Ž 103, 1-5 KÁZÁNÍ
Milé sestry, milí bratři, stojíme na prahu Nového roku. V mládí se tento konec roku – Silvestr jak říkáme - obvykle oslavuje bouřlivěji. Člověk čeká, co bude před ním. Ve vyšším věku už oslavujeme klidněji. A člověk se spíše ohlíží na to, co už má za sebou. Je to takový pohled zpět, bilancování, přemýšlení o tom, co končící rok přinesl, co obsahoval, co pro nás znamenal. Můžeme mít i trochu melancholický pocit nad tím, co neodvratně mizí z našeho dosahu a ztrácí se v minulosti. Zvláště lidé, kteří mají větší díl života za sebou, cítí tento pocit každým rokem intenzivněji.
Na počátku nového roku se neubráníme určité nejistotě, co nás vlastně čeká. Možná máme smíšené pocity – naději i obavy. Každá časová hranice nás upozorňuje, ať chceme nebo nechceme, na omezenost našich životních možností. Nabízí se nám sice nový úsek života, ale zároveň zjišťujeme, že minulý úsek je nenávratně pryč a jsou v něm už nezměnitelné skutečnosti, životní zastávky a pevně položené výhybky životních kolejnic…
Pokud se ohlédneme za uplynulým rokem, málokdo asi může říci, že vše proběhlo podle jeho přání a představ. Koronavirová epidemie nás zaskočila a vykolejila z našich obvyklých zvyklostí. Kdo by ještě před pár lety čekal, že se tohle stane? Možná máme za sebou hodně všelijakých zkoušek, hodně starostí, bolestí, možná zklamání. Ale jistě byly v našem uplynulém roce i dobré věci. Nebo spíše – ty, které my, z našeho lidského hlediska považujeme za dobré, tedy nám příjemné a milé.
Čas nepřetržitě plyne. Říká se, že čím je člověk starší, tak jakoby ten čas plynul rychleji a rychleji. Kolik věcí jsem za ten minulý rok chtěla udělat a neudělala? S kolika milými lidmi jsem se chtěla sejít a nesešla? Kolik lidí jsem chtěla potěšit a nepotěšila? - Často si dáváme do nového roku různá předsevzetí, co uděláme lépe, že budeme lepší…Mně osobně se z toho pak většinou máloco povede splnit…
A tak mě oslovil – co se týče předsevzetí do dalšího roku - tento žalm. Zaposlouchejme se znovu do jeho veršů:
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Žalmista se obrací sám k sobě, ke své duši a povzbuzuje se k vděčnému dobrořečení Hospodinu. Celým svým nitrem, vším co je v něm, svými myšlenkami a záměry, svými starostmi i radostmi, celým tělem – vším co člověk je - celé jeho lidství má Hospodina oslavovat, chválit, dobrořečit.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu…- přikazuje své duši žalmista. Když se ráno probudím a venku je zima a pošmourno a mně se vůbec vstávat nechce … a teď myslet na dobrořečení – to musíme pořádně poručit své duši, aby se vzpamatovala a dobrořečila. Žalmista to ví – dobrořečit není věc samozřejmá, k tomu je třeba vyzývat. Dobrořečení je kázeň a celoživotní učení. Dobrořečení je něco, čemu se stále učíme, nejde nám to samo od sebe a automaticky. Zvláště tam, kde jde o to, abychom dobrořečili Hospodinu. - Dobrořečit, že se nám něco povedlo…to by šlo snadněji. - Ale dobrořečit Hospodinu? Jeho svatému jménu? K tomu musí vybízet svou duši i zbožný žalmista.
Nezapomínej na žádné jeho dobrodiní. Všichni zapomínáme. Naše mysl neudrží všechno. - Někdy je to dobře. Například zapomenout na utrpěné křivdy je dobré. Nevracet se k nim, nepřipomínat si je. Ale je to většinou naopak. Právě ty křivdy, domnělé nebo skutečné, si člověk pamatuje a vrací se k nim i po letech.
Nemusíš si pamatovat všecko, má duše, ani nemůžeš. Ale na Hospodinova dobrodiní nezapomínej. - Žijeme rychle a tak i dobré věci rádi a často zapomínáme. Když si promítneme svůj život – je v něm všechno možné: sladké i hořké, rovné i pokroucené, věrnost i zrada, radost i pláč, zisky i ztráty. Co z toho si ještě pamatuješ, má duše? Co jsi už zapomněla? – I když si nemůžeme pamatovat všechno – nezapomínej, má duše, na žádné z Hospodinových dobrodiní.
Žalmista věděl, že lidská duše - co se týče dobrodiní je zapomnětlivá a že potřebuje oživit paměť. A tak tedy své duši připomíná, co bylo a jak to bylo:
-On ti odpouští všechny nepravosti. - Když hledíme zpět na svůj život, najdeme tam nepravosti…na ně však nemusíme vzpomínat. Náš Pán na ně také nevzpomíná. Ne že by nebyly. Byly. - Ale on na ně nehledí. Tak na ně také nehleď, má duše. On ti odpouští všechny nepravosti. Už se k tomu nevracej, už se tím netrap, má duše. Vzpomeň na to, že on ti to odpouští.
-ze všech nemocí tě uzdravuje – když se ohlédneme zpět – ano, najdeme tam nemoci. Bolest, slabost, úzkost…na to už ale nemusíme vzpomínat – ještě žijeme – tak nevzpomínejme na nemoci, ale dobrořečme za uzdravení. - Možná jsme měli někdy pocit, že náš život se hroutí - ale ještě se nezhroutil. - Možná se od nás lidé odvrátili. Možná nás někteří lidé zklamali. Ale ještě jsou kolem nás lidé, kteří nás mají rádi, kteří nás potřebují a důvěřují nám. - Také to jsou Hospodinova dobrodiní. – A tak dobrořeč, má duše.
-vykupuje ze zkázy tvůj život – žalmista se nepředstavuje jako hrdina a svatý muž a dítě štěstěny, jemuž se zlé věci vyhýbají. On ví: byly tu hříchy. Byly tu nemoci. Byly tu bolesti, život se nám hroutil. Nic z toho však nemá v paměti uvíznout natrvalo. Natrvalo má v paměti uvíznout: odpuštění, uzdravení, vykoupení. - Ježíš Kristus. Jeho kříž nese odpuštění. On vzal naše nemoci na sebe. On položil svůj život jako vykoupení za mnohé. On vykoupil ze zkázy náš život. - Na něj, na Krista hleď, má duše. - Na toto dobrodiní nezapomínej.
-Hospodin tě věnčí svým milosrdenstvím a slitováním - říká žalmista v dalším verši. - Na nic z toho jsi neměla nárok, má duše - to všechno je dar, dar darovaný k tvému životu všelijak pochroumanému, bolestnému…je to dar a ty nepátrej v pohnutkách dárcových. Spokoj se tím, že jde o milosrdenství a slitování a za tento dar poděkuj, jako to děláme v jiných případech když nás někdo obdaruje.
Jako král byl v den korunovace věnčen královskou korunou, tak žalmista je po svém vykoupení ověnčen Hospodinovým milosrdensvím a slitováním. Vyznamenání, věnec na hlavě. Zde se nám dostává uznání z nejvyšších míst – ne od lidí, ale od našeho Pána. Uznání z nejvyšších míst i tomu našemu obyčejnému životu. Hospodin tě věnčí, má duše…na tvé hlavě spočinul nejčestnější věnec.
A když je tomu tak, pak můžeš hlavu klidně zvednout a kráčet vzpříma. Božím milosrdenstvím a slitováním dostává náš život přidanou hodnotu - a my z ní neplatíme daň – tu zaplatil Ježíš. Tak jsme mu byli vzácni. Takovou hodnotu máme v jeho očích. Naše hodnota se neměří tím, co jsme v životě udělali nebo zanedbali. Ale tím, že nás Hospodin ověnčil svým slitováním a milosrdenstvím.
Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky, říká žalmista. Zde není žádné naposled. Je nové každého jitra. – A tak když se ráno probudíme, nedovolme nikomu a ničemu, aby nám zamlžily paměť na Hospodinovo milosrdenství. Když se nám zdá, že nemáme důvod Boha chválit, přečtěme si žalmistův seznam.
Okusme tedy toho dobrého, co Pán Bůh se světem podniká i v tom roce, který brzy nastane – 2021. A každého jitra nařiďme své duši: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Amen.
31.12.2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás v tento podvečer končícího roku.
AP: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!
Intro: (Kaz 2,24) „Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky.“ Amen.
Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte
Modlitba: Pane, děkujeme Ti, že se tady můžeme scházet, dobrořečit Ti a vzdávat chválu Tvému Jménu. Děkujeme Ti za naše rodiny, za naše přátele, za celé toto společenství bratří a sester. Děkujeme Ti za náš celý život.
Pane, v Tvých rukou jsou naše dny a roky. V Tvých rukou je celý velký svět i náš malý život. Nejdeme vstříc neznámé budoucnosti: před námi jsi ty a tvé milosrdenství. Pane, pomoz nám svým svatým Duchem, abychom ti za to byli vděčni a svěřovali se tvému vedení v důvěře a naději. Pane, dej, abychom všichni nacházeli ve tmě cestu. Pane, prosím Tě, přijď a buď zde mezi námi. Amen.
1čtení: Kaz 3,1-8
Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály
2čtení: Ž 103, 1-5
Píseň: 627 – Má duše Boha velebí
Ohlášky:
Příml. modl.: Pane Bože, prosíme Tě, kéž všichni víme v tomto přicházejícím novém roce, co máme dělat, co nedělat a kde k tomu vzít síly. Kéž všichni víme, co je to hřích a dovedeme jej odmítnout. Ať vždycky znovu zjistíme, že poznat hřích i jeho důsledky je nový projev Boží lásky.
Pane, dej, ať nás tento svět nedeprimuje svou zdánlivou bezvýchodností. Ať máme radost z toho, že změna k lepšímu nebude až přejde ekonomická, epidemická a další jiné krize, ale že změna už se stala, začala se uskutečňovat Kristovým narozením a nic ji nemůže zastavit. Tento svět má naději. To nejdůležitější přece víme: království Boží je mezi námi, ať náš vlastní samopohyb má jakýkoli směr. Na tom už nikdo a nic nezmění.
V tiché modlitbě svěřme Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…
Poslání: Iz 40,31 – „Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ Amen.
Požehnání:
Píseň: 611 – Není lepší na tom světě