Ř 8,26-30

Ř 8,26-30 kázání
Duch svatý byl padesátý den po vzkříšení Ježíše Krista seslán učedníkům. Stali se Ježíšovými svědky a z jejich mocného svědectví vzniká první křesťanské společenství v Jeruzalémě. První církev.
Seslání Ducha svatého je naplněním Ježíšova slibu, který jim dal před svým nanebevstoupením: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8). Teď se stalo skutečností to, o čem ujišťovali proroci: Pán Bůh vloží lidem do srdce svého Ducha a to srdce už nebude tvrdé jako kámen, ale citlivé pro Boží vůli.

Ta událost, kterou nám tak živě připomíná dnešní svatodušní neděle, byla jedinečná: už nikdy se neopakoval hukot větru a nikde v Písmu nečteme, že by na někom dalším spočinuly ohnivé jazyky. Ale celá apoštolská zvěst naprosto jistě počítá s tím, že Duch svatý vstoupil do života církve a působí v ní. Překonává propastné rozdíly mezi lidmi a tvoří jednotu, která je jinak nemyslitelná (apoštol Pavel mluví o Židech a Řecích, o otrocích a svobodných, kteří jsou Duchem pokřtěni v jedno tělo Kristovo). A nejen to: on dává věřícím v Krista své dary, jimiž buduje církev a zároveň v nich přebývá. Od prvních letnic je Duch svatý církvi trvale přítomen, ale přesto o jeho přítomnost stále prosíme, například v písni: „Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď, rač v myslích našich hostem být.“ (EZ 368).

Seslání Ducha svatého... – jde o skutečnost, která přesahuje naše schopnosti zařadit toto veliké tajemství Boží přítomnosti do svých lidských schémat. Je to jako bychom chtěli spoutat vítr, který slyšíme a nevíme, kam jde. Právě lidské uvažování o Duchu svatém, o tom jestli vychází z Otce a Syna nebo jenom z Otce, způsobilo v 11. století roztržku mezi východní a západní církví. Z této roztržky se křesťanský svět dosud nevzpamatoval. Také hostina lásky - Večeře Páně - se stala vinou lidské domýšlivosti příčinou rozdělení mezi konfesemi. Když se chceme zmocnit toho, oč můžeme jen pokorně prosit, když své pochopení Božích tajemství chceme vnutit druhým - jistě zarmucujeme Ducha svatého.

A tady jsme už v našem dnešním textu. Slyšíme tu o své slabosti a o tom, že nevíme jak a za co se modlit. Apoštol Pavel zde mluví o tom jak to udělat, aby nás hříšné lidi Pán Bůh slyšel, protože nás sráží naše lidská slabost. Toužíme po Bohu, chceme být lepší - ale zároveň stále klesáme, selháváme, prožíváme bezmoc a beznaděj. Ale právě tehdy, když si to přiznáme - děje se něco nezměrně velkého: Duch přichází na pomoc naší slabosti. Ne jen někdy, ale stále a trvale. A když ty naše modlitby jsou tak roztržité, prázdné a bezradné – tak On do toho vstupuje sám, utěšuje nás apoštol Pavel. Sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. A z toho nevyslovitelného lkání je cítit všechna jeho příchylnost k nám.

Pavel o slabosti člověka, ve které neví zač se má vlastně modlit, ví. Ale nedává nám nějaká složitá pravidla, komplikované ponaučení - ale říká zcela jednoduše: Duch nám přichází na pomoc. On se v nás modlí – a Bůh tomu rozumí. Duch svatý se v nás modlí a Bůh o tom ví.
Potíž je vždy jen to, jestli o tom ví člověk. Jestli je v naší modlitbě místo pro „nevyslovitelné lkání Ducha svatého“ nebo jestli je naplněna jen a jen naším mluvením. Modlitba může být také docela dobře bezbožným povídáním. Může to být hromada slov, která vršíme jen kvůli sobě a Bohu jsme v té chvíli zcela uzavřeni - i když si myslíme, že mluvíme k němu.

Naše modlitby mají být Bohu otevřeny, máme se modlit v důvěře k Bohu. Modlitba má být současně dílem Božím i naším. K naději, že to tak může být, a to i v naší slabosti - nás vede tento úryvek. Neboť jak bychom mohli vědět, co je pravá modlitba? Kdo může mluvit s Bohem tak, aby se jeho řeč Bohu líbila, aby jej Bůh vyslyšel? A teď Pavel říká, že právě v tomto rozhodujícím díle se sám Bůh staví na naše místo. Sám se stává naším přímluvcem u sebe, vzdychá za nás nevyslovitelnými vzdechy.

Může nás napadnout otázka: Je toto „přimlouvání se Ducha v nás“ automatické, nebo pro ně musíme něco udělat? Pavel neříká, že by si člověk musel nebo mohl působení Ducha v sobě nějak zajistit či zasloužit. Naopak, Duch sám se v nás přimlouvá „sám od sebe“, bez našeho přičinění. Nejde tedy o to, Ducha si „zajistit“ - ale uvěřit tomu, co Pavel píše. Tedy uvěřit působení, přimlouvání se Ducha v nás - a počítat s ním. Nepřekrývat ho vlastní úpornou snahou. Nemyslet si, že co neuděláme sami - to není.

Máme naději, že se za nás staví Duch, že mluví za nás, takže Bůh v našich mdlých a slabých modlitbách slyší hlas svého Syna, ve kterém má zalíbení. Tak toto zalíbení přichází k dobru také nám a Bůh nás slyší jako své děti.
Milé sestry, milí bratři, to je evangelium pro dnešní neděli: Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit. Ale Duch přichází na pomoc naší slabosti a přimlouvá se za nás nevyslovitelným lkáním. Amen.

31.5. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás tady v kapli. Dnes slavíme neděli svatodušní, svátek seslání daru Ducha svatého.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Intro: (Ez 36,26-27) Poslyšme slova Božího zaslíbení, jak je zaznamenal prorok Ezechiel: Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. . Amen.

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: Milostivý Bože, ty, jenž jsi Duch života, obnov nás a povzbuď. Uváděj nás na cestu následování našeho Pána Ježíše Krista. Proměňuj nás, ať i ve starostech a v sevření důvěřujeme tvé moci. Navštiv nás svou plností, svým bohatstvím. Proměň nám tuto chvíli, ať je z ní čas pro slyšení, čas pro radost, čas pro dobrá očekávání. Pane, prosíme tě, smiluj se nad námi a vyslyš nás. Amen

1čtení: Sk 2,1-13

Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

2čtení: Ř 8,26-30 kázání

Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic

VP
(Ř 15,13) Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen

Píseň: 693 – Ježíš hříšné přijímá

Ohlášky:

Modlitba: Pane Bože, chceme se ve svých životech dát ovlivnit láskou tvého Syna, Ježíše Krista. Děkujeme, že jsi nás posílil a potěšil k tomuto odhodlání u svého stolu.
Pane, pomoz nám svým svatým Duchem, abychom věřili, že ti patříme, ať se kolem nás i v nás děje cokoli, a že celý náš život spočívá pevně v tvých laskavých a milosrdných rukách.
Pane, prosíme za všechny, kteří jsou smutní, bezradní, za ty, kteří trpí, umírají, za ty, kteří ztrácejí naději – dej, ať pocítí sílu tvé milosrdné lásky. Dej, ať tvá láska ovládne celý svět. Amen.

Poslání: (Ga 5,22-23.25. 6,4-5) Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. Amen

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej