1 K 9,24-26 kázání
Milí přátelé v Kristu, kdyby tato slova nebyla zapsána v Bibli – tak bychom mohli mít dojem - že slyšíme nějakého trenéra, který dává svým svěřencům pokyny před závodem v běhu. Nevíte snad, že ti, kteří běží po závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali. A pamatujte i na to, že každý závodník se podrobuje všestranné kázni!
Ve skutečnosti zde ale apoštol Pavel mluví ke členům křesťanského sboru v dávném řeckém městě Korintu. Toto přirovnání používá jako výzvu pro správný běh – pro křesťanský běh života ve víře. Pro správný běh ke správnému cíli – tedy k Božímu království.
Proč si vybral zrovna tohle přirovnání? Je známo, že Pavel se dostal na svých misijních cestách až do malé Asie a Řecka – kde měl možnost sledovat na velkých sportovních stadionech atletické soutěže. Není tedy divu, že dovedl ve svých dopisech často použít i příměry z této oblasti. A tak mohl pro své milé Korinťany - kteří měli ve svém městě také velký sportovní stadion - použít toto srovnání běhu na atletické dráze se správným křesťanským životním během.
Klíčovým slovem jeho příměru je zde věnec – jako cena pro vítěze, který dosáhl cíle. Ale Pavel hned ukazuje i na rozdíl mezi vavřínovým věncem běžců-atletů a věncem, který je připraven pro vítězné běžce Kristovy: Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, (tedy vavřínový, který časem zvadne a uschne,) my však pro věnec nepomíjitelný.
Čtenáři Pavlova listu tomuto přirovnání jistě rozuměli. Mohli si ujasnit - že jako věrní následovníci Ježíše Krista mohou očekávat na konci svého běhu nepomíjitelný (nevadnoucí) věnec pro vítěze od svého vzkříšeného Pána. Pavel to později v Listě Filipským vyjádřil velmi výrazně i sám o sobě: Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; zapomínaje na to, co je za mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Fp 3,13). - Pavel je přesvědčený, že na konci křesťanského běhu jde o cenu, která nepomíjí, která má trvalou, věčnou hodnotu v Božím království. K tomuto cíli a k této ceně pro vítěze má směřovat i osobní běh všech členů křesťanského sboru. Tedy i náš životní běh.
Apoštol Pavel nám ale v tomto příměru o běhu k cíli za „věncem, který nepomíjí“- nabízí ještě další porovnání. Připomíná, že na atletické dráze běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu. To má jistě každého pobízet k velkému osobnímu nasazení. Běžte tak, abyste ji získali. Stejná výzva k co největšímu úsilí má podle Pavla platit i pro Kristovy běžce: „Běžte tak, abyste té ceny dosáhli, běžte jako o závod!“ Ale při křesťanském běhu je právě základní rozdíl v tom, že cenu pro vítěze – onen nepomíjitelný věnec – mohou získat všichni. Všichni, kdo společně běží k jednomu cíli! V tom je náš křesťanský běh jedinečný: nejen ten, kdo doběhl první, ale všichni můžeme dosáhnout cíle! I my dnešní křesťané v našich sborech, v našem nastoupeném společném běhu, v nadějném společenství víry. A ovšem i ve společenství celé církve.
Nejde ale o nějaký libovolný běh, kam se nám zrovna zachce. Je nutno běžet správným směrem a podle určených pravidel a směrnic. Tentokrát však už jako směrnic pro dlouhý, dálkový běh. A s pohledem upřeným dopředu, za samým vítězným Pánem. Tak, jak k tomu později vybídne apoštol v Listu Židům: Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle (Žd 12,2).
Apoštol Pavel ale také ví - a proto zde připomíná i svým Korinťanům - že křesťanský běh k cíli vyžaduje (jako každý dobrý běh) nejen dobrou přípravu - ale i trvalou sebekontrolu a osobní kázeň: Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. A hned dá i sebe samého za příklad: Já tedy běžím ne jako bez cíle (jako bych ztratil správnou orientaci). Bojuji („zápasím pěstmi, boxuji“) ne tak, jako bych dával rány do prázdna. V tomto vyznání Pavel přechází k přirovnání z další sportovní discipliny - k pěstnímu zápasu. Pavel se nechce podobat boxeru, který dává rány do prázdna (do vzduchu), a tak míjí svůj cíl. Pavel se nechce podobat Donu Quichotovi, který se pouští do zápasu s větrnými mlýny.
Ale apoštol se nakonec nerozpakuje dopovědět, že umí také zasazovat krotící údery sám sobě: Ranami nutím své tělo ke kázni. Uvědomuje si totiž, že při svém běhu k vytčenému cíli musí zápasit nejen s vnějšími protivníky a nesnázemi, ale i sám se sebou. Tím připomíná také dnešním křesťanům, že i nás čekají na naší životní trati mnohé těžké zápasy - zápasy vnitřní i vnější. A že je proto i nám zapotřebí všestranné kázně, které se musí každý „běžec Kristův“ poslušně podrobovat. Tato sebekázeň se neobejde bez pokory a pokání ani bez vzájemné ohleduplnosti a součinnosti všech, kdo se vydali na společný běh za nepomíjitelným věncem.
Tato ukázněnost, kterou zde Pavel uplatňuje na sebe a jednotlivé běžce, se musí vztahovat obecně i na Kristovu církev v tomto světě. Také její správný dějinný běh provázený mnoha zápasy - musí být spojen s vnitřní kázní, pokorou a pokáním. Vzpomeňme na příklady z dějin, že kdykoli na to představitelé církve zapomínali, vedlo to církev na rozličná scestí nebo při nejmenším k ochablosti a úpadku. Na to správně ukazovala různá obrodná hnutí a v duchu apoštola Pavla i průkopníci a představitelé naší české reformace, od Jana Milíče z Kroměříže přes Husa až ke Komenskému. Základní požadavky celkové ukázněnosti pro správný křesťanský běh jednotlivců i celé církve trvají i dnes.
Na závěr si ještě můžeme onu apoštolem navozenou představu společného běhu k cíli doplnit i dalším příměrem - tentokrát příměrem k dálkovému orientačnímu běhu. U tohoto běhu jsou velmi důležité orientační ukazatele a při postupných etapách i občerstvovací stanice. I my křesťané potřebujeme při svém dálkovém běhu určité etapové předěly s doplňkovou orientací a s potřebným občerstvujícím posilňováním. K tomu nám slouží naše neděle a svátky - kdy se můžeme znovu orientovat podle Božího Slova a posilňovat společným zpěvem, modlitbami, VP. Každá neděle by pro nás měla být osvěžující zastávkou pro načerpání nových sil k dalšímu běhu - směrem k pravému cíli. Pán Bůh dej, aby i naše dnešní shromáždění bylo pro nás novým občerstvením a posilou. Amen.
Modl.: Pane náš, Ježíši Kriste, děkujeme za svědectví tvého apoštola, které nám znovu ukázalo na správný směr i podmínky pro náš dobrý běh k cíli, který jsi ty sám pro nás připravil. Prosíme, posiluj nás mocí svého Ducha svatého, abychom i my mohli v běhu za nepomíjivým věncem vytrvat až k dobrému konci. Abychom mohli posléze vyznat podle apoštola Pavla: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval (2Tm 4,7). Amen.
26.9.2021 Prčice
Přivítání: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás v tuto 17. neděli po sv. Trojici.
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!
Introit: (Ž 25,1-2) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. v tebe doufám, Bože můj; kéž nejsem zahanben. Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe. Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen
Modlitba: Pane Bože, děkujeme za nový důkaz tvé milosti, že jsme se mohli v tuto nedělní chvíli opět shromáždit jako společenství tvého lidu, jako společenství bratří a sester. Děkujeme ti za dar víry jako dar hlubšího poznání pravého smyslu našeho života, který nemá být omezen jen na tuto pozemskou dočasnost, ale pro tvého Syna rozšířen až na věčný život v nebeském království. Děkujeme, že v této víře i lásce a naději se můžeme i nyní v tomto shromáždění k tobě obracet ve vděčné modlitbě. Ty znáš naše srdce i naše vezdejší cesty, naše starosti, nemoci i trápení. A tak je pro nás velkou úlevou, když se můžeme se všemi životními břemeny vždy znovu obracet k tobě jako ke svrchovanému Pomocníku a Pánu. Prosíme, ujisti nás znovu i v tomto shromáždění o své blízkosti a pomoci. Utvrzuj nás ve víře a v naději v obnovující moc tvého Ducha v našich životních zápasech a zkouškách a chraň nás, abychom se neuchylovali od cesty, na kterou nás voláš svým Slovem. Požehnej nám, prosíme, jeho nové slyšení a posilni nás k jeho ochotnému činění. Pro našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Amen.
1 čtení: 1 Tm 6,6-15
Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli
2.čtení: 1 K 9,24-26 kázání
Píseň: 473A – Vezmi, Pane, život můj 680 – Nás zavolal jsi, Pane
Ohlášky:
Píseň: 570 - Den po dni ubíhá
Příml. modl.: Dobrotivý Pane, skloň se k nám i v tuto chvíli. Prosíme za své nejbližší, za své rodiny a přátele. Prosíme za naše společenství sboru i za celou církev. Prosíme i za širší společnost, v níž máme své místo i své různé povinnosti. Dej, abychom i v ní vydávali dobré svědectví o tobě, jako ti, kteří přijali pozvání Pána Ježíše Krista k jeho následování. Prosíme za okolní svět, který se ti stále více odcizuje. Prosíme za všechny, kdo jsou v moci postavení, kdo mají vliv na veřejné politické dění, aby si byli vědomi své odpovědnosti ve všech úkolech, které na sebe vzali. Zvláště pak prosíme za nemocné a strádající, za všelijak nešťastné a opuštěné. Do tvé milostivé ochrany a pomoci svěřujeme i všechny ty, kdo jsou postiženi sobectvím a nenávistí druhých lidí, válkami, terorismem i živelnými pohromami. Prosíme prosazuj v našem zmateném světě spásné hodnoty svého Království, spravedlnost, lásku a pokoj. Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…
Poslání: (Žd 12,1-2) Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se na nás snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Amen.