Ř 8,18-25 kázání
Víra – naděje - láska. Tyto tři životní postoje jmenuje apoštol Pavel ve svém hymnu na lásku v Prvním listu Korintským. Víra a láska – to jsou nosné sloupy našeho života. Často se o nich mluví. Ta třetí – naděje – jako by se krčila v jejich stínu. A přece je neodmyslitelnou složkou toho dokonalého celku, který tvoří víra, naděje a láska. Vždyť jaká by to byla víra - které by chyběla naděje?
Víra která by v sobě neobsahovala naději - že všecko to v co věří, se ukáže pravdivým, že to dojde svého naplnění, že se to všechno stane - by se zhroutila! Proměnila by se v pochybnost, nevěru. Nemůže existovat víra bez naděje. A právě tak láska. Jaká by to byla láska - o které by neplatilo, že se všeho naděje, všeho trpělivě čeká? Bez naděje by láska chřadla.
Dobře víme, co v našem každodenním životě – ve všech jeho sférách – znamená naděje. Jak tragicky zní slovo „beznadějně“. Je radostným zjištěním, že z křesťanova slovníku bylo toto depresivní slovo vyškrtnuto. Není beznadějných situací. Bez naděje může zůstat jen ten - kdo žije na světě bez Boha, kdo je odkázán pouze na sebe - na pomoc a síly lidské. Ale člověk, jehož naděje je v Bohu, který má v rukou všechnu moc a který je ztělesněná láska a milosrdenství - má k dispozici naději stálou a přepevnou.
Naději člověk potřebuje hlavně tehdy, když se ocitne v nějakém sevření. Může to být sevření nejrůznějšího druhu. Každý z nás takovou zkušeností jistě prošel. A ví co to znamená, když v této tíživé situaci svitne naděje - že zase bude lépe, že zase bude dobře.
Tady si musíme připomenout důležitou věc. Naděje vytouženou realitu pouze vyhlíží. Člověk ji ještě nemá - ještě se v ní nepohybuje. Tak to slyšíme v našem textu: Je-li předmět naděje v našich rukách, není to už naděje. Nemůžeme přece toužit po tom, co už máme. Ale doufáme-li v něco, co máme zaslíbeno, čekáme na to s vytrvalostí. Ještě tu vytouženou věc nemáme, ani ji zřetelně nevidíme. Jsme však přesvědčeni, že se tak stane. Zde jde víra a naděje ruku v ruce. Doufáme v to, co nevidíme. To je naděje!
Ale apoštol náš pohled ještě rozšiřuje. Nemluví o chvílích přechodného sevření, ve kterých nás drží naděje. Naděje že sevření povolí, že zlo pomine, že se věci napraví, že bude lépe, že zase bude dobře. Apoštol mluví o naší trvalé situaci. Mluví o marnosti, nicotnosti, otroctví porušenosti a zániku – a to nejen tvorstva, ale celého kosmu. Právě o tom toho dnes víme víc než kdykoli dřív. Víme, jak pravdivý je tento obraz porušenosti a pomíjitelnosti. Co je člověk – chatrného zdraví a krátkého života? Ale co je celý svět – jak dnes vypadá příroda? Není apoštolovo slovo, že celé stvoření lká, sténá a vyhlíží záchranu, výstižným obrazem situace, jak nám ji před oči staví dnešní ekologie? Celé stvoření v důsledku lidského hříchu trpí a hyne. Je možno vidět svět se znamením smrti na tváři. Je možno vidět jak všecko – i člověk – spěje ke zkáze, ke konci, ke smrti.
Ale tu před námi apoštol otevře ten velkolepý obzor nového života. Všecko lkání a sténání, kterým stvoření prochází – všechna touha po životě v pokoji, spravedlnosti, svobodě a radosti - ten nářek všeho tvorstva není smrtelným nářkem - ale sténání před porodem. A porod není konec - ale počátek života. Všecko tvorstvo spěje k novému, slavnému začátku – k novému, obnovenému životu!
Příchod Pána Ježíše Krista na svět je Božím zásahem, který znamená že Bůh nenechá své stvoření zahynout - ale naopak - obnoví je k slávě. Je to jedna jediná veliká naděje - naděje na nové nebe i novou zemi, na vesmír obnovený k nebývalé slávě a k nebývalému pokoji a na vykoupeného člověka. Ne hrob, prach a popel - ale vykoupené tělo, sláva synů Božích. Slavný titul Božího dítěte a nové tělo slávy - to je křesťanská naděje. Toto vše je zahrnuto v onom jediném slově „spasení“. Spasení nám vydobyl Ježíš Kristus svou obětí a Duch svatý nás do něho uvádí. Tato veliká a slavná naděje je zde na zemi spojena s bolestným zápasem, s lkáním a sténáním, s protivenstvími, o nichž
apoštol v této souvislosti mluví. Tím vším musí celé tvorstvo – tedy i člověk – projít. Ale právě ona veliká naděje mu napomáhá k tomu - aby prošel vítězně.
Naděje je tedy vedle víry a lásky vskutku tím třetím nosným pilířem našeho života. Proto může apoštol říci, že nadějí jsme spaseni. Spasení je pro nás připraveno a naděje nás k němu vede. Dosud není spasení naším majetkem. Dosud je ani nevidíme. Je předmětem naší naděje. Nadějně a trpělivě je očekáváme.
Tento veliký nadějný výhled osvěcuje všecky události našeho života. Učí nás vidět je z jiného úhlu, jinak k nim přistupovat, jinak je řešit. O Abrahamovi čteme, že uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo. Tam, kde po lidsku není naděje, kde se člověku zdá, že je všecko ztraceno, že se už nedá vůbec nic dělat a vůbec nic čekat - tam křesťanova naděje stále trvá – protože je založena na moci a lásce Boží.
Tato naděje zbavuje člověka bázně. Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru? (Mk 4,40) - říká Ježíš svým učedníkům v situaci, kdy by člověk už všecko vzdal. Naděje se v této chvíli chopí Ježíšovy ruky a jde s ním k vítězství. Když bouře zmítá naší loďkou – a kolika bouřemi musí loďka našeho života proplout - tu naděje upře svůj zrak k tomu, jehož poslouchají vítr i moře. Proč se bojíte? Nebojte se. Vždyť je tu s námi ten, který jen pokyne rukou a nastane utišení.
Naděje je také vytrvalá: syrofenická žena znovu a znovu prosí Ježíše, aby vyhnal zlého ducha z její dcery, dokud to Ježíš neudělá. Slepý u cesty znovu a znovu na Ježíše volá – až Ježíš přistoupí a pomůže. Naděje dovede trpělivě čekat. Naše naděje překračuje i hranici života a smrti, protože je založena v tom, jenž je Pánem a má klíče od pekla a smrti - takže z jeho ruky nás nevychvátí nikdo a nic.
Tato naše naděje, sestry a bratři - je nadějí která nezklame. Člověk se o tom v průběhu svého života víry může stále více a více přesvědčovat - a to ho v jeho naději utvrzuje. A jednou vše uvidí tváří v tvář. Dostali jsme zaslíbení, že ti, kteří svou naději složili v Hospodinu a jeho Synu, nebudou zahanbeni. Ukáže se - že to co v naději očekávali - se stalo skutečností.
Ovšem tuto neotřesitelnou naději - která doufá v to co dosud nevidí, zbavuje bázně, je vytrvalá a trpělivá a vítězně prochází soužením - tuto naději může v našich srdcích zažehnout jen Duch svatý, říká apoštol. A proto za ni ustavičně prosme.
Modl.: Pane Bože, pozvedáme k tobě svou mysl, abychom poznávali to, co sami od sebe poznat nemůžeme. To, co vidí naše oči a slyší naše uši, vzbuzuje v našem srdci víc obav a zármutku než radosti a pokoje, víc strachu z budoucích dnů než pokojného očekávání věcí příštích. Jen u tebe můžeme získat nadějný pohled na všecko, v čem stojíme, i na to, co je teprve před námi. Děkujeme Ti, že nám tento pohled otevíráš a prosíme, dávej nám dar naděje po všechny dny našeho života. Amen.
16. 2. 2020 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění.
Introit: (Ž 27,1.14) Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina. Amen
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, celý vesmír je dílem tvých rukou. Slunce i hvězdy hlásají tvou slávu, moc i moudrost. I naše Země, každý květ na ní i všichni tvorové svědčí o tvé moci, moudrosti a lásce. Z úst všech lidí má zaznívat píseň chval a diků Tobě, našemu Stvořiteli a Pánu.
Neuměle a nedokonale, ale z upřímného srdce tebe oslavujeme a prosíme tě, požehnej nám, přijď a buď uprostřed nás na tomto místě, kam jsi nás zavolal, aby ses tu s námi setkal. Dej, aby naše mysl i naše srdce bylo otevřené k přijetí tvého Slova. Buď zde s námi a buď stejně tak se všemi, kdo se shromažďují ve Tvém jménu všude po tváři země a k Tobě vztahují své ruce, k Tobě upínají svou naději. Amen.
1čtení: Mk 4,35-41
Píseň: 502 – V pokoře srdce svého
2 čtení: dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána v Ř 8,18-25 Kázání
Píseň: 193 – Svěř celý život Pánu (1-7)
Ohlášky:
Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu
Příml. modl.: Pane, prosíme Tě, vzbuzuj pravou naději ve všech, kteří stojí v nějakém trápení, v nemoci, na prahu smrti, v situacích, v nichž sami nevidí žádné dobré řešení a žádné východisko. Dej, ať svou naději vloží v Tebe.
Dávej nám všem víru a naději, že tam, kde my jsme bezmocní, Ty máš všechnu moc a řídíš všecko k našemu dobrému.
Pane, prosíme tě, provázej nás příštími dny, ochraňuj nás a opatruj, abychom se tady zase mohli sejít.
V tiché modlitbě můžeme Pánu Bohu svěřit, co nás nejvíce tíží…
Pane Bože, ve jménu Ježíše Krista k Tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (Iz 41, 10) Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsme tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Amen.
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej