28.2 2021, Prčice, 2. postní, „virtuální“ bohoslužby
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten,kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům (Žd 10,23n).
Milé sestry, milí bratři, žijeme v době plné obav, pociťujeme nejistotu a vlastní křehkost. Slova o naději proto mohou provokovat. Ale postní doba je tu, abychom měli naději, abychom znovu obrátili svůj zrak k trpělivosti Boha, který neustále pečuje o své stvoření. Kéž nám toto pozvání k naději umožní prožít postní dobu jako cestu obrácení a modlitby. Kéž nám pomůže obnovit osobní a společnou víru, kterou nám dává živý Kristus, naději, již vzbuzuje Duch Svatý, a lásku, jejímž nevyčerpatelným pramenem je Otcovo milosrdenství. Požehnání Zmrtvýchvstalého ať nás provází na cestě k velikonočnímu světlu.
Modlitba: Pane Bože, každý den od tebe přijímáme víc všeho dobrého, než potřebujeme. Každý den nás milostivě doprovázíš a odpouštíš nám. Dej, abychom to skrze tvého svatého Ducha poznávali celým srdcem a v pravé víře. Dej, abychom Ti za Tvou velkou dobrotu a milosrdenství děkovali a chválili Tě nyní i na věky skrze Ježíše Krista, Tvého Syna a našeho Pána. Amen.
1čtení: Iz 6,1-8
Píseň: 688 - Odpusť
2čtení:1Pt 1,13-16:
Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“
Kázání:
Svatí buďte, neboť já jsem svatý.
Apoštol zde přejímá SZ výzvu, kterou najdeme ve 3. knize Mojžíšově – v oddíle nazvaném Zákon svatosti, kde stojí: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý (Lv 19,1-2). A pak následuje celá řada přikázání, kultických a rituálních předpisů. Jejich dodržováním se měl Izrael odlišovat od jiných lidí jako lid svatý Hospodinu. Přikázání a nařízení je tam mnoho, ale Ježíš je shrnuje do několika hutných vět, které vystihují vše: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. A dodává: Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
Co je to svatost?
Svatý je pouze Bůh. A vše co nějak přijde do styku s Bohem, má charakter svatosti, je posvěceno. Věci a osoby samy o sobě nejsou svaté, ale svatost jim může být propůjčena tím, že jsou odděleny, že se dostanou do blízkosti Boží. Horu Sion Bible nazývá svatou, protože je na ní chrám s Hospodinovou schránou. Sedmý den je svatý, protože ho Bůh při stvoření oddělil a prohlásil za posvěcený.
Svaté je to, co je posvěceno Bohem. Co se nazývá „svaté“, není tedy ve skutečnosti samo o sobě nic zvláštního. Např. když Hospodin promluvil k Mojžíšovi z hořícího keře, řekl mu: Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá! Tato půda se původně ničím nelišila od ostatní širé stepi, ale svatou se stává tím, že se na ní něco děje z Boží strany. Kvalita svatosti vyvěrá výhradně z akce „posvěcení“. A je to Bůh, kdo posvěcuje. Já jsem Hospodin, já vás posvěcuji, čteme na jiném místě.
Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy, zpívají serafové (Iz 6,3). V Bohu je počátek i plnost svatosti. Pro SZ zbožnost je svatost nejvlastnější podstatou Boží. Tou se odlišuje od všeho stvořeného, a proto ji člověk vlastním úsilím nepostihne a nepochopí. Nejvýše může poznat část z Hospodinovy slávy. Jak říká Izaiáš, můžeme jen zahlédnout lem jeho roucha.
Hospodin je nazýván svatým, protože se ve světě odlišuje od světa jako Jiný. Vznešený, vyvýšený, mocný, nekonečně milosrdný, věrný. Ale není nekonečně vzdálený. Bible naopak stále spojuje svatost se zjevením, blízkostí, působením, smlouvou, doprovodem a vedením Hospodinovým. Bůh jde životem spolu s lidmi.
Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy … Hospodin zástupů – nejen nebeských, ale i pozemských. Celá země je plná jeho slávy. - Tento svět je pokryt a napájen skvělou Boží slávou, Boží svatostí.
Bůh je svatý, Bůh posvěcuje: Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.
SZ lid je svatým na základě vyvolení a na základě smlouvy s Hospodinem. Hospodin uzavřel s Izraelem smlouvu, Zákon. Iniciátorem smlouvy byl Hospodin. Tato smlouva zakládá, střeží a chrání vzájemnost mezi Bohem a člověkem. Tuto vzájemnost můžeme vyjádřit pravidlem: jste svobodni k tomu, abyste nedělali hanbu mé iniciativě. - Není to ale trochu velké sousto, kterým se Bůh skoro nutně musí kompromitovat? - Ale to, že je smlouva jednou provždy uzavřena na základě iniciativy jedné strany, to také určuje její podstatu. Bůh zůstává věrný, i když člověk je stále znovu a znovu nevěrný. Odpouští člověku a smlouvu s ním stále znovu a znovu obnovuje. Je-li člověk stále „smluvní partner“, vděčí za to tomu, že Bůh je věrný této vlastní prvotní iniciativě, ne tomu, čím přispívá ze své strany Izrael.
SZ smlouva byla dovršena v Kristu.
Ježíš se před svým zatčením a ukřižováním modlí k Bohu Otci za své učedníky slovy: Posvěť je svou pravdou; tvoje slovo je pravda. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. Apoštol Pavel začíná svůj list do Korintu oslovením: Posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým. Koloské křesťany oslovuje: Vyvolení Boží, svatí a milovaní. Lidé, kterým jsou adresovány tyto apoštolské listy nebyli svatí v tom smyslu, jak to slovo často chápeme. Ve svých sborech řešili spory, hádky, apoštol Pavel je často musel napomínat…
Slovo svatý nám zní většinou ve významu, který v sobě nemá: dokonalý, mimořádně charakterní, vzorový člověk. Takovou svatost přečasto přebarvila legenda a běžná lidská touha mít někoho, koho můžeme obdivovat. Tito „svatí“ ale nejsou nějací ideální, bezchybní lidé. Jsou to lidé věřící, kteří mají své chyby a nedokonalosti. Svatý není totéž co mravně čistý nebo mravně nadřazený. Svatost nemá v první instancí nic společného s mravní úrovní.
Čím jsou tedy svatí tito adresáti apoštolských listů a tedy i my?
Naše svatost je odvozená. Nemůžeme srovnávat Boží svatost s lidskou svatostí. Ježíš Kristus svým utrpením na kříži posvětil věřící, zasvětil je Bohu Otci. Jsme svatí jeho svatostí. Křesťané nejsou samozvaní svatí, ale jen povolaní svatí (1 K 1,2), svatí v Kristu Ježíši (Fp1,1), vyvolení Boží, svatí (Kol 3,12). Tedy ti, kteří se snaží jít svým životem co možná nejlépe v následování Krista.
Jsme tedy svatí v Kristu Ježíši. Vírou v Krista jsme svatí. Svatým se člověk nestává tím, co dokáže, vytrpí a podstoupí, ale jen a pouze tím, že uvěří v Ježíše Krista, že se dá strhnout jeho mocí, že mu otevře srdce a žije s ním. Jsme svatí jeho svatostí, a to ne někteří, ale docela všichni, funkcionáři církve i poslední její člen. Svatý je ten, který díky božské iniciativě není již přenechán sám sobě, není již sám svůj. Patří Bohu. Skrze křest jsme Kristovi, patříme Kristu. Z vlastní vůle nepatříme již sami sobě, patříme Kristu, Bohu. To je to vyznání apoštola Pavla, kde říká, že nežije již on, ale že v něm žije Kristus. Člověk má svou povahu, je jedinečný, je sám sebou, ale zároveň sám sebou není. Je vtažen do sféry usilovného vlivu Boha celým srdcem, duchem i tělem, celou svou bytostí.
Posvěcení darované Bohem v Kristu Ježíši stojí na počátku duchovního života křesťana, ne až na jeho konci. Ale na nás je, abychom v tomto posvěcení rostli. Apoštolské výzvy, abychom posvěcovali svůj život, nás vyzývají k tomu, abychom navazovali na Ježíšovo evangelium a rozvíjeli dílo jeho Ducha v nás. Ale zároveň nás také ujišťují, že i toto rozvíjení a upevňování stojí pod svrchovaným vedením Kristovým. Nejsme tedy na to sami. Amen.
Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem
Příml.modl.: Milí přátelé, věříme v sílu modlitby. Obracíme se v ní k Bohu, s důvěrou, že nás vyslyší. Můžeme se v ní na dálku spojit a přidat za ni tichou či nahlas vyslovenou vlastní modlitbu zakončenou modlitbou Páně.
Pane, dej nám sílu a pomáhej nám svým svatým Duchem, abychom Tě následovali celým svým životem. Dej, ať na Tebe nezapomínáme. Dej, ať tě uchováváme ve svém srdci, ve své mysli. Usídli se v našich srdcích. Dej, ať Tě oslavujeme vším svým konáním. Ať celým svým životem zvěstujeme, že jsme Tvoji, že Ti patříme až na věky věků.
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…
Poslání: (Žd 13,5-6) Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme říkat s důvěrou: Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk? Amen.
Požehnání: (Žd 13,20n) Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň: 248 – Ježíše se nespustím