člověk má jistě kriticky myslet a usuzovat. Má soudit, co je dobré udělat a co je dobré nedělat. Ale nemá soudit a odsuzovat své bližní. Opět zde potkáváme úvahu: jak se chováte, o to si koledujete. Nebo řečeno z druhého konce: jak si přejete, aby se nakládalo s vámi, tak se chovejte ke svým bližním. Není to neúprosný zákon odplaty. Myslím, že Ježíši nejde o to, aby nás v Božím království odsoudili, ale aby chránil před naším odsudkem bližní. Bližní, kteří se nám ve slabé chvíli připletli do cesty a my si právě připadáme lepší než oni.
Nejčastějším projevem souzení jsou pomluvy. Proč vůbec člověk pomlouvá? Možná proto, aby nedokonalost autora pomluv byla méně nápadná? Aby ten, kdo pomlouvá, od sebe odvedl pozornost? Pomlouvání mívá svůj rituál. Často se děje mezi lidmi, kteří jsou o sobě upřímně přesvědčeni, že oni nepomlouvají. V takové situaci se často vynoří věta typu: „Já ti nevím, on je to sice dobrý člověk, ale je takový nějaký divný.“ Je to elegantní přechod k pomlouvání! Autor sice oznámí naoko pokorně, že on vlastně neví. Že se jeho tvrzení možná nezakládají na pravdě. Tím sám sebe ospravedlní, že to nemyslel tak vážně, že to je jenom domněnka, nic víc. Tomuto klamu snad sám uvěří – a připraví podmínky pro následné pomlouvání.
Pomluva je mimo jiné zlá i proto, že se nedá vzít zpět. Těžko můžeme říci: „Víte, já jsme pomluvil svého souseda, ale beru to zpět, co jsme řekl, není pravda.“ Pomluva druhému uškodí. Zakoření se a začne žít svým vlastním životem. Ať už se třeba později dozvíme, že to byla jen pomluva, přesto v nás často přetrvává stín podezření, nedůvěry…Ale nemusí hned jít o falešnou pomluvu. Stačí jen malinko posunout slova druhého, reprodukovat je nepřesně – možná úmyslně, možná neúmyslně – a výpověď mění význam. Vzpomeňme si na slova hada z knihy Gn (3,1-7), Had je zde přímo mistrem manipulace.
V dalších verších Ježíš odhaluje neúměrnost toho, jak člověk vidí sám sebe a jak vidí druhé. Dobře vidí třísku v očích bratra či sestry, ale trám ve vlastním oku je schopen přehlédnout. Tímto malým podobenstvím Ježíš doplňuje úvodní výrok o souzení - nemáme nikoho soudit ani pro jeho názory, pro jeho vidění světa. Je možné, že mi v nezaujatém pohledu brání předsudky jako trám – a stejně snaživě opravuji domnělé nepřesnosti toho druhého. My přece často vidíme tu svou pravdu nad slunce jasněji – a ten, se kterým diskutujeme, stále ne a ne se na to dívat stejně. On snad musí být slepý! Dovol, ať se ti na ty oči podívám…- ať vidíš stejně jako já!
Jak ale mohu někomu mluvit do jeho vidění světa, když nemám kontrolu, zda to moje vidění je správné? Neříká se tu, že bychom neměli mít své vlastní názory. Neříká se, že to je jedno, jak se kdo na věc dívá. A neříká se: ani se nesnažte, stejně nevíte, zda se nedíváte špatně. Naopak - je to dovedeno do výzvy: Snažte se o vlastní pohled. Ale snažte se vidět dobře. A pokud máte podezření na trám ve svém oku, tak se ho snažte odstranit z výhledu. A pokud máte podezření, že nevidíte přes vlastní práh, tak se ho snažte nejprve zamést. Pak teprve můžeme nabídnout svůj vlastní pohled – pokud ovšem někoho zajímá. Ne autoritativně korigovat pohled toho druhého.
Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. Psi a vepři jsou zde nahlíženi ze starozákonní a židovské perspektivy, totiž jako zvířata nečistá. Základní význam je tedy: neznesvěcujte svaté, neznehodnocujte cenné. Případně: nedopusťte, aby vaší vinou a vaším přičiněním došlo ke znesvěcování a znehodnocování.
Perly – věci nejdražší a nejčistší – tedy slovo Boží. Pro někoho jsou Ježíšova slova – perly – marnou výzvou. To, co zní v Kázání na hoře odmrští jako neživotné povídačky. My se ale nemáme děsit toho, když někdo slova z Kázání na hoře prohlásí za naivní povídačky. Nemáme se děsit toho, když se někdo Kristu vysmívá a zlehčuje jej. Křesťan není obchodní cestující, který musí prodat své slovo za každou cenu. Bezhlavá a necitlivá evangelizace může napáchat více škody než užitku.
Máme naopak citlivě rozeznat situaci, ve které by (třeba další) zvěstování nebo jakékoli jiné sdílení toho, co je nám svaté, bylo stejně nesmyslné a destruktivní jako házení perel sviním. Ježíš nikoho předem nevylučuje, ale respektuje situace, kdy někdo - nechce slyšet. Slovo Boží smí přijmout každý. Ale nemusí. A my nemáme právo ho někomu vnucovat. Reakce může být někdy zuřivá a podrážděná. Otočí se a roztrhají vás. Amen
Píseň: 209 – Ó slunce spravedlnosti (1-3)
Přímluvná modlitba: Náš Pane, prosíme za všechny nemocné, kteří trpí tím záhadným a záludným virem. Prosíme také za ty, kteří o ně pečují. Dávej jim sílu a nadějný výhled do budoucnosti.
Prosíme za naši zemi, národ, město, za ty, kdo mají v rukou moc, za ty, kdo rozhodují, plánují, za ty, kdo modelují společnost a ovlivňují její náladu. Prosíme o ducha síly, lásky a rozvahy. Prosíme o zdravý rozum. Prosíme za náš neklidný bolavý svět. Prosíme za své rodiny, své blízké a přátele, i sami za sebe.
Pane Bože, víme, že jsme hříšníci. Ale řekl jsi nám, že se přesto k Tobě smíme a máme modlit. Také jsi nám zaslíbil, že nás vyslyšíš pro Ježíše Krista. Skrze svého Syna jsi nás naučil slovům modlitby. V poslušnosti tohoto ustanovení tedy k tobě voláme a na tvá milostivá zaslíbení se spoléháme. Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…
Poslání: (Př 10,11-12) Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení. Amen.
Požehnání: píseň 485 – Král věčný nás požehnej